5 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl soudem Mgr. Věroslavem Řezáčem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupené obecným zmocněncem jméno příjmení narozenou datum , bytem ulice a číslo , PSČ obec a žalovaného: osobní údaje žalovaného trvale bytem ulice a číslo , PSČ obec o výživné zletilého dítěte <b>I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od [datum] 4.000 Kč měsíčně, přičemž splatnost výživného posledně stanovená rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], zůstává beze změny.</b> <b>II. Dlužné zvýšené výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 32.200 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do dvou měsíců ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum], ve znění doplnění žaloby doručené Okresnímu soudu v Prostějově dne [datum] (č. l. 48 soudního spisu) a vyjádření v průběhu ústního jednání dne [datum], domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost přispívat žalobkyni na její výživu 4.000 Kč měsíčně (oproti původní výši 1.700 Kč měsíčně), a to od [datum]. Žalobkyně tvrdila, že se studiem na [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec] připravuje na své budoucí povolání, že žalovaný (otec žalobkyně) se o ni nezajímá, že určené výživné řádně neplatí, že nevlastní žádný nemovitý majetek, že její výdaje (související se studiem, zdravím, stravou, ošacením) nese matka a případně se na nich podílí sama žalobkyně svými příjmy z pracovního poměru.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný ve svém písemném vyjádření (č. l. 14 soudního spisu) uvedl, že z výplaty je mu strháváno dlužné výživné a na měsíc tak zůstává 2.000 Kč, a to pro něj a pro jeho přítelkyni, která má sníženou pracovní schopnost a nepobírá žádné finanční prostředky, že žalovaný ze své výplaty platí nájem bytu ve výši 12.610 Kč. V průběhu ústního jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že je evidován na Úřadu práce, že mu nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti, že jeho zdravotní stav není dobrý, že kvůli svému zdravotnímu stavu je omezený v hledání práce, že nemá žádný majetek. Následně, a to v srpnu [rok] žalovaný doplnil, že je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] – [právnická osoba]

3. Mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporu o tom, že žalovaný je otcem žalobkyně.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], je prokázáno: Žalovaný byl počínaje dnem [datum] povinen přispívat na výživu žalobkyni 1.700 Kč měsíčně, a to vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce předem. Soud vyšel mimo jiné ze zjištění, že již při úpravě výživného ze dne [datum] (rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 6. 2016, č. j. [číslo jednací]) soud mimo jiné zohlednil, že ze zdravotních důvodů žalovaný má zakázáno řízení motorových vozidel, má zakázanou práci ve výškách, má zakázanou práci v nepřetržitém provozu, má zakázanou noční práci a má zakázanou práci s přístroji pod elektrickým proudem. Dále soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně studovala střední školu, že za dojíždění do školy vydá 607 Kč měsíčně, že v souvislosti se studiem vynaloží na nákup dřeva, pracovního nářadí a podobně 4.000 Kč až 5.000 Kč ročně, že nemá vlastní příjmy ani majetek, že v souvislosti se svým zdravím vynaložila 1.200 Kč. Soud při určení výživného vyšel z příjmu žalovaného ve výši [částka] měsíčně.

5. Potvrzením o studiu (č. l. 3, 45a, 196 soudního spisu) je prokázáno, že žalobkyně v akademickém roce 2020 2021, v akademickém roce 2021 2022 a v akademickém roce 2022 [číslo] prezenční formou studovala a studuje [anonymizováno] fakultu [anonymizováno] [ulice] v [obec], obor [anonymizováno] a [příjmení] a praktické činnosti se zaměřením na vzdělávání.

6. Výkazem o absolutoriu (č. l. 83, 84, 85 soudního spisu) je prokázáno, že žalobkyně v průběhu studia na [anonymizováno] fakultě [anonymizováno] [ulice] v [obec] opakovaně absolvovala dobrovolnickou praxi v rozsahu 20 hodin edukačních aktivit.

7. Pracovní smlouvou (č. l. 72 soudního spisu), platovým výměrem (č. l. 73 soudního spisu) a oznámením o skončení pracovního poměru (č. l. 174 soudního spisu) je prokázáno, že žalobkyně dne [datum] uzavřela pracovní smlouvu se [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] [ulice a číslo], [obec], na základě které, v době od [datum] do [datum] vykonávala práci učitelky, za což od [datum] pobírala 4.295 Kč při úvazku 0, [číslo] a od [datum] 4.382 Kč při úvazku 0, [číslo].

8. Listinami – pokladní doklady, jízdenky, seznam nakoupených věcí apod. (č. l. 51 – 71, 86, 87, 88 – 91 soudního spisu) jsou prokázány výdaje žalobkyně související s jejím studiem a další (poplatek za přihlášku na vysokou školu v roce 2021: 690 Kč; koupě mobilního telefonu: 3.499 Kč, počítače; tabletu: 3.790 Kč; jízdné: 332 Kč za měsíc; platby v menze; zdravotní výdaje: 6.000 Kč v roce 2020; koupě studijních pomůcek pro tvoření: 9.092 Kč; koupě literatury).

9. Zprávou [právnická osoba], a. s. (č. l. 182 – 183 soudního spisu) je prokázáno: Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] zaměstnán u [právnická osoba], a. s. na pozici stavební dělník, přičemž předpokladem pro vykonávání této práce bylo střední odborné vzdělání s výučním listem, pracovitost a zkušenosti v oboru stavebnictví. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 28.108,92 Kč.

10. Zprávou Úřadu práce České republiky (č. l. 177 soudního spisu) je prokázáno, že žalovaný byl ke dni podání zprávy, tj. ke dni [datum] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a to od [datum], přičemž v tomto období mu bylo nabídnuto 11 volných pracovních míst (pracovní pozice vrátný, pracovník ostrahy – strážný).

11. Přehledem nabízených volných pracovních míst (č. l. 108 – 167 soudního spisu) je prokázáno: V období od ledna 2021 do dne podání zprávy ([datum]) Úřadem práce ČR – Kontaktní pracoviště [obec] byla nabízena mimo jiné i pracovní místa bez nočních směn, bez směnného nepřetržitého provozu, bez práce ve výškách a nad velkou hloubkou, bez obsluhy elektrických strojů, například, a to kráječ, kráječka usní (20.000 Kč měsíčně; 40 hodin týdně), obsluha čerpací stanice (21.700 Kč měsíčně), omítkář (22.000 Kč měsíčně; 40 hodin týdně), ošetřovatel prasnic a prasat (24.000 Kč měsíčně; 40 hodin týdně), pěstitel a chovatel ve smíšeném hospodářství (21.480 Kč měsíčně; 40 hodin týdně), pomocník a uklízeč na provozovně (9.000 Kč měsíčně; 20 hodin týdně), pomocný pracovník na poli (120 – 135 Kč za hodinu), pomocný pracovník lakovny (17.500 Kč měsíčně; 40 hodin týdně), pomocný zahradník (110 Kč za hodinu), pracovník okrasné školky (120 Kč za hodinu, 40 hodin týdně), pracovník ostrahy (12.960 Kč měsíčně; 30 hodin týdně), pracovník úklidu (12.150 Kč měsíčně; 20 hodin týdně), pracovník v živočišné výrobně (105 Kč za hodinu), pracovník venkovního úklidu (12.150 Kč měsíčně; 15 hodin týdně), prodej osobních vozů (25.000 Kč – 40.000 Kč měsíčně), střihač (19.000 Kč – 22.000 Kč měsíčně), řezník, uzenář (28.000 Kč – 32.000 Kč měsíčně), porážeč zvířat, bourač masa (23.640 Kč měsíčně), závozník (30.000 Kč měsíčně), údržbář (20.000 Kč měsíčně), zedník (21.800 Kč – 40.000 Kč měsíčně).

12. Pracovní smlouvou (č. l. 186 – 189 soudního spisu) a mzdovým výměrem (č. l. 185 soudního spisu) je prokázáno, že žalovaný dne [datum] uzavřel pracovní smlouvu se [právnická osoba] – [právnická osoba], podle které se zavázal, že od [datum] bude pro zaměstnavatele vykonávat práci vazače břemen za hodinovou mzdu 145 Kč.

13. Zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] (č. l. 103 soudního spisu) je prokázáno, že žalovaný je zdravotně způsobilý k výkonu práce (např. i dělníka ve stavebnictví), mimo práce v třísměnném a nepřetržitém režimu, mimo práce ve výškách a nad volnou hloubkou, mimo práce s obsluhou strojů, zejména rotačních pod elektrickým proudem.

14. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak zejména ve vzájemných souvislostech a dospěl k tomuto skutkovému stavu: Žalobkyně je dcerou žalovaného. Žalobkyně ke dni [datum] byla studentkou [anonymizováno] fakulty [anonymizováno] [ulice], přičemž prezenční formou studovala obor [anonymizováno] se zaměřením na vzdělávání a [příjmení] a praktické činnosti se zaměřením na vzdělávání. [anonymizována tři slova] [ulice] v [obec] žalobkyně studovala prezenční formou i v průběhu celého řízení, a to i ke dni rozhodnutí o žalobě. Povinnost platit žalobkyni výživné byla žalovanému posledně stanovena rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2017, č. j. 0 P 330/98 – 360 ve výši 1.700 Kč měsíčně, přičemž soud vycházel z příjmu žalovaného ve výši 6.900 Kč měsíčně. V době poslední úpravy výživného žalobkyně studovala druhý ročník střední školy, přičemž jízdné činilo 607 Kč měsíčně a náklady související studiem činily 4.000 Kč – 5.000 Kč ročně. Již v době předposlední úpravy výživného (rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 6. 2016, č. j. 0 P 330/98 – 259) žalovaný byl s ohledem na svůj zdravotní stav pracovně omezen tak, že mu byla zakázána práce ve výškách, zakázána práce v nepřetržitém provozu, zakázána noční práce, zakázána práce s přístroji pod elektrickým proudem. Žalobkyně v souvislosti se svým studiem vynaložila finanční prostředky např. na nákup počítače a příslušenství k počítači, tabletu a příslušenství k tabletu, dále platí jízdné, které v roce 2021 činilo 332 Kč měsíčně, má výdaje se svým stravováním, se svým zdravím (nákupy běžných léků a zdravotních pomůcek), nákupy materiálu, který souvisí se studiem. Žalobkyně za dobu trvání studia vykonávala od [datum] do [datum] práci učitelky s úvazkem 0, [číslo], přičemž pobírala mzdu 4.295 Kč měsíčně, respektive 4.382 Kč měsíčně. Žalovaný byl v období od [datum] do [datum] zaměstnán u [právnická osoba], a. s., přičemž vykonával práce stavebního dělníka. Pro tuto pracovní pozici žalovaný musel získat střední odborné vzdělání s výučním listem, musel prokázat svou pracovitost a zkušenosti v oboru stavebnictví. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v období od [datum] do [datum] u [právnická osoba], a. s., činil 28.108,92 Kč. V období od [datum] do (nejméně) [datum] byl žalovaný veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ČR. V období od ledna 2021 do (nejméně) [datum] Úřad práce ČR – Kontaktní pracoviště [obec] nabízel v okrese [obec] volná pracovní místa pro osoby, které dosáhly středního odborného vzdělání s výučním listem a které mají i zkušenosti v oboru stavebnictví, případně pracovní místa obdobná, a to za mzdu pro pracovní pozici zedníka v rozsahu 21.800 Kč - 40.000 Kč měsíčně. Žalovaný je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] – [právnická osoba] na pracovní pozici vazač břemen za hodinovou mzdu 145 Kč. Žalovaný stejně jako při úpravě výživného v roce 2016 i nyní má zakázanou práci ve výškách, práci v nepřetržitém provozu, noční práci a práci s přístroji pod elektrickým proudem, avšak může pracovat na pozici dělníka ve stavebnictví.

15. Podle ust. § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

16. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

17. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., při určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

18. Podle ust. § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

19. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

20. Podle ust. § 921 odst. 1 o. z., výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

21. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět tohoto dne.

22. Mezi žalobkyní a žalovaným je vztah dcera – otec, s čímž je spojena vyživovací povinnost žalovaného (otce) vůči žalobkyni (dceři) ve smyslu ust. § 910 odst. 1 o. z., proti čemuž žalovaný ani nebrojil. Výživné může být žalobkyni přiznáno, pokud žalobkyně není schopna sama se živit (ust. § 911 o. z.). Žalobkyně studuje vysokou školu, přičemž tímto studiem navázala na studium na škole střední (pokud žalobkyně při poslední úpravě výši výživného v roce 2017 studovala druhý ročník střední školy a v akademickém roce 2020 2021 druhý ročník vysoké školy, tak studium vysokoškolské navazuje bezprostředně na studium středoškolské). Žalobkyně vysokou školu studuje plynule (když v akademickém roce 2020 2021 studovala druhý ročník, v akademickém roce 2021 2022 studovala třetí ročník a v akademické roce 2022 [číslo] první ročník, avšak již navazujícího magisterského studia) a v rámci vysokoškolského studia absolvovala (opakovaně) dobrovolnickou edukační praxi v podobě výuky předmětu pracovní činnosti a pracovala jako učitelka. Studium žalobkyně na vysoké škole je třeba hodnotit jako řádné a soustavné, kterým se žalobkyně připravuje na své budoucí povolání. Řádné a soustavné studium zaměřené na přípravu na budoucí povolání je třeba považovat za neschopnost žalobkyně sama se živit ve smyslu ust. § 911 o. z., a je podmínkou možného přiznání výživného (ust. § 911 o. z.). Jelikož žalobkyně se řádným a soustavným studiem na vysoké škole připravuje na své budoucí povolání a není tak schopna sama se živit, je povinností žalovaného platit žalobkyni výživné (proti čemuž ostatně žalovaný ani nebrojil). 23. [příjmení] mezi žalobkyní a žalovaný byl o výši výživného.

24. Při určení výše výživného je třeba posoudit odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry (v dané věci žalobkyně) na straně jedné a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (v dané věci žalovaného) na straně druhé ve smyslu § ust. 913 odst. 1 o. z.

25. K majetkových poměrům žalobkyně: V řízení nebylo tvrzeno (a tudíž ani prokazováno), že by žalobkyně vlastnila nemovitosti či věci movité větší hodnoty (nadstandartní).

26. K potřebám žalobkyně: Poslední úprava výživného proběhla v době, kdy žalobkyně studovala střední školu a výdaje na toto studium odpovídaly výdajům studenta střední školy (jízdné 607 Kč měsíčně, výdaje za pomůcky 4.000 Kč – 5.000 Kč ročně). V době poslední úpravy výše výživného bylo žalobkyni 18 let. Od této poslední úpravy výše výživného žalobkyně zcela dospěla, s čímž souvisí vyšší výdaje za oblečení, obuv apod., vše v cenách osoby dospělé (nikoliv již pouze dospívající). S plynutím času vzrůstají u dětí i výdaje na stravu. Žalobkyně prokázáním svých výdajů s vysokoškolským studiem předložila soubor listin (pokladní doklady), z nichž lze dovodit, že se jedná o výdaje související se studiem žalobkyně – nákup notebooku, tabletu (což je třeba považovat za ne-li nutnou, tak běžnou potřebu při vysokoškolském studiu; byť se jedná o výdaj vynakládaný nikoliv každý měsíc), nákup učebnic, placení jízdného a věcí potřebných pro výtvarnou činnost (když žalobkyně studuje mimo jiné techniku a pracovní činnosti se zaměřením na vzdělávání a nákup těchto věcí tak s jejím studiem souvisí semestrální výdaj přibližně ve výši 9.000 Kč). Na tomto místě je třeba uvést, že je zcela pochopitelné, pokud žalobkyně neuchovává všechna potvrzení o nákupu potravin, oblečení, učebnic apod. pro sebe a předložila tak soudu uvedený soubor listin, z něhož příkladmo vyplývají výdaje žalobkyně. O korektním přístupu žalobkyně při prokazování svých výdajů vypovídá i to, žalobkyně v předložených listinách (v případě, že pokladní doklad zahrnoval více položek) odlišila (zvýrazněním) věci týkající se jejího studia od věcí ke studiu nepotřebných (například učebnice x desková hra). Lze se tak domnívat, že žalobkyně takto zodpovědně přistupovala při předkládání všech dokladů a žalobkyní předložené listiny tak vypovídají o výdajích pouze ve vztahu k žalobkyni. Z tohoto souboru listin je zřejmé, že výdaje žalobkyně se studiem vysoké školy se nesnížily oproti výdajům žalobkyně se studiem střední školy v roce 2017, kdy byla provedena poslední úprava výše výživného, spíše lze předpokládat jejich zvýšení (když studium VŠ bývá obvykle více finančně zatěžující oproti studiu SŠ).

27. K majetkovým poměrům žalovaného: V řízení nebylo (ani tudíž prokazováno), že by žalovaný od poslední úpravy výše výživného nabyl do vlastnictví nemovitosti či věci movité větší hodnoty. Při určení výše výživného v roce 2017 soud vycházel z příjmů žalovaného ve výši 6.900 Kč čistého měsíčně, přičemž se jednalo o příjem žalovaného, kterého dosahoval v době předchozí úpravy výše výživného a soud dospěl k závěru, že tohoto příjmu je žalovaný schopen dosahovat i do budoucna. Žalovaný v době od [datum] do [datum] dosahoval u [právnická osoba], a. s. příjmu ve výši 28.108,92 Kč čistého měsíčně (jedná se o průměrný výdělek) a od [datum] dosahuje příjmu ve výši 145 Kč za hodinu. Je evidentní, že příjmy žalovaného od poslední úpravy výše výživného vzrostly.

28. Schopnosti a možnosti žalovaného: Schopností žalovaného jsou vymezeny jeho fyzickými a psychickým dispozicemi, jeho zdravotním stavem, jeho osobností a získanými vědomostmi a zkušenostmi. Možnosti žalovaného jsou vymezeny zejména možností žalovaného své schopnosti uplatnit na trhu práce. Schopnosti a možnosti žalovaného tak limitují uplatnění žalovaného na trhu práce. Žalovaný dosáhl středního odborného vzdělání s výučním listem a získal zkušenosti v oboru stavebnictví (jak je prokázáno zprávou [právnická osoba], a. s., pro kterou žalovaný vykonával práci stavebního dělníka, přičemž střední odborné vzdělání s výučním listem a zkušeností v oboru stavebnictví bylo zaměstnavatelem vyžadováno). Žalovaný je pro své zdravotní potíže omezen při výběru zaměstnání, když má vysloven zákaz práce ve třísměnném a nepřetržitém provozu, zákaz práce ve výškách a nad volnou hloubkou a zákaz práce s obsluhou přístrojů zejména rotačních pod elektrickým proudem, avšak může vykonávat např. práci dělníka ve stavebnictví (jak je prokázáno zprávou ošetřujícího lékaře). Toto zdravotní omezení limitovalo žalovaného při uplatnění na trhu práce již v roce 2017, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2017, č. j. 0 P 330/98 – 360). Přesto, že žalovaný je již nejméně od roku 2017 limitován svým zdravotním stavem při výběru zaměstnání, vykonával zaměstnání stavebního dělníka (viz. zpráva [právnická osoba], a. s.) a nyní vykonává práci vazače břemen (viz. pracovní smlouva). Žalovaný tak i přes své výše uvedené zdravotní omezení je schopen se uplatnit na trhu práce, minimálně v oboru stavební dělník a v oboru vazač břemen. Žalovaný byl v období od [datum] do nejméně [datum] veden v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce s tvrzením, že pro své zdravotní omezení si nemůže zajistit práci. V době vedení žalovaného v evidenci uchazečů o zaměstnání však Úřad práce ČR nabízel v okrese [obec] volná pracovní místa mimo jiné i na pracovní pozice s požadovaným vzděláním, jehož žalovaný dosáhl a na pracovní pozice, které žalovaný již, a to i přes své zdravotní omezení, vykonával. Pokud žalovaný i přes své zdravotní omezení obdobné práce vykonával či vykonává, mohl zcela jistě tyto práce vykonávat i v době, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Pokud žalovaný tvrdil, že není držitelem řidičského oprávnění, nelze přehlédnout, že u mnohých nabízených volných pracovních míst nebylo řidičské oprávnění vyžadováno, případně bylo pouze výhodou uchazeče o zaměstnání. Žalovaný tak měl v období od [datum] do nejméně [datum] (doba vedení žalovaného v evidenci uchazečů o zaměstnání) schopnosti a možnosti práci vykonávat a zajistit si tak příjem ve výši 21.800 Kč – 40.000 Kč měsíčně (pracovní pozice zedník). Pokud ze zprávy Úřadu práce ČR (č. l. 177 soudního spisu) vyplývá, přehled pracovních pozic nevhodných pro žalovaného, soud k tomuhle nepřihlížel, neboť ze zprávy ošetřující lékařky nevyplývá, že by žalovaný pracovní pozice ve zprávě Úřadu práce ČR uvedené jako nevhodné nemohl vykonávat, a přičemž žalovaný práci stavebního dělníka vykonával, a to u [právnická osoba], a. s., a práci, kterou lze podřadit pod pracovní pozici manipulačního dělníka, vykonává od [datum]. Pokud si žalovaný, ač jeho schopnosti a možnosti mu umožňovaly, zajištění výdělku prací si výdělek nezajistil, nemůže to být k tíži žalobkyně. Soud proto při určení příjmu žalovaného v době, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR, vycházel z možného příjmu žalovaného, kterého by mohl dosahovat vzhledem ke svým schopnostem, pokud by využil nabídky volných pracovních míst.

29. Jelikož potřeby žalobkyně zvýšení výživného odůvodňovaly (dospělost, studium VŠ), a jelikož schopnosti a možnosti žalovaného zvýšení výživného umožňovaly, bylo rozhodnuto o zvýšení výživného. Výše výživného pro zletilého by mělo být ve výši 20 % až 25 % z dosahovaných (či možných) výdělků povinného. Průměrný měsíční výdělek žalovaného v době od [datum] do [datum] (a tedy i ke dni [datum]) činil 28.108,92 Kč. Výdělek žalovaného v době, kdy byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, mohl dosahovat více jak 21.800 Kč měsíčně. Výdělek žalovaného v době od [datum] činí 145 Kč za hodinu. Požadovaná výše výživného (4.000 Kč měsíčně) tak nepřesahuje 25 % příjmů žalovaného či možných příjmů žalovaného.

30. Veden úvahami shora uvedenými soud vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni zvýšil z 1.700 Kč měsíčně na 4.000 Kč měsíčně, a to od [datum] (výživné mohlo být přiznáno i za dobu tří let zpět od podání žaloby - [datum], avšak žalobkyně se zvýšení výživného domáhala pouze za dobu od [datum]). Tak byla žalovanému uložena povinnost přispívat žalobkyni počínaje dnem [datum] na výživu 4.000 Kč měsíčně. Dluh na zvýšeném výživném činí 2.300 Kč měsíčně (4.000 Kč – 1.700 Kč) a za dobu od [datum] do září 2022 tak činí 32.200 Kč (14 měsíců x 2.300 Kč). Splatnost běžného výživného zůstala zachována tak, jak byla určena rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. 2. 2017, č. j. 0P 330/98-360, který nabyl právní moci dne [datum]. Dlužné výživné je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit do dvou měsíců ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci, přičemž tato lhůta byla určena tak, aby žalovaný se mohl na zaplacení tohoto dluhu připravit.

31. O náhradě nákladů řízení účastníků tohoto řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci úspěšná žalobkyně náhradu nákladů řízení přiznat nežádala a žalovanému nebylo důvodné náhradu nákladů řízení přiznat.