6 C 106/2022

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o 24.674 Kč s přísl.

I. Žaloba na zaplacení částky 24.674 Kč se zákonným úrokem z prodlení 10 % p. a. z částky 24.674 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 8.712 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 26. 8. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 24.674 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 24.674 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení a dále zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je provozní vodárenskou společností, do jejíhož předmětu činnosti patří mj. provozování vodovodů a kanalizací v okrese [obec]. Žalobkyni pak náleží úplata mj. za odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parcelního čísla [číslo], o evidované výměře 3.836 m2 – ostatní plocha, v [katastrální uzemí] a má povinnost podle § 19 odst. 6 a § 20 odst. 6 zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, hradit z uvedených pozemků úplatu za odvádění srážkových vod kanalizací pro veřejnou potřebu. V minulosti měla žalobkyně snahu uzavřít s žalovanou písemnou odběratelskou smlouvu, s čímž žalovaná nesouhlasila s tím, že není povinna z předmětné plochy hradit úplatu za odvádění srážkových vod. Vzhledem k tomu, že z plochy žalované je permanentně odváděna srážková voda kanalizací pro veřejnou potřebu, vystavila žalobkyně za odběrné období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 dne 31. 12. 2019 žalované fakturu [číslo] splatnou dne 27. 1. 2020, znějící na částku 24.674 Kč. Množství odvedené srážkové vody bylo vypočteno v souladu s § 31 vyhl. č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích (způsob výpočtu žalované částky byl k výzvě soudu doplněn podáním žalobkyně ze dne 16. 2. 2023). Jelikož žalovaná fakturu ve lhůtě splatnosti neuhradila, právní zástupce žalobkyně zaslal žalované kvalifikovanou předsoudní výzvu ze dne 12. 1. 2022. Žalovaná na ni reagovala tak, že fakturaci odmítla jakožto neoprávněnou.

2. K odporu žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je v daném případě stěžejní vymezit, zda předmětný pozemek [parcelní číslo] splňuje základní definiční znaky veřejně přístupné účelové komunikace, kterými jsou, že se jedná se o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu určenou k užití vozidly nebo chodci ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tato cesta slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, vlastník pozemku, na kterém je cesta, alespoň konkludentně souhlasil s obecným užíváním pozemku a je zde tzv. nutná komunikační potřeba. Především poslední znak – tzv. nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba na předmětném pozemku naplněna není. Existenci účelové komunikace nelze primárně posuzovat na základě tvrzení, že pozemek je, nebo není veřejností využíván jako veřejně přístupný, nýbrž je nejprve třeba zkoumat, zda je dána nezbytnost přístupu k nemovitosti přes takový pozemek (srov. NS 25 Cdo 2496/2015). Předmětný pozemek má dle tvrzení žalované sloužit jako parkoviště, stanoviště pro autobusy a dále ke spojení s ostatními pozemními komunikacemi, celý pozemek je nicméně obehnán bariérami, které omezují průchod a zcela vylučují průjezd vozidel. V obou směrech je předmětný pozemek oddělen závorou a označen dopravní značkou„ Zákaz vjezdu všech vozidel“ s dodatkovou tabulkou s textem„ Mimo vozidel na povolení [název žalované]“ Jedná se tak evidentně o komunikaci s přístupem jednoznačně výrazně omezeným, který není obecně (veřejně) užíván, nýbrž je užíván pouze na výslovné povolení žalovaného. Veřejnost předmětný pozemek využít nemůže a ani to vzhledem k umístění pozemku není nutné, neboť jej ze všech stran obklopuje pozemek [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek], kde není přístup žádným způsobem omezen. Ve zbývající (výrazně menší) části předmětného pozemku se nachází chodník, který sice teoreticky může být využíván chodci pro zkrácení cesty na autobusové nádraží, ovšem s přihlédnutím k jeho umístění u frekventované silnice, užíván není. Pro chodce je jednodušší, logičtější a bezpečnější využít přilehlý chodník na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví [územní celek], který v hojné míře využívají. Žalobkyně dále argumentovala tím, že předmětný pozemek naplňuje znaky veřejně nepřístupné účelové komunikace podle § 7 odst. 2 z. č. 113/1997 Sb. V současné době je přístup na předmětný pozemek omezen rozhodnutím [stát. instituce] dopravní značkou“ Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)“ s dodatkovou tabulkou s textem„ Mimo vozidel na povolení [právnická osoba]“ a dopravní značkou„ Nejvyšší povolená rychlost“ omezená na 15 km/hod. Nelze pak souhlasit s názorem žalované, že vydáním rozhodnutí se nic nezměnilo. Obecné užívání pozemních komunikací vyplývá přímo z § 19 z. č. 13/1997 Sb., který stanoví, že každý smí užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny. Pro obecné užívání je tak charakteristické, že vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů. Za významné žalobkyně rovněž považuje, že předmětná plocha je využívána smluvními partnery žalované, tj. že žalovaná získává určitý prospěch za užívání plochy a jedná se o veřejně nepřístupnou účelovou komunikaci.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Namítala, že předmětný pozemek ve vlastnictví žalované je v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. veřejnou účelovou komunikací a jedná se o výjimku podle ustanovení § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., z povinnosti platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu (nevztahuje se mj. na plochy účelových komunikací veřejně přístupných). Vzhledem k tomu pak žalovaná není povinna platit za odvádění srážkových vod z pozemku do veřejné kanalizace. Na výše uvedeném závěru nezmění nic ani skutečnost, že dne [datum] vydal [stát. instituce] rozhodnutí, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], kterým v souladu s ust. § 7 odst. 1 věty druhé zákona č. 13/1997 Sb. omezil veřejný přístup na účelovou komunikaci, která se v době vydání nacházela na pozemcích parc. [číslo] pozemku parc. [číslo]. Rozhodnutím byl veřejný přístup omezen pouze pro určitý okruh uživatelů účelové komunikace, nikoliv pro všechny uživatele, když účelovou komunikaci mohou dále bez omezení užívat například chodci. Veřejné užívání přitom znamená všeobecnou veřejnou přístupnost materiálních statků, které disponují reálnou schopností k tomu, aby byly fakticky užívány. Obecné užívání vzniká ex lege, avšak může mít limity, které plynou přímo ze zákonné úpravy nebo z různých veřejnoprávních omezení. Na pozemku se nachází chodník a parkoviště, zastávky a stanoviště pro autobusy, kdy pro tento účel byl pozemek v minulosti zkolaudován. S ohledem na tuto skutečnost, rozměr a tvar pozemku, pak [stát. instituce] došel k závěru, že je ve veřejném zájmu omezit přístup vozidel na pozemek jakožto účelovou komunikaci, nikoliv pro chodce, kteří pozemek jako veřejnou účelovou komunikaci mohou využívat a také ji využívají, kdy se přes pozemek dostávají na autobusové nádraží. Pozemek i po vydání rozhodnutí využívají autobusy. S ohledem na skutečnost, že veřejné užití pozemku bylo omezeno jen pro určitou skupinu uživatelů a veřejné užívání tak nebylo vyloučeno, je pozemek nadále účelovou komunikací veřejně přístupnou a z tohoto důvodu se tak na žalovanou nevztahuje povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu. Není ani namístě v civilním řízení přezkoumávat charakter komunikace, když o tom správní úřad rozhodl. I kdyby žalovaná pobírala nějakou úplatu za užívání, nemůže to nic změnit na posouzení charakteru této komunikace. Smluvní vztah má žalovaná s jednou autobusovou společností, která provozuje veřejnou hromadnou dopravu.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 3836 m2, ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, v [katastrální uzemí], a to na základě rozhodnutí společníka o převzetí jmění ze dne 27. 6. 2006.

5. Soud měl dále k dispozici katastrální mapu předmětného pozemku a z dostupných zdrojů pořízenou fotodokumentaci, z nichž bylo lze dostatečným způsobem zjistit umístění a způsob využití předmětného pozemku. Z těchto dokladů je patrné, že pozemek se nachází v lokalitě ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení] ve [obec], pro fyzické osoby je volně přístupný (není nijak fyzicky ohraničen či uzavřen) a je tvořen dlážděnou silnicí a dlážděným chodníkem (vymezeným obrubníky), který po celé délce přiléhá k silnici [ulice název] [anonymizováno]. [příjmení]. V chodníku jsou místy vzrostlé stromy a na jeho části zelený pás. Na protější straně jsou na silnici autobusová stání, krytá liniovými přístřešky. Za nimi je pak v severovýchodní části na jiných pozemcích volně přístupné autobusové nádraží. Podél pozemku jsou rovněž budovy autobusové zastávky, občerstvení či WC. Vjezd na pozemek je zajištěn na jihozápadním konci u křižovatky s ulicí [název] tř., dále na druhém konci pozemku a uprostřed pozemku z ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení]. Pozemek je dlouhý cca 250 m. Na druhé straně ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení] je chodník pro pěší a silnice je zhruba na koncích předmětného pozemku opatřena přechody pro chodce. Vjezdy na koncích pozemku jsou opatřeny značkami se zákazem vjezdu s doplňkovou tabulkou„ mimo vozidel s povolením [právnická osoba]“ a závorami či bariérami (těmi je opatřen i vjezd uprostřed pozemku). Ve spojení s tvrzením účastníků a s provedenými důkazy pak lze dále konstatovat, že předmětný pozemek je bez jakéhokoliv omezení přístupný fyzickým osobám (chodník i silnice) a dále průjezdný vozidly, zde však pouze po otevření závor na jeho protějších koncích.

6. Z faktury ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované vyúčtovala za odvádění srážkových vod v odběrném období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 částku 24.674 Kč, se splatností 27. 1. 2020. Platebním kalendářem ze dne 6. 1. 2020 pak byly žalobkyní předepsány zálohy na období od ledna 2020.

7. Z rozhodnutí Odboru dopravy [stát. instituce] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], se podává, že správní úřad rozhodly řízení o žádosti žalované ze dne [datum] ve věci omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] tak, že podle § 7 odst. 1 věty druhé zák. č. 13/1997 Sb. se veřejný přístup na specifikovanou účelovou komunikaci [anonymizováno] tak, že omezení je dáno umístěním v místě vjezdů na účelovou komunikaci dopravních značek B1„ Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech) s dodatkovou tabulkou E 12 Text„ Mimo vozidel na povolení [název žalované]“ a dopravních značek B20a„ Nejvyšší dovolená rychlost“ omezená na 15 km/hod, a to dle přiloženého situačního plánu. Podle odůvodnění rozhodnutí se v dané věci jedná o účelovou komunikaci (rozhodující je přitom faktický stav jeho využívání neuzavřeným okruhem osob po delší dobu), která je veřejně přístupná, kdy vlastnické právo majitele pozemku je omezeno tím, že musí strpět obecné užívání komunikace a umožnit tak veřejný přístup na ni. Výjimkou z obecného užívání účelové komunikace je případ, kdy se jedná o účelovou komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu (§ 7 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb.) nebo případ, kdy příslušný silniční správní úřad na návrh vlastníka a po projednání s Policií ČR upraví nebo omezí veřejný přístupna účelovou komunikaci za situace. kdy je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů vlastníka účelové komunikace (§ 7 odst. 1 věta druhá zák. č. 13/1997 Sb.). Správní úřad pak dospěl k závěru, že návrhu žadatele lze vyhovět, když v souladu se schváleným územním plánem [územní celek] jsou dotčené pozemky vedeny jako dopravní plocha autobusového nádraží a také jsou takto smluvními partnery žadatele využívány. je odůvodněné omezit vjezd na komunikaci, která slouží jako stání pro autobusy, neboť v opačném případě by neomezené užívání komunikace všemi účastníky silničního provozu mohlo vést k ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na dané komunikaci, která má podlouhlý tvar a pohybující se autobusy se musí vypořádat se stísněným prostorem. Na zachování veřejného přístupu přitom není veřejný zájem z důvodu, že by se jednalo o jedinou příjezdovou komunikaci, jejíž omezením by vlastníkům sousedních nemovitostí bylo bráněno v jejich využívání znemožněním či znesnadněním přístupu nebo příjezdu. Žalovanou bylo ještě doloženo odstranění vad podání (žádosti) ze dne 31. 8. 2009a souhlas policejního orgánu s žádostí ze dne [datum].

8. Z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že soud zamítnul žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 32.986,50 Kč s příslušenstvím za odvod srážkových vod. Soud na základě platné právní úpravy uzavřel, že na předmětnou účelovou komunikaci, která se nachází na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [okres] je třeba pohlížet jako na účelovou komunikaci veřejně přístupnou (k omezení veřejného přístupu podle ust. § 7 odst. 1 věta druhá zák. č. 13/1997 Sb. do dne podání žaloby nedošlo) a jelikož povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se nevztahuje mimo jiné na účelové komunikace veřejně přístupné, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

9. Nakonec byla doložena předžalobní výzva žalobkyně adresovaná žalované ze dne 12. 1. 2022 a odmítavá reakce žalované ze dne 22. 2. 2022.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Podle § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), se povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce, zoologické zahrady, veřejná a neveřejná pohřebiště a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

12. Z citovaného ustanovení vyplývá, že za odvádění srážkových vod, ať do kanalizace vtečou přípojkou, či uliční dešťovou vpustí, je odběratel povinen platit stočné, neboť vtokem srážkových vod do kanalizace se tyto vody ex lege stávají odpadními vodami (§ 2 odst. 2 věta druhá). Účastníky přitom nebylo tvrzeno, že by se např. jednalo o oddílnou kanalizaci sloužící jen k odvádění povrchových vod vzniklých odtokem srážkových vod, ve smyslu § 1 odst. 4 písm. b). Z pravidla o placení srážkovného však platí výjimky spočívající v osvobození od srážkovného. Srážkovné se tak mj. neplatí za srážky odvedené do kanalizace z ploch účelových komunikací veřejně přístupných.

13. Účelovou komunikaci pak definuje ustanovení § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, kdy účelovou komunikací je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena (odst. 1). Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad (odst. 2).

14. Zákon zde z hlediska funkční odlišnosti rozlišuje dva druhy účelových komunikací. Jde o veřejně přístupné účelové komunikace podle odstavce 1 a veřejně nepřístupné účelové komunikace podle odstavce 2. Veřejně přístupnou účelovou komunikací je potom určitá cesta, která naplňuje čtyři zákonem a rozhodovací praxí vymezené znaky, a to že se jedná o 1) stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, která 2) naplňuje účel stanovený v zákoně, přičemž 3) její vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty veřejností a zároveň 4) tato cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu. Jakmile jsou tyto čtyři podmínky kumulativně splněny, vzniká veřejně přístupná účelová komunikace.

15. V posuzované věci dospěl soud k přesvědčení, že posuzovaný pozemek [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] uvedené znaky veřejně přístupné účelové komunikace naplňuje.

16. Jak je zřejmé i z výpisu z katastru nemovitostí (byť se nejedná o závazný údaj) druh pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] je ostatní plocha a způsob využití pak ostatní komunikace, přičemž takový zápis je i v souladu s faktickým stavem. Z katastrální mapy a fotografické dokumentace je takto zjevné, že pozemek je tvořen zpevněnou plochou - dlážděnou silnicí (vč. v části pozemku krytých stanovišť pro autobusy) a chodníkem pro pěší osoby a jedná se tedy nepochybně o stálé a v terénu patrné dopravní cesty, které svým charakterem slouží k užití vozidly nebo chodci. Na tom nemůže nic změnit ani umístění několika stromů na chodníku nebo travního pásu na jeho části. Tyto komunikace pak bezprostředně navazují na silnici na ulici Dr. [příjmení] [příjmení] a na autobusové nádraží, příp. další okolní pozemky.

17. Z hlediska zákonného účelu potom soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek (komunikace) slouží ke spojení okolních nemovitostí a ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Jedná se především o zajištění přístupu na autobusové nádraží, průchod kolem ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení] po její pravé straně ve směru od křižovatky s [název ulice] tř. a o spojení okolních nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi v dané lokalitě, zejm. s ulicí [název] [anonymizováno]. [příjmení]. K omezení průjezdu přes předmětné komunikace se soud vyjádří následně, avšak bez tohoto omezení je přes posuzované komunikace nepochybně umožněn přinejmenším v podstatě ničím neomezený průchod chodců mezi okolními pozemky, a to ve všech směrech. Tvrzení žalobkyně, že chodci nevyužívají chodník s ohledem na jeho umístění u frekventované ulice lze hodnotit jako ničím nepodložené a účelové; s ohledem na charakter celé lokality lze naopak usuzovat, že chodci komunikace běžně využívají, a to jak k chůzi po chodníku souběžně s ulicí [název] [anonymizováno]. [příjmení], tak silnici k přístupu k autobusovým stáním umístěným na předmětném pozemku nebo na přilehlém autobusovém nádraží. V místě jsou rovněž umístěny kryté přístřešky (zastávky) či budova s občerstvením a s WC, což také samo o sobě vede ke komunikační potřebě fyzických osob, a to nejen v souvislosti s realizací autobusové přepravy.

18. Naplněn je i předpoklad souhlasu vlastníka s obecným užíváním, přičemž ani žalobkyně, ani žalovaná netvrdily, že by žalovaná s obecným užíváním pozemku nesouhlasila (opět s výhradou omezení průjezdu). Naopak o věnování pozemku veřejnosti nakonec svědčí samotný účel užívání k veřejnému dopravnímu účelu (provozování veřejné hromadné dopravy) i dlouhodobost takového užívání ze strany veřejnosti, aniž by proti tomu byly žalovanou činěny jakékoliv kroky (např. fyzické ohrazení celého pozemku, zákaz vstupu či vjezdu pro všechny subjekty vč. chodců, apod.). Lze konstatovat, že posuzované komunikace jsou užívány (vedle vlastníků přilehlých nemovitostí) též dalšími osobami ve větším (blíže neurčitelném) počtu. V takové situaci lze mít také za to, že vlastník, který takovéto užívání svého pozemku bez soukromoprávního podkladu trpí, souhlasí s obecným užíváním, neboť prvek veřejnosti je zde nepochybně přítomen.

19. Posledním zákonným znakem veřejně přístupné účelové komunikace je nutná komunikační potřeba. To znamená, že daná cesta musí představovat nezbytnou komunikační spojnici. Jinými slovy, pro určité pozemky to musí být buď jediné spojení, nebo musí jít o spojení z jiného důvodu nezbytné (např. proto, že jiné existující cesty z různých důvodů nedostačují k naplnění nutné komunikační potřeby). Jestliže není ve hře naplnění nutné komunikační potřeby, pak není ani dost silný veřejný zájem na omezení vlastnického práva. Závěr, že není naplněna nutná komunikační potřeba, jako jeden ze znaků veřejně přístupné účelové komunikace, však nelze vyvodit pouze z existence jiné pozemní komunikace v okolí. Je vždy třeba hodnotit i další skutečnosti, jako například stav obou komunikací, jejich bezpečnost či konkrétní využívání v dané lokalitě, a to z pohledu těch, kteří je skutečně využívají, tedy nikoli pouze z pohledu motoristů, ale případně i z pohledu cyklistů či pěších (k tomu např. NSS čj. 10 As 99/2022-56).

20. V posuzované věci není sice vyloučeno, jak žalobkyně uvádí, že chodci mohou využít jiné cesty (např. protější chodníku na ulici [název] [anonymizováno]. [příjmení]), avšak to s přihlédnutím ke všem okolnostem samo o sobě nevylučuje komunikační potřebu po posuzovaných komunikacích na předmětném pozemku ve smyslu citovaných zákonných ustanovení. Ta vyplývá především z charakteru dané lokality (kdy pozemek má podlouhlý tvar o délce cca 250 m), z umístění ostatních komunikací a organizace dopravy v místě. Podle přesvědčení soudu pak např. nelze pěší důvodně nutit, aby při procházení směrem od křižovatky s [název ulice] tř. vždy používali pouze chodník na protější straně ulice [název] [anonymizováno]. [příjmení], či při cestě na autobusové nádraží vždy nejprve použili protější stranu ulice a pak se přes zjevně frekventovanou komunikaci na koncích předmětného pozemku vraceli zpět (resp. aby v takto v podstatě celý předmětný pozemek obcházeli). Naopak se jeví bezpečnější a účelnější v řadě situací použít právě chodník či silnici na předmětném pozemku. Z tohoto důvodu je v daném případě dána i nutná komunikační potřeba, jako poslední ze znaků veřejně přístupné účelové komunikace.

21. Jak již bylo zmíněno, soud dále hodnotil okolnost omezení průjezdu přes předmětné komunikace (silnici), k němuž došlo na základě rozhodnutí Odboru dopravy [stát. instituce] ze dne [datum], umístěním v místě vjezdů na účelovou komunikaci dopravních značek„ Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech) s dodatkovou tabulkou s textem„ Mimo vozidel na povolení [název žalované]“ a rovněž umístěním závor (viz fotodokumentace).

22. Předně soud dospěl k přesvědčení, že ze samotného ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že příslušný silniční správní úřad může na žádost vlastníka účelové komunikace upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. To však zpravidla neznamená, a citované ustanovení takový následek neuvádí, že by taková úprava nebo omezení cokoliv měnila na povaze účelové komunikace, která dříve vznikla (existovala) jako veřejně přístupná. Nakonec i v praxi se lze např. setkat s celou řadou případů, kdy okruh uživatelů dané cesty není neomezený a pravidelně se skládá jen z určitých osob, což však nevylučuje využití cesty i ostatní veřejností (např. parkoviště určené pro klienty provozovatele obchodu, cesta z pozemní komunikace k omezenému počtu nemovitostí apod.; vlastník pozemku však nemá přehled o konkrétních osobách užívajících jeho pozemek a cesta může sloužit komukoliv).

23. V daném případě žalovaná formou umístění dopravních značek a závor brání v užívání silnice (nikoliv pak chodníku) pro vjezd jiných vozidel než se souhlasem žalované, na druhou stranu ani tato omezení nemohou (a žalovaná takový účel zjevně nesledovala) zabránit v užívání komunikace přinejmenším ze strany blíže neurčeného okruhu chodců. I z pohledu žalované jako vlastníka pozemku je tak stále zachován prvek neurčitosti a tolerance užívání komunikací ze strany široké veřejnosti. Stále tedy jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci určenou pro pěší - srov. NSS 5 As 27/2010. V této souvislosti soud ještě dodává, že opatření ve formě umístění závor či bariér soud chápe spíše jen jako prostředek, jak zajistit dodržování dopravního značení a nepředstavuje výraz nesouhlasu žalované s jiným užíváním komunikací.

24. Námitku žalobkyně, že se jedná o vnitřní účelové komunikace, soud považuje za nepřiléhavou za situace, kdy se jedná o prostor, kde se pěší veřejnost i určitý okruh vozidel může volně pohybovat (není uzavřeným prostorem ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích). Je tomu tak i proto, že jízda vozidlem je pouze jeden ze způsobů užití dopravní cesty a např. pěší chůze, jízda na kole či na jízdním zvířeti představují způsoby zcela rovnocenné. Pokud by ve smyslu argumentace žalobkyně došlo k vytvoření uzavřeného prostoru pouze vyloučením některých forem obecného užívání, vnitřní účelové komunikace by v podstatě zcela splynuly s účelovými komunikacemi, k čemuž však právní úprava jistě nesměřuje. Za uzavřené prostory či objekty je nutné považovat pouze ty, které jsou uzavřeny zcela, tedy např. po celém obvodu a způsobem, který brání všem formám obecného užívání, resp. dopravního přístupu.

25. Kupříkladu i Městský soud v Praze dospěl k závěru, že účelovou komunikací ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je taková komunikace, která se nachází v uzavřeném prostoru nebo objektu a která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Uzavřeným prostorem je nutno chápat prostor, do nějž nelze vstoupit, aniž by byla překonána nějaká překážka určená k regulaci vstupu do areálu. Překážka může být fyzická (závora, brána, průjezd přes vrátnici atd.) nebo i právní (zákazy vstupu). Za uzavřený však nelze považovat takový prostor, kde se pěší veřejnost může volně pohybovat a na cestu je pouze zákaz vjezdu motorových vozidel či všech vozidel (rozsudek čj. 9 A 332/2014-132).

26. Lze tedy shrnout, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [okres] lze podle názoru soudu považovat za veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Nakonec i silniční správní úřad, pokud rozhodl o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci na předmětném pozemku podle § 7 odst. 1 věty druhé zák. č. 13/1997 Sb., z této skutečnosti vycházel a nijak ji nezpochybnil.

27. S ohledem na tento závěr je pak nutné na předmětný pozemek vztáhnout výjimku z placení srážkovného podle výše citovaného ustanovení § 20 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích a žaloba nemůže být důvodná. Proto ji soud v celém rozsahu zamítnul. Pro úplnost soud ještě dodává, že u všech nemovitostí osvobozených od srážkovného nerozhoduje otázka právního důvodu užívání, ani zda užívání slouží k dosažení zisku či nikoliv.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8.712 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.674 Kč sestávající z částky 2.100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7.200 Kč ve výši 1.512 Kč. S ohledem na zamítavé rozhodnutí v meritu věci soud naopak žalobkyni nepřiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.