6 C 135/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35.286 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 6.500 Kč se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23.500 Kč a na nákladech řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 8.637 Kč, to vše v měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba na zaplacení částky 380 Kč s úrokem 14,75 % p. a. z částky 30.000 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení 14,75 % p. a. z částky 30.000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 4. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30.000 Kč s úrokem 28,17 % ročně z pohledávky 30.000 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, s úrokem 14,75 % ročně z pohledávky 30.000 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.000 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a zaplacení částek 2.047 Kč, 300 Kč, 1.497 Kč a 1.442 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč (částka 27.500 Kč byla převedena na účet žalovaného, částka 2.500 Kč byla převedena v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provize). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s úroky podle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby ve výši celkem 40.000 Kč uhradit žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.600 Kč (1. splátky byla dohodnuta na den 20. 12. 2023). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr je schopen řádně splácet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas a došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalovaný byl v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce. Žalovanému pak bylo odesláno písemné oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 26. 2. 2024. Žalobkyně rovněž odeslala žalovanému celkem 2 upomínky ze dne 26. 12. 2023, 26. 1. 2024 a zesplatnění ze dne 26.2.2024, jehož součástí byla i předžalobní výzva OSŘ, přičemž za každou písemně odeslanou upomínku je žalovaný povinen uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 32.047 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4.799 Kč (zahrnujících úroky 2.047 Kč a jistinu 2.752 Kč) a zesplaněné části jistiny ve výši 27.248 Kč. Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru dohodly na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 28,17 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalovanému rovněž povinnost k úhradě tohoto smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 30.000 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, přičemž po 90-ti dnech po dni zesplatnění úvěru žalobkyně v souladu ustanovením § 122 odst. 4 ZoSÚ požaduje smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení, a to do zaplacení. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto za každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalovaný se do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 26. 2. 2024, dostal do prodlení se třemi splátkami úvěru, čímž žalobkyni vznikl nárok na úhradu smluvních pokut 3 x 499 Kč, celkem 1.497 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru. Žalovaný je povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 32.047 Kč od 27. 2. 2024 do 11. 4. 2024, tedy částku ve výši 1.442 Kč.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor. Ve svém vyjádření k žalobě pak namítal, že při uzavření smlouvy o úvěru zcela selhalo odborné posouzení jeho úvěruschopnosti, kdy na žalobkyni se obrátil v tíživé finanční situaci. Úvěrovou smlouvu považuje za absolutně neplatnou (a to i z důvodu nedostatku právního jednání prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a rozporu smlouvy/RPSN s dobrými mravy) a může se tak jednat jen o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení.

3. Podáním doručeným dne 25. 10. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6.500 Kč, kterou žalovaný uhradil po podání žaloby s tím, že částka byla započtena na žalované upomínací náklady, smluvní pokuty a částečně na úroky. Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalovaným jako úvěrovaným a žalobkyní jako poskytovatelem úvěru pod č. , hodnota, . Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému (ne jeho bankovní účet) standartní neúčelový nepřímý úvěr ve výši 30.000 Kč, z čehož částka 2.500 Kč měla být převedena na pokyn žalovaného na účet zprostředkovatele. Žalovaný se pak zavázal úvěr společně s dohodnutou zápůjční úrokovou sazbou ve výši 28,17 % p. a. uhradit žalobkyni v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.600 Kč (1. splátky byla splatná dne 20. 12. 2023 a poslední dne 20. 12. 2025). Celkem se takto žalovaný zavázal uhradit žalobkyni 40.000 Kč. Dále se účastníci mj. dohodli (čl. IV. bod 1. písm. d) smlouvy), že úvěr či jeho část se stane splatným v důsledku porušení povinnosti zákazníka tím, že je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a to po dobu delší než dva měsíce, přičemž okamžik splatnosti nastává dnem odeslání oznámení o zesplatnění úvěru. Podle čl. IV. bod 4. písm. b) smlouvy se smluvní strany dohodly pro případ prodlení žalovaného s plněním dluhu na povinnosti žalovaného uhradit za každou písemně odeslanou upomínku náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Dále byla dohodnuta smluvní pokuta za každý jednotlivý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru v částce 499 Kč, (čl. IV. bod 2. písm. c) smlouvy) a 0,1 % denně z neuhrazených splátek či z neuhrazeného zůstatku úvěru (čl. IV. bod 2 písm. a) a b) smlouvy o úvěru). Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a splátkový kalendář. Smlouva byla podle jejího obsahu podepsána žalovaným verifikační platbou ve výši 1 Kč, k jejímuž zaúčtování podle potvrzení o provedení transakce došlo dne 6. 11. 2023.

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil dne 15. 4. 2024 částku 2.500 Kč, dne 15. 5. 2024 částku 2.500 Kč, dne 17. 6. 2024 částku 500 Kč a dne 15. 7. 2024 částku 500 Kč.

6. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného, uvedený ve smlouvě o úvěru, byla žalobkyní dne 7. 11. 2023 odeslána částka 27.500 Kč. Téhož dne pak byla zaslána částka 2.500 Kč na účet zprostředkovatele , právnická osoba, (k osobě zprostředkovatele viz formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru č. l. 22 a násl. spisu).

7. Z dokladu označeného jako bonita smlouvy se podává, že ze strany žalovaného, kromě verifikační platby, nebylo do 26. 2. 2024 uhrazeno ničeho.

8. Dále žalobkyně doložila upomínku adresovanou žalovanému o úhradu dlužných splátek úvěru ze dne 26. 12. 2023 a zesplatnění úvěru ze dne 26. 2. 2024 (podle podacího lístku odeslané žalovanému téhož dne).

9. Z prohlášení o výdajích ze dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl výdaje na bydlení 5.000 Kč měsíčně, splátky úvěrů 2.959 Kč s tím, že je svobodný a nemá vyživovacích povinností. Dále uvedl bez bližší specifikace své příjmy 30.000 Kč měsíčně. Z čestného prohlášení žalovaného datovaného dnem 3. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný zejm. prohlásil, že proti němu není vedeno exekuční řízení, není v úpadku ani v hrozícím úpadku a není v platební neschopnosti.

10. Z výplatních lístků žalovaného za srpen a září 2023 (zaměstnavatel , právnická osoba, .) bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného činila za srpen 31.789 Kč a za září 16.470 Kč (odpracováno 9,7 dnů)

11. Z čestného prohlášení rodiče žalovaného , jméno FO, ze dne 6. 11. 2023 se podává, že žalovaný na bydlení v domě , adresa, přispívá měsíčně částkou 5.000 Kč. K tomu byla doložena informace o pozemku z katastru nemovitostí ze dne , datum, , podle níž bylo vyznačeno vlastnické právo k rodinnému domu , adresa, ve prospěch , jméno FO, a , jméno FO, .

12. Z výsledku prověření systému AUTOTRACER ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný neměl záznamy v Centrální evidenci exekucí či v Insolvenčním rejstříku. Z výpisu z rejstříku REPI ke dni 4. 11. 2023 nebyly k žalovanému rovněž zjištěny žádné záznamy.

13. Na základě informací od žalovaného a uvedených dokladů provedla žalobkyně písemné posouzení úvěruschopnosti žalovaného datované dnem 6. 11. 2023 (č. l. 28 spisu), podle něhož žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, zaměstnání a příjmy (27.903 Kč) byly ověřeny z výplatních pásek a výpisu z běžného účtu, a bydlení u rodičů a výdaje na bydlení z prohlášení a výpisu z katastru. Dále byly zohledněny úvěry (2.959 Kč) a normativní náklady na bydlení, životní minimum či nezabavitelná částka (k tomu žalobkyně doložila statistiku rodinných účtů, výdajů na konečnou spotřebu domácnosti či přehled normativních nákladů na bydlení a životního minima).

14. Soud měl dále k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného za období od srpna do října 2023. Z nich bylo kromě běžných transakcí mj. zjištěno, že v uvedeném období žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky od různých společností (, právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , prostřednictvím , právnická osoba, apod.) ve výši řádově desítek tisíc Kč (nebo spíše nižších stovek tisíc Kč), což tvořilo převážnou část jeho příjmů, a na druhou stranu podstatnou část výdajů žalovaného zjevně tvořili řádově stovky plateb u různých sázkových společností (např. u , právnická osoba, ., online kasino , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , platby prostřednictvím platební brány PayU apod.). Debetní obrat na účtu se pak prakticky rovnal příjmům žalovaného v příslušném měsíci. Takto např. v měsíci září činil kreditní obrat částku 168.856 Kč a debetní obrat 157.420 Kč a v měsíci říjnu kreditní obrat 381.901 Kč a debetní obrat 376.558 Kč.

15. Z takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

16. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. V posuzované věci soud na základě výše uvedených zjištění dospěl k přesvědčení, že žalobkyně sice před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet posuzovala, byly zde však důvodné pochybnosti o takové jeho schopnosti. Žalobkyně přitom vycházela z informací od žalovaného o jeho příjmech a pravidelných výdajích, které ověřovala výše uvedenými listinami. Ze zjištěných skutečností potom nelze podle přesvědčení soudu pominout, že žalobkyně měla k dispozici i výpis z běžného účtu žalovaného (k tomu viz obsah posouzení úvěruschopnosti žalovaného datované dnem 6. 11. 2023), z něhož však bylo i při jen povrchním přezkoumání zcela zřejmé, že žalovaný měl v době bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru celou řadu dalších dluhů u různých úvěrových společností ve výši až nižších stovek tisíc Kč a převážnou část takto nabytých finančních prostředků použil pro účely sázek. Za dané situace tedy bylo na místě, aby se žalobkyně poměry žalovaného a jeho finanční situací či platební morálkou zabývala důkladněji (zejm. bylo lze od žalovaného zjistit a ověřit, v jaké celkové výši má jiné dluhy a jakou částku by měl skutečně splácet, zda má dostatek finančních prostředků na úhradu všech pravidelných výdajů a nákladů na svoji osobu včetně adekvátní finanční rezervy apod.) nebo aby požadovaný úvěr žalovanému vůbec neposkytla. Objektivně vzato zde totiž musely být pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své závazky, když prakticky veškeré finanční prostředky spotřeboval zcela bezúčelně především formou sázek, aniž by mu na účtu zůstávala nějaká větší rezerva. Finanční hospodaření žalovaného takto svědčí přinejmenším o jeho sklonu ke gamblerství, které typicky vede k rostoucím finančním a existenčním problémům. Poskytnout za této situace úvěr je pak z pohledu soudu zcela nepochopitelné. Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně měla za měsíc září 2023 doložený příjem žalovaného z pracovního poměru jen cca 16.000 Kč, aniž by pro to byly známy (zjišťovány) konkrétní důvody.

20. Soud z těchto důvodů uzavřel, že v posuzované věci zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a byl-li přesto úvěr žalovanému poskytnut, stalo se tak v rozporu s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrovou smlouvu je třeba považovat za neplatnou. K takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Lze dodat, že pokud žalovaný v průběhu řízení dovozoval další důvody neplatnosti smlouvy, těmito se již soud zabývat nemusel.

21. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.).

22. V posuzované věci byla žalovanému na základě úvěrové smlouvy vyplacena částka 30.000 Kč, uhrazeno bylo dosud žalovaným celkem 6.500 Kč, a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 23.500 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Na uvedené nemůže mít vliv skutečnost, že žalobkyně žalovaným poskytnuté plnění nezapočetla na jistinu pohledávky, nýbrž na jiná plnění (a v tomto rozsahu byla žaloba vzata částečně zpět), neboť z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže poskytovatel úvěru taková jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod., požadovat. Ve zbytku předmětu řízení po jeho částečném zastavení potom byla žaloba zamítnuta.

23. Pro úplnost zbývá dodat, že žalovanému byla sice podle úvěrové smlouvy fakticky vyplacena pouze částka 27.500 Kč, z hlediska zásad bezdůvodného obohacení však platí, že každá ze stran neplatné smlouvy má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o. z.). Žalobkyně zde žalovanému plnila částku 30.000 Kč a na tom nic nemění skutečnost, že částka 2.500 Kč byla podle smlouvy uhrazena na účet zprostředkovatele. Svůj nárok totiž může jedna smluvní strana uplatňovat pouze po druhé smluvní straně bez ohledu na to, u jaké osoby se plnění majetkově projevilo. Tak i v případě, kdy se podle neplatné smlouvy má plnit na bankovní účet náležející jiné osobě než druhé smluvní straně, je možné se domáhat vrácení plnění pouze po druhé smluvní straně, nikoliv po příjemci platby (viz např. NS 33 Odo 679/2013, 28 Cdo 808/2011).

24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

26. V dané věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran či rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím ani nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

27. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci soud z výpovědi žalovaného k jeho poměrům zjistil, že žije ve společné domácnosti s přítelkyní, pracuje jako dělník s měsíčním příjmem 27.000 Kč čistého, nemá žádných vyživovacích povinností. Přítelkyně si vydělá zhruba 30.000 Kč čistého měsíčně. Bydlí u rodičů a na bydlení jim přispívají částkou 7.000 Kč měsíčně. Má celkem dluhy zhruba ve výši 150.000 Kč a měsíčně splácí zhruba 12.000 Kč. Nemá majetek větší hodnoty ani žádné úspory. Přítelkyně splácí dluh u , Anonymizováno, 7.000 Kč, měsíčně 1.500 Kč.

28. Soud pak na základě posouzení zjištěných poměrů žalovaného, zejména jeho příjmů a pravidelných výdajů včetně jeho dalšího zadlužení dospěl k přesvědčení, že není ve schopnostech a možnostech žalovaného vrátit přiznanou částku jednorázově, a proto mu podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil dluh splácet v přiměřených měsíčních splátkách, přičemž jako odpovídající shledal částku 1.000 Kč měsíčně (kterou by nakonec žalovaný i podle vlastního vyjádření měl být schopen splácet). Nic samozřejmě nebrání, aby žalovaný splácel podle možností vyšší splátky. Splácení dluhu by nemělo být v zásadě ani na újmu žalobkyně.

29. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy řízení bylo částečně zastaveno v rozsahu 17,92 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; zastaveno bylo řízení v částce 6.500 Kč, vyhověno bylo žalobě v rozsahu 23.500 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 6.267,91 Kč) a to z důvodů na straně žalovaného spočívajících v úhradě části žalované částky po podání žaloby a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 17,92 % nákladů řízení. Ve zbytku předmětu řízení měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu 78,94 % (z částky 23.500 Kč + 6.267,91 Kč představující 82,08 % předmětu řízení). Žalobkyni proto soud přiznal podle výsledku řízení právo na náhradu dalších 57,88 % nákladů řízení z uvedených 82,08 % předmětu řízení, tj. v rozsahu 47,51 %.

31. Náklady řízení žalobkyně v částce 13.200,10 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33.239 Kč sestávající z částky 2.460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1.230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.810 Kč ve výši 2.060,10 Kč. Z toho bylo z výše vyložených důvodů přiznáno 65,43 % (17,92 + 47,51), tedy částka 8.637 Kč.