6 C 194/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9.545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1.450 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 1.450 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 19.331,26 Kč s úrokem 20,98 % p. a. z částky 563,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 563,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 23,72 % p. a. z částky 6.815,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 6.815,65 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 5.365,65 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 695 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 164,27 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 430,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 563,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 20,98 % ročně z částky 563,80 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 455 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.500 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 185 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 5. 2016. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a dluží žalovanou částku.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.688,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.953,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 6.815,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem 23,72 % ročně z částky 6.815,65 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Podle návrhu byla mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo] na částku ve výši 10.000, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dále se zavázala zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 1. 2015. Rovněž v tomto případě plnila pouze částečně a dluží žalovanou částku.

3. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.

4. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

5. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

6. Na základě žalobkyní doložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], ve dnech [datum] a [datum] smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a 10.000 Kč, které žalovaná převzala hotově vždy v den uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli zapůjčené částky společně s poplatkem v částkách, jak byly vymezeny v žalobě. Dále byly dohodnuty podmínky splatnosti zápůjčky formou stanovených týdenních splátek a výpůjční úroková sazba v závislosti na počtu dohodnutých splátek (opět viz žaloba). Žalovaná však podle obsahu spisu smluvní závazky nehradila řádně a včas (žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala nic jiného). Podle doplnění tvrzení na základě výzvy soudu žalovaná dosud na prvně uvedenou zápůjčku uhradila částku celkem 7.260 Kč a na půjčku ze dne [datum] částku celkem 8.550 Kč. Pohledávky byly se všemi právy s ní spojenými postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 odeslaným dne 7. 1. 2020.

7. K charakteru smluv nutno dodat, že mají charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

8. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 19. 1. 2021, v němuž odkazovala toliko na zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná mj. uvedla své poměry tak, že je důchodkyně s příjmy 9.196 Kč měsíčně, bydlí v podnájmu, kde hradí 3.500 Kč a její další výdaje činí 3.700 Kč. K prohlášení měly být doloženy výplatní pásky (?) a nájemní smlouva, tyto však žalobkyně v průběhu řízení soudu nepředložila. Podobně v zákaznické kartě ze dne [datum] žalovaná uvedla zdroj příjmů od OSSZ 5.877 Kč, příjmy z brigády 2.800 Kč, výdaje na bydlení 1.500 Kč a další výdaje 2.600 Kč. Dále bylo uvedeno, že žije s manželem a synem a inkaso se dělí na tři díly. Údaje měly být ověřeny výměrem státní podpory a dokladem SIPO (rovněž však nebyly soudu doloženy). Předchůdkyně žalobkyně pak dovodila rozdílem příjmů a výdajů částku zbývající jako„ použitelný příjem“. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení i přes výzvu soudu nenabídla.

9. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud předně považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznických karet nedoložila žádnými důkazy. To se týká jak příjmů, talk pravidelných výdajů na bydlení. Tak například u výdajů není např. zřejmé, zda v údajně doložené nájemní smlouvě byly s nájemným smluveny i úhrady energií a dalších služeb a podobně nelze posoudit, co bylo předmětem plateb zahrnutých do SIPO. Příjmy z tvrzené brigády žalované, významně ovlivňující její finanční situaci, nebyly zřejmě požadovány vůbec. Soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv. Navíc se předchůdkyně žalobkyně podle obsahu spisu spokojila jen s neúplnými údaji, kdy zejména nebyly zjišťovány další osobní poměry žalované, jako např. zda a jakým způsobem, společné soužití s dalšími osobami ovlivňuje celkovou finanční situaci žalované. To vše za situace, kdy žalovaná měla poměrně omezené příjmy ve formě dávek od OSSZ či ve formě starobního důchodu (a ověřování jejích poměrů mělo být o to důkladnější).

10. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“), kdy i podle odstavce 3 výše citovaného ustanovení je povinností spotřebitel poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

11. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

12. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

13. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů či výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V posuzované věci byly navíc zjištěny určité rizikové faktory na straně žalovaného, zejm. další dluhy či rozdíly v prohlášeních žalovaného. O to měla být činnost předchůdkyně žalobkyně při ověřování údajů o žalovaném pečlivější vč. zajištění alespoň kopií potřebných dokladů.

14. Na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nebylo prokázáno dostatečné ověření příjmů a výdajů žalované, příp. zjišťování jejích ostatních poměrů.

15. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.

16. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Podle § 451 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Ve vztahu k plnění žalovaného po [datum], resp. ke smlouvě uzavřené dne [datum], pak lze vycházet z ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.

18. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily. Plnili-li si obě strany vzájemně v penězích, soud provede vzájemné započtení těchto plnění (a po takovém zúčtování těchto plnění uloží povinnost zaplatit či vrátit rozdíl).

19. K otázce vzájemného zúčtování plateb podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 je třeba doplnit, že podle přesvědčení soudu se i podle nové právní úpravy provede ve smyslu § 2993 o. z. zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od dlužné jistiny půjčky se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh. Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.

20. V dané věci předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě prvně uvedené smlouvy peněžité prostředky ve výši 5.000 Kč a na tuto smlouvu bylo žalovanou již uhrazeno celkem 7.260 Kč. Z titulu druhé smlouvy byla poskytnuta zápůjčka 10.000 Kč, vráceno bylo žalovanou celkem 8.550 Kč. Žalovaná přitom v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala úhradu jiných částek. Na straně žalované tak došlo k obohacení pouze v částce 1.450 Kč, a to ve vztahu ke smlouvě o půjčce ze dne [datum]. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit. Lze doplnit, že ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce ze dne [datum] se žalovaná v průběhu řízení nedomáhala vrácení přeplatku a bez takového požadavku jej proto nebylo možno žalované přiznat (viz § 2993 o.z.).

21. Vedle přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Ve výzvě byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky, ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na lhůtu k zaplacení ve výzvě předchůdkyně žalobkyně – analogicky ve smyslu § 1958 o. z. Podle podacího archu bylo oznámení odesláno na známou adresu žalované dne [datum] a ve smyslu § 573 o. z. tedy doručeno dne [datum]. Ode dne následujícího se pak žalovaná dostala do prodlení se splněním dluhu (§ 1968 o. z.). Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost smluv, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvách dohodnutá plnění vč. úroků či poplatků přiznat.

23. K zaplacení přiznané částky byla žalované stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

24. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 odeslaným žalované dne 7. 1. 2020. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci úspěšnější žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.