6 C 30/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o příslušenství

I. Řízení o zaplacení částky 45.280,93 Kč se zastavuje.

II. Žaloba na zaplacení částky 77.653,70 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 4.315 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem 6,5 % p. a. z částky 58.470,84 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 12. 12. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 78.262,03 Kč (kapitalizovaný úrok), dále částky 44.672,60 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení), zákonného úroku z prodlení z částky 4.315 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení ve výši 8,5 % a úroku 6,5 % ročně z částky 58.470,84 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, .), IČ: , IČO, , a žalovaným byla dne 25. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček. Na základě smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč z úvěrového účtu č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázově převodem na sjednaný běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 6,50 % p. a. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle sazebníku poplatků případné další poplatky, např. za upomínání. Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Banka proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a dopisem ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 23. 12. 2021. Dlužnou částku včetně úroků a poplatků byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění vznikl také nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným včetně veškerého příslušenství s pohledávkou souvisejícím byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, a to s účinností ke dni 22. 3. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 17. 4. 2023. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na žalovanou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně pak požaduje po žalovaném zaplacení:- kapitalizovaného úroku ve výši 78.262,03 Kč představujícího úrok ve výši 6,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 486.589,84 Kč od 24. 12. 2021 (tj. od dne následujícího po zesplatnění) do 25.11.2022 (tj. do dne platby), úrok ve výši 6,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 481.589,84 Kč od 26. 11. 2022 (tj. od dne následujícího po platbě) do 28. 12. 2022 (tj. do dne další platby), dále podobně úrok 6,50 % ročně z dlužné jistiny 476.589,84 Kč od 29. 12. 2022 do 30. 4. 2024, 6,50 % ročně z 67.820,84 Kč od 1. 5. 2024 do 9. 5. 2024, 6,50 % ročně z 65.270,84 Kč od 10. 5. 2024 do 7. 6. 2024, 6,50 % ročně z 62.720,84 Kč od 8. 6. 2024 do 10. 7. 2024, 6,50 % ročně z 60.170,84 Kč od 11. 7. 2024 do 30. 10. 2024, a 6,50 % ročně z 58.470,84 Kč od 31. 10. 2024 do 12. 11. 2024 (do odeslání předžalobní upomínky ze dne 12. 11. 2024),- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44.672,60 Kč představujícího úrok z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužných poplatků ve výši 4.315 Kč od 29. 12. 2022 do 12. 11. 2024,- úroku ve výši 6,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 58.470,84 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení, a- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužných poplatků 4.315 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 10. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 45.280,93 Kč (na kapitalizovaném úroku z úvěru částku 1.526,29 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 43.754,64 Kč) z důvodu administrativní chyby. V tomto rozsahu pak soud postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil (výrok I.).

3. Na tomto místě je třeba dodat, že podáním doručeným soudu dne 7. 4. 2026 dále vzala žalobkyně žalobu částečně zpět v úroku 6,5 % p. a. z částky 2.705 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení s tím, že po podání žaloby byla takto částečně uhrazena jistina dluhu. Příslušné soudní kanceláři však bylo podání předáno až po skončení jednání (neupozornil na ně ani přítomný zástupce žalobkyně) a proto nemohlo být při vyhlášení rozhodnutí zohledněno. O tomto částečném zpětvzetí tak bude rozhodnuto dodatečně.

4. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

5. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přičemž toto mu bylo doručováno postupem podle § 50m o. s. ř. uložením a vyvěšením na úřední desce soudu, neboť žalovaný má adresu místa trvalého pobytu v síle ohlašovny. Protože žalovaný zásilku nevyzvedl a ani nepožádal o její zaslání na jinou adresu, považuje se za doručenou. K jednání se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil a soud tak věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako klientem (dlužníkem) a společností , právnická osoba, ., jako bankou (věřitelem). Na základě smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský splátkový úvěr ve výši 500.000 Kč roční pevnou úrokovou sazbou ve výši 6,50 % p. a. a žalovaný se zavázal úvěr splácet včetně úhrady pojištění v měsíčních anuitních splátkách 6.240,40 Kč počínaje dnem 20. 6. 2021. Peněžní prostředky měly být ve výši 10.000 Kč poskytnuty na částečnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovaným a bankou smlouvou o kontokorentním úvěru Flexikredit a zbývající část jistiny neúčelově ve prospěch specifikovaného běžného účtu. Žalovaný se dále zavázal hradit sjednané poplatky. Pro případ porušení smluvních ujednání bylo dohodnuto mj. oprávnění banky prohlásit dluhy klienta za ihned splatné a požádat o jejich předčasné splacení. Součástí smlouvy byla rovněž ujednání o pojištění klienta.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, specifikovaného ve smlouvě o úvěru, bylo zjištěno, že částka úvěru byla připsána dne 25. 5. 2021. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že od září 2021 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou závazků z úvěrové smlouvy. Přípisem ze dne 25. 12. 2021, adresovaným žalovanému, pak banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 23. 12. 2021 v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10. 1. 2022.

8. Z připojeného spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. , spisová značka, , zejm. pak z rozsudku ze dne 25. ledna 2023, č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že ve věci týchž účastníků řízení bylo návrhem doručeným soudu dne 16. 6. 2022 zahájeno řízení, kdy žalobkyně se na základě totožné úvěrové smlouvy domáhala zaplacení částky 490.904,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.746,50 Kč za období od 25. 5. 2021 do 23. 12. 2021, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16.579,36 Kč za období od 24. 12. 2021 do 26. 5. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 499.336,34 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení. Předmětem řízení byl podle návrhu dluh na jistině ve výši 486.589,84 Kč, smluvní poplatky ve výši 4.315,00 Kč a výše uvedené příslušenství. Soud rozsudkem pro uznání řízení o zaplacení částky 10.000 Kč zastavil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 480.904,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 12.746,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16.579,36 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 499.336,34 Kč od 27. 5. 2022 do 25. 11. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 494.336,34 Kč od 26. 11. 2022 do 28. 12. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 489.336,34 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

9. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 10. 9. 2025.

13. Z doložené žádosti žalovaného o úvěr ze dne 25. 5. 2021 pak soud zjistil, že žalovaný sdělil informace o své osobě tak, že je svobodný, nemá vyživovacích povinností, bydlí u rodičů, jeho příjmy činí z pracovního poměru za 3 měsíce průměrně 14.890 Kč (s pracovním poměrem od , datum, do , datum, ) a celkové čisté měsíční příjmy domácnosti činí 70.000 Kč. Dále byl uveden závazek žalovaného z kontokorentu s výší limitu 10.000 Kč a měsíční splátkou 500 Kč. K výši příjmů žalovaného bylo doloženo potvrzení zaměstnavatele ze dne , datum, . Z potvrzení bylo dále zjištěno, že žalovaný byl ve zkušební době do , datum, .

14. Z vyjádření banky ze dne 29. 4. 2022 k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného se pak podává, že vycházela z údajů od žalovaného, dále kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdeje (např. podíl na výdajích na bydlen 25 %), náklady vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení podle přísl. předpisů.

15. Jiné doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu již v průběhu řízení přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytla.

16. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, lze vycházet z doloženého potvrzení zaměstnavatele, nebyl však již doložen žalovaným tvrzený další příjem domácnosti (kdy navíc není zřejmé, o jaký další příjem a koho se jedná, a zda, na základě jakých skutečností a jakým, způsobem se případně promítl do poměrů žalovaného). Rovněž nebylo soudu doloženo, že by se předchůdce žalobkyně konkrétně zabýval výdajovou stránkou rozpočtu žalovaného, zejm. pravidelnými výdaji na bydlení (byť u rodičů) či případnými dalšími závazky žalovaného (např. z příslušných registrů) apod. Namísto toho předchůdce žalobkyně údajně vycházel z nijak nespecifikovaných normativních nákladů na bydlení a životního minima žalovaného, které však nemusí korespondovat se skutečnými poměry klienta. Nebyl doložen ani např. výpis z účtu žalovaného za předchozí období před uzavřením úvěrové smlouvy, z něhož by mohly být patrné údaje o finančním hospodaření žalovaného. K tomu lze dodat, že žalobkyně sice s odkazem na vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti deklarovala, že posouzení určitým způsobem proběhlo, jedná se však jen o jednostranný doklad ze strany poskytovatele úvěru a není-li dále podložen dalšími důkazy (zejm. doklady o ověřování žalovaným uváděných informací a dalších jeho poměrů), nelze jen z takových tvrzení vycházet. Pakliže bylo k důkazu v tomto směru předloženo prakticky jen potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného, nepovažuje soud za řádně prokázané, že se předchůdce žalobkyně schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr dostatečně zabýval.

17. Navíc je třeba poznamenat, že žalovanému byl poskytován úvěr v částce 500.000 Kč a výší měsíčních splátek včetně pojištění 6.240 Kč za situace, kdy byl zaměstnán jen na dobu určitou, jeho průměrný příjem dosahoval částky jen necelých 15.000 Kč a při zohlednění předpokládaných nákladů, z nichž vycházel předchůdce žalobce (a které lze podle předpisů, na něž bylo odkazováno vyčíslit zhruba ve výši cca 3.800 Kč jako 25 % normativních nákladů na bydlení a cca 3.400 Kč životního minima), by již žalovanému na uspokojování jeho dalších potřeb zůstávala prakticky jen minimální částka. S ohledem na známé skutečnosti a výši poskytovaného úvěru pak měla být činnost předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pečlivější a průkaznější, případně úvěr neměl být ani poskytnut. Přitom předchůdce žalobkyně mohl jednoduše doklady k uvedeným skutečnostem zajistit (např. od žalovaného doplnit potřebné informace a doklady, zajistit výpisy z účtu žalovaného, zjistit alespoň v běžných registrech závazkovou minulost žalovaného apod.). Pokud však podle obsahu spisu takto předchůdce žalobkyně nepostupoval, posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný. Nelze ani spoléhat jen na údaje od žalovaného a není tedy relevantní, že je potvrdil v žádosti o úvěr.

18. K tomu lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

19. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

20. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s nedostatečným rozsahem informací od žalovaného, které dále v potřebném rozsahu neověřoval.

21. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019. Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, podle něhož „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

22. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, ve smlouvě sjednaného pojištění apod. Není pak ani významné, na jaká plnění předchůdce žalobkyně nebo žalobkyně žalovaným dosud uhrazené částky započetli.

23. V posuzované věci je předmětem řízení příslušenství ve formě smluvního úroku z úvěru, na které s ohledem na výše uvedené závěry nemohl vzniknout nárok. Pakliže je dále požadován zákonný úrok z prodlení z dlužných poplatků, ani na tyto (neplatně sjednané) poplatky nárok nevznikl, a tudíž z nich nelze přiznat příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení.

24. Nutno dodat, že na uvedených závěrech nemůže nic změnit skutečnost, že jistina dluhu a poplatky sjednané ve smlouvě byly žalobkyni dříve přiznány výše zmiňovaným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j. , spisová značka, , neboť předmětem nyní posuzované věci jsou jiná plnění a soud posuzoval otázku platnosti smlouvy z hlediska ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru samostatně a na předchozím rozhodnutí nezávisle.

25. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba doplnit, že byla doložena především smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023 a oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023 adresovaným žalovanému. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo bylo-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.