6 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12.262 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 6.262 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % p. a. z částky 8.340 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.145 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 31. 1. 2025 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6.000 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a dále částek 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 180 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, 2.160 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.160 Kč od 9. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částek 800 Kč, 700 Kč, 1.000 Kč a 1.422 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi žalovanou a společností právnická osoba., IČO: IČO, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 6.000 Kč, a to dne 9. 5. 2024. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 30 dní od jeho poskytnutí. V souladu se smlouvou činila výše řádného úroku částku 180 Kč. Za poskytnutí úvěru se pak žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 2.160 Kč. Žalovaná však porušila svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatila a dostala se tak do prodlení. Z důvodu prodlení žalované s plněním dle smlouvy delším více jak 14 dní, vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále vznikla žalované podle smluvních ujednání povinnost zaplatit poplatek 800.00 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, 1.000 Kč za upomínky formou písemných výzev a smluvní pokutu 1.422 Kč. Pohledávku vyplývající ze smlouvy původní věřitel postoupil na společnost právnická osoba, která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalované byla zaslána výzva k plnění s oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky.

2. Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.

3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. Soud pak podle § 50 o. s. ř., považoval zásilku za doručenou (do domovní schránky byla žalované vložena dne 18. 5. 2026). Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Podáním doručeným dne 20. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že nemá k dispozici doklady k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované a s ohledem na neplatnost smlouvy zůstal žalobkyni nárok na vydání poskytnutého plnění, jakožto bezdůvodného obohacení. Soud pak postupoval podle § 96 o. s. ř. a řízení v uvedeném rozsahu zastavil. Předmětem řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 6.000 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, uzavřené dne 9. 5. 2024 mezi předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. a žalovanou bylo zjištěno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 36,5 % p. a. (úrok celkem 180 Kč) a poplatkem za úvěr 2.160 Kč. Žalovaná se pak zavázala úvěr splatit do 8. 6. 2024. Poskytnutí úvěru žalované dne 9. 5. 2024 v částce 6.000 Kč na bankovní účet specifikovaný ve smlouvě bylo doloženo potvrzením banky o provedení transakce ze dne 10. 9. 2024. Žalovaná podle obsahu spisu dosud úvěr nevrátila (žalovaná v průběhu řízení netvrdila, ani neprokázala nic jiného).

6. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V posuzované věci žalobkyně v této souvislosti ničeho netvrdila a ani nedoložila žádné doklady k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované. Nakonec to byl i důvod pro částečné zpětvzetí žaloby, kdy žalobkyně uvedla, že takovými doklady nedisponuje. Za dané situace by to nutně vedlo k závěru, že poskytovatel úvěru podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalované úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

10. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jejím možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

11. V daném případě byla žalované poskytnuta částka úvěru 6.000 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaná dosud neuhradila ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 6.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. V posuzované věci soud žalované stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná se ve věci se nevyjádřila a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalované) k rozhodnutí o jiné lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

14. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba doplnit, že byla doložena smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2025 adresovaným žalované (s předžalobní výzvou). Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byla-li žalovaná o postoupení postupitelem vyrozuměna (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu 59,32 % předmětu řízení (požadované příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v částce 6.000 Kč a zastaveno řízení bylo v částce celkem 8.750,74 Kč) a ve zbytku předmětu řízení, tj. v rozsahu 40,68 % byla žalobkyně ve věci úspěšná. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu 40,68 % nákladů řízení a žalované na náhradu 59,32 % nákladů řízení.

16. Náklady řízení žalobkyně v částce 2.815 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.262 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč. Z toho bylo přiznáno 40,68 %, tedy částka 1.145 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť žalobce se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor. Za další úkon ve formě částečného zpětvzetí žaloby soud žalobkyni odměnu a náhradu nepřiznal, neboť s ohledem na důvody zpětvzetí čistě na straně žalobkyně není důvod (ani poměrně) tyto náklady přenášet na žalovanou.

17. Žalované pak náklady podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.