8 C 34/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Malechovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o nahrazení souhlasu žalovaného pro získání dodatečného stavebního povolení

I. Žaloba na nahrazení odmítnutého dodatečného souhlasu žalovaného , titul, , jméno, , příjmení, soudem, jakožto spoluvlastníka ideální ½ domu , adresa, , , obec, , okres , okres, , postaveného na pozemku parc. , číslo, zapsaného v katastru nemovitostí u , stát. instituce, , Katastrálního pracoviště , číslo, , číslo, , obec, u , obec, , s realizací níže specifikovaných údržbových a investičních stavebních akcí, k zajištění nutných oprav a financované investice současně ke zhodnocení společné nemovitosti ve smyslu § 1129 občanského zákoníku s odůvodněním, že souhlas je nutný pro potřeby získání dodatečného povolení již provedených uvedených stavebních prací od místně příslušného Odboru výstavby , stát. instituce, , žádost o dodatečné povolení stavby podaná dne 12. 7. 2019 u , stát. instituce, , Odbor výstavby, identifikační údaje stavebního záměru: vybourání okenního otvoru, osazení nového okna ve dvorní části v obvodové stěně RD a vybudování dřevěné příčky v prostorách bývalé stodoly a vybudování letní ložnice a posezení, místo stavby , adresa, , okres , okres, , k.ú. , obec, u , obec, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2020 domáhala nahrazení souhlasu žalovaného jakožto spoluvlastníka ideální poloviny domu , adresa, , obec, s realizací údržbových a staveních akcí a k zajištění nutných oprav podle ustanovení § 1129 občanského zákoníku s odůvodněním, že souhlas je nutný pro potřeby získání dodatečného povolení již provedených stavebních prací místně příslušného Odboru výstavby , stát. instituce, . Žalobkyně ve svém návrhu uvedla následující skutečnosti: Na počátku roku 2015 se dohodla s žalovaným – svým bratrem na společném přebudování bývalé stodoly a mlatu v rekreační chalupě , adresa, v , obec, na letní posezení a jednu obytnou místnost. V období od 8. 5. 2015 do září 2018 došlo mimo jiné k vybourání okenního otvoru a osazení okna ve dvorní části obvodové stěny rodinného domu a vybudování příčky s dveřmi v průjezdu, čímž vznikla letní ložnice. Provedeny byly i další stavební práce a činnosti směřující k opravě a rekonstrukci rodinného domu. V září 2016 však vznikl mezi účastníky rozpor ohledně způsobu užívání společného rodinného domu. Účastníci se na způsobu užívání rodinného domu nedohodli. Dne 11. 9. 2018 žalovaný podal na Odbor výstavby , stát. instituce, podnět na nepovolené stavební práce. Žalobkyně proto 25. 10. 2018 podala žádost o dodatečné stavební povolení, které však pro nesouhlas žalovaného nebylo vydáno. Dne 12. 7. 2019 podala žalobkyně druhou žádost o dodatečné stavební povolení a žalovanému opakovaně navrhovala dohodu o užívání společné věci. S žalovaným se však žalobkyni nepodařilo dohodnout, když žalovaný vznášel požadavky blížící se trestnému činu vydírání. Vzhledem k tomu, že nebyl dodán souhlas spoluvlastníka , stát. instituce, , Odbor výstavby vydal dne 2. 10. 2019 rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z důvodu nedoložení souhlasu druhého spoluvlastníka. Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání a Krajský úřad , územní celek, dne 16. 1. 2020 rozhodnutí Stavebního úřadu , stát. instituce, zrušil. Žalobkyně dále uvedla, že se obává, že v případě vydání nového rozhodnutí o odstranění stavby jí vznikne škoda na společné nemovitosti a vysoká finanční ztráta v důsledku investovaných finančních prostředků. Žalobkyně uvedla, že celou stavbu zahájila v dobré víře podle § 1085 občanského zákoníku, že se stavbou žalovaný souhlasil a zpočátku stavbu i financoval. Dále uvedla, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, když jediným cílem je poškodit žalobkyni na jejích právech, neboť se stavbou nejprve souhlasil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobkyně nikdy neměla souhlas k vybudování černé stavby v domě, tj. k vymlácení zdí do dvora, zabudování okna a příčky mezi mlatem a průjezdem. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně neměla souhlas k přivlastnění a zabrání společných nebytových prostor, přesto si postupně přivlastnila úložnou místnost na materiál, dřevo a uhlí na topení, nářadí, sekačku atd. Dále si přivlastnila průjezd z ulice do dvora a dílnu, vše o ploše více než 40 m. Dále žalovaný uvedl, že původně souhlasil s tím, aby žalobkyně vybudovala v nemovitosti místnost na přespání bez vybudování okna a svůj souhlas s vybouráním okenního otvoru a se změnou způsobu užívání průjezdu popřel.

3. Na základě provedeného dokazování byly zjištěny následující skutečnosti:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci jsou rovnodílnými podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemku parc. , číslo, zahrady a pozemku parc. , číslo, orné půdy. Oba účastníci byli zapsáni jako vlastníci na základě usnesení , název soudu, o dědictví ze dne 5. 12. 2014, s právními účinky zápisu k 9. 12. 2014.

5. Z rozhodnutí , stát. instituce, , Odboru výstavby ze dne 2. 10. 2019 vydaným pod , číslo jednací, bylo zjištěno, že Stavební úřad zjistil, že stavební práce v rodinném domě , adresa, v , obec, byly provedeny bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem a nebo v rozporu s ním a na základě tohoto zjištění nařídil vlastníkům stavby odstranit stavbu, a to nově osazené okno a nově vybudovanou příčku v průjezdu. Z dalšího obsahu uvedeného rozhodnutí bylo zjištěno, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno na základě podnětu žalovaného ve věci nepovolené stavební úpravy žalobkyní.

6. Krajský úřad , územní celek, , Odbor strategického rozvoje kraje ze dne 16. 1. 2020, pod , číslo jednací, , rozhodl, že výše uvedené rozhodnutí Stavebního úřadu , stát. instituce, ze dne 2. 10. 2019 se ruší a věc se vrací k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Hlavním důvodem tohoto zrušujícího rozhodnutí byla skutečnost, že výrok, kterým byla uložena povinnost, nebyl jednoznačný, účastníci nebyli správně poučeni o lhůtách a možnostech odvolání, své rozhodnutí řádně a podrobně neodůvodnil a pro další procesní pochybení.

7. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně prováděla v období od října 2016 do září 2018 na společné nemovité věci významné stavební úpravy, spočívající ve vybourání a osazení okna v obvodové stěně rodinného domu a ve vybudování příčky v průjezdu, čímž došlo k vybudování nové obytné místnosti, a to bez souhlasu žalovaného, jako spoluvlastníka nemovitosti a rovněž bez potřebného stavebního povolení.

8. Spor, který mezi účastníky řízení jako rovnodílnými spoluvlastníky nemovité věci vznikl, se týká správy společné věci, která je upravena v ustanovení § 1126 až § 1139 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).

9. Podle ustanovení § 1126 odst. 1 o.z., je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci.

10. Podle ustanovení § 1126 odst. 2 o.z., při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

11. Podle ustanovení § 1129 odst. 1 o.z., k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změny jejího účelu či o jejím zpracování je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků, nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud.

12. Podle ustanovení § 1129 odst. 2 o.z., spoluvlastník přehlasovaný při rozhodnutí podle odst. 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 o.z. platí obdobně.

13. Podle ustanovení § 1128 odst. 3 o.z., není-li návrh podle odst. 2 podán do 30 dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědomen, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nebo dozvědět mohl.

14. Výše uvedené stavební úpravy spočívající ve vybourání a osazení okna v obvodové zdi rodinného domu a ve vybudování příčky v průjezdu s následným vznikem nové obytné místnosti, soud shledal jako významnou záležitost, která se týká společné nemovité věci, neboť se zejména dotýká změny způsobu užívání rodinného domu. Tomuto závěru ostatně svědčí i skutečnost, že uvedené stavební úpravy nespadají pod ustanovení § 103 odst. 1 zák. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) č. 183/2006 Sb., které definuje výjimky z povinnosti získat stavební povolení či z povinnosti ohlášení stavebního úřadu. Žalobkyně prováděla uvedené stavební práce nejméně od 1. 10. 2016 do září 2018 bez souhlasu žalovaného jako spoluvlastníka, tj. bez zákonem stanovené minimální dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Podle citovaného ustanovení § 1129 odst. 2 o.z. se mohla jako přehlasovaný spoluvlastník domáhat, aby o záležitosti rozhodl soud, avšak žalobu, kterou se domáhá takového rozhodnutí, by musela podat ve lhůtě do 30 dnů od přijetí rozhodnutí či ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděla či dozvědět mohla. V daném případě tedy žalobkyně podle svých vlastních tvrzení nejméně od 1. 10. 2016 věděla, že k provádění významných stavebních úprav nedisponuje potřebnou zákonnou většinou hlasů všech spoluvlastníků. Žalobkyně měla právo ve lhůtě do 30 dnů od okamžiku, kdy se dozvěděla o této skutečnosti, požadovat po soudu, aby o těchto záležitostech rozhodl. Vzhledem k tomu, že nejpozději k 1. 10. 2016 se stala přehlasovaným spoluvlastníkem, uplynula jí lhůta k podání takového návrhu nejpozději dne 31. 10. 2016. Proto soud návrh, který žalobkyně podala u soudu dne 28. 1. 2020 zamítnul, když nárok podle ustanovení § 1129 odst. 2 o.z., zaniknul.

15. Pokud se žalobkyně dovolává své dobré víry ve smyslu ustanovení § 1085 o.z., pak toto ustanovení zjevně na posuzovaný případ nedopadá, neboť ustanovení § 1085 o.z. řeší situaci, kdy je zřízena stavba na cizím pozemku. Naopak lze v daném případě aplikovat ustanovení § 8 o.z., podle kterého zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Nebo-li, i kdyby zákon nestanovoval 30 denní lhůtu, jejímž účelem je nevystavovat spoluvlastnické vztahy dlouhodobé absenci právní jistoty, nebylo by možné poskytnout ochranu právu žalobkyně, jako přehlasovaného spoluvlastníka, neboť žalobkyně zcela svévolně prováděla dlouhodobě změny společné věci bez potřebného většinového souhlasu spoluvlastníků, a teprve v okamžiku, kdy ze strany státního orgánu bylo zahájeno řízení o vydání dodatečného stavebního povolení, a kdy žalobkyně nemohla dosáhnout tohoto dodatečného rozhodnutí stavebního úřadu, obrátila se na soud, aby ve sporu o správě společné věci mezi účastníky rozhodnul. Takové jednání žalobkyně je však nutné posoudit jako v rozporu s dobrými mravy tak, jak na ně odkazuje ustanovení § 3 odst. 3 ve spojení s ustanovením § 547 o.z. Žalobkyně se tak sama vystavila nebezpečí, že její investice do společného majetku bude v důsledku nesouhlasu spoluvlastníka zmařena.

16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.