8 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Malechovou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba na určení, že podíl o velikosti ½ na věcech nemovitých, a to pozemku parc. č. st. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci , adresa, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, zahrada, vše zapsané v katastru nemovitostí pro k.ú. a obec , adresa, na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , územní celek, , Katastrálního pracoviště , adresa, , náleží do výlučného vlastnictví žalobkyně b) a na určení, že podíl o velikosti ½ na věcech nemovitých, a to pozemku parc. č. st. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba v obci , adresa, , rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, zahrada, vše zapsané v katastru nemovitostí pro k.ú. a obec , adresa, na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro , územní celek, , Katastrálního pracoviště , adresa, , náleží do společného jmění manželů žalobců a), b), se zamítá.

II. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 196.128,30 Kč, k rukám zástupce žalovaného, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení ve výši 9.595 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 1. 2021 domáhali určení, že nemovitost uvedená ve výroku I. je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a/ (podíl o velikosti ½) resp. náleží do společného jmění manželů, obou žalobců (podíl o velikosti ½) (dále jen „předmětná nemovitost“). Svou žalobu odůvodnili tím, že počátkem roku 2013 chtěli žalobci pomoci svému synovi, který se dostal do finančních problémů, proto uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce na částku 868.000 Kč, kterou měli vrátit nejpozději do 20. 6. 2013 s dohodnutým úrokem tj. v celkové výši 902.720 Kč. Smlouvu o půjčce uzavřeli s věřitelem , jméno FO, , kterého však osobně žalobci nikdy neviděli, neboť uzavření smlouvy zprostředkoval , jméno FO, . Jediné plnění, které žalobci obdrželi na základě této smlouvy, byla částka , částka, . Současně se smlouvou o půjčce žalobci podepsali několik dalších dokumentů, o kterých se domnívali, že souvisí s půjčkou ze dne , datum, . Žalobci poté v postupných měsíčních splátkách ve výši 4.700 Kč uhradili 415.826 Kč, přičemž se domnívali, že hradí svůj dluh vzniklý na základě uvedené smlouvy o půjčce. V listopadu roku 2020 žalobci obdrželi dopis od , jméno FO, , kterým jim sděloval, že bude nucen prodat předmětnou nemovitost a požadoval uzavření nové nájemní smlouvy. Teprve v tomto okamžiku žalobci pojali podezření a následně zjistili nahlédnutím do katastru nemovitostí, že již nejsou zapsáni jako vlastníci předmětné nemovitosti a současně zjistili, že výlučným vlastníkem je zapsán žalovaný. Žalobci sice v souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce uzavřeli zástavní smlouvu k nemovitosti, kupní smlouvu, smlouvu o zřízení předkupního práva a nájemní smlouvu, avšak žalobci nikdy neměli a neprojevili skutečnou vůli vlastnické právo k předmětné nemovitosti převést na jinou osobu a současně jim nebylo známo, že se ocitají v pozici nájemců. Žalobci se tak stali obětí podvodného jednání , jméno FO, a , jméno FO, , vůči kterým je vedeno i trestní řízení. Žalobci dále uvedli, že byť žalovaný nebyl přímým účastníkem uvedených smluv, nenabyl předmětnou nemovitost v dobré víře a kupní smlouva ze dne , datum, , na základě které žalovaný nabyl předmětnou nemovitost do svého výlučného vlastnictví, nesplňuje podmínku úplatnosti, když kupní cena sjednaná ve smlouvě byla výrazně nižší než cena obvyklá. Žalovaný rovněž nebyl v dobré víře, neboť nikdy neprovedl osobní prohlídku nemovitých věcí v rozporu s ujednáními uvedenými v kupní smlouvě a bylo mu známo, že nemovitost je užívána žalobci. Právní předchůdce žalovaného , jméno FO, nikdy své vlastnické právo fakticky nevykonával. V rozhodné době byl žalovaný účastníkem dalších soudních řízení, ve kterých bylo zpochybňováno jeho vlastnické právo k jiným nemovitým věcem, přičemž v jednom z těchto řízení se v předcházejících převodních transakcích angažoval rovněž , jméno FO, a žalovaný nepřestupoval obchodní transakci s běžnou opatrností. Žalovaný neuskutečnil žádné kroky, kterými by okolnosti koupě předmětné nemovitosti ověřil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odkazem na § 984 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, podle kterého zákonodárce umožnil nabytí vlastnického práva i od tzv. nevlastníka za splnění podmínek uvedených v citovaném ustanovení. V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalovaného nebyl osobou zapsanou do veřejného seznamu, že žalovaný nebyl v době uzavření kupní smlouvy a podání návrhu na zápis do veřejného seznamu v dobré víře a že žalovaný nabyl předmětnou nemovitost bezúplatně.

3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z kupní smlouvy uzavřené mezi , jméno FO, jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím ze dne , datum, bylo zjištěno, že , jméno FO, prohlásil, že je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , s právními účinky vkladu ke dni , datum, , výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti. Kupující pak tuto nemovitou věc od prodávajícího za kupní cenu ve výši 1.110.000 Kč touto smlouvu koupil a strany se současně dohodly, že kupní smlouva bude vypořádána dle samostatné dohody, kterou smluvní strany uzavřely současně se smlouvou. V čl. IV. odst. 3 se strany dohodly, že kupujícímu je znám stav předmětných nemovitostí, že si je před podpisem smlouvy osobně prohlédl, že je kupuje a přijímá do svého vlastnictví ve stavu v jakém se nachází ke dni podpisu smlouvy.

5. Z přílohy č. 1 kupní smlouvy opatřené ověřenými podpisy účastníků smlouvy dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že kupní cena ve výši 1.110.000 Kč měla být podle dohody rozdělená na čtyři částky, které měly být poukázány na čtyři různé účty.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že ke dni , datum, byla částka odpovídající dohodnuté kupní ceně v jednotlivých splátkách poukázána na účty podle přílohy kupní smlouvy.

7. Z výpisů z katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti bylo zjištěno, že k , datum, byli žalobci v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky podílu ve výši ½ na předmětné nemovitosti a žalobkyně a) současně spoluvlastnicí podílu ve výši ½ na předmětné nemovitosti. Ke dni , datum, byla předmětná nemovitost zatížena věcným právem – zástavním právem smluvním k zajištění pohledávky ve výši 935.000 Kč s oprávněním pro , právnická osoba, , na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s právními účinky vkladu práva ke dni , datum, . Z výpisu z katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti k , datum, bylo zjištěno, že jako výlučný vlastník byl zapsán , jméno FO, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, bylo zjištěno, že výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti je zapsán žalovaný na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky zápisu ke dni , datum, . Z výpisu z katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti ke dni , datum, bylo zjištěno, že na žádost žalobců došlo k zápisu poznámky spornosti zápisu ke dni , datum, .

8. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, zpracovaného , jméno FO, , sídlem , adresa, pro objednatele posudku , právnická osoba, ke dni , datum, bylo zjištěno, že tržní či obecná cena předmětné nemovitosti činila ke dni zpracování znaleckého posudku 1.550.000 Kč. Podle znaleckého posudku bylo provedeno místní šetření dne 9. 3. 2020, u kterého nebyla umožněna prohlídka oceňovaných nemovitých věcí. Z toho důvodu znalec provedl ohledání a zaměření nemovitých věcí pouze zvenčí a při ocenění vnitřního vybavení vycházel z předpokladu standardní vybavenosti daného domu. Znalec vycházel při ocenění ze zjištění, že mu nejsou známy žádné závady v podobě věcných břemen, výměnků, nájemní, pachtovní smlouvy či předkupního práva.

9. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, zpracovaného soudem ustanoveným znalcem , právnická osoba, , znaleckou kanceláří ke dni , datum, a sdělení , právnická osoba, ze dne 20. 2. 2025 bylo zjištěno, že tržní cena předmětné nemovitosti činila ke dni , datum, 1.700.000 Kč a v případě nájemní smlouvy uzavřené ve vztahu k nemovitosti na dobu určitou v délce maximálně jednoho roku by kupní cena byla nižší o 0 - 5 %.

10. Z výpovědi zaměstnance žalovaného , jméno FO, bylo zjištěno, že obchodní model žalovaného je vykoupit nemovitost, kterou z 90 % obývají nájemci, nemovitost nabídnout k odkupu buď těmto nájemcům, anebo dalšímu zájemci. V daném případě došlo ke koupi nemovitosti na základě nabídky společnosti , právnická osoba, zastoupené , jméno FO, , který nechal rovněž zpracovat znalecký posudek ohledně tržní ceny. Z výpovědi zaměstnance bylo zjištěno, že v rozporu se čl. 4 odst. 3 kupní smlouvy žalovaný neprovedl osobní prohlídku předmětné nemovitosti. Z výpovědi zaměstnance bylo dále zjištěno, že se společností , právnická osoba, spolupracovali i v případě nákupu dalších nemovitostí.

11. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že v období, kdy byl zapsán jako vlastník předmětné nemovitosti, s žalobcem absolvoval společné jednání na některém z úřadů v , adresa, týkající se čištění odpadní jímky. Z výpovědi svědka bylo dále zjištěno, že s žalobcem a) řešil otázku úhrady pojištění nemovitosti a úhradu daně z nemovitosti, které hradil svědek a žalobci byla tato skutečnost známa. Dále bylo z jeho výpovědi zjištěno, že se kvůli koupi nemovitosti zadlužil, bral si hypotéku a z kupní ceny její drtivou část využil na kompletní úhradu úvěru.

12. Z výpovědi žalobce a) bylo zjištěno, že se svědkem , jméno FO, se 1 x účastnil jednání na úřadu v , adresa, z důvodu napojení odpadu z předmětné nemovitosti na hloubkovou kanalizaci. Žalobce a) vypověděl, že pan , jméno FO, jej oslovil s tím, že je třeba zajet na úřad řešící životní prostředí s tím, že žalobce je majitel, avšak platí , jméno FO, půjčku či pojištění. Z výpovědi žalobce bylo rovněž zjištěno, že v roce 2013 odevzdal šek na domovní daň panu , jméno FO, a od té doby domovní daň neplatil.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 22. 4. 2022 LV , hodnota, k.ú. , adresa, , obec , adresa, bylo zjištěno, že žalovaný je zapsán jako vlastník jednotky , hodnota, byt, vymezené v budově , adresa, č.p. , číslo, , , číslo, , , číslo, bytový dům, LV , hodnota, a že ke dni , datum, došlo k zápisu poznámky spornosti ze dne , datum, .

14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro závěr o skutkovém stavu. Soud zamítl další důkazní návrhy žalobců pro jejich nadbytečnost, neboť ve věci bylo možné učinit závěr o skutkovém stavu a o návrhu žalobců rozhodnout.

15. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný nabyl do svého výlučného vlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne , datum, předmětnou nemovitost za úplatu a v dobré víře od předchozího zapsaného vlastníka , jméno FO, .

16. Podle ustanovení § 980 odst. 2 občanského zákoníku – dále jen „o.z.“, je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

17. Podle ustanovení § 984 odst. 1 o.z., není li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

18. Citované ustanovení § 984 o.z. zakotvuje zásadu materiální publicity, která umožňuje nabytí vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu od nevlastníka, a to po splnění stanovených podmínek. Těmito podmínkami nabytí nemovitosti zapsané ve veřejném seznamu, tj. v katastru nemovitostí od nevlastníka jsou 1/ nabytí věcného práva za úplatu, 2/ v dobré víře a 3/ od osoby k tomu oprávněné dle zapsaného stavu.

19. Soud shledal naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení ve smyslu § 80 občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.“, neboť požadovaným určením bude řešena sporná otázka ohledně stavu zapsaného v katastru nemovitostí k předmětné nemovitosti. Žaloba na určení vlastnického práva je způsobilým právním prostředkem k odstranění nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3787/2019).

20. V daném případě žalovaný nabyl nemovitost na základě písemné smlouvy, tedy na základě právního jednání a způsobem, který zákon vyžaduje ve smyslu ustanovení § 560 a 2128 odst. 1 o. z. (písemná forma). Podle obsahu tohoto právního jednání zachyceného v písemné formě si účastníci kupní smlouvy dohodli převod vlastnictví k nemovité věci oproti úhradě kupní ceny, tedy nabytí vlastnického práva za úplatu. Současně bylo zjištěno, že dohodnutá kupní cena byla žalovaným - kupujícím prodávajícímu , jméno FO, uhrazena. Dále bylo zjištěno, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětné nemovitosti od vlastníka, který byl jako vlastník zapsán již od , datum, . Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětné nemovitosti za splnění všech tří výše uvedených podmínek a žaloba proto není důvodná.

21. K námitce žalobců k nesplnění podmínky úplatnosti kupní smlouvy soud uvádí: Ze samotné skutečnosti, že v kupní smlouvě ze dne , datum, byla cena předmětných nemovitostí dohodnuta ve výši 1.100.000 Kč a v kupní smlouvě ze dne , datum, ve výši 1.110.000 Kč nelze dovozovat, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti nebylo žalovaným nabyto úplatně. Tento závěr potvrdil i ve své výpovědi svědek , jméno FO, , který uvedl, že se kvůli koupi nemovitosti zadlužil, neboť si bral hypotéku, kterou musel splácet a následně ji z kupní ceny splatil. Ani z rozdílu mezi skutečně ujednanou kupní cenou ve výši 1.110.000 Kč a obecnou (tržní cenou) zjištěnou znalcem , jméno FO, v rámci znaleckého posudku ve výši 1.550.000 Kč, resp. , právnická osoba, ve výši 1.700.000 Kč, nelze dovozovat nedostatek podmínky úplatnosti kupní smlouvy. Skutečná kupní cena je výsledkem smluvních jednání mezi účastníky kupní smlouvy zohledňující celou řadu faktorů. V daném případě rozdíl mezi oběma cenami ve výši 440.000 Kč, resp. 590.000 Kč neumožňuje závěr, že kupní cena, za kterou žalovaný nemovitost získal, byla natolik neadekvátně nízká, že jejím důsledkem je bezúplatné nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti.

22. K námitce žalobců, že žalovaný nenabyl vlastnictví k předmětné nemovitosti v dobré víře soud uvádí následující: Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2025 sp. zn. 22 Cdo 817/2024 je nezbytné dobrou víru hodnotit obdobně jako v případě problematiky oprávněné, nyní poctivé držby objektivně a nikoliv pouze ze subjektivního hlediska samotného účastníka, oproti dosavadní judikatuře však platí, že ve shodě s § 7 o.z., se dobrá víra dobrověrného nabyvatele presumuje (§ 7 o.z.). V citovaném rozsudku v bodě 14. Nejvyšší soud ČR uvádí: „Podle judikatury Nejvyššího soudu je při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva…vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí, je skutečným vlastníkem věcí. Běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. 22 Cdo 304/2024 nebo ze dne 25. 9. 2023 sp. zn. 22 Cdo 1903/2022). Jsou-li však nabyvateli známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou „investigativní“ aktivitu požadovat.“23. V daném případě bylo zjištěno, že žalovanému bylo od předchozího vlastníka , jméno FO, známo, že nemovitost je užívána osobami odlišnými od vlastníka. Tento stav se projevil i ve znaleckém posudku zpracovaném , jméno FO, , kterému nebyla umožněna v rámci místního šetření prohlídka nemovitostí jinak, než zvenčí. Proto ani fakt, že žalovaný, byť v rozporu s čl. IV. odst. 3 kupní smlouvy, nemovitost neprohlédl, není důvodem pro pochybnosti o dobré víře žalovaného při nabytí vlastnictví k předmětné nemovitosti. Rovněž okolnost, že žalovanému bylo ke dni zápisu vlastnického práva známo, že k jiné jeho nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsána poznámka spornosti (výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, ), rovněž není dostatečným důvodem pro vznik pochybností o dobré víře žalovaného, byť by předchozím vlastníkem byl rovněž , jméno FO, , jak tvrdili žalobci. Zásadní okolností v daném případě je, že žalobci pozbyli vlastnické právo k předmětné nemovitosti již ke dni , datum, , a to na základě kupní smlouvy ze dne , datum, . Tyto údaje byly z katastru nemovitostí žalovanému zjevné, a proto po něm nelze požadovat, aby po více než 7 letech trvání vlastnictví předchozího vlastníka (, jméno FO, ) pochyboval o správnosti zápisu v katastru nemovitostí.

24. Pro úplnost odůvodnění soud dodává, že na podkladě výše uvedených zjištění lze námitky žalobců považovat s ohledem na jejich postavení ve sporu za účelové. Žalobcům muselo být od roku 2013 zjevné, že již nejsou vlastníky nemovitosti, neboť jak vyplynulo z výpovědi žalobce a), neplatili právě na základě této skutečnosti daň z nemovitosti, pojištění a rovněž v případě úředního jednání ohledně kanalizace doprovázel žalobce a) vlastníka , jméno FO, z titulu osoby užívající předmětnou nemovitost. Žalobcům jako osobám užívajícím ve smyslu § 4 odst. 1 o.z. rozum průměrného člověka tak muselo být známo, že již nejsou vlastníky předmětné nemovitosti a přesto vlastnictví , jméno FO, po dobu následujících 7 let nijak nezpochybňovali. Naopak žalovanému nebyly známy žádné okolnosti, na základě kterých by na jeho straně mohly vzniknout důvodné pochybnosti o správnosti zápisu v katastru nemovitostí. Žaloba byla proto zamítnuta v celém rozsahu. Soud má dále za to, že výše uvedené odůvodnění je v souladu s judikaturou, na kterou odkazovali žalobci, definující pojem dobré víry (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1980/2020, ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1187/2019, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3877/2020).

25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byl úspěšný žalovaný a soud proto zavázal žalobce společně a nerozdílně k úhradě celkových nákladů řízení vzniklých žalovanému ve výši 196.128,30 Kč. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za 12 úkonů právní služby, když soud vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 1.110.000 Kč podle kupní smlouvy ze dne , datum, , když tyto úkony právní služby tvoří podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu převzetí a příprava zastoupení 1x, písm. d) písemné podání 5x a písm. g) ústní jednání 6x. Celkem žalovanému náleží odměna za 12 úkonů právní služby po 12.740 Kč ve výši 152.880 Kč. Dále náleží žalovanému náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 ve výši 9 x 300 Kč podle advokátní tarifu účinného ve znění do 31. 12. 2024 a ve výši 3 x 450 Kč podle advokátní tarifu účinného ve znění od 1. 1. 2025. Dále náleží žalovanému náhrada cestovného za 6 cest právního zástupce žalovaného z , adresa, a zpět k ústnímu jednání při délce 130 km, při průměrné spotřebě 4,2 motorové nafty/100 km. Podle vyhlášky č. 467/2022 Sb., 398/2023 Sb. a 475/2024 Sb. upravujících výši cestovních náhrad pro příslušný kalendářní rok náleží žalovanému náhrada cestovného k dvěma jednáním v roce 2022 ve výši 1.616,20 Kč, k jednání v roce 2023 ve výši 916,80 Kč, k jednání v roce 2024 ve výši 939,90 Kč a ke dvěma jednáním v roce 2025 ve výši 1.887 Kč (§ 13 odst. 5 advokátní tarifu). Dále náleží žalovanému náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený na cestě ve výši 1.600 Kč (4 x 4 x 100 Kč podle advokátní tarifu ve znění účinném do 31. 12. 20241) a ve výši 1.200 Kč (2 x 4 x 150 Kč podle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). Dále náleží žalovanému náhrada DPH z částky 162.089,30 Kč ve výši 21 % v částce 34.039 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.).

26. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě u žalobců předpoklady pro osvobození od soudních poplatků zjištěny nebyly a jako neúspěšní účastníci řízení jsou proto povinni nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náhradu znalečného, která byla vyplacena znalci v celkové výši 11.995 Kč a pouze částečně (2.000 Kč) byla kryta ze zálohy složené žalobci.