9 C 10/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 039 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 039 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 039 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 433,50 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen splnit povinnosti dle výroků I a III tohoto rozsudku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 2. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO, Anonymizováno, , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Vyjádřila se k procesu uzavření smlouvy na webových stránkách , webová adresa, . Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 14 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný měl kromě poskytnuté jistiny uhradit též smluvní úrok ve výši 2 039 Kč, a to do 28. 4. 2025. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Ve smlouvě bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 16 039 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 039 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 15. 1. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026, žalovaný si ji v úložní době nepřevzal, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 30. 1. 2026. Žalovaný se však vyjádřil na jednání. Uvedl, že na pohledávku, která je předmětem řízení, dosud neplnil ani částečně, byl by však ochoten uhradit dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně; tento požadavek odůvodňoval dalšími dluhy a dalšími soudními řízeními, v nichž vystupuje jako žalovaný.

3. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud by se snad z vyjádření žalovaného mělo podávat uznání žalovaného nároku, rozsudek pro uznání vydán být nemohl, jelikož by to bylo v rozporu s právními předpisy (viz § 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.). Zde lze citovat z článku Marka Jägera, soudce Okresního soudu v Kolíně, nazvaného Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech, který byl publikován v Soudních rozhledech 1/2025 a s jehož závěry se soud ztotožňuje. Autor mimo jiné uvádí: „Rozsudkem pro uznání soud rozhoduje zásadně bez zřetele k tomu, zda a v jakém rozsahu žalobce unáší procesní břemena, popřípadě zda dosavadní výsledky řízení odůvodňují závěr o opodstatněnosti žalobního požadavku. Vyvstane-li ovšem v řízení pochybnost o tom, zda by rozsudek pro uznání neodporoval donucující normě hmotného práva nebo ji neobcházel, vychází soud z výsledků dosud provedeného dokazování, popřípadě provede v tom směru další důkazy. Takový postup by měl soud volit nejen v případě, že závěr o porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá již z vylíčení skutkového děje v žalobních důvodech nebo z dosavadních výsledků řízení, nýbrž i tam, kde žalobce opomněl vůbec skutkově tvrdit, zda, kdy a jak poskytovatel spotřebitelského úvěru uvedenou povinnost splnil, nebo tam, kde z listin, kterých se žalobce dovolal, plyne, že tuto povinnost porušil. I v takových případech je totiž namístě pochybovat o souladu uznání žalovaného s hmotným právem.“ V této věci žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic konkrétního netvrdila ani nedokládala, vydání rozsudku pro uznání tak nepřipadalo v úvahu.

4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i její právní zástupkyně, které se z jednání omluvily podáním doručeným , datum, (č. l. 59). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 33) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

5. Soud provedl na jednání dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 13-17), kterou měla uzavřít , právnická osoba, jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem, se , právnická osoba, zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále jen jako „účet žalovaného“). Úvěr měl být poskytnut na 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně, žalovaný měl hradit minimální měsíční splátku odpovídající 5 % výše jistiny a úrok přirostlý za předchozích 30 dnů. V podpisové části smlouvy je uvedeno jméno a příjmení žalovaného, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o podpis (byť tzv. prostý elektronický), jelikož tyto údaje jsou psány stejně jako text samotné smlouvy. Konstatování jakýchkoli dalších smluvních ujednání by bylo zcela nadbytečné s ohledem na závěry dále uvedené.

7. Dle Výzvy k úhradě ze dne 26. 3. 2025 (č. l. 18) upozorňuje , právnická osoba, žalovaného, že neuhradil minimální měsíční splátku. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání této výzvy.

8. Dle listiny nazvané „Poslední možnost dohody na úhradě“ ze dne 28. 4. 2025 (č. l. 19) , právnická osoba, zesplatňuje úvěr a požaduje zaplacení celkové částky 16 176 Kč. Ani v tomto případě žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání výzvy.

9. Dle (rámcové) Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 20) a Dodatku č. 1 z téhož dne (č. l. 8-10) se , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly na postupování pohledávek za klienty postupitele, k čemuž má dle čl. 3.16 uvedené smlouvy docházet na základě dílčích smluv o postoupení, které jsou uzavřeny doručením datové pásky (datový soubor, jehož obsahem je soubor pohledávek, které mají být postoupeny dle dílčí smlouvy) postupníkovi na e-mailovou adresu.

10. Dle datového souboru (č. l. 21) je jednou z postupovaných pohledávek též pohledávka za žalovaným specifikovaná mimo jiné číslem smlouvy (, hodnota, ), dlužnou částkou (16 039 Kč) a jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného).

11. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2025 (č. l. 6) oznamuje žalobkyně, která k tomu byla zmocněna , právnická osoba, (viz plná moc na č. l. 6v), že na ni byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 18 598,95 Kč. Soudu není zřejmé, z čeho plyne číslo smlouvy , hodnota, , které se neshoduje s číslem smlouvy o úvěru uvedeným shora (, hodnota, ). Nekoresponduje ani se specifikací postoupené pohledávky v datovém souboru dle předchozího odstavce.

12. Dle Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 9. 2025 (č. l. 7) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 18 598,95 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . K uvedenému číslu smlouvy platí totéž, co soud konstatoval v předchozím odstavci.

13. Dle listiny nazvané „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ byla zásilka (s ohledem na časovou souvislost zřejmě obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení) podána dne 18. 9. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jde o adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru a adresu trvalého pobytu žalovaného do 6. 5. 2025 – viz lustrace v ISZR na č. l. 27).

14. Dle sdělení , název banky, ze dne 27. 2. 2026 (č. l. 38) učiněného na výzvu soudu (č. l. 33) je žalovaný po celou dobu jediným majitelem i disponentem s účtem č. , č. účtu, , který byl otevřen , datum, .

15. Soud měl dále k dispozici výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025 (č. l. 39-54) vyžádané od , název banky, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně na výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tudíž neunáší břemeno tvrzení, zmíní soud pouze některé zásadní informace, které měly vést , právnická osoba, k závěru, že žalovaný úvěruschopný není (kdyby tyto výpisy k dispozici měla, což nebylo tvrzeno). Za měsíc prosinec 2024 činil počáteční zůstatek 51 103,81 Kč, konečný zůstatek -536,29 Kč, příchozí platby 35 655 Kč (jde o jednu příchozí platbu v této výši, zjevně o mzdu), odchozí platby 87 295,10 Kč. Výdaje žalovaného tak významně převyšovaly jeho příjmy. Za měsíc leden 2025 činil počáteční zůstatek -536,29 Kč, konečný zůstatek -261,80 Kč, příchozí platby 45 736 Kč, odchozí platby 45 461,51 Kč. V tomto měsíci žalovaný čerpal úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 12 000 Kč (dne , datum, ). Za měsíc únor 2025 činil počáteční zůstatek -261,80 Kč, konečný zůstatek -4 811,02 Kč, příchozí platby 133 095,01 Kč, odchozí platby 128 022,19 Kč. Nedlouho před čerpáním úvěru od , právnická osoba, čerpal žalovaný spotřebitelské úvěry od jiných poskytovatelů – konkrétně , datum, od , právnická osoba, ve výši 12 000 Kč, (opět) , datum, od , právnická osoba, ve výši 12 000 Kč a , datum, od , právnická osoba, ve výši 17 000 Kč. Z výpisu se podává i příchozí platba ze dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru (, hodnota, ), což koresponduje s žalobkyní doloženým výpisem z účtu , právnická osoba, k odchozí platbě ze dne , datum, (č. l. 12).

16. Soud dále z úřední činnosti zjistil (v návaznosti na tvrzení žalovaného u jednání, že není schopen zaplatit dlužnou částku jednorázově, protože má další dluhy a jsou vedena další řízení), že u zdejšího soudu jsou/byla vedena následující řízení, v nichž vystupuje žalovaný v pozici žalovaného: Dosud nepravomocným rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalovanému uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, částku 14 998 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 998 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 588,86 Kč. V uvedené věci se společnost , právnická osoba, domáhala nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kdy žalovanému vyplatila částku 15 000 Kč. Dosud nepravomocným rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byla žalovanému uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 000 Kč od 18. 3. 2025 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 1 516 Kč. V uvedené věci se společnost , právnická osoba, domáhala nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kdy žalovanému vyplatila částku 8 000 Kč. V dalších řízeních vedených u zdejšího soudu dosud nebylo rozhodnuto ve věci samé ani nepravomocně. Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy ze dne , datum, , dle níž měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 17 000 Kč (tento úvěr byl zmíněn v předchozím odstavci). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy ze dne , datum, , dle níž měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 221 000 Kč; tvrdí, že žalovaný dosud uhradil 58 450 Kč (5 x 11 690 Kč). A konečně ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, , jež měla nabýt pohledávku za žalovaným od společnosti , právnická osoba, , domáhá nároků ze smlouvy ze dne , datum, , dle které bylo žalovanému vyplaceno 12 000 Kč (tento úvěr byl zmíněn v předchozím odstavci).

17. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel dne , datum, na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) částku 14 000 Kč (výpis z účtu žalovaného i právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný dosud neplnil ani částečně, což bylo mezi účastníky nesporné (žalovaný u jednání výslovně uvedl, že dosud nic neuhradil). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek (rámcová smlouva o postoupení vč. dodatku, datový soubor se seznamem postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány na adresu , adresa, (potvrzení o podání). Výhrada ke specifikaci pohledávky v uvedeném oznámení a výzvě byla uvedena shora. Žalovaný čerpal další spotřebitelské úvěry, a to v období před čerpáním od , právnická osoba, . Tyto úvěry nebyl schopen splácet, proto je u zdejšího soudu vedeno několik soudních řízení, v nichž se poskytovatelé spotřebitelských úvěrů (či nabyvatelé pohledávek) domáhají plnění ze smluv o spotřebitelském úvěru.

18. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 33), aby (mimo jiné) k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení jména a příjmení žalovaného v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, jak, kdy a kým byly tyto údaje na písemnost připojeny (zda se vůbec jedná o podpis) a zda žalovaný smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku a datovým souborem se seznamem postupovaných pohledávek. Výše uvedené výhrady ke specifikaci pohledávky v oznámení o postoupení mohou vést nanejvýš k závěru, že postoupení nebylo žalovanému řádně oznámeno, samotné postoupení má však soud za prokázané.

22. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

23. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

24. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. I kdyby však smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 dosud (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

30. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

33. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

35. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení, jelikož k poměrům žalovaného před uzavřením smlouvy nic konkrétního netvrdila, a to ani na písemnou výzvu soudu. K jednání se následně nedostavila. Nadto však sám soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaný úvěruschopný nebyl, poněvadž byl zatížen dalšími spotřebitelskými úvěry čerpanými nedlouho před čerpáním částky 14 000 Kč od , právnická osoba, . Ani tyto dříve čerpané úvěry nebyl schopen splácet, proto je vedeno několik řízení u zdejšího soudu.

36. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

37. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

38. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 14 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud žádné plnění neposkytl, proto mu soud uložil zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč (výrok I).

40. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok). Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud by tak neučinil, nenastal by „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). V této věci žalovaný na jednání tvrdil, že není schopen dlužnou částku v požadované lhůtě uhradit. Soud následně z úřední činnosti (ze systému ISAS) zjistil další řízení vedená u zdejšího soudu, v nichž se poskytovatelé úvěrů či nabyvatelé pohledávek za žalovaným domáhají plnění ze smluv o spotřebitelském úvěru z doby před čerpáním částky 14 000 Kč od , právnická osoba, (jde celkem o 5 smluv). Lze zmínit (s ohledem na výši úvěru) zejména čerpání částky 221 000 Kč od společnosti , právnická osoba, dne , datum, . Žalovaný dosud nebyl schopen vrátit ani jistinu dříve čerpaných spotřebitelských úvěrů. Dle soudu tak prozatím neuplynula doba přiměřená možnostem žalovaného k vrácení jistiny spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , tudíž se žalovaný nedostal do prodlení. Proto soud žalobu zamítl v rozsahu uvedeném ve výroku II.

41. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (částečný úspěch). Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 17 794,94 (16 039 Kč + zákonný úrok z prodlení ve výši 1 755,94 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 000 Kč, tj. 78,67 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 3 794,94 Kč, což odpovídá 21,33 %, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 57,34 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (jak již uhrazeného ve výši 800 Kč, tak doměřovaného ve výši 200 Kč – viz výrok V) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, což soud ověřil v systému ISAS. Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty (výslovně uvedeno v návrhu), náhrada za ni (dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) tak k nákladům řízení nenáleží. Náklady řízení na straně žalobkyně odpovídají částce 2 500 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na jejich náhradu v rozsahu 57,34 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 1 433,50 Kč (výrok III).

42. Soud vyhověl návrhu žalovaného na rozložení dlužné částky do splátek po 2 000 Kč, a to jak ve vztahu k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat, tak ve vztahu k nákladům řízení. Pokud bude žalovaný stanovené splátky plnit, splní povinnosti dle výroků I a III do 8 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Nabude-li tento rozsudek právní moci v květnu 2026 (což lze předpokládat, nebude-li podáno odvolání), byla by první splátka splatná 25. 6. 2026. Pokud by žalovaný neuhradil některou splátku řádně a včas, o výhodu splátek přichází. Stanovení splátek i ztráty výhody splátek soudu umožňuje § 160 odst. 1 o. s. ř. Uvedené zcela respektuje i zájmy žalobkyně jako věřitele. Platební místo (u nákladového výroku) bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř., je však třeba apelovat na obě strany, aby se co nejdříve kontaktovaly a předaly si potřebné platební údaje k hrazení stanovených splátek žalovaným. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

43. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena v souladu s § 7 odst. 1 větou druhou zákona o soudních poplatcích (výrok V).