9 C 102/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 23 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, b) částky 2 400 Kč, c) částky 1 450 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 469,30 Kč k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO, právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 239 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 31. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum ve znění jejího dodatku z téhož dne (dále též jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). K uzavření smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku. Žalovaný navrhl uzavření smlouvy vyplněním žádosti. Žalobkyně ji po posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválila a potvrdila formou elektronické zprávy obsahující též unikátní číselný kód, po jehož zadání žalovaným do systému žalobkyně vyplatila na účet žalovaného celkovou částku 20 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že vycházela z dat získaných prostřednictvím aplikace Kontomatik. Žalobkyně tak zjistila příjmy žalovaného ve výši 40 500 Kč a výdaje ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v dostupných databázích – CRIF (NRKI, BRKI, REPI), SOLUS, TELCO SCORE, CEE, insolvenční rejstřík, databáze neplatných OP. Žalovaný nehradil sjednané splátky (neplnil ani částečně) a žalobkyně úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila ke dni 11. 8. 2025. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 20 000 Kč jakožto dlužné jistiny úvěru, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, částky 2 440 Kč představující smluvní pokutu dle čl. VI smlouvy ve výši 0,10 % denně z částky 20 000 Kč od 12. 8. 2025 do 9. 12. 2025 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč dle sazebníku poplatků jako nedílné součásti smlouvy, jelikož žalovaný je s úhradou pohledávky po splatnosti více než 183 dní.

2. Podáním doručeným soudu dne 4. 5. 2026 (č. l. 54–56) žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 46) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K procesu uzavření smlouvy odkázala na listinu „Popis procesu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žadateli o úvěr“, jí předložená listina je však nazvána „Proces žádosti o úvěr a uzavření smlouvy z pohledu klienta“ (č. l. 25–27, shodně č. l. 70–72). Totožnost žalovaného byla ověřena jednak dle občanského průkazu a průkazu o povolení k trvalému pobytu, jednak prostřednictvím aplikace Kontomatik ověřující bankovní účet žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila, že tento proces je plně automatizovaný a probíhá prostřednictvím interního scóringového systému, který analyzuje dostupná data o příjmech a výdajích žadatele o úvěr. Systém automaticky vyhodnocuje údaje získané mj. prostřednictvím služby Kontomatik, a to na základě výpisu z účtu žadatele. Výpočet je založen na algoritmickém vyhodnocení celkových měsíčních příjmů a výdajů. Jednotlivé položky ve výpisu jsou systémem identifikovány a kategorizovány jako příjmy (např. mzda, dávky, jiné pravidelné platby, vklady na bankovní účet) nebo výdaje (náklady na ubytování, stravu, dopravu, splátky půjček, spoření, pojištění a výdaje na volný čas). Identifikuje-li systém nesrovnalost nebo zvýšené riziko, je provedena manuální kontrola pracovníkem schvalovacího oddělení. Žádost žalovaného získala v rámci interního skóringu vysoké skóre vypovídající o nízké pravděpodobnosti řádného nesplácení úvěru. Dále žalobkyně zopakovala (jak uváděla již v žalobě) zjištěné příjmy (40 500 Kč) a výdaje (12 000 Kč) žalovaného a provedení lustrace žalovaného ve shora uvedených registrech a databázích, aniž by specifikovala zjištění z těchto lustrací.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Výzvu k vyjádření se k žalobě soud zasílal [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného (adresa). Vedle toho soud doručoval též na adresu zjištěnou ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka; v odkazované věci žalovaný telefonicky sdělil, že se dne 15. 3. 2026 přestěhoval na adresu adresa. Pro doručování výzvy k vyjádření se k žalobě byla rozhodující prvně uvedená adresa; zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 28. 4. 2026, žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 11. 5. 2026 (pondělí). V době doručování předvolání k jednání již měl žalovaný evidován trvalý pobyt na nové (již zmíněné) adrese (adresa). Zásilka doručovaná na tuto adresu byla uložena a připravena k vyzvednutí datum, k jejímu doručení tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. tak došlo ke dni datum (pondělí).

4. Soud uvádí, že s ohledem na přestěhování žalovaného do adresa až dne 15. 3. 2026 nebylo namístě uvažovat o vyslovení místní nepříslušnosti zdejšího soudu. Ke dni zahájení řízení (22. 1. 2026) měl žalovaný bydliště v obvodu Okresního soudu v Prostějově (§ 11 odst. 1 o. s. ř.).

5. Jednání konané datum proběhlo v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily, žalovaný nikoli. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru, která není opatřena datem (č. l. 8–10; pouze v textu smlouvy je uvedeno datum datum jako den poskytnutí úvěru), se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky až do částky 5 000 Kč na bankovní účet žalovaného na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Žalovaný se zavázal splácet jednou měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (od poslední platby úroku), jistinu měl splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Sjednaná úroková sazba činila 39,99 % měsíčně. Dle čl. 6.6 se stává celý úvěr okamžitě splatným, pokud žalovaný neuhradí dluh, s jehož úhradou je v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobkyně. Dle čl. 6.1 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou je v prodlení, pokud neuhradí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti nebo neuhradí úvěr v termínu splatnosti. Dle čl. 6.3 je žalovaný povinen uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky. Dle čl. I je nedílnou součástí smlouvy také Sazebník poplatků (č. l. 7); výše účelně vynaložených nákladů se dle sazebníku odvíjí od počtu dnů po splatnosti. Dle listiny na č. l. 69 žalobkyně zaslala žalovanému na telefonní číslo uvedené ve smlouvě potvrzovací SMS kód hodnota. Žalobkyně však nijak nedokládá, že by žalovaný smlouvu v předloženém znění tímto SMS kódem podepsal. Na předložené smlouvě žádný SMS kód připojen není. V podpisové části je uveden podpis pouze v levé části (věřitel), nikoli v pravé části (dlužník).

7. Dle Dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, který není opatřen datem (č. l. 6), měly být parametry úvěru upraveny tak, že celková výše úvěru (limit) nečiní 5 000 Kč, nýbrž 20 000 Kč. O podpisové části platí totéž, co bylo uvedeno shora u samotné smlouvy.

8. Žalobkyně měla při uzavírání smlouvy s žalovaným k dispozici kopii jeho občanského průkazu a průkazu o povolení k trvalému pobytu (č. l. 12, 61–62).

9. Dle nedatované listiny na č. l. 24 žalobkyně oznamuje žalovanému, že jím požadovaný úvěr ze dne datum ve výši 5 000 Kč schválila a převedla na jeho účet.

10. Dle listiny nazvané žalobkyní jako „název“ (č. l. 13–15, 57–59) provedla žalobkyně lustrace v některých databázích a registrech. Listina je v anglickém jazyce. Žalobkyně v žalobě ani v jejím doplnění netvrdí, jaké byly konkrétní výstupy z jednotlivých registrů či databází. Není na soudu, aby z předložených listin za žalobkyni dovozoval, co lustracemi zjistila.

11. Dle listiny nazvané žalobkyní jako „název“ (č. l. 15v–19, 64–68) měla žalobkyně k dispozici informace o příchozích a odchozích platbách na účet žalovaného č. č. účtu za období od 8. 12. 2024 do 6. 3. 2025. Ani zde však žalobkyně netvrdila nic konkrétního, vyjma příjmů žalovaného ve výši 40 500 Kč a výdajů ve výši 12 000 Kč.

12. Dle sdělení název banky ze dne 29. 5. 2026 (č. l. 77) byl žalovaný v období, na které se soud dotazoval (od datum do data podání zprávy), majitelem účtu č. č. účtu (dále jen „účet žalovaného“) a také jediným disponentem s tímto účtem. Skutečnost, že žalovaný je majitelem uvedeného účtu, plyne i z žalobkyní doložené listiny nazvané „název“ (č. l. 60).

13. Dle přehledu pohybů na účtu žalovaného za období 2/2025 až 5/2025 (č. l. 77–88), který si soud vyžádal od název banky a který byl poskytnut ve formátu hodnota, žalovaný v době před čerpáním úvěru od žalobkyně opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry – 23. 2. 2025 ve výši 50 000 Kč od právnická osoba, 8. 3. 2025 ve výši 15 000 Kč a 12 000 Kč od právnická osoba a ve výši 10 000 Kč od právnická osoba, 10. 3. 2025 ve výši 15 000 Kč od právnická osoba a ve výši 10 000 Kč od právnická osoba, 12. 3. 2025 ve výši 10 000 Kč od právnická osoba a 21. 4. 2025 ve výši 5 000 Kč od právnická osoba. Součet uvedených čerpání činí 127 000 Kč. Bezprostředně před čerpáním úvěru od žalobkyně dle smlouvy, která je předmětem tohoto řízení, poskytla žalobkyně žalovanému jiný úvěr ve výši 20 000 Kč dne datum (projednáváno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka).

14. Z přehledu pohybů na účtu žalovaného soud dále zjistil, že žalovaný obdržel dne datum od žalobkyně částku 5 000 Kč a částku 15 000 Kč, celkem tedy 20 000 Kč; žalobkyně provedla platby z účtu vedeného u platební brány název, jak se podává ze dvou potvrzení o provedených platbách (č. l. 22, 22v).

15. Dle listiny nazvané „Oznámení o zesplatnění úvěru“ ze dne 11. 8. 2025 (č. l. 11, 21) žalobkyně vyrozuměla žalovaného, že dne 11. 8. 2025 došlo k zesplatnění pohledávky ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila doklad o dojití tohoto oznámení do sféry žalovaného (ani o jeho odeslání).

16. Dle předžalobní výzvy ze dne 6. 10. 2025 (č. l. 28) vyzývala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celkové částky 22 922,87 Kč. Dle poštovního podacího archu (č. l. 23) byla tato výzva podána dne 13. 10. 2025 k poštovní přepravě na adresu adresa (tehdejší adresa trvalého pobytu žalovaného a současně adresa uvedená ve smlouvě).

17. Dle doručenky do vlastních rukou, typ I, byla zásilka zasílaná na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalovaného (adresa) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního uložena a připravena k vyzvednutí dne 28. 4. 2026.

18. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v mnoha řízeních vedených před zdejším soudem. Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci 31. 12. 2025, bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni právnická osoba částku 326 804,90 Kč ve splátkách po 3 400 Kč měsíčně ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že v případě neuhrazení kterékoliv ze splatných splátek se stává splatným celý dluh (výrok I), a dále náklady řízení ve výši 57 103,20 Kč ve splátkách po 600 Kč měsíčně ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že v případě neuhrazení kterékoliv ze splatných splátek se stává splatným celý dluh (výrok II). Jednalo se o bezdůvodné obohacení vzniklé vyplacením částky ze strany původního věřitele právnická osoba na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum. Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, který v době vyhlášení tohoto rozsudku ještě nebyl pravomocný, bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni právnická osoba částku 50 000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 4 077 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Jednalo se o bezdůvodné obohacení vzniklé vyplacením částky na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum (viz výše přehled pohybů na účtu žalovaného). Rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci 20. 5. 2026, bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni právnická osoba částku 10 000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 884,50 Kč, a to do 21 dnů od právní moci rozsudku. Jednalo se o bezdůvodné obohacení vzniklé vyplacením částky na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum (viz výše přehled pohybů na účtu žalovaného). Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci 7. 4. 2026, soud schválil smír, v němž se žalovaný a paní jméno FO zavázali zaplatit žalobkyni právnická osoba společně a nerozdílně částku 100 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 700 Kč splatných vždy do 15. kalendářního dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto usnesení s tím, že v případě prodlení s úhradou byť i jedné splátky, a to i částečně, stává se splatným celý zůstatek výše specifikované dlužné částky. Uvedené řízení bylo vedeno pro pohledávku z nájemní smlouvy k nemovitostem v katastrálním území adresa za období od března do srpna 2025. V řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka se domáhá žalobkyně právnická osoba zaplacení pohledávky ve výši 370 502,13 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, jež měla být uzavřena mezi původním věřitelem právnická osoba a žalovaným, a tvrdí, že k zesplatnění úvěru došlo ke dni 2. 5. 2025. Dne datum byl zdejším soudem pod č. j. spisová značka pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky pana jméno FO ve výši 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 150 000 Kč od 15. 2. 2025 do zaplacení, dále směnečné odměny ve výši 500 Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 30 757 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce; exekučním titulem je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. spisová značka. Dne datum byl zdejším soudem pod č. j. spisová značka pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti právnická osoba ve výši 326 804,90 Kč, nákladů předchozího řízení ve výši 57 103,20 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce; exekučním titulem je v tomto odstavci prvně zmíněný rozsudek ze dne datum, č. j. spisová značka.

19. Žalobkyně se dále vůči žalovanému domáhá plnění ze smlouvy o úvěru ze dne datum v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka.

20. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně vyplatila žalovanému dne datum na účet žalovaného částku 20 000 Kč dvěma platbami (5 000 Kč a 15 000 Kč). Učinila tak, aniž by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména se nijak nevypořádala s existencí dalších závazků žalovaného ze smluv o spotřebitelském úvěru. O dva dny dříve poskytla žalobkyně žalovanému taktéž částku 20 000 Kč na základě tvrzené smlouvy ze dne datum; nároků z této smlouvy se domáhá v samostatném řízení (spisová značka). Žalovaný dosud žalobkyni neplnil ani zčásti. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal po celou dobu řízení nečinný. Žalovanému bylo v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu uloženo zaplatit věřitelům značné částky, jsou vedena i exekuční řízení.

21. Žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy v předloženém znění. Soud ji písemně vyzýval, aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Žalobkyně reagovala, ani po tomto doplnění však uzavření smlouvy neprokázala. Samotný obecný popis procesu uzavření smlouvy a odeslání SMS kódu žalovanému uzavření smlouvy neprokazují; nebyl doložen žádný projev vůle ze strany žalovaného. Poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se žalobkyni dostat nemohlo, jelikož se nedostavila k nařízenému jednání.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

24. Žalovaná neprokázala uzavření smlouvy o úvěru (včetně dodatku k ní) v předloženém znění, jak soud uvedl již shora. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

25. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Soud dále aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

31. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

35. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by podléhal citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

37. Soud z přehledu pohybů na účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru od žalobkyně zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry. Jen za období od 1. 2. 2025 do vyplacení částky 20 000 Kč ze strany žalobkyně se jednalo o celkovou částku 127 000 Kč. Navíc sama žalobkyně žalovanému vyplatila dalších 20 000 Kč dva dny před tvrzeným uzavřením smlouvy, z níž dovozuje nároky v tomto řízení. Ze skutečností známých soudu z úřední činnosti (vedená soudní či exekuční řízení) je zřejmé, že ani tyto dluhy nebyl žalovaný schopen splácet. Žalobkyně tvrdila, že měla informace z účtu žalovaného získané prostřednictvím služby Kontomatik. K otázce dalších dluhů žalovaného se však nijak nevyjádřila. Uvedla jen výši příjmů a výdajů, a to navíc bez jakékoli konkretizace (z čeho příjmy plynou, o jaké výdaje se jedná atd.). Povinnosti plynoucí ze shora citovaných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. bez jakýchkoli pochybností porušila.

38. Smlouva měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

39. Soud se již nemusel zabývat dalším možným důvodem absolutní neplatnosti smlouvy jako celku (pokud by uzavřena byla), a to ujednáním o smluvním úroku ve výši 39,99 % měsíčně.

40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

41. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

42. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

43. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy, resp. o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla, je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti, proto mu soud uložil povinnost zaplatit částku 20 000 Kč (výrok I).

44. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy, resp. o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout od skutečností známých soudu z úřední činnosti, jak byly uvedeny shora. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož u žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 28. 4. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného. K výzvě jako předpokladu splatnosti i v případě pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru viz Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl. Pokud by soud právě od 28. 4. 2026 počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný měl vydat bezdůvodné obohacení nedlouho poté, co mu byly pravomocně uloženy povinnosti k peněžitému plnění v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka a nepravomocně v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a spisová značka, přičemž pro vymožení povinnosti uložené v prvně uvedeném řízení již bylo vedeno řízení exekuční. Takový závěr přijmout nelze, a to i s ohledem na speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé zákona č. 257/2016 sb., dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné poměry žalovaného vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (viz shora citovaný článek). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných z úřední činnosti neměl z důvodu pasivity žalovaného informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 20 000 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

45. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 29. 6. 2026 byla částka 25 879,04 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 20 000 Kč, tj. 77,28 %, žalovaný co do částky 5 879,04 Kč, tj. 22,72 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 54,56 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Povinnost odeslat žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně splnila. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 193 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz odůvodnění k výroku IV) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 4. 5. 2026. Tvrzení zde uvedená mohla a měla být uvedena již v návrhu. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS; viz např. řízení vedená pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka). Náklady právního zastoupení činí celkem 1 500 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 193 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 2 693 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 54,56 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 1 469,30 Kč (výrok III).

46. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 239 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 956 Kč (4 % z částky 23 850 Kč) vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 193 Kč (5 % z částky 23 850 Kč) dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

47. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení pariční lhůty soud využil možnost stanovit ji delší než třídenní, a to při zohlednění poměrů žalovaného známých soudu z úřední činnosti, jak byly vyloženy shora (přehled nalézacích a exekučních řízení). Lhůtu stanovil záměrně o něco delší než ve věci se sp. zn. spisová značka, v níž vystupují stejní účastníci, aby neuplynula v obou věcech k témuž datu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené tímto rozsudkem ve výrocích I a III ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.