9 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 120 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 11. 4. 2025 do 7. 5. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 500 Kč od 8. 5. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 5. 2026 do zaplacení, částky 2 000 Kč a částky 3 620 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 229 Kč k rukám advokáta tituly před jménem jméno FO, právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 8. 4. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum (dále též jen „smlouva“). Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy žalované poskytla 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 1 500 Kč ke dni 10. 4. 2025. Neplnila však ani zčásti. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná si na webových stránkách webová adresa nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Dále vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky, do nějž uvedla osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek potvrzující, že se seznámila se zněním smlouvy včetně všeobecných obchodních podmínek (VOP), porozuměla těmto dokumentům a souhlasí s nimi. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky připojením PIN kódu, který jí žalobkyně zaslala na sdělené telefonní číslo. Po uzavření smlouvy byla smlouva včetně VOP zaslána na sdělenou e-mailovou adresu žalované. Totožnost žalované žalobkyně ověřila ze skenu dokladu totožnosti. Majitel účtu, na který měla být zápůjčka poskytnuta, byl ověřen prostřednictvím služby poskytované společností právnická osoba. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto informace ověřila z dokumentů vyžádaných od žalované, „resp. případně“ nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 11 500 Kč sestávající z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 1 500 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 500 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 (4 x 500 Kč dle čl. 2.3 smlouvy za upomínky odeslané ve dnech 17. 4. 2025, 24. 4. 2025, 1. 5. 2025 a 10. 5. 2025) a částky 3 620 Kč představující smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,10 % denně z částky 10 000 Kč od 11. 4. 2025 do 8. 4. 2026.

2. Podáním doručeným soudu 30. 4. 2026 (č. l. 31–32) žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 25) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K uzavření smlouvy v předloženém znění pouze citovala právní úpravu, zopakovala žalobní tvrzení a odkázala na judikaturu. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že dotazem na žalovanou zjistila, že je zaměstnána na plný úvazek u společnosti právnická osoba. jako onsite manager na základě smlouvy na dobu určitou. Příjmy žalované byly ověřeny službou název služby; čistá mzda v lednu 2025 činila 36 283 Kč, čistá mzda v únoru 2025 částku 34 130 Kč a čistá mzda v březnu 2025 částku 33 930 Kč, průměr odpovídá částce 34 781 Kč. Dotazem na žalovanou dále žalobkyně zjistila, že měsíční výdaje žalované činí 5 000 Kč, je svobodná, nemá nezletilé děti a bydlí u rodičů. Jelikož byly žalovanou tvrzené výdaje nižší než částka nezabavitelného minima (13 027 Kč), vycházela žalobkyně z částky nezabavitelného minima. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalobkyně odečetla od příjmu žalované ve výši 34 781 Kč výdaje ve výši 13 027 Kč, získala částku 21 754 Kč a dospěla k závěru, že pokud má žalovaná uhradit jistinu a poplatek v celkové výši 11 500 Kč, nejsou důvodné pochybnosti o její schopnosti dluh splatit.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Výzvu k vyjádření se k žalobě zasílanou v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (adresa) osobně převzala 4. 5. 2026. Převzala též stejným způsobem doručované předvolání k jednání, a to datum. K jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Jednání ve věci konané datum proběhlo v nepřítomnosti obou účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o zápůjčce ze dne datum (č. l. 9–10) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala uhradit kromě jistiny zápůjčky též poplatek ve výši 1 500 Kč, a to do 10. 4. 2025. Dle čl. 2.3 smlouvy byla žalobkyně v případě prodlení žalované oprávněna požadovat mimo jiné 500 Kč za každou písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Dle téhož článku byla žalovaná povinna uhradit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. S ohledem na závěry dále uvedené by bylo nadbytečné se zabývat dalšími smluvními ujednáními. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Klient: Jméno žalované, datum, 12:17:30, PIN kód: hodnota“. Žalobkyně předložila též Všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně (č. l. 11–14); i ony obsahují podpisovou část, a to shodnou jako samotná smlouva.

6. Dle sjetiny ze služby název služby k příchozím transakcím obdržela žalovaná od zaměstnavatele právnická osoba v lednu 2025 částku 36 283 Kč, v únoru 2025 částku 34 130 Kč a v březnu 2025 částku 33 930 Kč.

7. Dle výsledku lustrací žalované v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku (č. l. 33, 33v), které provedla žalobkyně dne datum, nebyl nalezen žádný záznam.

8. Dle sdělení název banky ze dne 25. 5. 2026 (č. l. 42) byla žalovaná v období, na které se soud dotazoval (od datum do data podání zprávy) majitelem účtu č. č. účtu (dále jen „účet žalované“) a také jediným disponentem s tímto účtem. Žalobkyně zjistila majitele uvedeného účtu prostřednictvím služby poskytované společností právnická osoba, k čemuž doložila Protokol o vlastnictví účtu (č. l. 15v–16v).

9. Dle výpisu z účtu žalované za období 12/2024 až 3/2025 (č. l. 43–67), které si soud vyžádal od název banky, žalovaná v období před poskytnutím zápůjčky ze strany žalobkyně vynakládala značné prostředky na sázení a opakovaně čerpala spotřebitelské úvěry. Za měsíc 12/2024 činil počáteční zůstatek 32 340,45 Kč, konečný zůstatek 26 133,58 Kč, příchozí platby 91 510 Kč a odchozí platby 97 716,87 Kč. Jen odchozí platby ve prospěch právnická osoba činí 37 700 Kč. Ve dnech 19. 12. 2024 a 22. 12. 2024 žalovaná čerpala úvěr od společnosti právnická osoba v částkách 7 000 Kč a 13 000 Kč. Za měsíc 1/2025 činil počáteční zůstatek 26 133,58 Kč, konečný zůstatek 3 949,52 Kč, příchozí platby 64 174,08 Kč a odchozí platby 86 358,14 Kč. Ve prospěch právnická osoba žalovaná uhradila částku 32 550 Kč. Dne 20. 1. 2025 žalovaná čerpala úvěr od právnická osoba ve výši 15 000 Kč, z této částky použila obratem na sázení 10 000 Kč. Dále čerpala např. úvěry od společnosti právnická osoba ve dnech 29. 1. 2025, 30. 1. 2025 a 31. 1. 2025 v částkách 2 000 Kč, 1 500 Kč a 1 500 Kč. Za měsíc 2/2025 činil počáteční zůstatek 3 949,52 Kč, konečný zůstatek 6 838,34 Kč, příchozí platby 108 645 Kč a odchozí platby 105 756,18 Kč. Ve prospěch právnická osoba žalovaná uhradila částku 25 850 Kč. Opakovaně čerpala úvěry od společnosti právnická osoba – dne 2. 2. 2025 částku 2 000 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 4. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 5. 2. 2025 částku 2 600 Kč, dne 6. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 7. 2. 2025 částku 1 700 Kč, dne 10. 2. 2025 částku 2 x 1 000 Kč, dne 11. 2. 2025 částky 500 Kč a 1 000 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 2 800 Kč, dne 16. 2. 2025 částku 3 000 Kč, dne 17. 2. 2025 částky 1 000 Kč a 1 100 Kč, dne 18. 2. 2025 částku 1 000 Kč. Rovněž čerpala úvěry od společnosti právnická osoba – dne 19. 2. 2025 částku 3 500 Kč, dne 22. 2. 2025 částku 15 000 Kč a dne 23. 2. 2025 částku 3 500 Kč. V neposlední řadě jí poskytla úvěr též společnost právnická osoba, a to dne 24. 2. 2025 částkou 15 330 Kč. Za měsíc 3/2025 činil počáteční zůstatek 6 838,34 Kč, konečný zůstatek 5 809,04 Kč, příchozí platby 108 645 Kč a odchozí platby 105 756,18 Kč. Ve prospěch právnická osoba žalovaná uhradila částku 55 674 Kč (vedle toho však i mnohé platby ve prospěch právnická osoba). Dne 6. 3. 2025 čerpala žalovaná úvěr ve výši 15 000 Kč od právnická osoba. Z výpisu z účtu se podávají též příjmy od zaměstnavatele právnická osoba, jak je uváděla žalobkyně.

10. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno rovněž poskytnutí zápůjčky od žalobkyně ve výši 10 000 Kč dne datum.

11. Dle upomínek či opakovaných výzev k úhradě datovaných 17. 4. 2025, 24. 4. 2025, 1. 5. 2025 a 10. 5. 2025 (č. l. 7–8v, shodně č. l. 36–37v) měla žalobkyně vyzývat žalovanou k úhradě tehdy dlužných částek; žalobkyně však nepředložila doklad o dojití upomínek či výzev do sféry žalované (ani doklad o jejich odeslání).

12. Dle předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 (č. l. 19) vyzývala žalobkyně žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celkové částky 18 538 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku ze dne 12. 3. 2026 byla předžalobní výzva podána k poštovní přepravě na adresu adresa (adresa trvalého pobytu žalované i adresa uvedená ve smlouvě).

13. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně vyplatila žalované dne datum na účet žalované částku 10 000 Kč. Učinila tak, aniž by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, zejména výdajovou stranu jejího rozpočtu. Zde nevycházela ze skutečných výdajů žalované, zahrnujících též vysoké náklady na sázení, ale z výdajů odpovídajících částce nezabavitelného minima. Žalovaná dosud žalobkyni neplnila ani zčásti. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala po celou dobu řízení nečinná.

14. Žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce v předloženém znění. Přestože ji soud vyzýval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy zejména k tomu, jak, kdy a kým byl na předloženou smlouvu připojen PIN kód, žalobkyně tak neučinila. Poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se jí dostat nemohlo, jelikož se nedostavila k nařízenému jednání.

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle § 1725 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Žalovaná neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce v předloženém znění. Uvedení data, času a PIN kódu v podpisové části smlouvy i VOP neprokazuje, že tyto údaje zachycují autentický projev vůle žalované směřující k přijetí návrhu smlouvy v žalobkyní tvrzeném znění. Z listin totiž neplyne, jakým způsobem, kdy a kým byly tyto údaje do dokumentu vloženy, ani zda skutečně pocházejí od žalované a vztahují se právě k předloženému znění smlouvy.

18. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

19. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

20. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Soud dále aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

25. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by podléhal citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

31. Soud z výpisu z účtu žalované za období předcházející poskytnutí zápůjčky od žalobkyně zjistil, že žalovaná opakovaně čerpala spotřebitelské úvěry a vynakládala značné prostředky na sázení (viz podrobněji výše u tohoto listinného důkazu). Žalobkyně vycházela z výdajů odpovídajících částce nezabavitelného minima, přestože tato částka neměla se skutečnými výdaji žalované nic společného. Pokud by žalobkyně jen nahlédla do výpisu z účtu žalované, musela by dospět k závěru, že žalovaná úvěruschopná není. Žalobkyně však výpisy z účtu k dispozici neměla a skutečnými výdaji se nijak nezabývala. Povinnosti plynoucí ze shora citovaných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. bez jakýchkoli pochybností porušila.

32. Smlouva měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy, resp. o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla, je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalované částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud neplnila ani zčásti, proto jí soud uložil povinnost zaplatit částku 10 000 Kč.

37. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovanou tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o zápůjčce, dne 4. 5. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 25 verte). Téhož dne si žalovaná zásilku i vyzvedla. K uvedenému datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout (a vyzvedla). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 4. 5. 2026 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 7. 5. 2026 a od 8. 5. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal upomínky či výzvy žalobkyně, a to ani výzvu předžalobní, která žalované sice byla odeslána, nebylo však zjištěno, zda a kdy byla doručena (resp. došla do sféry vlivu žalované). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (12 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

38. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyni nemohly být přiznány žádné nároky, které měly být založeny absolutně neplatnou smlouvou, resp. smlouvou, jejíž uzavření v předkládaném znění ani nebylo prokázáno. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

39. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 29. 6. 2026 byla částka 18 802,45 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 166,98 Kč, tj. 54,07 %, žalovaná co do částky 8 635,47 Kč, tj. 45,93 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8,14 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Povinnost odeslat žalované předžalobní výzvu dle § 142a odst. 1 o. s., ř. žalobkyně splnila. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz odůvodnění k výroku IV) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 30. 4. 2026. Tvrzení zde uvedená mohla a měla být uvedena již v návrhu. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 315 Kč. Náklady právního zastoupení činí celkem 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 2 815 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 8,14 %, je žalovaná povinna jí zaplatit částku 229 Kč (výrok III).

40. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

41. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem ve výrocích I a III ve stanovených lhůtách, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.