9 C 108/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 500 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 12. 2024 do 4. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 42 500 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 434 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 6. 12. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a předsmluvním informacím i z navazujících úkonů žalovaného, zejména ze zaslání verifikační platby. Žalovaný měl dle smlouvy hradit úroky úvěru v měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Nedodržel však splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2024. Nehradil ani po dvou zaslaných upomínkách, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 50 000 Kč představující jistinu úvěru (na jistinu žalovaný dle žalobních tvrzení ani částečně neplnil), zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky (s odkazem na smluvní ujednání).

2. Podáním doručeným soudu dne 18. 8. 2025 (č. l. 55-59) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného poukázala na listinu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Uvedla, že si od žalovaného vyžádala občanský průkaz, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu za poslední tři měsíce. Dále si opatřila výpisy z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI. Průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 26 953 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 8 324 Kč (jednalo se o splátky úvěrů a žalobkyně vypočetla čísla účtů, na které jsou pravidelné platby v celkové výši 8 324 Kč poukazovány), sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) neměl, splátka poskytovaného úvěru činila 7 500 Kč. Finanční zůstatek žalovaného byl vypočítán na částku 8 129 Kč. Dále žalobkyně obsáhle popisuje metodiku zkoumání úvěruschopnosti, aniž by ji aplikovala na případ žalovaného. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně obsáhle citovala z čl. X smlouvy o úvěru. Dále poukázala na autorizační doložku obsahující IP adresu, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo, ze kterého byl kód potvrzen. Autorizační doložka je neoddělitelně spjata s vyhotovením smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ve formátu PDF, tedy způsobem neumožňujícím jakékoli narušení integrity podepsaného dokumentu. Celý kontraktační proces vychází z předpokladů zákona č. 253/2008 Sb. Klient zasílá kopii průkazu totožnosti a alespoň jednoho dalšího podpůrného dokladu. Prokáže existenci bankovního účtu vedeného na své jméno (výpis z bankovního účtu). První platba je zasílána z tohoto účtu (tzv. verifikační platba). Dále žalobkyně podmiňuje uzavření smlouvy i autorizací prostřednictvím unikátního kódu a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou. Žalobkyně dále sdělila (resp. na dotaz soudu potvrdila), že žalovaný uhradil celkem 7 500 Kč. Jednalo se o první splátku dle splátkového kalendáře splatnou 15. 5. 2024.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 20. 6. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 6. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 7. 7. 2025 (pondělí). Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 8. 8. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl a k jejímu doručení fikcí došlo ke dni 18. 8. 2025 (pondělí). Žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným dne 18. 8. 2025 (č. l. 55).

5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:- Dle Předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (č. l. 12-15), včetně Tabulky umoření (č. l. 14v-15), má být mezi žalobkyní a žalovaným sjednán úvěr na částku 50 000 Kč, který má být vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále též jen „účet žalovaného“). Žalovaný bude povinen uhradit celkovou částku 140 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 7 500 Kč; současně s poslední splátkou úroku je splatná celá jistina úvěru ve výši 50 000 Kč. V levém horním rohu dokumentu (č. l. 12) se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.- Dle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 18-22) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč vyplacením na účet žalovaného (čl. 4.3). Žalovaný se zavázal uhradit vedle poskytnutého úvěru také úrok v celkové výši 90 000 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 140 000 Kč (čl. 4.9). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 435,03 % (čl. 4.6), zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 15 % (čl. 4.5). Splátkami ve výši 7 500 Kč měsíčně měl být hrazen úrok, současně s poslední splátkou úroku měla být uhrazena též celá jistina (čl. 5.1). V čl. 5.4 smlouvy bylo sjednáno, že písemné upomínky k úhradě dlužné částky jsou zpoplatněny částkou 500 Kč. Čl. II smlouvy o úvěru je věnován posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle něj si žalobkyně vyžádala od žalovaného doklady totožnosti a kompletní výpis z účtu žalovaného za poslední 3 kalendářní měsíce. Dále je uvedeno, jaké dokumenty může žalobkyně v individuálních případech požadovat. Taktéž je konstatováno, že žalobkyně měla k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, z databáze odcizených dokladů, z centrální evidence exekucí, z registru SOLUS a z registru REPI. V podrobnostech odkazuje na přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). V čl. X je popsán způsob uzavření smlouvy, jak jej žalobkyně tvrdila. V levém horním rohu dokumentu (č. l. 18) se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.- Žalobkyně předložila též kopii občanského průkazu (č. l. 66-67) a rodného listu (č. l. 68) žalovaného.- Dle Přílohy č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 22v-25) byl žalovaný svobodný, neměl vyživovací povinnost k dítěti, byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „zaměstnavatel“), jeho průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 26 953 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 8 324 Kč (jednalo se o splátky úvěrů a v dokumentu jsou uvedena čísla účtů, na které jsou pravidelné platby v celkové výši 8 324 Kč poukazovány), sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) žádné. Žalovaný neměl záznam v registru SOLUS (výsledek lustrace je na č. l. 76), v registru REPI (výsledek lustrace je na č. l. 70), v CRIBIS (výsledek lustrace je na č. l. 72), v insolvenčním rejstříku (výsledek lustrace je na č. l. 60) ani v databázi neplatných dokladů (výsledek lustrace je na č. l. 71). Žalobkyně doložila též výpis z obchodního rejstříku a lustraci v insolvenčním rejstříku k zaměstnavateli žalovaného (č. l. 73-75). V části věnované skóringu spotřebitele je uvedeno výsledné skóre „vyšší bonita“. Dále příloha obsahuje metodiku a interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti.- Dle výplatní pásky žalovaného za leden 2024 (č. l. 69) činil jeho čistý příjem od zaměstnavatele 30 679 Kč, s připočtením náhrady za první 3 dny pracovní neschopnosti (3 510 Kč) pak 34 189 Kč.- Dle sdělení , právnická osoba, ze dne 5. 8. 2025 (č. l. 49) byl žalovaný jediným majitelem a disponentem s účtem , č. účtu, ; účet byl ke dni 3. 4. 2025 zrušen.- Dle výpisů z účtu žalovaného za měsíce leden, únor a březen 2024 (č. l. 61-65), které předložila žalobkyně, činil za leden 2024 počáteční zůstatek 61,21 Kč a konečný zůstatek 11,83 Kč. Žalovaný čerpal dne 25. 1. 2024 úvěr u společnosti , právnická osoba, ve výši 4 272 Kč. Z výpisů se dále podávají splátky dluhů částkami 1 314,29 Kč a 2 239,59 Kč, jakož i mzda od zaměstnavatele ve výši 34 641 Kč. V měsíci únoru 2024 činil počáteční zůstatek 11,83 Kč a konečný zůstatek 20,07 Kč. Žalovaný čerpal dne 20. 2. 2024 úvěr („razdva půjčku“) ve výši 80 000 Kč. Z výpisů se dále podávají splátky úvěrů částkami 1 314,29 Kč a 2 239,59 Kč (ale i další odchozí platby bez bližší specifikace), jakož i mzda od zaměstnavatele ve výši 34 189 Kč. V měsíci březnu 2024 činil počáteční zůstatek 20,07 Kč, Anonymizováno, a konečný zůstatek 81,30 Kč. Z výpisů se dále podávají splátky úvěrů částkami 1 314,29 Kč a 2 239,59 Kč (ale i další odchozí platby bez bližší specifikace), jakož i mzda od zaměstnavatele ve výši 18 465 Kč.- Dle výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2024 (č. l. 50-51), který předložila společně se sdělením dle předchozí odrážky banka, činil počáteční zůstatek 81,30 Kč a konečný zůstatek 17,99 Kč. Žalovaný čerpal dne 12. 4. 2024 úvěr u společnosti , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč. Z výpisů se dále podávají splátky úvěrů částkami 1 314,29 Kč a 2 239,59 Kč, jakož i mzda od zaměstnavatele ve výši 28 206 Kč. Úvěr ve výši 50 000 Kč od žalobkyně byl připsán na účet žalovaného dne , datum, .- Dle detailu pohybu – okamžité příchozí platby (č. l. 17) byla dne 19. 4. 2024 převedena částka 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně s poznámkou „, jméno FO, “.- Dle detailu pohybu – bezhotovostní platby (č. l. 16) byla dne , datum, převedena částka 50 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného se zprávou pro příjemce „, název, úvěr“ a poznámkou „, jméno FO, úvěr“.- Dle 1. upomínky ze dne 20. 6. 2024 (č. l. 8) je žalovaný vyrozumíván žalobkyní o tom, že splátka pohledávky ze smlouvy o úvěru se splatností dne 15. 6. 2024 nebyla dosud uhrazena. Je vyzýván k úhradě jednak dlužné splátky ve výši 7 500 Kč, jednak poplatku (sankce) za upomínku ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne 20. 6. 2024 (č. l. 6), jímž měla být tato upomínka zaslána na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru.- Dle 2. upomínky ze dne 5. 7. 2024 (č. l. 7) žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 6. 2024 ani po 1. upomínce. Žalobkyně jej upozorňuje na riziko zesplatnění úvěru. Žádá úhradu dlužné splátky ve výši 7 500 Kč a poplatku (sankce) 2 x 500 Kč za upomínku č. 1 a 2. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne 5. 7. 2024 (č. l. 22), jímž měla být tato upomínka zaslána na e-mailovou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru.- Dle předžalobní výzvy a zesplatnění úvěru ze dne 21. 11. 2024 (č. l. 26) sděluje žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému, že v souladu s čl. 5.5 smlouvy o úvěru přistoupila k jeho zesplatnění a žádá zaplacení celkové částky 96 880 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 11) byla výzva odeslána dne 21. 11. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).- Dle obálky typu II k doručování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu na adresu trvalého pobytu žalovaného (č. l. 31) byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 4. 2025.- Soudu je dále z úřední činnosti známo, že vůči žalovanému jsou aktuálně vedena následující řízení u zdejšího soudu: Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, domáhá zaplacení dlužných splátek za mobilní zařízení (žádá 16 176 Kč s příslušenstvím). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, (úvěr měl činit 14 000 Kč). Jde zjevně o úvěr, který byl zmíněn shora (viz výpis z účtu za , měsíc, 2024). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr měl činit 80 000 Kč; v žalobě je tvrzeno, že bylo uhrazeno jen 14 240 Kč). Jde zjevně o úvěr, který byl zmíněn shora (viz výpis z účtu za , měsíc, 2024). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr měl činit 2 000 Kč). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, se společnost , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr měl činit 128 000 Kč). V žádném z uvedených řízení dosud nebylo ani nepravomocně rozhodnuto. Součástí spisu soud učinil návrhy na vydání (elektronického) platebního rozkazu v uvedených věcech, které opatřil ze systému , název, (č. l. 83-92).

6. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 50 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit kromě jistiny ve výši 50 000 Kč též úrok ve výši 90 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 435,03 % (čl. 4.6), zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 15 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 140 000 Kč měl žalovaný uhradit 12 měsíčními splátkami po 7 500 Kč splatnými v období od května 2024 do dubna 2025 vždy k 15. dni v měsíci. Částkou 7 500 Kč měsíčně měl být umořován úrok. S poslední splátkou na úrok splatnou dne 15. 4. 2025 měla být uhrazena i celá jistina ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 7 500 Kč splatnou 15. 5. 2024. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici mimo jiné výpisy z účtu žalovaného za měsíce leden, únor a březen 2024, které soudu předložila. Z těchto výpisů (a dále z výpisu poskytnutého bankou) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal v měsíci lednu 2024 úvěr u společnosti , právnická osoba, ve výši 4 272 Kč, v měsíci únoru 2024 „razdva půjčku“ u společnosti , právnická osoba, ve výši 80 000 Kč a v měsíci , měsíc, 2024 (7 dnů před uzavřením smlouvy s žalobkyní) úvěr u společnosti, Anonymizováno, , právnická osoba, ve výši 14 000 Kč. Nároky ze dvou naposledy zmíněných smluv jsou aktuálně uplatněny u zdejšího soudu v dosud neskončených řízeních. Žalobkyně úvěr poskytla v situaci, kdy věděla, že žalovaný je již zatížen dalšími spotřebitelskými úvěry.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

12. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně měla k dispozici mimo jiné výpisy z účtu žalovaného za měsíce leden, únor a březen 2024, z nichž musela seznat, že žalovaný již byl zatížen dluhy. Žalobkyně dále řádně nezkoumala výdaje žalovaného. Vycházela z výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč, aniž by bylo možno zjistit, jak k takto nízké částce dospěla. Pokud je v listině Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele uvedeno, že „náklady na bydlení vychází ze skutečných obratů na výpise spotřebitele či z jím uvedené výše“, pak pro případ první varianty není zřejmé, jaké položky ve výpisech žalobkyně sečetla (navíc je třeba uvést, že ve výpisech jsou i hotovostní výběry vyšších částek, které mohly být také použity na – žalobkyní podrobněji neřešené – výdaje), pro případ druhé varianty je nutno zmínit, že pouhá informace od žalovaného bez jakéhokoli ověření (zvláště je-li takto nereálná), nepostačuje. Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

13. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

14. Je-li smlouva absolutně neplatná, nevznikly žalobkyni žádné nároky, které měla smlouva založit (úrok, poplatek za upomínky); mohla by mít toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení (viz dále).

15. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (což se nestalo), byla by smlouva přesto neplatná, a to s ohledem na ujednání o úroku ve výši 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně.

16. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. ve znění účinném od 1. 4. 2024 do 31. 12. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy) k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Na ujednání o úroku z úvěru (úrok je cenou poskytnutých peněz) se nevztahuje kritérium poctivosti ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z., je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

19. Od toho je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy, které samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

20. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v , měsíc, 2024. Dle údajů České národní banky činila v , měsíc, 2024 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) se splatností do 1 roku včetně 16,73 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší (s ohledem na vyšší rizikovost). V daném případě však (při sazbě 15 % měsíčně, tj. 180 % ročně) mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná (vystupuje jako žalobkyně v mnoha soudních řízeních a musí vědět, jak se soudy k výši úroků, které se spotřebiteli sjednává, staví). V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek (k tomu srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Jsou dány hned dva důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku – porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného způsobem zákonem vyžadovaným a ujednání o výši úroku, které je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila (50 000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení na jeho straně. Žalovaný již žalobkyni uhradil 7 500 Kč. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně a jí doložených listin, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal zcela nečinný. Žalobkyně zmíněnou úhradu nesprávně započetla na neplatně sjednaný úrok. Měly být započteny na pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, která tak přetrvává ve výši 42 500 Kč. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I).

28. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nejvyšší soud pak v aktuálním rozsudku ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, uvedl: „Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“29. Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 1. 4. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu). Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 1. 4. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 4. 4. 2025 a od 5. 4. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předžalobní výzvu k plnění, u níž bylo prokázáno odeslání (podacím lístkem), nikoli však doručení. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojití projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data prokázaného dojití návrhu na vydání EPR do dispoziční sféry žalovaného, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2025 (12 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (12,75 %).

30. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úroky, náklady na upomínky). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 6. 12. 2024 do 4. 4. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), úroku z prodlení ve výši 0,75 % (rozdíl sazby uplatňované a přiznané) ročně z částky 42 500 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 500 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 5. 4. 2025 do zaplacení31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 55 785,61 Kč (50 000 + 4 785,61 + 1 000). Úspěšná byla co do částky 44 651,78 Kč (42 500 + 2 151,78), tj. 80 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 11 133,82 Kč (20 %), byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 040 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony provedené do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025, jde-li o ostatní úkony (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: v roce 2024 převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé, v roce 2025 pak doplnění tvrzení a důkazních návrhů na výzvu soudu. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 3 a. t. činí 3 x 500 Kč za úkony právní služby vykonané do fáze podání návrhu (včetně) v roce 2024. Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech. Za doplnění tvrzení a důkazních návrhů podáním ze dne 18. 8. 2025 náleží odměna stanovená dle § 7 a. t. (viz § 14b odst. 4 a. t.) z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 8 odst. 1 a. t.); tato odměna činí 3 100 Kč. K ní náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 14b odst. 6 písm. b) a. t.]. Právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH (viz návrh na EPR). Náklady právního zastoupení tak odpovídají celkové částce 5 350 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 2 040 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 7 390 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 4 434 Kč.

32. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud zvažoval rozložení dlužné částky do splátek, jak mu toto ustanovení umožňuje, a to i s ohledem na všechna probíhající řízení, v nichž žalovaný vystupuje. Soud však nemá žádné informace o aktuálních majetkových poměrech žalovaného či důvodech, pro které neplní své závazky. Žalovaný zůstal zcela pasivní. Soud proto stanovil obecnou pariční lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Platební místo (u nákladového výroku) bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.