9 C 11/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 31 282,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: a) částku 14 452,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 452,78 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, b) částku 14 208,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 14 208,01 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: a) částky 829,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 632,23 Kč za období od 24. 7. 2025 do 26. 10. 2025, úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 27. 10. 2025 do 23. 11. 2025, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 24. 11. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 6. 11. 2025 do 23. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 829,31 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení; b) částky 791,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 675,74 Kč za období od 1. 8. 2025 do 26. 10. 2025, úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2025 do 30. 11. 2025, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 11. 2025 do 23. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 791,99 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení; c) částky 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 819,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 313 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 3. 12. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smluv o úvěru a ze smlouvy o běžném účtu.

2. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota (dále jen „rámcová smlouva“). Na jejím základě žalované aktivovala běžný účet č. č. účtu (dále též jen „účet žalované“). Dne datum byla uzavřena – jako dodatek č. 2 k rámcové smlouvě – smlouva o úvěru č. hodnota na částku 20 000 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalované v plné výši dne datum. Žalovaná měla hradit měsíční splátku 1 849 Kč sestávající ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,90 % ročně. Žalovaná uhradila splátky splatné v období od 20. 5. 2025 do 24. 7. 2025. Na splátku splatnou 24. 8. 2025 uhradila tohoto dne jen 0,22 Kč. Dále již nehradila. Žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním dne 27. 10. 2025 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovanou vyrozuměla předžalobní výzvou, jakož i prostřednictvím internetového bankovnictví, e-mailu a SMS zprávy. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 282,09 Kč, smluvního úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 27. 10. 2025 do 23. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 15 282,09 Kč od 24. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 632,23 Kč za období od 24. 7. 2025 do 26. 10. 2025 (uvedené žalobkyně uplatnila v návrhu na vydání EPR jako nárok 1; dále též jen „nárok 1“).

3. Žalobkyně dále tvrdila, že s žalovanou uzavřela datum – jako dodatek č. 1 k rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat ze svého účtu u žalobkyně. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, proto žalobkyně přistoupila v souladu se smluvním ujednáním dne 27. 10. 2025 k zesplatnění kontokorentu, o čemž žalovanou vyrozuměla předžalobní výzvou, jakož i prostřednictvím internetového bankovnictví, e-mailu a SMS zprávy. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 10. 2025 do 30. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 6. 11. 2025 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 12. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 675,74 Kč za období od 1. 8. 2025 do 26. 10. 2025 (uvedené žalobkyně uplatnila v návrhu na vydání EPR jako nárok 2; dále též jen „nárok 2“).

4. V neposlední řadě se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 Kč jakožto nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalované zřízeném rámcovou smlouvou (uvedené žalobkyně uplatnila v návrhu na vydání EPR jako nárok 3; dále též jen „nárok 3“).

5. Podáním doručeným soudu 30. 3. 2026 (č. l. 59–60) žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 54) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smluv o úvěru uvedla, že údaje o finanční situaci jí poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Žalobkyně vždy lustruje klienta v Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Dále odkázala na tzv. karty úvěruschopnosti. K nároku 1 doplnila, že žalovaná uhradila 5 547,22 Kč, z čehož žalobkyně započetla 4 717,91 Kč na jistinu a 829,31 Kč na úrok. K nároku 2 doplnila, že čerpání kontokorentu probíhá přečerpáním běžného účtu. Kontokorent je splácen průběžně každým připsáním peněz na účet. Úroky z kontokorentu jsou strhávány z běžného účtu vždy první den v měsíci za měsíc předchozí. Je-li na účtu kladný zůstatek, poníží se o účtované úroky. Není-li zde kladný zůstatek, navýší se čerpaná jistina kontokorentu. Žalovaná na úroky kontokorentu uhradila celkem 791,99 Kč. K nároku 3 uvedla, že nepovolený debetní zůstatek na účtu žalované vznikl naúčtováním účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu ve výši 2 x 500 Kč ve dnech 9. 9. 2025 a 6. 10. 2025.

6. Podáním doručeným soudu 14. 4. 2026 (č. l. 81–82) žalobkyně k další výzvě soudu (č. l. 78) k posouzení úvěruschopnosti žalované doplnila, že vždy vypočítává tzv. maximální limit splátky. U nároku 1 ji vypočítala na částku 13 667 Kč tak, že od příjmu žalované ve výši 21 100 Kč (což ověřila z výpisu z účtu žalované) odečetla 4 470 Kč (částka potřebná dle expertní analýzy pro další měsíční výdaje žalované) a 2 962 Kč (splátky žalované dle úvěrové zprávy). U nároku 2 ji vypočítala na částku 13 582 Kč tak, že od příjmu žalované ve výši 21 100 Kč (což ověřila z výpisu z účtu žalované) odečetla 4 470 Kč (částka potřebná dle expertní analýzy pro další měsíční výdaje žalované) a 2 962 Kč (splátky žalované dle úvěrové zprávy). Dále uvedla, že pokud sečetla příjem žalované (21 100 Kč) a ostatních členů její domácnosti (25 000 Kč), a následně odečetla 8 510 Kč (částku potřebnou dle expertní analýzy pro další měsíční výdaje domácnosti), 3 000 Kč (splátky ostatních členů domácnosti) a 6 000 Kč (náklady domácnosti na bydlení), získala částku 28 590 Kč odpovídající rozdílu mezi příjmy a výdaji domácnosti žalované před poskytnutím úvěru. Žalobkyně ověřovala také pohyby na účtu žalované, který pro ni vedla, a nezjistila žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem či jinou rizikovou činností či jiné transakce, ze kterých by mohla nabýt důvodnou pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. K nároku 2 (kontokorentu) doplnila, že žalovaná vyčerpala jistinu ve výši 22 252,61 Kč a uhradila na jistinu 7 252,61 Kč, rozdíl činí 15 000 Kč.

7. Podáním doručeným soudu 6. 5. 2026 (č. l. 94) se žalobkyně opět vyjádřila ke skutečně čerpané a uhrazené částce týkající se nároku 2 (kontokorentu), a to v reakci na výzvu soudu (č. l. 90) učiněnou po prvním jednání ve věci, které proběhlo v nepřítomnosti účastníků. Zopakovala, že žalovaná načerpala 22 252,61 Kč a uhradila 7 252,61 Kč, což odpovídá žalované jistině 15 000 Kč. Dále byly žalované samostatně účtovány úroky v celkové výši 1 467,73 Kč, na něž uhradila 791,99 Kč, rozdíl činí 675,74 Kč.

8. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 15. 1. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (adresa). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026, žalovaná si ji nevyzvedla, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 30. 1. 2026 (pátek). Předvolání k prvnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, v tomto případě zásilku osobně převzala datum, k jednání se však bez omluvy nedostavila. Předvolání k druhému jednání (doručované na stejnou adresu) bylo doručeno fikcí ke dni datum.

9. Na jednáních konaných datum a datum, která proběhla v nepřítomnosti obou účastníků, soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

10. Dle Rámcové smlouvy č. hodnota ze dne datum (č. l. 9–10) je třeba jejího uzavření před započetím poskytování služeb ze strany žalobkyně. Pod bodem 2 je přehled sjednaných služeb – běžný účet č. č. účtu, spořicí účet č. č. účtu a debetní karta k běžnému účtu. Nedílnou součástí rámcové smlouvy jsou další dokumenty vypočtené pod bodem 1 této smlouvy, mimo jiné též obchodní podmínky (č. l. 7, 8) a ceník (č. l. 14, 15). Pod bodem 3 je uvedeno uživatelské jméno žalované pro přihlášení se do internetového bankovnictví, primární e-mailová adresa a hlavní telefonní číslo pro zaslání hesla a potvrzovacích kódů. Smlouva je sjednána na dobu neurčitou. V podpisové části je uvedeno, že ji žalovaná podepsala v mobilním bankovnictví dne datum v čase 18:41:38 (dále je podpis identifikován kódem).

11. Dle Dodatku č. 2 ze dne datum k rámcové smlouvě (č. l. 27–28; dále též jen „dodatek č. 2“) byla sjednána další bankovní služba – úvěr č. hodnota ve výši 20 000 Kč se sjednaným způsobem čerpání na běžný účet žalované. Základní úroková sazba činila 17,90 % ročně. Žalovaná měla uhradit celkovou částku 21 956,96 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 849 Kč se splatností k 20. dni v měsíci. Splácení mělo probíhat automatickým inkasem z účtu žalované. V podpisové části je uvedeno, že žalovaná dodatek č. 2 podepsala v mobilním bankovnictví dne datum v čase 23:44:36 (dále je podpis identifikován kódem). Zmíněné informace o úvěru se dále podávají z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 20–21).

12. Součástí dodatku č. 2 jsou Podmínky pro používání úvěru (č. l. 11–13). Dle části nazvané „Splácení úvěru“ bude žalobkyně automaticky ke dni splatnosti strhávat pravidelné měsíční splátky z účtu žalované. Část pravidelné splátky splácí jistinu, část úrok z poskytnutého úvěru (body 2, 4). Pokud žalobkyně neurčí v konkrétním případě jinak, žalovaná hradí závazky v tomto pořadí: a) splátky jistiny úvěru, b) úroky z poskytnutého úvěru, c) náklady na vymáhání, úroky z prodlení a další platby sankčního charakteru, d) poplatky a náhradu žalobkyní vynaložených nákladů (bod 6). V případě prodlení s úhradou splátky úvěru nebo jiného závazku spojeného s úvěrem může žalobkyně žádat též náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání (bod 7). Dle části nazvané „Několik bodů k ukončení smlouvy“ může žalobkyně (mimo jiné) v případě prodlení žalované se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků nebo jiných poplatků nebo příslušenství úvěru nebo v případě prodlení s úhradou jakéhokoli jiného závazku vůči žalobkyni požadovat předčasné splacení všech úvěrů (bod 3). V případě zesplatnění úvěru bude sazba úroku zafixována ke dni zesplatnění, úvěr tedy bude úročen stejnou sazbou až do úplného zaplacení. Vedle toho může žalobkyně žádat i zákonné úroky z prodlení (bod 5).

13. Dle Dokladu o načerpání úvěru č. hodnota (č. l. 16) a Výpisu z běžného účtu žalované (č. l. 85) žalovaná čerpala úvěr od žalobkyně ve výši 20 000 Kč dne datum.

14. Dle Dodatku č. 3 ze dne datum k rámcové smlouvě došlo ke změně data splatnosti pravidelných měsíčních splátek úvěru sjednaného dodatkem č. 2; namísto 20. dne v měsíci byl nově sjednán 24. den v měsíci.

15. Dle Přehledu plateb ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 22) a Splátkového kalendáře ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 38) uhradila žalovaná na úvěr dle dodatku č. 2 celkovou částku 5 547,22 Kč, konkrétně 20. 5. 2025 částku 0,55 Kč, 21. 5. 2025 částku 18,49 Kč, 25. 5. 2025 částku 1 829,96 Kč, 24. 6. 2025 částku 0,80 Kč, 2. 7. 2025 částku 1 848,20 Kč, 24. 7. 2025 částku 1 849 Kč a dne 24. 8. 2025 částku 0,22 Kč. Z celkové uhrazené částky 5 547,22 Kč bylo započteno 4 717,91 Kč na jistinu a 829,31 Kč na úrok (přednostně tedy bylo započítáváno na jistinu, jak je uvedeno v Podmínkách pro používání úvěru – viz výše). Žalovaná neuhradila žádnou splátku včas.

16. Dle Potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru č. hodnota ze dne datum (č. l. 72) uvedla žalovaná v žádosti o úvěr ve výši 20 000 Kč (tato žádost předložena nebyla) následující informace: hlavní příjem ze zaměstnání ve výši 21 100 Kč čistého měsíčně od zaměstnavatele právnická osoba, bydlí ve vlastním bydlení, vyživované osoby 0, příjmy ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč. V části nazvané „Ověření informací“ je uveden ověřený příjem žalované ve výši 21 100 Kč (ověřeno výpisem z účtu), dále ověření v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací (odkazováno na úvěrovou zprávu ze dne datum), jiné splátky/úvěrové rámce dle úvěrové zprávy činí 1 825 Kč/30 000 Kč, byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku i k exekuční minulosti žalované, byla ověřena bezdlužnost žalované v rámci skupiny PPF, výdaje jednotlivce dle expertní analýzy činí 4 470 Kč, výdaje domácnosti dle expertní analýzy činí 8 510 Kč a výdaje na bydlení dle expertní analýzy 5 682,85 Kč. Žalobkyně v potvrzení dále konstatuje, že verifikuje výdaje na bydlení pomocí interního modelu pro stanovení minimálních výdajů domácnosti na bydlení, do kterého vstupuje celkový příjem domácnosti, velikost domácnosti, region a druh bydlení. Výslednou hodnotu modelu poté porovnává s deklarovaným údajem od žadatele a případně jej koriguje. Žalobkyně vypočetla maximální limit splátky žalované na 13 667 Kč a maximální limit splátky domácnosti na 28 627 Kč. Dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet úvěr s měsíční splátkou 1 849 Kč. Rozebíraná listina zjevně vznikla až v průběhu soudního řízení (viz uvedené datum 30. 3. 2026).

17. Dle Úvěrové zprávy ze dne datum (č. l. 61–63) byl u žalované evidován jeden existující splátkový kontrakt a dva existující kontrakty z kreditních karet. Existující splátkový kontrakt vznikl datum, celková výše úvěru činila 60 903 Kč, úvěr byl splácen v měsíčních splátkách po 1 825 Kč, suma zbývajících splátek činila 34 675 Kč, ve zprávě nejsou u tohoto úvěru evidovány žádné splátky po splatnosti, žádná delikvence a maximální dlužní částka činí 0 Kč. Existujícími kontrakty z kreditních karet jsou kreditní splátkový kontrakt ze dne datum s úvěrovým rámcem 15 000 Kč, u kterého prozatím nejsou žádné informace o splácení (s ohledem na datum sjednání), a revolvingový úvěr ze dne datum s úvěrovým rámcem 15 000 K, u kterého činí zůstatek jistiny 14 989 Kč, nejsou evidovány žádné splátky po splatnosti, žádná delikvence a maximální dlužní částka činí 0 Kč. V úvěrové zprávě je dále informace o žádosti o splátkový úvěr v celkové výši 7 000 Kč ze dne datum s počtem splátek 24.

18. Dle Dodatku č. 1 ze dne datum k rámcové smlouvě (č. l. 23–24; dále též jen „dodatek č. 1“) byla sjednána další bankovní služba – úvěr s možností přečerpání (tzv. kontokorent) s úvěrovým limitem 15 000 Kč, který bude čerpán přečerpáním běžného účtu žalované. Úrok z kontokorentu bude počítán tak, že na konci každého dne bude aktuálně vyčerpaná část kontokorentu úročena úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Součet těchto úroků za kalendářní měsíc bude zaúčtován ke dni splatnosti, kterým je vždy první den následujícího měsíce. Nebude-li možné úroky strhnout, navýší se o ně čerpání kontokorentu. Podmínkou pro používání kontokorentu bylo jeho splacení do 1 roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoli dalšího čerpání; do jednoho roku od chvíle, kdy se žalovaná dostane při čerpání kontokorentu do minusu, se musí dostat zase do plusu a zůstat v něm přes půlnoc daného dne. V podpisové části je uvedeno, že žalovaná dodatek č. 1 podepsala v mobilním bankovnictví dne datum v čase 20:51:44 (dále je podpis identifikován kódem). Zmíněné informace o kontokorentu se dále podávají z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 17–18).

19. Součástí dodatku č. 1 jsou Podmínky pro používání kontokorentu účinné od datum (č. l. 29–31). Dle části nazvané „Splácení kontokorentu“ probíhá úročení kontokorentu tak, jak je uvedeno již v samotném dodatku č.

1. Při nedovoleném překročení výše kontokorentu je částka překročení splatná ihned (bod 4). Pokud žalobkyně neurčí v konkrétním případě jinak, pak v případě blokace nevyčerpané části kontokorentu žalovaná hradí závazky v tomto pořadí: a) nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, b) splatné úroky z kontokorentu za dané období, c) vyčerpaná jistina kontokorentu (bod 7). Pokud bude mít žalovaná vůči žalobkyni několik splatných dluhů, aniž by poskytnutá částka postačovala na úhradu všech, budou hrazeny v následujícím pořadí: a) nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, b) dluhy spojené s kontokorentem, c) dluhy spojené s půjčkou, d) dluhy na hypotéce (bod 8). Dle části nazvané „Co považujeme za případ porušení smlouvy“ je jejím porušením (mimo jiné) prodlení žalované s úhradou jakéhokoli dluhu vůči žalobkyni, a to i z jiné smlouvy [bod 1 písm. a)]. Dle části nazvané „Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“ může žalobkyně v případě porušení smlouvy (mimo jiné) požadovat předčasné splacení kontokorentu; v takovém případě je žalovaná povinna uhradit celý kontokorent, smluvní úroky, úroky z prodlení ke dni zesplatnění, případně další částky [bod 1 písm. f)]. Rovněž má právo upozornit žalovanou na prodlení a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu [bod 1 písm. a)]. V případě zesplatnění kontokorentu bude sazba úroku zafixována ke dni zesplatnění, úvěr tedy bude úročen stejnou sazbou až do úplného zaplacení. Vedle toho může žalobkyně žádat i zákonné úroky z prodlení (bod 4).

20. Dle Přehledu čerpání a splácení kontokorentu ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 19), Mimořádného výpisu z běžného účtu žalované (č. l. 85–86) a Interního přehledu čerpání a splácení kontokorentu (č. l. 95–96) žalovaná čerpala celkovou částku 22 252,61 Kč, konkrétně datum částku 15 000 Kč, datum částku 6 912 Kč, datum částku 59 Kč, datum částku 28,90 Kč, datum částku 0,10 Kč, datum částku 0,55 Kč, datum částku 0,04 Kč, datum částku 251 Kč, datum částku 0,80 Kč a datum částku 0,22 Kč (viz č. l. 95–96). Žalovaná naopak uhradila na jistinu kontokorentu celkovou částku 7 252,61 Kč, konkrétně 23. 4. 2025 částku 7 000 Kč, 2. 5. 2025 částku 0,55 Kč, 25. 5. 2025 částku 0,04 Kč, 19. 6. 2025 částku 251,80 Kč a 15. 8. 2025 částku 0,22 Kč (opět č. l. 95–96). Žalobkyně dále účtovala žalobkyni úrok v celkové výši 1 467,73 Kč, konkrétně za období od datum do 30. 4. 2025 ve výši 77,55 Kč, za období od 1. 5. 2025 do 31. 5. 2025 ve výši 240,78 Kč, za období od 1. 6. 2025 do 30. 6. 2025 ve výši 232,88 Kč, za období od 1. 7. 2025 do 31. 7. 2025 ve výši 240,78 Kč, za období od 1. 8. 2025 do 31. 8. 2025 ve výši 240,78 Kč, za období od 1. 9. 2025 do 30. 9. 2025 ve výši 233,01 Kč a za období od 1. 10. 2025 do 26. 10. 2025 ve výši 201,95 Kč; ke dni 27. 10. 2025 byl následně kontokorent zesplatněn. Žalovaná na úrok z kontokorentu uhradila celkovou částku 791,99 Kč následovně: 1. 5. 2025 částku 0,10 Kč, 2. 5. 2025 částku 77,45 Kč, 1. 6. 2025 částku 0,04 Kč, 19. 6. 2025 částku 240,74 Kč, 2. 7. 2025 částku 232,88 Kč a 15. 8. 2025 částku 240,78 Kč (viz č. l. 19).

21. Dle Potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím kontokorentu ze dne datum (č. l. 71) uvedla žalovaná v žádosti o kontokorent s limitem 15 000 Kč následující informace: hlavní příjem ze zaměstnání ve výši 21 100 Kč čistého měsíčně. V části nazvané „Ověření informací“ je uvedeno ověření v Bankovním a Nebankovním registru klientských informací (odkazováno na úvěrovou zprávu ze dne datum), jiné splátky/úvěrové rámce dle úvěrové zprávy činí 1 825 Kč/30 000 Kč, byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku i k exekuční minulosti žalované, byla ověřena bezdlužnost žalované v rámci skupiny PPF, výdaje jednotlivce dle expertní analýzy činí 4 860 Kč, výdaje domácnosti dle expertní analýzy činí 4 860 Kč. Žalobkyně v potvrzení dále konstatuje, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů poskytnutých žalovanou a neměla žádné objektivní důvody pochybovat o jejich pravdivosti či úplnosti. Zdůrazňuje zde, že šlo o kontokorentní úvěr s nízkým úvěrovým rámcem určený k překlenutí krátkodobého nedostatku finančních prostředků; nešlo o dlouhodobý splátkový závazek s významným a trvalým dopadem na rozpočet žalované. Rozebíraná listina zjevně vznikla až v průběhu soudního řízení (viz uvedené datum 30. 3. 2026).

22. Z výpisu z účtu žalované za období od 9. 1. 2025 do 10. 4. 2025 (č. l. 65–70), tedy za období před uzavřením dodatků č. 1 a 2, soud zjistil následující: Za období od 9. 1. 2025 do 9. 2. 2025 činil počáteční zůstatek 3 204,42 Kč a konečný zůstatek 7 248,25 Kč, příchozí platby 37 712 Kč a odchozí platby 33 668,17 Kč. Dne 15. 1. 2025 obdržela žalovaná mzdu od společnosti právnická osoba ve výši 21 312 Kč. Dalšími příchozími platbami jsou částka 4 000 Kč od jméno FO s poznámkou „Inkaso“ (13. 1. 2025), opět částka 4 000 Kč od jméno FO s poznámkou „Fabia oprava“ (13. 1. 2025), částka 1 200 Kč od jméno FO (6. 2. 2025) a částka 7 200 Kč od právnická osoba (7. 2. 2025). Žalovaná hradí 3 000 Kč za elektřinu (15. 1. 2025), 4 300 Kč za plyn (15. 1. 2025), trvalým příkazem částku 1 825 Kč na účet, jehož majitelem je dle veřejně dostupných zdrojů společnost právnická osoba (15. 1. 2025), přičemž tato částka koresponduje se splátkou úvěru ze dne 17. 10. 2023 dle úvěrové zprávy, dále 5 000 Kč na účet, jehož majitelem je pan jméno FO (15. 1. 2025), jak se podává z příchozí platby zmíněné výše, dále 1 941 Kč na účet, jehož majitelem je dle veřejně dostupných zdrojů právnická osoba (20. 1. 2025), nebo 138 Kč za pojištění (4. 2. 2025). Výběry hotovosti provedla žalovaná v částkách 5 400 Kč (13. 1. 2025) a 1 000 Kč (23. 1. 2025). Za období od 8. 2. 2025 do 7. 3. 2025 činil počáteční zůstatek 7 248,25 Kč a konečný zůstatek 8 152,31 Kč, příchozí platby 40 500 Kč a odchozí platby 39 595,94 Kč. Dne 17. 2. 2025 obdržela žalovaná mzdu od společnosti právnická osoba ve výši 25 300 Kč. Dalšími příchozími platbami jsou částka 4 000 Kč od jméno FO s poznámkou „Inkaso“ (11. 2. 2025), částka 7 200 Kč od právnická osoba (7. 3. 2025) a částka 4 000 Kč od jméno FO s poznámkou „Inkaso“ (7. 3. 2025). Žalovaná hradí 198 Kč a 4 109 Kč za SIPO (12. 2. 2025), 3 000 Kč za elektřinu (17. 2. 2025), 4 300 Kč za plyn (17. 2. 2025), 1 825 Kč společnosti právnická osoba (17. 2. 2025), 8 000 Kč na účet, jehož majitel je jméno FO (17. 2. 2025), nebo 4 000 Kč na (jiný) účet, jehož majitelem je rovněž jméno FO (7. 3. 2025; majitel účtu se podává např. z příchozí platby z tohoto účtu ve výpisu na č. l. 85). Za období od 9. 3. 2025 do 10. 4. 2025 činil počáteční zůstatek 8 152,31 Kč a konečný zůstatek 9 721,37 Kč, příchozí platby 70 435 Kč a odchozí platby 68 865,94 Kč. Dne 17. 3. 2025 obdržela žalovaná mzdu od společnosti právnická osoba ve výši 23 468 Kč. Dalšími příchozími platbami jsou částka 30 000 Kč s poznámkou „Čerpání úvěru hodnota“ (což zřejmě souvisí s úvěrem sjednaným datum, který je uveden v úvěrové zprávě – viz výše), 412 Kč od jméno FO (2. 4. 2025), 4 855 Kč (3. 4. 2025; zde není zřejmé, o co se jedná), 7 200 Kč od právnická osoba (8. 4. 2025) a 4 000 Kč od jméno FO s poznámkou „Inkaso“ (10. 4. 2025). Žalovaná hradí 198 Kč a 4 109 Kč za SIPO (12. 3. 2025), 3 000 Kč za elektřinu (17. 3. 2025), 4 300 Kč za plyn (17. 3. 2025), 1 825 Kč společnosti právnická osoba (17. 3. 2025), 12 000 Kč na účet, jehož majitelem je jméno FO (17. 3. 2025), 2 000 Kč na účet jméno FO (18. 3. 2025), 139 Kč za pojištění (2. 4. 2025), 5 572 Kč a 8 000 Kč na účty, jejichž majitelem je jméno FO. Ve dnech 10. 3. 2025 a 2. 4. 2025 provedla žalovaná výběr hotovosti vždy částkou 1 000 Kč.

23. Dle listiny nazvané „Naúčtovali jsme Vám náklady na vymáhání“ ze dne 9. 9. 2025 (č. l. 75) sděluje žalobkyně žalované, že žalovaná nemá i přes výzvy na účtu dostatek prostředků k zaplacení dluhu, proto žalobkyně účtuje náklady na vymáhání ve výši 500 Kč.

24. Dle listiny nazvané „Naúčtovali jsme Vám náklady na vymáhání“ ze dne 6. 10. 2025 (č. l. 77) sděluje žalobkyně žalované, že žalovaná nemá i přes výzvy na účtu dostatek prostředků k zaplacení dluhu, proto žalobkyně účtuje další náklady na vymáhání ve výši 500 Kč, celkem již 1 000 Kč.

25. Dle Přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu (č. l. 76) žalobkyně vyčísluje tyto náklady na částku 890,80 Kč připadající na 20 dnů vymáhání, přičemž klientovi je účtována toliko částka 500 Kč.

26. Ze sjetiny s přehledem komunikace mezi žalobkyní a žalovanou (č. l. 64) soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou komunikovala prostřednictvím e-mailů i SMS zpráv, mimo jiné ji ve dnech 9. 9. 2025 a 6. 10. 2025 informovala o účtování nákladů na vymáhání. Sjetina však neprokazuje doručení zpráv žalované.

27. Dle mimořádného výpisu z účtu žalované za období od 20. 4. 2025 do 3. 12. 2025 (č. l. 39–40) činí konečný zůstatek na účtu -1 000 Kč; tato částka odpovídá zaúčtování účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 2 x 500 Kč ve dnech 9. 9. 2025 a 6. 10. 2025.

28. Dle Výzvy k zaplacení dluhu (předžalobní výzvy) ze dne 27. 10. 2025 (č. l. 36) žalobkyně vyzývá žalovanou k předčasnému zaplacení úvěru dle dodatku č. 2 ve výši 15 914,32 Kč, kontokorentu dle dodatku č. 1 ve výši 15 675,74 Kč a nepovoleného debetu na účtu žalované ve výši 1 000 Kč. Dle poštovního podacího archu (č. l. 87) byla tato výzva odeslána na adresu trvalého pobytu žalované dne 29. 10. 2025.

29. Dle dokladu o doručování výzvy k vyjádření se k žalobě (č. l. 51v) byla zásilka doručovaná na adresu trvalého pobytu žalované uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026.

30. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne datum rámcovou smlouvu č. hodnota, v níž bylo mimo jiné sjednáno, že žalobkyně povede pro žalovanou běžný účet č. č. účtu. Dodatkem č. 2 ze dne datum k rámcové smlouvě byl sjednán úvěr č. hodnota ve výši 20 000 Kč se základní úrokovou sazbou 17,90 % ročně. Žalovaná měla uhradit celkovou částku 21 956,96 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 849 Kč se splatností k 20. dni v měsíci; dodatkem č. 3 ze dne datum byla splatnost změněna tak, že splátky mají být hrazeny 24. den v měsíci. Žalovaná na úvěr uhradila celkovou částku 5 547,22 Kč, z níž žalobkyně započetla 4 717,91 Kč na jistinu a 829,31 Kč na úrok. Dodatkem č. 1 ze dne datum k rámcové smlouvě byl sjednán úvěr s možností přečerpání (tzv. kontokorent) s úvěrovým limitem 15 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaná čerpala celkovou částku 22 252,61 Kč a uhradila celkovou částku 7 252,61 Kč. Vedle toho žalobkyně dále účtovala žalované úrok z kontokorentu v celkové výši 1 467,73 Kč a žalovaná uhradila 791,99 Kč. Žalobkyně účtovala žalované ve dnech ¨9. 9. 2025 a 6. 10. 2025 náklady spojené s vymáháním ve výši 500 Kč; jejich zaúčtováním na běžný účet žalované vznikl žalobkyní uplatňovaný debet ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně uplatnila dne 27. 10. 2025 právo na předčasné splacení úvěru dle dodatku č. 2, kontokorentu dle dodatku č. 1 i nepovoleného debetu na účtu žalované. Nebylo zjištěno, že by žalovaná nad rámec plnění tvrzeného a doloženého žalobkyní dále plnila; břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu tíží žalovanou, tak však zůstala procesně nečinná. Jde-li o další skutková zjištění, soud odkazuje na shora uvedená zjištění u jednotlivých listin.

31. Soud naopak nemá za řádně tvrzené a prokázané, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované způsobem zákonem vyžadovaným (k tomu viz dále). Soud dále nemá za řádně tvrzené a prokázané, že žalobkyni vznikly náklady spojené s vymáháním ve výši 2 x 500 Kč, že by tyto náklady důvodně účtovala žalované a že v důsledku tohoto zaúčtování vznikl nepovolený debet na účtu žalované.

32. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

33. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

34. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 dosud (s ohledem na data uzavření dodatků č. 1 a 2; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

35. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

36. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

37. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

38. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

39. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

40. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

41. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

42. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

43. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 (ve věci téže žalobkyně jako v nyní projednávané věci a rovněž při výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.) konstatoval následující: „Podle přesvědčení dovolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách v situaci, kdy sice zjistila její příjmy, avšak neverifikovala její pravidelné měsíční výdaje. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověřit údaje, které věřitel získal od dlužníka (…) Tak např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka vyplývá, že zde jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, následuje sankce v podobě neplatnosti smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neodpovídá tomu, co je výše uvedeno. Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá ‚dostatečná částka‘ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘. Rovněž lze zmínit závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 25 odůvodnění: „Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (…) zákon sice spotřebiteli ukládá povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 citovaného zákona), nicméně odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti je na straně věřitele.“ Z rozhodnutí nižších soudů k tomu, že nepostačí vycházet pouze z fiktivních výdajů spotřebitele, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 27 Co 184/2024, bod 41 odůvodnění, v němž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že „není dostatečné a nestačí vyjít jen z dat interních systémů a ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘, ale musí být přihlíženo k faktických (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům žadatele o úvěr“. Tyto závěry jsou aplikovatelné i v projednávané věci.

44. Soud má za to, že žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení, a to zejména ve vztahu k výdajové straně rozpočtu žalované. Žalobkyně v návrhu na vydání EPR hovořila pouze o lustraci v interních a externích databázích. V podání ze dne 30. 3. 2026 doplnila, že údaje o finanční situaci jí poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Teprve v podání doručeném soudu 14. 4. 2026 tvrdila, že zkoumala i pohyby na účtu žalované, který pro ni vedla. Žalobkyně netvrdí, zda zkoumala skutečné výdaje žalované. Z provedených důkazů lze usuzovat, že nikoli. V obou potvrzeních o prověření úvěruschopnosti (která však byla zpracována až pro účely tohoto řízení, jelikož jsou datována 30. 3. 2026) uvádí výdaje jednotlivce či domácnosti dle expertní analýzy. Konkrétně zmiňuje částku 4 860 Kč, která odpovídá tehdejší měsíční částce životního minima jednotlivce dle § 1 nařízení vlády č. 436/2022 Sb. (dále jen „nařízení“), částku 4 470 Kč odpovídající tehdejší měsíční částce životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí ve společně posuzovaných osobách/domácnosti dle § 2 odst. 1 nařízení, a částce 8 510 Kč odpovídající tehdejšímu součtu životního minima dvou společně posuzovaných dospělých osob, typicky domácnosti o dvou dospělých, dle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) nařízení. Rovněž výdaje na bydlení, zmíněné pouze v jednom z předložených potvrzení a vyčíslené na 5 682,85 Kč, měly být stanoveny dle expertní analýzy, aniž by bylo konkretizováno, jak byly vypočteny. Z předložených výpisů z účtu žalované, jak byly výše podrobně rozebrány, se podává, že žalovaná hradila pravidelně (měsíčně) SIPO částkou 4 109 Kč, elektřinu částkou 3 000 Kč, plyn částkou 4 300 Kč, jakož i další platby. S těmito položkami, z nichž bylo možné zjišťovat skutečné výdaje žalované, žalobkyně nepracovala. Příchozí platby na účet žalované dosahovaly obdobné výše jako platby odchozí. Maximální limit splátky žalované tak, jak jej žalobkyně vypočítala na částku 13 582 Kč, resp. 13 667 Kč, nekoresponduje se skutečnostmi plynoucími z předložených výpisů. Žalobkyně výpisy z účtu žalované „jen“ předložila, čímž pouze prokázala, že je k dispozici má, nikoli však to, že by informace z nich plynoucí (a rozporné s tvrzenými výsledky expertní analýzy) reálně hodnotila. Soud nemohl žalobkyni poskytnout poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jelikož se k nařízenému jednání nedostavila. V rámci přípravy jednání ji však k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (mimo jiné) k této otázce opakovaně vyzýval. Žalobkyně vždy reagovala, nicméně ani po těchto doplněních žaloby nebyla tvrzení k výdajům žalované a jejich skladbě dostatečná, navíc se ukázala být v rozporu s doloženými výpisy z účtu. Proto soud musel dospět k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení stran zkoumání výdajů žalované, nemohla tedy uzavřít, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ostatně žalovaná se ocitala v prodlení s úhradou dluhů vůči žalobkyni (pokud by soud vycházel ze sjednané splatnosti) již od počátku úvěrových vztahů, jak se podává z doložených přehledů čerpání a plateb. Neunesení břemene tvrzení má za následek, že soud na prokazovanou skutečnost nahlíží k tíži nositele břemene tvrzení tak, že se nestala. Žalobkyně tedy nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

45. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám (navíc již dle výslovné právní úpravy) přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

46. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

47. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

48. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

49. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

50. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

51. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv o úvěru (dodatků č. 1 a 2) je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalované jako bezdůvodné obohacení. Jde-li o žalobou uplatněný nárok 1 (z dodatku č. 2), žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč, naopak žalovaná plnila na tuto neplatnou smlouvu částkou 5 547,22 Kč. Na její straně tak přetrvává bezdůvodné obohacení ve výši 14 452,78 Kč. Jde-li o žalobou uplatněný nárok 2 (z dodatku č. 1), u kontokorentu se výše bezdůvodného obohacení určí jako čistý nesplacený debet odpovídající pouze skutečně poskytnuté jistině, po odečtení všech splátek a po úplném vyloučení úroků, poplatků a sankcí. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně účtovala v souvislosti s tímto nárokem poplatky či sankce, účtovala však úroky. Žalovaná čerpala celkovou částku 22 252,61 Kč a uhradila jednak částku 7 252,61 Kč, již žalobkyně započetla na jistinu, jednak částku 791,99 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní úrok z kontokorentu. Soud však musí pro účely vypořádání bezdůvodného obohacení zohlednit celkovou částku zaplacenou žalovanou, tj. součet částek 7 252,61 Kč a 791,99 Kč, který činí 8 044,60 Kč. Bezdůvodné obohacení (pokud jde o nárok 2) tak na straně žalované přetrvává ve výši 14 208,01 Kč.

52. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovanou tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikovaných smluv o úvěru, dne 20. 1. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 51 verte). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 20. 1. 2026 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 23. 1. 2026 a od 24. 1. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předžalobní výzvu či jiné upomínky, u nichž nebylo prokázáno, zda a kdy byly žalované doručeny (resp. došly do dispoziční sféry žalované). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I, který strukturoval tak, že pod písm. a) je žalobě částečně vyhověno, pokud jde o nárok 1 dle návrhu na EPR, a pod písm. b) je žalobě částečně vyhověno, pokud jde o nárok 2 dle návrhu na EPR.

53. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na absolutní neplatnost dodatků č. 1 a 2 nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být těmito smlouvami založeny. V zamítavém výroku je zohledněno i pouze částečné přiznání zákonných úroků z prodlení (výrokem I byly přiznány z jiných částek a za jiné období). Zamítavý výrok je členěn shodně jako výrok I na písm. a) a b), navíc je zde pod písm. c) zcela zamítán nárok 3 dle návrhu na EPR. K tomuto nároku soud uvádí, že žalobkyně neprokázala výši nákladů vynaložených na vymáhání (v obchodních podmínkách, podmínkách pro používání úvěru, podmínkách pro používání kontokorentu ani ceníku není uvedena konkrétní sjednaná výše těchto nákladů, navíc tyto přílohy jsou v případě dodatků č. 1 a 2 nedílnou součástí neplatných smluv, tedy rovněž neplatné), tedy ani důvodnost jejich účtování a z toho plynoucí vznik nepovoleného debetního zůstatku na účtu žalované. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

54. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 18. 5. 2026 byla částka 36 568,78 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 29 699,24 Kč, tj. 81,21 %, žalovaná co do částky 6 869,54 Kč, tj. 18,79 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 62,42 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Žalobkyně nebyla v řízení zastoupena. Náklady na její straně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 565 Kč (k jeho doměření do této částky viz další odstavec) a náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. (dále jen „vyhláška“). Žalobkyně vykonala tyto úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky: výzvu k plnění, návrh ve věci samé a písemné podání ve věci samé (tím soud míní reakci na výzvu soudu, přičemž všechna vyjádření po podání žaloby vnímá jen jako jeden úkon, jelikož všechna tvrzení a důkazní návrhy mohla být součástí jednoho podání). Podle § 1 odst. 3 písm. a) zmíněné vyhlášky ve spojení s 2 odst. 3 vyhlášky by činila paušální náhrada za tři uvedené úkony 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč. Avšak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, konstatoval následující: „(…) jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ Nezastoupenému účastníku je proto nutné přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem, tj. 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v daném případě se jedná o celkovou částku 1 350 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 565 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 2 915 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 62,42 %, je žalovaná povinna jí zaplatit částku 1 819,54 Kč (výrok III).

55. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 313 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 1 252 Kč (4 % z jistiny 31 282,09 Kč) vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 565 Kč (5 % z jistiny 31 282,09 Kč) dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).

56. Lhůty k plnění ve výrocích I a III stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně. Nesplní-li žalovaná ve stanovených lhůtách dobrovolně povinnosti ukládané tímto rozsudkem ve výrocích I a III, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.