9 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného o plnění ze smlouvy

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 120 000 Kč se: zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc srpen 2023, a to od 26. 8. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc září 2023, a to od 26. 9. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc říjen 2023, a to do 26. 10. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc listopad 2023 od 26. 11. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc prosinec 2023 od 26. 12. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc leden 2024 od 26. 1. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc únor 2024 od 26. 2. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky ve výši 10 000 Kč za měsíc březen 2024 od 26. 3. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky za měsíc duben 2024 od 26. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky za měsíc květen 2024, a to od 26. 5. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky za měsíc červen 2024, a to od 26. 6. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené splátky za měsíc červenec 2024, a to od 26. 7. 2024 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal:a) uložení povinnosti žalovanému převzít si motorové vozidlo tovární značky AUDI, model A6, rok výroby 2007, černé barvy, reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , z místa sídla žalobce,b) zaplacení smluvní pokuty ve výši 55 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 154,43 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 26. 4. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném nároků dovozovaných z kupní smlouvy ze dne , datum, (dále jen „kupní smlouva“). Žalobce tvrdil, že žalovanému prodal uvedenou kupní smlouvou motorové vozidlo tov. značky Audi, model A6, rok výroby 2007, černé barvy, RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), za kupní cenu 160 000 Kč. Vozidlo předtím sám zakoupil v autobazaru dle požadavku žalovaného, který si jej vybral. Žalovaný měl hradit kupní cenu v měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci; jen první splátka činila 20 000 Kč. Žalovaný uhradil (současně) první, druhou a třetí splátku, celkem 40 000 Kč. V den uzavření kupní smlouvy také vozidlo převzal. Nicméně v den splatnosti čtvrté splátky (26. 8. 2023) přivezl žalovaný vozidlo do sídla žalobce s odůvodněním, že již nemá finanční prostředky na hrazení kupní ceny. Žalobce tento postup odmítal akceptovat, což žalovanému sdělil. Žalobce se žalobou původně domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost vozidlo převzít, zaplatit zbývající část kupní ceny ve výši 120 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení s úhradou splátky za měsíce srpen 2023, září 2023, říjen 2023, listopad 2023, prosinec 2023, leden 2024, únor 2024, březen 2024 a duben 2024, vždy od prvního dne prodlení s úhradou dané splátky až do zaplacení (žádal tedy uložení povinnosti zaplatit smluvní pokutu do budoucna, což není možné). U požadavku na zaplacení částky 120 000 Kč vycházel z toho, že si s žalovaným v kupní smlouvě sjednal „doložku o zesplatnění“. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že tato doložka platně sjednána nebyla, žádal eventuálním petitem (kromě shodně specifikovaného požadavku na převzetí vozidla a na zaplacení smluvní pokuty) zaplacení splatných splátek kupní ceny v celkové výši 90 000 Kč a uložení povinnosti žalovanému zaplatit zbývající část kupní ceny ve výši 30 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách splatných po 10 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

2. Podáním doručeným soudu dne 21. 6. 2024 (č. l. 14-16) žalobce vyčíslil smluvní pokutu ke dni podání žaloby na částku 548 200 Kč, současně však uvedl, že „účelu smluvní pokuty jako sankčního mechanismu pro nedodržení smluvních podmínek bude dosaženo i částkou menší“. S tímto odůvodněním požadoval „jen“ smluvní pokutu ve výši 55 000 Kč, kterou pokládal za „dostatečnou“. Nově se domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z neuhrazené části kupní ceny ve výši 120 000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení, eventuálně (pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nebylo sjednáno zesplatnění celé kupní ceny) ve výši 15 % ročně z jednotlivých splátek kupní ceny za měsíce srpen 2023, září 2023, říjen 2023, listopad 2023, prosinec 2023, leden 2024, únor 2024, březen 2024 a duben 2024, vždy od prvního dne prodlení s úhradou dané splátky až do zaplacení. V tomto rozsahu se jednalo o změnu (rozšíření) žaloby, již soud připustil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

3. Na výzvu soudu se žalobce dále podáním doručeným dne 3. 3. 2025 (č. l. 38) vyjádřil k ujednání o zesplatnění nedoplatku kupní ceny či k postavení stran (účastníků) při uzavření kupní smlouvy.

4. Žalovaný zůstal procesně zcela nečinný, přestože o řízení musel vědět. Dne 5. 8. 2024 mu byla zaslána žaloba (včetně její změny a doplnění) s výzvou k vyjádření, a to jednak na adresu trvalého pobytu , adresa, [jde o adresu tzv. ohlašovny, na niž soud doručoval v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř.], jednak na adresu , adresa, (na kterou bylo žalovanému doručováno v minulosti). Zásilku zasílanou na adresu ohlašovny žalovaný nepřevzal ani nevyzvedl v úložní době. Naopak zásilku doručovanou na druhou z uvedených adres si osobně vyzvedl dne 9. 8. 2024. Na výzvu nijak nereagoval. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. v pondělí , datum, . Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Jednání ve věci proběhlo dne , datum, za účasti žalobce a jeho právní zástupkyně. V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (k doručování viz předchozí odstavec).

6. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

7. Dle kupní smlouvy o prodeji vozidla na splátky ze dne , datum, (č. l. 7) se žalobce jako prodávající zavázal předat žalovanému jako kupujícímu vozidlo (které je specifikováno výše) a umožnit mu nabytí vlastnického práva k vozidlu zaplacením kupní ceny. Kupní cena byla sjednána v čl. V kupní smlouvy na 160 000 Kč. Žalovaný se ji zavázal uhradit v měsíčních splátkách. První splátku ve výši 20 000 Kč měl uhradit při převzetí vozidla a podpisu kupní smlouvy. Následně měl hradit každý měsíc splátku ve výši 10 000 Kč vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první z nich měla být uhrazena nejpozději do 25. dne v měsíci následujícím po uzavření kupní smlouvy. V čl. VI kupní smlouvy strany sjednaly, že zaplacením všech splátek přechází na kupujícího vlastnické právo k vozidlu; do úplného zaplacení kupní ceny zůstává vozidlo majetkem prodávajícího. V čl. VIII bylo ujednáno, že nesplní-li kupující svoji povinnost zaplatit prodávajícímu splátku za vozidlo řádně a včas, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý (i započatý) den prodlení. V čl. XI bylo dohodnuto, že neplní-li kupující své povinnosti (např. čl. IV, V) déle než dva týdny, může prodávající smlouvu „vypovědět“ a kupující se v tomto případě zavazuje do týdne uhradit všechny zbývající splátky; pokud tak neučiní, vozidlo bude kupujícímu odebráno a veškeré uhrazené splátky tím odpadají. Podpisem kupní smlouvy měl žalovaný potvrdit, že vozidlo převzal (čl. IV).

8. Dle osvědčení o registraci vozidla – část II (č. l. 8) je vlastníkem vozidla žalobce, provozovatelem žalovaný a technická prohlídka vozidla (osvědčení o technické způsobilosti vozidla) byla provedena dne , datum, .

9. Dle výzvy k plnění z kupní smlouvy ze dne 30. 9. 2023 (č. l. 9) žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně upozornil žalovaného, že mu žalovaný vrátil dne , datum, vozidlo ve špatném technickém stavu s tím, že už není schopen hradit sjednané splátky. Žalobce ve výzvě poukazuje na trvání kupní smlouvy a žádá buď hrazení splátek dle smlouvy, nebo uzavření nové smlouvy, jež by řešila i náhradu škody vzniklé na vozidle. Výzva byla zaslána dne 3. 10. 2023 na adresu trvalého pobytu žalovaného (podací lístek na č. l. 30).

10. Dle nedatované elektronické komunikace mezi účastníky (č. l. 11) zaslal žalobce žalovanému ve formátu PDF výzvu k plnění, kterou si žalovaný nepřevzal na adrese trvalého pobytu. Žalovaný uvádí, že by byl ochoten zaplatit 15 000 Kč. Poukazuje na předchozí domluvu na 3 x 5 000 Kč. Žalobce uvádí, že mluvil o 15 000 Kč v hotovosti; pokud to má být na splátky, tak víc, alespoň 4 x 5 000 Kč. Komunikace končí tím, že se žalovaný obrátí na advokátku žalobce, k čemuž mu žalobce sděluje telefonní číslo. Na jednání konaném dne , datum, žalobce (po nahlédnutí do svého mobilního telefonu) uvedl, že jde o komunikaci ze dne , datum, .

11. K návrhu strany žalující dále soud provedl účastnický výslech žalobce ke zjištění vůle stran při uzavření kupní smlouvy, a dále k jejímu plnění. Žalobce vypověděl, že kupní smlouvu vytvořil dle vzorů na internetu, a to ještě dříve, než vozidlo koupil „na sebe“. Kupní smlouvu s žalovaným prošli, ten žádné výhrady nevznášel. Když byl žalovaný v prodlení s úhradou čtvrté splátky, dostavil se do sídla žalobce, kde vozidlo odstavil. O tom se žalobce dozvěděl od svého otce. Otec žalobce odmítl převzetí vozidla od žalovaného s tím, že to řeší žalobce, on k tomu není oprávněn. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou čtvrté splátky, se žalobce s žalovaným pokoušeli vozidlo prodat v , právnická osoba, . Byli však odmítnuti s odůvodněním, že vozidlo nemá výkon. To jim následně potvrdili i v servisu. Jednalo se o vadu na šestiválci. V době předání vozidla žalovanému vozidlo tuto vadu nemělo, bylo naprosto v pořádku. Žalobce netrval na zesplatnění celé částky. Šlo o to, aby bylo vozidlo uvedeno do původního stavu a oni mohli smlouvu ukončit. Smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě měla mít zastrašující účinek. Její výši stanovil žalobce. Neví, proč žalovaný kupoval vozidlo „přes něj“, nikoli „napřímo“. Zřejmě proto, že neměl peníze na nákup v hotovosti.

12. Soud hodnotí účastnickou výpověď žalobce jako věrohodnou. Nebyla zjištěna snaha žalobce zkreslovat skutečný stav věci v jeho prospěch. Jeho výpověď byla souladná s provedenými listinnými důkazy.

13. Z provedených důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu:

14. Účastníci uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, dle níž měl žalobce převést vlastnické právo k vozidlu na žalovaného za kupní cenu ve výši 160 000 Kč splatnou v 15 splátkách. První splátka ve výši 20 000 Kč měla být uhrazena v den uzavření kupní smlouvy a převzetí vozidla, dále mělo být hrazeno 10 000 Kč měsíčně vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření kupní smlouvy. Žalovaný se měl dle smluvního ujednání stát vlastníkem vozidla až úplným zaplacením kupní ceny; do té doby zůstával vlastníkem žalobce (vše kupní smlouva). Žalovaný uhradil 40 000 Kč, tedy první splátku ve výši 20 000 Kč a druhou a třetí splátku po 10 000 Kč (tvrzení žalobce, z nichž soud vychází, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zaplacení kupní ceny, se ve věci nijak nevyjádřil). Dne , datum, , kdy měl žalovaný uhradit čtvrtou splátku, vrátil vozidlo v sídle žalobce s odůvodněním, že již nemá prostředky na hrazení kupní ceny. Žalobce s žalovaným řešil, jak dále postupovat. Pokoušeli se vozidlo prodat v , právnická osoba, , ale neúspěšně (účastnická výpověď žalobce). Nebylo zjištěno, že by se dohodli na zániku kupní smlouvy. Žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně k hrazení splátek v souladu s kupní smlouvou výzvou ze dne , datum, (výzva, podací lístek). Tu žalovaný na adrese trvalého pobytu nepřevzal, žalobce mu ji však následně zaslal elektronicky (elektronická komunikace). Žalobce nežádal zesplatnění celého nedoplatku kupní ceny (účastnická výpověď žalobce, jakož i výzva k plnění a elektronická komunikace, v nichž žádná výzva k jednorázovému zaplacení kupní ceny není obsažena). Kupní smlouvu připravil žalobce. Smluvní pokutu vnímal jako odstrašující nástroj, který má předejít prodlení žalovaného (účastnická výpověď žalobce). Žalobce smlouvu uzavřel jako podnikatel (tvrzení žalobce korespondující se specifikací žalobce v kupní smlouvě – uvedení IČO), naopak žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností (tvrzení žalobce korespondující se specifikací žalobce v kupní smlouvě – uvedení data narození a rodného čísla).

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Smluvní vztah účastníků z kupní smlouvy se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném (s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy) od 6. 1. 2023 do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).

17. Dle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Dle § 2132 o. z. vyhradí-li si prodávající k věci vlastnické právo, má se za to, že se kupující stane vlastníkem teprve úplným zaplacením kupní ceny. Nebezpečí škody na věci však na kupujícího přechází již jejím převzetím.

19. Dle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

20. Dle § 2048 odst. 1 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

21. Dle § 2051 věty první o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

22. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 421 odst. 2 o. z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

24. Dle § 1813 odst. 1 a 2 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (odst. 1). Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí (odst. 2).

25. Dle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Dle § 257 o. s. ř. (a shodně dle § 58 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu; dále jen „e. ř.“) nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto zákoně.

29. Dle § 258 odst. 2 o. s. ř. (a shodně dle § 59 odst. 2 e. ř.) výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů.

30. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o koupi věci movité – vozidla. Nebylo zjištěno, že by smluvní vztah z této smlouvy zanikl některým ze zákonem stanovených či smlouvou předvídaných způsobů. Především je třeba souhlasit s tím, že pokud žalovaný seznal, že není schopen dále hradit sjednanou kupní cenu za vozidlo v dohodnutých splátkách, a z toho důvodu vozidlo vrátil žalobci (resp. jej u něj odstavil), nelze takové jednání kvalifikovat jako odstoupení od smlouvy. Odstoupit by mohl pro podstatné porušení smlouvy žalobcem (případně pro naplnění jiného zákonného či sjednaného důvodu), nikoli ze svých osobních důvodů. Od smlouvy neodstoupil ani žalobce, byť tak z důvodu prodlení žalovaného učinit mohl. Smlouva nezanikla ani dohodou o zrušení závazku ve smyslu § 1981 o. z. (tzv. dissoluce). Účastníci spolu sice jednali a snažili se vozidlo, které již žalovaný nechtěl (a nechtěl jej ani žalobce, protože jej pořídil pro žalovaného) prodat, to se však nezdařilo. Žalobce zánik závazku netvrdil. Bylo případně na žalovaném, aby v rámci své procesní obrany tvrdil a prokazoval zánik smluvního vztahu, z něhož žalobce dovozuje své nároky. Součástí kupní smlouvy bylo ujednání o tzv. výhradě vlastnictví. Jelikož žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku zcela nezaplatil kupní cenu, je vlastníkem stále žalobce. Porušil-li žalovaný povinnost zaplatit žalobci řádně a včas kupní cenu, měl žalobce dvě možnosti – buď mohl od kupní smlouvy odstoupit a požadovat vrácení věci, k níž byla sjednána výhrada vlastnického práva, anebo ve smluvním vztahu setrvat a domáhat se doplacení kupní ceny (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1028/2007). Žalobce zvolil druhou variantu. V žalobě tvrdil, že došlo k zesplatnění celého nedoplatku kupní ceny v důsledku prodlení žalovaného s úhradou čtvrté splátky. Odkazoval na čl. XI kupní smlouvy. Přestože toto ujednání spojuje povinnost uhradit všechny zbývající splátky s „výpovědí“ smlouvy ze strany žalovaného, má soud za to, že toto „vypovězení“ nelze vyložit jinak než jako zesplatnění ve smyslu § 1931 o. z. Uvedené ustanovení (a shodně zmíněné smluvní ujednání) však vyžaduje aktivní krok věřitele; zesplatnění nenastává automaticky (pokud to není ujednáno). V daném případě k zesplatnění nedošlo, jelikož žalobce žádný aktivní krok (výzvu k úhradě nedoplatku kupní ceny) neučinil. Pro rozsudek je však rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Zatímco ke dni podání žaloby (26. 4. 2024) ještě nebyly splatné poslední tři splátky kupní ceny (za květen, červen a červenec 2024), ke dni vyhlášení rozsudku již byly splatné i ony. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celý nedoplatek kupní ceny ve výši 120 000 Kč. Absentující úkon žalobce směřující k zesplatnění celé kupní ceny se však projevil v rozhodnutí o uplatněném zákonném úroku z prodlení – ten soud nepřiznal z celé částky 120 000 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení (jak bylo navrhováno primárním petitem po změně žaloby), nýbrž jen z jednotlivých 12 splátek (srpen 2023 až červenec 2024) vždy od prvního dne prodlení (26. dne příslušného měsíce) do zaplacení. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení ze splátek splatných dne 25. 5. 2024, 25. 6. 2024 a 25. 7. 2024 sice nebyl obsažen v eventuálním petitu, je však zahrnut v petitu primárním, proto soud přiznáním zákonného úroku z prodlení s úhradou splátek (též) za měsíce květen 2024, červen 2024 a červenec 2024 nepřekročil to, čeho se žalobce žalobou domáhal. Sazba zákonného úroku z prodlení činila 15 % ročně (došlo-li k prodlení v roce 2023) a 14,75 % ročně (došlo-li k prodlení v 1. pololetí roku 2024). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

31. Žalobce se domáhal též uložení povinnosti žalovanému vozidlo převzít. Časové vymezení povinnosti kupujícího věc převzít se bude odvíjet od toho, kdy bude mít prodávající povinnost odevzdat věc kupujícímu [Zapletal, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), komentář k § 2118]. V kupní smlouvě bylo sjednáno (resp. deklarováno), že žalovaný vozidlo převzal již ke dni jejího uzavření. Tím byla dle soudu povinnost vozidlo převzít splněna (konzumována). Pokud žalovaný následně vozidlo odstavil a již o něj neměl zájem, na splnění povinnosti ke dni uzavření smlouvy to nic nemění; tím však není dotčena jeho případná odpovědnost za vzniklou škodu, jelikož i přes sjednanou výhradu vlastnictví žalobce je to žalovaný, kdo od převzetí vozidla nese nebezpečí škody na věci (§ 2132 o. z.). Dále soud dospěl k závěru, že pokud by (i přes uvedené) povinnost vozidlo převzít žalovanému uložil, nebyla by v případném exekučním řízení vykonatelná. Žádným ze způsobů provedení exekuce či výkonu rozhodnutí (viz § 258 odst. 2 o. s. ř. a § 59 odst. 2 e. ř. – vyklizení, odebrání věci, rozdělení společné věci a provedení prací a výkonů) by nebylo možno ji vynutit. Uvedený výčet způsobů provedení exekuce je přitom taxativní (uzavřený). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II pod písm. a).

32. V neposlední řadě se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 55 000 Kč. Šlo o jím stanovenou částku, kterou pokládal za přiměřenou, ačkoli výši svého nároku na zaplacení smluvní pokuty ke dni podání žaloby vyčíslil na 548 200 Kč. Soud dospěl k závěru, že ujednání, z něhož žalobce nárok na smluvní pokutu dovozuje, nemůže obstát. Žalobce měl mít nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení se splněním povinnosti žalovaného uhradit splátku kupní ceny. Splátka kupní ceny odpovídala částce 10 000 Kč. To znamená, že za každý den prodlení s úhradou takové splátky by byl žalovaný povinen uhradit 5 % dlužné částky. Za 20 dnů prodlení by musel zaplatit částku odpovídající výši jedné splátky. Smlouva neobsahovala zvláštní úpravu (resp. výjimku) pro situaci, bude-li žalovaný dlužit více splátek. Tak došlo k tomu, že žalobce požadoval několik smluvních pokut denně podle toho, s kolika splátkami již byl žalovaný v prodlení. Za pouhý jeden den mu tak měla vzniknout povinnost uhradit 6 000 Kč (12 x 500 Kč), byl-li již v prodlení s úhradou všech zbývajících 12 splátek kupní ceny. Proto dosáhla žalobcem vyčíslená smluvní pokuta tak závratné výše (548 200 Kč) a násobně převyšovala celkovou kupní cenu za vozidlo. V daném případě se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu, jelikož ji uzavřel žalobce jako podnikatel s žalovaným jako spotřebitelem. Byla-li v ustálené judikatuře považována za přiměřenou (resp. za platně sjednanou) ještě smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky s tím, že jde o určitou „hranici“ (samozřejmě záleží na zohlednění všech okolností konkrétního případu), v dané věci odpovídá smluvní pokuta za jediný den desetinásobku této sazby (pokud pevnou částku 500 Kč přepočteme na procenta z celé měsíční splátky 10 000 Kč). Ujednání ani nerozlišovalo, zda žalovaný jako spotřebitel dluží celou splátku 10 000 Kč, nebo jen její část. V absurdním případě by tak mohl žalobce dle smluvního ujednání žádat smluvní pokutu 500 Kč denně za prodlení s úhradou 1 Kč. U spotřebitelských smluv se neuplatní moderace smluvní pokuty (její snížení soudem) dle § 2051 o. z. (které je navíc možné jen na návrh dlužníka). Nepřiměřené ujednání je třeba posoudit dle § 1815 a nepřihlížet k němu [k tomu viz např. Bříza P., Horák, P. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání (3. aktualizace, 2024), komentář k § 2051; nebo Lasák, J. in Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Závazkové právo. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2025, komentář k § 2051]. Není namístě ani postup podle § 577 o. z. Smysl a účel ustanovení na ochranu spotřebitele vyžaduje, aby se k ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, vůbec nepřihlíželo, nikoli aby soud (případně žalobce jako v tomto případě) snižoval smluvní pokutu na úroveň, která ještě obstojí. V opačném případě by se podnikatel, který do smlouvy uvede smluvní pokutu v nemravné výši, vždy domohl alespoň její (přiměřené) části. Zdánlivost (případně neplatnost) smluvní pokuty sjednané v nemravné výši však má představovat i určitou sankci a má mít odrazující účinek ve vztahu k zakotvení takových ujednání do smluv. Uvedené závěry nejsou dle názoru soudu dotčeny ani zásadní změnou judikatorního přístupu k moderaci smluvní pokuty (rozsudek NS ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022); dle „nového“ přístupu má být při moderaci posuzována přiměřenost konkrétního uplatněného nároku, nikoli samotného ujednání. Soud však již vyložil, že v daném případě nemá moderace místo. Závěr o zdánlivosti ujednání byl učiněn na základě obsahové kontroly smluvního ujednání optikou regulace spotřebitelských smluv. Tu samozřejmě změna judikatorního přístupu k moderaci smluvní pokuty nevyloučila. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II pod písm. b).

33. O nákladech řízení rozhodoval soud podle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Ve věci byl převážně úspěšný žalobce, který uspěl s požadavkem na zaplacení jistiny 120 000 Kč a zákonných úroků z prodlení se zaplacením jednotlivých splátek tak, jak jsou uvedeny ve výroku I tohoto rozsudku a které činily ke dni vyhlášení rozsudku celkovou částku 17 487,76 Kč. Žalobce tedy uspěl co do částky 137 487,76 Kč, naopak neuspěl s požadavkem na zaplacení smluvní pokuty ve výši 55 000 Kč a požadavkem na uložení povinnosti žalovanému vozidlo převzít. Soud vnímá, že posledně uvedený požadavek nebyl tím zásadním, oč v dané věci šlo; tím bylo především zaplacení kupní ceny. Proto má za to, že při stanovení míry procesního úspěchu není namístě zohledňovat zamítnutí žaloby co do uložení nepeněžité povinnosti vozidlo převzít. V takovém případě žabce uspěl co do částky 137 487,76 Kč z celkových 192 487,76 Kč (137 487,76 + 55 000), tj. 71,43 %, naopak žalovaný uspěl co do částky 55 000 Kč z celkových 192 487,76 Kč, tj. 28,57 %. Rozsah, v němž má žalobce právo na náhradu nákladů řízení, odpovídá rozdílu procesního úspěchu a neúspěchu, tj. 42,86 %.

34. Náklady řízení na straně žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem (8 750 Kč) a náklady na právní zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony učiněné do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve vztahu k úkonům učiněným v roce 2025 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Při stanovení tarifní hodnoty, která je určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby, lze uvažovat o aplikaci § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 a. t. Žalobce v řízení uplatňoval více nároků. V takovém případě je celková tarifní hodnota dle § 12 odst. 3 a. t. dána součtem tarifních hodnot těchto nároků. V případě požadavku na zaplacení kupní ceny (120 000 Kč) a smluvní pokuty (55 000 Kč) je třeba postupovat dle § 8 odst. 1 a. t., jelikož jde o penězi ocenitelné plnění. Nezohlednil-li soud nárok na uložení povinnosti žalovanému vozidlo převzít při stanovení míry procesního úspěchu ve věci, neučinil tak ani při stanovení tarifní hodnoty. Proto vychází z tarifní hodnoty 175 000 Kč. Odměna za jeden úkon z této částky odpovídá 8 100 Kč (pro obě rozhodná znění a. t.).

35. Právní zástupkyně žalobce vykonala tyto úkony právní služby:a) převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.];b) výzva k plnění ze dne 30. 9. 2023 se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.];c) sepis žaloby ze dne 26. 4. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.];d) sdělení na výzvu soudu ze dne 3. 3. 2025 [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; tento úkon sice právní zástupkyně žalobce ve vyčíslení nákladů řízení neuvedla, avšak soud postupuje při rozhodování o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti a úkon považuje za účelný, zvláště reagoval-li jím žalobce na výzvu soudu ze dne 24. 2. 2025;e) účast na jednání soudu konaném dne , datum, [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.];36. Soud naopak neakceptoval jako úkon právní služby (ve vyčíslení nákladů řízení uvedenou) další poradu s klientem ze dne 14. 6. 2024 z důvodu zvažované změny žaloby. Z podání doručeného soudu dne 21. 6. 2024 a nazvaného „Změna žaloby, upřesnění žalované částky“ se podává, že žalobce odstranil vadu žaloby ohledně uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty, která byla v žalobě uplatněna „do zaplacení“. Smluvní pokuta však není (na rozdíl od úroků z prodlení) příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. Napravil-li žalobce tento nedostatek žaloby, nemůže to jít k tíži žalovaného (v tom smyslu, že by musel hradit na nákladech řízení více, než kdyby byla žaloba od počátku bezvadná). Rozebíraným podáním žalobce současně nově uplatnil právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení (v tomto směru šlo o rozšíření žaloby). I tento krok byl zjevně učiněn v souvislosti s vyčíslením smluvní pokuty, která již nebyla požadována „do zaplacení“. I kdyby tomu tak nebylo, opět nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobce neuplatnil nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení již v žalobě, ale až v průběhu řízení.

37. Odměna za 5 shora vypočtených úkonů je dána částkou 40 500 Kč (5 x 8 100). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 3 x 300 Kč u třech úkonů vykonaných do 31. 12. 2024 a ve výši 2 x 450 Kč u dvou úkonů vykonaných v roce 2025, celkem 1 800 Kč. V souvislosti se soudním jednáním konaným dne , datum, a cestou z , obec, (sídlo advokátní kanceláře) do , obec, a zpět vznikly právní zástupkyni žalobce cestovní výdaje. K jízdě o celkové délce 43 km (2 x 21,5 km) bylo použito vozidlo Škoda Fabia s kombinovanou spotřebou benzinu automobilového 5,9 l/100 km (osvědčení o registraci vozidla na č. l. 55). Při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 35,80 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 90,82 Kč (spotřeba 2,537 l x 35,80 Kč). Při náhradě ve výši 5,80 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada za amortizaci 249,40 Kč (43 km x 5,80 Kč). V souvislosti s účastí u soudního jednání dále náleží náhrada za čas strávený cestou z , obec, do , obec, a zpět ve výši 2 x 150 Kč, celkem 300 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Součet všech uvedených položek činí 42 940,22 Kč (odměna 40 500 Kč, náhrada hotových výdajů 1 800 Kč, náhrada za pohonné hmoty 90,82 Kč, náhrada za amortizaci 249,40 Kč a náhrada za promeškaný čas 300 Kč). Právní zástupkyně žalobce není plátkyní DPH.

38. Součet soudního poplatku (8 750 Kč) a nákladů právního zastoupení (42 940,22 Kč) činí 51 690,22 Kč. Má-li žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,86 %, byla žalovanému uložena ve výroku III povinnost zaplatit mu částku 22 154,43 Kč.

39. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.