9 C 121/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 34 213 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 31 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:a) částky 11 435,25 Kč;b) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 785,25 Kč od 21. 7. 2023 do 29. 8. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 41 785,25 Kč od 30. 8. 2023 do 11. 9. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 40 585,25 Kč od 12. 9. 2023 do 16. 10. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 37 794,25 Kč od 17. 10. 2023 do 4. 12. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 35 003,25 Kč od 5. 12. 2023 do 8. 1. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 32 212,25 Kč od 9. 1. 2024 do 12. 2. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 29 212,25 Kč od 13. 2. 2024 do 8. 3. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 26 421,25 Kč od 9. 3. 2024 do 11. 4. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 23 630,25 Kč od 12. 4. 2024 do 13. 5. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 20 839,25 Kč od 14. 5. 2024 do 8. 7. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 18 048,25 Kč od 9. 7. 2024 do 29. 8. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 15 257,25 Kč od 30. 8. 2024 do 12. 9. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 14 257,25 Kč od 13. 9. 2024 do 2. 11. 2024, ve výši 15 % ročně z částky 11 466,25 Kč od 3. 11. 2024 do 18. 7. 2025, ve výši 15 % ročně z částky 11 435,25 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení a ve výši 3,5 % ročně z částky 31 Kč od 19. 7. 2025 do zaplacení;c) částky 16 301,47 Kč;d) úroku ve výši 20 % ročně z částky 38 581,25 Kč od 21. 7. 2023 do 13. 8. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 581,25 Kč od 14. 8. 2023 do 4. 12. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 37 861,55 Kč od 5. 12. 2023 do 8. 1. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 35 070,55 Kč od 9. 1. 2024 do 12. 2. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 32 070,55 Kč od 13. 2. 2024 do 8. 3. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 29 279,55 Kč od 9. 3. 2024 do 11. 4. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 488,55 Kč od 12. 4. 2024 do 13. 5. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 23 697,55 Kč od 14. 5. 2024 do 8. 7. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 906,55 Kč od 9. 7. 2024 do 29. 8. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 115,55 Kč od 30. 8. 2024 do 12. 9. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 115,55 Kč od 13. 9. 2024 do 2. 11. 2024, úroku ve výši 15 % ročně z částky 14 324,55 Kč od 3. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 7. 2023 dosáhne částky 120 571,00 Kč.

III. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:a) částky 5 154,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 154,75 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení;b) částky 1 291,12 Kč;c) úroku ve výši 54,03 % ročně z částky 38 581,25 Kč od 21. 7. 2023 do 13. 8. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 293 Kč od 12. 9. 2023 do 4. 12. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 2 858,30 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 74,03 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 2 791 Kč počínaje měsícem leden 2023. Žalovaná nehradila řádně a včas. Ke dni 19. 7. 2023 tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se v souladu s čl. 6.4 smlouvy staly součástí nové jistiny ve výši 45 643,55 Kč. Žalovaná uhradila do data zesplatnění úvěru 8 650 Kč, po zesplatnění dalších 31 319 Kč (poslední platba je z 2. 11. 2024). Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 14 324,55 Kč (ke dni zesplatnění činila 45 643,55 Kč, po zohlednění plateb žalované po zesplatnění pak uvedenou částku), smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle čl. 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, přičemž součet tří dosud zmíněných položek odpovídá v petitu žaloby prvně požadované částce 16 621 Kč (bez 0,55 Kč), dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 21. 7. 2023 do zaplacení z postupně se snižujících částek zohledňujících platby žalované (dosud uvedené odpovídá bodu I.1 petitu), dále zaplacení částky 17 592,59 Kč (bod I.2 petitu; jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru, která se postupnými platbami snižovala, od 21. 7. 2023 do dne vyhotovení žaloby) a dále zaplacení úroku (jak je podrobně rozepsáno pod bodem I.3 petitu). Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná ji podepsala svým jménem, příjmením a připojením jedinečného kódu, který jí žalobkyně předem poskytla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno e-mailem i na dodejku. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla (zejména v podání ze dne 27. 9. 2025 na č. l. 64-70), že ji prověřila na základě dokladů a informací od žalované, z databází i z jiných zdrojů. Z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem 26 800 Kč, celkové měsíční náklady 15 858 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) ve výši 9 942 Kč. Ověřila úvěrovou historii žalované v databázích NRKI a SOLUS. Provedla tzv. scoring žalované (interní matematický model). Ověřila (mimo jiné), že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela zejména z tvrzení žalované. K tvrzeným výdajům dále žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum. Žalovaná neuvedla vyživovací povinnost. Žalovaná měla v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru s žalobkyní uzavřenu další smlouvu o úvěru.

2. Podáním ze dne 27. 9. 2025 (č. l. 64-70) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 154,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 154,75 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení (pokud jde o bod I.1 žalobního petitu), co do částky 1 291,12 Kč (pokud jde o smluvní pokutu pod bodem I.2 žalobního petitu) a co do úroku ve výši 54,03 % ročně z částky 38 581,25 Kč od 21. 7. 2023 do 13. 8. 2023, ve výši 15 % ročně z částky 293 Kč od 12. 9. 2023 do, Anonymizováno, 4. 12. 2023 a ve výši 15 % ročně z částky 2 858,30 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení (pokud jde o bod I.3 žalobního petitu).

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 10. 7. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná zásilka osobně převzala dne 22. 7. 2025. Totéž platí pro předvolání k ústnímu jednání, jež žalovaná osobně převzala dne , datum, . Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:- Dle formuláře Hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 36) činil pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání 26 800 Kč. Jiné příjmy neměla. Mezi výdaji žalované je uvedena částka 4 620 Kč (životní minimum), částka 7 378 Kč (v kolonce „Splátky , Jméno žalobkyně, “) a částka 3 860 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), celkem 15 858 Kč. Rozdílem mezi příjmy a výdaji (se zohledněním finanční rezervy 1 000 Kč) jsou vypočteny volné zdroje ve výši 9 942 Kč. Zaměstnavatelem žalované byla společnost , právnická osoba, ; jednalo se o hlavní pracovní poměr s datem nástupu 20. 3. 2013 sjednaný na dobu neurčitou. Žalovaná byla svobodná a měla žít ve vlastním bydlení. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 11:23:06.- Dle listiny Prohlášení klienta, Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, (č. l. 29-30) měla žalovaná (mimo jiné) potvrdit, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku či hrozícím úpadku a veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou o úvěru poskytuje, jsou pravdivé a úplné. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 11:23:04.- Dle Dokladů o příchozí mzdě ze dne , datum, (č. l. 32, 34, 35) obdržela žalovaná na účet č. , č. účtu, vedený na její jméno (dále též jen „účet žalované“) dne , datum, částku 27 084 Kč, dne , datum, částku 27 249 Kč a dne , datum, částku 28 321 Kč, vše od , právnická osoba, .- Dle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, (č. l. 27) nebyly k žalované zjištěny dlužné splátky po splatnosti.- Dle Výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, (č. l. 28) bylo žalované přiděleno skóre 342, což odpovídá menšímu riziku, resp. lepšímu segmentu klientů.- Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 14-16) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem činila celková výše úvěru 40 000 Kč a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, 100 476 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 36 měsíčními splátkami po 2 791 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 74,02 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 105,09 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalované. Dle čl. 6.1 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 11:23:05.- Dle Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, (č. l. 23-24) byla měněna některá ujednání smlouvy o úvěru. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 11:23:06.- Dle Předsmluvního formuláře (č. l. 37-40) má úvěr parametry, jak jsou uvedeny ve shora rozebírané smlouvě o úvěru.- Dle Důkazu o odeslání 1 Kč (č. l. 17 verte) odeslala žalobkyně dne , datum, v čase 11:11 ze svého účtu částku 1 Kč na účet žalované pod variabilním symbolem , var. symbol, s poznámkou: „Pojištěná půjčka , hodnota, . Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru (…)“.- Dle Zaslané SMS (Informace o vyplacení; č. l. 18) odeslala žalobkyně dne , datum, v čase 11:12:10 SMS zprávu na telefonní číslo , tel. číslo, (odpovídá číslu žalované dle smlouvy o úvěru). V ní informuje o odeslání platby 1 Kč, o tom, že variabilní symbol této platby má žalovaná použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS ve tvaru: Souhlasím, jméno, příjmení, podpisový kód. Tím dojde k podpisu návrhu smlouvy, dodatku č. 1 ke smlouvě, prohlášení klienta, formuláře hodnocení klienta a dalších dokumentů.- Dle Důkazu o přijaté SMS (č. l. 18 verte) obdržela žalobkyně dne , datum, v čase 11:21:40 hodin potvrzovací SMS zprávu ve znění: „souhlasim , jméno FO, , hodnota, “ z telefonního čísla , tel. číslo, .- Dle Základních informací o klientovi (č. l. 17) byla s žalovanou uzavřena smlouva č. , hodnota, , datum žádosti, podpisu i vyplacení je , datum, . Dále je zde uvedeno telefonní číslo, e-mailová adresa i číslo účtu žalované.- Dle Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, (č. l. 12) žalobkyně oznamuje žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku č.

1. Přílohou oznámení je kromě smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 též splátkový kalendář (č. l. 13). Oznámení bylo zasláno žalované na adresu , adresa, , tj. na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru, a žalovaná zásilku převzala dne , datum, (dodejka na č. l. 43).- Dle Výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dnů 17. 4. 2023 a 17. 7. 2023 (č. l. 10 a 11) byla žalovaná vyzvána k úhradě splátek č. 3 a 4, resp. 5, 6 a 7. Žalobkyně nedoložila doklad o doručení ani odeslání těchto výzev.- Dle Oznámení ze dne 19. 7. 2023 (č. l. 42) vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 47 940 Kč. Žalobkyně nedoložila doklad o doručení ani odeslání tohoto oznámení (výzvy).- Dle Předžalobní výzvy ze dne 7. 5. 2025 (č. l. 8) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k úhradě posléze žalované částky. Dle podacího archu (č. l. 26) byla tato výzva zaslána dne 7. 5. 2025 na adresu , adresa, .- Dle Karty klienta měla žalovaná uhradit celkovou částku 42 483 Kč. Tento údaj nekorespondoval s žalobními tvrzeními, dle nichž žalobkyně uhradila do zesplatnění 8 650 Kč, po zesplatnění 31 319 Kč, celkem tedy 39 969 Kč. Nicméně z přehledu splátek v kartě klienta je zřejmé, že do částky 42 483 Kč byla zahrnuta i splátka částkou 2 514 Kč ze dne 14. 9. 2022, ačkoli posuzovaná smlouva o úvěru byla uzavřena až , datum, a první splátka byla splatná v lednu 2023. Po odečtení částky 2 514 Kč již celková uhrazená částka dle karty klienta odpovídá žalobním tvrzením (39 969 Kč).- Dle sdělení , právnická osoba, ze dne 12. 9. 2025, učiněného na výzvu soudu, je (byla) žalovaná v období od , datum, do dne sdělení majitelem a jediným disponentem s účtem č. , č. účtu, .- Dle výpisu z účtu žalované za měsíc , Anonymizováno, , který předložila na výzvu soudu , právnická osoba, (č. l. 59-61) činil počáteční zůstatek 23 881,85 Kč a konečný zůstatek 5 102,90 Kč. Výdaje byly významně vyšší než příjmy. Z odchozích plateb lze zmínit platbu ze dne 10. 11. 2022 částkou 4 099 Kč na účet, který je užíván ke splácení tzv. razdva půjčky, nebo platbu z téhož dne ve , Anonymizováno, 16 700 Kč (důvod platby není zřejmý). Dle výpisu z účtu žalované za měsíc , Anonymizováno, (č. l. 56-58) činil počáteční zůstatek 5 102,90 Kč a konečný zůstatek 11 170,01 Kč, v čemž je promítnuta i příchozí platba od žalobkyně ve výši 40 000 Kč ze dne , datum, . Dne , datum, žalovaná odesílá částku 11 148 Kč jako „chybějící nájem“ a částku 3 716 Kč jako „nájem za , měsíc, “, přestože v žalobkyní předloženém formuláři Hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním bydlení.

5. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené téhož dne částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované; že žalovaná uhradila celkovou částku 39 969 Kč (8 650 Kč do tvrzeného zesplatnění, které dle žalobkyně nastalo ke dni 19. 7. 2023, a 31 319 Kč po tvrzeném zesplatnění), přičemž naposledy žalovaná hradila dne 15. 4. 2024 částkou 618 Kč; a že žalobkyně uvedený úvěr žalované poskytla, aniž by řádně zkoumala její úvěruschopnost před uzavřením smlouvy.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2021 do 4. 1. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

10. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

11. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně uvedla měsíční příjem žalované, k němuž předložila doklad o vyplacení mzdy v měsících září, listopad a prosinec 2022. Řádně však nezkoumala výdajovou stranu rozpočtu žalované. Zde se spokojila především s informacemi od žalované, resp. s údaji o životním minimu, když vycházela z částek 4 620 Kč (životní minimum jednotlivce od 1. 7. 2022) a nákladů na bydlení 3 860 Kč (životní minimum jednotlivce do 31. 3. 2022). Žalobkyně pracovala s těmito údaji namísto toho, aby zkoumala skutečné výdaje žalované, které se od životního minima mohou zásadně lišit. Na tom nic nemění ani zohlednění rezervy 1 000 Kč, kterou žalobkyně přičetla k výdajům žalované. Ostatně z vyžádaného výpisu z účtu žalované je zřejmé, že hradila dlužné nájemné, ačkoli je ve formuláři Hodnocení klienta vyplněn údaj o vlastním bydlení. Žalobkyně neměla k výdajům žalované žádný doklad, ačkoli i jejich doložení je součástí odborné péče dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěr poskytla přesto, že žalovaná u žalobkyně již úvěr měla a (dle formuláře Hodnocení klienta) splácela 7 378 Kč měsíčně. Z takto nedostatečných informací o výdajích žalované a při vědomí dřívějšího dluhu u žalobkyně nemohla žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

12. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

13. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Neplatností je stižena celá smlouva. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou žalovanou dosud uhrazenou.

14. Soud doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (což se nestalo), smlouva o úvěru by byla i tak neplatná s ohledem na ujednání o úroku ve výši 74,02 % ročně.

15. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

16. Ujednání o úroku z úvěru je ujednáním „o ceně“ (úrok je cenou poskytnutých peněz) ve smyslu citovaného § 1813 o. z., tudíž se na ně nevztahuje kritérium přiměřenosti, je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

17. Od zkoumání přiměřenosti ujednání je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy. To samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

18. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v , datum, . Dle údajů České národní banky činila v , datum, průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) za účelem spotřeby (včetně kontokorentu, běžného účtu a karet) se splatností nad 1 rok do 5 let 9,16 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší. V daném případě však mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná (vystupuje jako žalobkyně v mnoha soudních řízeních a musí vědět, jak se soudy k výši úroků, které se spotřebiteli sjednává, staví). V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek (k tomu z odborné literatury srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Jsou dány hned dva důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku – poskytnutí úvěru navzdory důvodným pochybnostem o schopnosti žalované úvěr splácet a ujednání o výši úroku, které je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalované vyplatila (40 000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení na její straně. Žalovaná však již žalobkyni uhradila celkem 39 969 Kč, bezdůvodné obohacení tak přetrvává pouze v částce 31 Kč. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku (výrok I).

26. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 15. 7. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující výzvu k vyjádření se k žalobě a samotnou žalobu (č. l. 47 verte). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 15. 7. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 18. 7. 2025 a od 19. 7. 2025 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předložené výzvy k plnění, u nichž není zřejmé, zda a kdy došly do sféry žalované. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (15 %).

27. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny. V zamítavém výroku je zohledněn i rozdíl přiznané sazby zákonného úroku z prodlení (11,50 % ročně) a sazby žalobou uplatňované (15 % ročně). Zamítavý výrok je členěn obdobně jako upravený žalobní petit po částečném zpětvzetí (č. l. 66).

29. Následujícím výrokem III bylo řízení částečně zastaveno v reakci na částečné zpětvzetí žaloby obsažené v podání ze dne 27. 9. 2025 (č. l. 64-70). Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalované k tomuto dispozičnímu úkonu žalobkyně. Výrok je členěn obdobně jako v návrhu na částečné zastavení řízení na č. l. 65 verte a 66.

30. Přestože žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, nevzniklo jí právo na vrácení ani části soudního poplatku dle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku 1 711 Kč. Po částečném zpětvzetí by soudní poplatek činil 1 388,38 Kč. Rozdíl odpovídá částce 322,62 Kč, což je méně než částka, kterou soud nevrací (1 000 Kč).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Téměř 100% úspěšná byla žalovaná. Ta však zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.