9 C 128/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem Adresa žalované o 21 544,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 7 800 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 744,18 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 741,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 787,59 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do 9. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 325,24 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 7 800 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 21. 5. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 10 393 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 971 Kč s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit v 52 týdenních splátkách po 393 Kč se splatností poslední splátky dne 3. 6. 2024. Žalovaná však uhradila jen 2 200 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 21 544,18 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 125,24 Kč a dlužného poplatku ve výši 7 418,94 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 787,59 Kč (má se jednat o úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 9 125,24 Kč od 4. 6. 2024, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 741,40 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 9 125,24 Kč od 22. 7. 2023, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 21. 10. 2024), úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, k úhradě dlužné částky byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Podáním doručeným soudu dne 8. 8. 2025 (č. l. 48-50) žalobkyně předně doplnila (opravila) žalobní tvrzení ve vztahu k požadované částce 21 544,18 Kč. Uvedla, že v této částce je vedle dlužné jistiny a poplatku (viz výše) zahrnuta i sjednaná smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč (součet postoupené smluvní pokuty ve výši 3 196,68 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 16 544,18 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. , datum, , do 6. 2. 2025). Vysvětlila, že v návrhu omylem vynechala odstavec věnující se smluvní pokutě. Na výši žalované částky se nic nemění. Dále žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena „z rozpisu“; dále bylo v insolvenčním rejstříku ověřeno, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 40 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně i s ohledem na výši požadované zápůjčky a výši příjmu žalované dospěla k závěru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 1. 7. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku nevyzvedla a byla jí doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 14. 7. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, k doručení fikcí došlo ke dni , datum, .

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:- Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 27) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 10 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije s rodiči, úvěr čerpá na vybavení domácnosti, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je na mateřské/rodičovské dovolené, její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 40 000 Kč, celkem 50 000 Kč, externí ani interní splátky nejsou žádné, odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je uveden pouze „rozpis“.- Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 21-22) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 8 469 Kč sestávající z úroku ve výši 4 971 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč. Vedle toho bylo sjednáno doplňkové pojištění, které za sjednanou dobu pojištění činilo 1 924 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 393 Kč měla žalovaná uhradit formou 52 týdenních splátek (51 splátek po 393 Kč a poslední 52. splátka ve výši 350 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.- Dle Tabulky umoření vyhotovené ke dni 25. 10. 2024 (č. l. 26) čerpala žalovaná dle smlouvy o úvěru dne , datum, částku 10 000 Kč a uhradila celkovou částku, Anonymizováno, 2 200 Kč (poslední úhrada částkou 500 Kč je ze dne 14. 7. 2023).- Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 8-13) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 17, 19, 20), v níž je uvedena i pohledávka za žalovanou specifikovaná číslem smlouvy o úvěru a jménem a příjmením dlužníka (žalované). Žalobkyně doložila též potvrzení o úhradě úplaty za postoupení (č. l. 14).- Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 25) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 28) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 11. 11. 2024 na adresu , adresa, .- Dle Výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2025 (č. l. 23-24) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 24 985,69 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle podacího lístku (č. l. 29) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 18. 2. 2025 na adresu , adresa, .- Dle obálky typu I na č. l. 41 byla zásilka zaslaná žalované na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu uložena a připravena k vyzvednutí dne 4. 7. 2025.

5. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 10 000 Kč, že žalovaná plnila částkou 2 200 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, na žalobkyni, že žalované bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 4. 7. 2025 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

6. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení a důkazní návrhy neuplatnil. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše) a výslovně sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů, které měla mít její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je (ještě) řádně specifikována (je uvedeno alespoň číslo úvěrové smlouvy a jméno a příjmení dlužníka).

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

15. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Netvrdila, z čeho sestávají další čisté příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč ani odhadované měsíční výdaje žalované ve výši pouhých 2 000 Kč. Pokud vycházela jen z tvrzení žalované, je to nedostatečné. Absentovala zcela konkrétních tvrzení k příjmové a výdajové straně rozpočtu žalované a vyhodnocení získaných informací. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Od žalované měla k dispozici nanejvýš „rozpis“, který žalobkyně ani nepředložila. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

17. Lze dodat, že o absolutní neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy by bylo možno uvažovat i s ohledem na výši sjednaného poplatku (poskytnutá jistina 10 000 Kč, částka k vrácení za 1 rok 20 393 Kč), nicméně vzhledem k výše uvedeným závěrům není třeba se tímto (dalším) důvodem neplatnosti podrobněji zabývat.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 2 200 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

23. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 4. 7. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 40). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 4. 7. 2025 (pátek) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byla středa 9. 7. 2025 a od 10. 7. 2025 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (15 %).

24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu dle výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 125,24 Kč od 22. 10. 2024 do 9. 7. 2025 (prokázané datum splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 325,24 Kč (rozdíl částek 9 125,24 Kč a přiznané jistiny ve výši 7 800 Kč) od 10. 7. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně (rozdíl sazby uplatněné žalobou a sazby přiznané) z částky 7 800 Kč od 10. 7. 2025 do zaplacení26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.