9 C 13/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Sídlo žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, zahrada, o výměře 140 m², a pozemku parc. č. hodnota, zahrada, o výměře 90 m2, v obci a katastrálním území adresa, které vznikly oddělením z pozemku parc. č. hodnota, ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa, a jsou vymezeny geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků, průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků č. hodnota vyhotoveným právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, IČO IČO, úředně ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem hodnota a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro územní celek, Katastrálním pracovištěm adresa dne datum pod číslem PGP hodnota, který je přílohou a nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 96 300 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta, právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 12. 1. 2023 se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, zahrada, o výměře 40 m² (správně 140 m2; k tomu viz dále) a pozemku parc. č. hodnota, zahrada, o výměře 90 m2 v obci a katastrálním území adresa, které vznikly oddělením z pozemku parc. č. hodnota, ostatní poloha, ostatní komunikace, zapsaného na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa a jsou vymezeny geometrickým plánem pro změnu hranic pozemků, průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků č. hodnota vyhotoveným právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, IČO IČO, úředně ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem hodnota (dále též jen „geometrický plán“) a odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro územní celek, Katastrálním pracovištěm adresa dne datum pod číslem PSG hodnota (správně však PGP hodnota; „PGP“ znamená potvrzení geometrického plánu).

2. Soud v odůvodnění u žádného z pozemků dále neuvádí katastrální území; všechny jsou v k. ú. adresa. Pozemky parc. č. hodnota a hodnota soud dále označuje společně též jen jako „sporné pozemky“. Vyjadřují-li se účastníci či svědci k přední části, horní části či části směrem k cestě/u cesty, je tím míněn sporný pozemek parc. č. hodnota, vyjadřují-li se k části směrem k lesu/u lesa, je myšlen pozemek parc. č. hodnota. Pozemek parc. č. hodnota označuje soud dále též jen jako „pozemek žalobkyně“ (jde o pozemek s původním parc. č. hodnota v hranicích tak, jak jej žalobkyně nabyla v roce 1941), a to přesto, že jej již převedla v roce 2021 darovací smlouvou na svoji dceru jméno FO. Pozemek parc. č. hodnota označuje soud dále též jen jako „pozemek žalované“ nebo „obecní pozemek“.

3. Již na tomto místě soud uvádí, že pokud žalobkyně v žalobě tvrdila, že výměra pozemku parc. č. hodnota činí 40 m2 (sporný pozemek v přední části), jednalo se o chybu v psaní. Dle geometrického plánu přiloženého k žalobě (resp. jeho výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí) je výměra tohoto sporného pozemku 140 m2. Ze strany žalobkyně mohlo dojít k přehlédnutí čísla „1“ uvedeného ve výkazu v jiném sloupci než číslo „40“. Soud na uvedené účastníky upozornil na jednání konaném datum (č. l. 259 verte). Součet výměr sporných pozemků, k nimž žalobkyně žádala určit vlastnické právo v tomto řízení, tedy není 130 m2 (40 + 90), nýbrž 230 m2 (140 + 90). Účastníci přitom ve svých podáních až do upozornění soudem vycházeli z celkové výměry sporných pozemků 130 m2, porovnávali-li výměru pozemku žalobkyně a sporných pozemků (žalovaná ve vyjádření k žalobě uvádí dokonce 120 m2). Právní zástupce žalobkyně reagoval na poučení soudem sdělením, že v tomto směru opravuje žalobu. Soud to vzal na vědomí s tím, že se nejedná o změnu žaloby (sporné pozemky byly od počátku jednoznačně vymezeny geometrickým plánem), ale toliko o opravu chyby v psaní či počtech. Tvrzení žalobkyně 4. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že byla vlastníkem pozemku parc. č. hodnota, pastva, který nabyla od žalované na základě kupní smlouvy ze dne datum sepsané jméno FO, notářem v adresa (dále též jen „kupní smlouva“). Pozemek je nyní zapsán pod parc. č. hodnota na LV č. hodnota. Darovací smlouvou ze dne datum převedla žalobkyně pozemek parc. č. hodnota na svoji dceru jméno FO (dále též jen „dcera žalobkyně“). Právní účinky vkladu vlastnického práva pro dceru žalobkyně nastaly ke dni datum. Žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. hodnota, ostatní poloha, ostatní komunikace. Dcera žalobkyně obdržela dne 20. 6. 2022 dopis, v němž jí žalovaná sdělovala, že plot budovaný dcerou žalobkyně zasahuje na obecní pozemek, a požadovala jeho odstranění. Žalobkyně tvrdí, že oplocení je v původních historických hranicích. Pozemek dostala od rodičů (nabývacím titulem je však kupní smlouva – viz výše), po jejich smrti tak nebyl předmětem dědického řízení, nebyl nikdy veden žádný spor. Pozemek je nerovný, má nepravidelný tvar, nachází se ve značně svažitém terénu. Proto je obtížné odhadnout jeho rozlohu. Nachází se zcela na konci obce, ze dvou stran je obklopený lesem. O pozemek ve stále stejných hranicích vymezených oplocením se po celých 80 let, kdy pozemek parc. č. hodnota vlastnila, starala, resp. činili tak její předci a nyní dcera s manželem. Pozemek si pamatuje vždy ve stávajících hranicích. Její rodiče neměli počítač ani internet, nezkoumali katastrální stav a ani to nebylo třeba. Na pozemku pracovali, přičemž práce na něm je s ohledem na jeho umístění těžká a nekonečná, pěstovali na něm zeleninu, nechali zde vyvrtat studnu, zajistili si vybudování elektrického vedení i se sloupem, vše na své náklady. Dcera žalobkyně s manželem pouze vyměnili pár sloupků v jeho přední části, zbytek plotu porovnali a zpevnili. Žalovaná nikdy nic nenamítala, a to ani v rámci digitalizace; paní jméno FO, která byla u vyměřování v rámci digitalizace na pozemku přítomna, žalobkyni sdělila, že je vše v pořádku. Žalovaná se poprvé ozvala až zmíněným dopisem z června 2022. Žalobkyně považuje od počátku za součást pozemku i sporné pozemky. Má za to, že vlastnické právo k nim nabyla v důsledku řádného vydržení, případně v důsledku vydržení mimořádného. Zdůraznila, že v době uzavření kupní smlouvy byla dítětem. Výměra sporných pozemků je menší než 50 % výměry pozemku žalobkyně (žalobkyně zde vychází z nesprávné výměry sporných pozemků). Naléhavý právní zájem na požadovaném určení odůvodnila tím, že bez deklarování jejího vlastnického práva ke sporným pozemkům nelze provést zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí.

5. V podání doručeném 23. 10. 2023 (č. l. 77–82) žalobkyně zásadně odmítla, že by docházelo k posunování plotu mimo historickou hranici. Původní dřevěný plot, který se již rozpadal, byl vyměněn za nový (ve spodní části zahrady za dřevěný z latí, v horní části zahrady za drátěný, který byl později z důvodu velkého větru taktéž předělán na dřevěný z latí), vše však stále v historických hranicích dle původního oplocení. Nyní se plot stářím opět rozpadá. Před šesti lety se vyvrátila boční část plotu v místě vstupu na zahradu, což bylo opraveno zabudováním nového sloupku a použitím drátěného pletiva. Dále žalobkyně argumentovala pro vydržení vlastnického práva postupně dle právních úprav účinných na našem území od uzavření kupní smlouvy ze dne datum.

6. V podání doručeném 10. 12. 2025 (č. l. 185–190) žalobkyně reagovala na písemnou výzvu soudu (č. l. 171) ke sdělení, jak a kdy došlo k tomu, že pozemek žalobkyně začal být užíván nikoli v hranicích dle kupní smlouvy ze dne datum a geometrického plánu z roku 1940, na který kupní smlouva odkazovala, ale v hranicích dle geometrického plánu připojeného k žalobě. Uvedla, že v době uzavření kupní smlouvy měla 3 roky a 2 měsíce. Od doby, kdy začala tyto skutečnosti vnímat (ve věku 8 až 10 let), si pamatuje užívání pozemku ve stávajících hranicích. Je-li v geometrickém plánu z roku 1940 uvedeno, že hranice byly v přírodě omezníkovány kameny, není jasné, o jaké kameny se mělo jednat. Neplyne z toho, že na místě skutečně byly. Na jednání konaném datum žalobkyně uvedla (č. l. 209), že není schopna přesně specifikovat, kdy došlo k uchopení držby v rozsahu dle žaloby. Byla válka, ustupovaly zde německé jednotky a v tomto zmatku zřejmě došlo k tomu, že pozemek začal být užíván v hranicích, v nichž je užíván dosud. Tvrzení žalované 7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručeném 15. 3. 2023 (č. l. 28–31) a shodně v podání doručeném 30. 1. 2024 (č. l. 91–93) uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Zejména rozporovala, že by žalobkyně se spornými pozemky nakládala jako se svým vlastnictvím a že by byl plot v původních historických hranicích. Od roku 1941 bylo oplocení opakovaně opravováno a měněno, a přitom byl plot posouván mimo historickou hranici. S odkazem na snímek z pozemkové mapy žalovaná tvrdí, že hranice pozemku žalobkyně tvoří přímou linii navazující na hranice sousedního pozemku, avšak oplocení výrazně zasahuje do pozemku žalované. Neoprávněný zábor činí dle k žalobě připojeného geometrického plánu 120 m2, což odpovídá více než 1/3 výměry pozemku žalobkyně (žalovaná zde vychází z nesprávné výměry sporných pozemků). Prostý zábor nepostačuje ani k mimořádnému vydržení. Žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu. Rozdíl ve výměře pozemku žalobkyně a sporných pozemků je natolik výrazný, že si ho nelze nevšimnout. Svažitý terén ani sousední les nepředstavují důvody pro to, aby žalobkyně nerozpoznala, že užívá pozemek, který není její. Žalobkyně s manželem posouvali plot do současné pozice s plným vědomím, že zabírají část pozemku žalované. Ke způsobu a době záboru žalovaná uvedla, že k tomu se mohou vyjádřit navržení svědci. Dcera žalobkyně s manželem mají nyní v úmyslu posunout plot opět dále do pozemku žalované, jak se podává z výkopových prací pro plotové pilíře a nově vybudovaného sloupku. Sporné pozemky netvoří s pozemkem žalobkyně jeden celek, protože k němu byly připloceny. Docházelo k tomu postupně. Žalovaná dále poukázala na listiny pořízené v souvislosti s komplexními pozemkovými úpravami v katastrálním území adresa, v nichž je připlocení zakresleno; žalobkyni bylo tehdy doporučeno řešení této situace s vlastníkem, tj. s žalovanou.

8. V podání doručeném 13. 12. 2024 (č. l. 161–162) žalovaná uvedla, že pokud vlastníci pozemků sousedících s pozemkem žalobkyně užívají část obecního pozemku v přední části, obvykle jako tzv. předzahrádku, činí tak s vědomím, že nejsou vlastníky užívané části pozemku žalované. Užívají ji jako vjezd, přístupový chodník, v některých případech zde mají studnu či okrasnou zeleň. Předzahrádky jsou prakticky v celé původní části obce. Vždy se nachází před domy, nikoli před nezastavěnými pozemky. V roce 2007 žalovaná v souvislosti s legalizací studní s některými vlastníky (na jejich žádost) uzavřela smlouvy o pronájmu; v posuzované lokalitě je takto upraveno užívání předzahrádky před domem č. p. hodnota, jehož vlastníkem je jméno FO.

9. Na jednání konaném datum žalovaná na dotaz soudu, zda je schopna konkretizovat, kdy mělo dojít k tvrzeným posunům plotu, uvedla, že nikoli, jelikož „každý uvádí něco jiného“. V obci adresa se říká, že k posunům docházelo průběžně při každé výměně plotu. Sdělila, že se k této otázce mohou vyjádřit svědci (č. l. 209).

10. Na jednání konaném datum poskytl soud žalované poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.; měla doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že na straně žalobkyně byl dán tzv. nepoctivý úmysl bránící mimořádnému vydržení dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná zopakovala dosavadní tvrzení a zdůraznila zejména rozsah sporných pozemků, který činí více než 50 % výměry pozemku žalobkyně. Nové důkazní návrhy neoznačila. Nesporná tvrzení 11. Na jednání konaném datum žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně v závěrečném návrhu uvedla, že nezpochybňuje, že užívání pozemku žalobkyní trvá „dlouhá, dlouhá desetiletí“ a že jde o „dlouhodobou záležitost“. Na následný doplňující dotaz soudu, zda tím žalovaná rozumí užívání sporných částí pozemků po dlouhá desetiletí ve stávajících hranicích, její právní zástupkyně odpověděla kladně a upřesnila, že má na mysli „stávající stav, jak je to teď“. Soud tak mohl vyjít ze shodného skutkového tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobkyně a její rodina užívaly sporné pozemky v rozsahu odpovídajícím stávajícímu oplocení po dobu několika desetiletí. Tato shoda se týká délky a rozsahu faktického užívání, nikoli jeho právního posouzení jako vlastnické držby ani splnění ostatních předpokladů mimořádného vydržení, které žalovaná nadále popírala s tvrzením, že žalobkyně jednala v nepoctivém úmyslu. Přesto soud z opatrnosti založil své skutkové závěry o délce a rozsahu Anonymizováno faktického užívání nejen na tomto shodném tvrzení účastníků, ale také na výsledcích provedeného dokazování.

12. Žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně při ohledání na místě samém dne datum uvedla (viz č. l. 118): „Naprosto nesporné je, že část směrem do rokliny a část, na které stojí chatka paní žalobkyně, je její, to my nezpochybňujeme, nicméně tvrdíme, že uliční čára navazující na níže ležící objekty bydlení je hranicí nejen níže ležících pozemků, ale vede tak, jak to je i zakresleno, stejně i u žalobkyně. Proto je přední část pozemku při vstupu na oplocený pozemek celá sporná. Hraniční čára sporných pozemků je shodná s uliční čárou stejnou jako u níže položených domů.“ Soudu nebylo s ohledem na toto vyjádření zřejmé, zda žalovaná zpochybňuje rovněž vlastnické právo žalobkyně k pozemku označenému v geometrickém plánu jako parc. č. hodnota, tedy ke sporné části směrem k lesu. Žalovaná své procesní stanovisko upřesnila při inventuře skutkových tvrzení na jednání konaném datum, kdy nakonec uvedla, že „sporuje hranici i směrem k lesu“ (č. l. 209). Při druhém ohledání na místě samém dne datum ještě žalovaná prostřednictvím své právní zástupkyně uvedla, že v části směrem k lesu má vést hranice v úrovni latí (vykloněného plotu – k tomu viz např. fotografie IMG_hodnota pořízená při zmíněném ohledání, která je součástí spisu na datovém nosiči), nicméně navazující dřevěná bouda již dle žalované zasahuje do obecního pozemku. Provedené důkazy 13. Soud provedl dokazování listinami, výslechem svědků, výslechem žalobkyně jako účastníka řízení a ohledáními na místě samém. Vzhledem k tomu, že ke dni 1. 1. 2025 došlo ke změně v obsazení soudu, postupoval soud na jednání konaném datum dle § 119 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na dodržení zásady bezprostřednosti a ústnosti svědky i žalobkyni opětovně vyslechl (k povinnosti zopakovat dokazování výslechy při změně v obsazení soudu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2023, sp. zn. 14 Cmo 141/2022), ledaže na tom účastníci netrvali a ani soud to po seznámení se s (první) výpovědí svědka nepovažoval za potřebné [k uvedenému viz též přípis soudu účastníkům na č. l. 171 a jejich vyjádření na č. l. 176 (žalovaná) a č. l. 179 (žalobkyně)].

14. Namítala-li žalovaná na jednání konaném datum (poté, co žalobkyně předložila k důkazu fotografie založené na č. l. 192–202), že řízení již bylo koncentrováno, soud se s tímto názorem neztotožnil, což účastníkům též sdělil (č. l. 208). Z předchozích protokolů o jednání totiž nebylo zjištěno, že by se účastníkům dostalo poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nejen v předvolání k jednání, ale též před skončením prvního jednání ve věci. V takovém případě dle Nejvyššího soudu již nemůže koncentrace nastat (rozsudek ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2026).

15. Z kupní smlouvy ze dne datum (č. l. 12–16) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou obcí adresa jako prodávající a tehdy nezletilou jméno FO (žalobkyní), která byla při uzavření smlouvy zastoupena „otcovským opatrovníkem“ jméno FO (dále jen „otec žalobkyně“). Předmět koupě byl specifikován tak, že prodávající převádí do výhradního vlastnictví kupující „z kn. vl. č. hodnota kat. území adresa z pastvy kat. čís. hodnota plochu na geometrickém plánu pa. tituly před jménem jméno FO v adresa ze dne datum čj. spisová značka blíže ohraničenou, poznačenou novou podčásticí kat. čís. hodnota ve výměře 3a 45m2, prodávající obci do vlastnictví knihovně připsanou z Kat. výtahu ze dne datum spolu se vším knihovním příslušenstvím dle knihy pozemkové a berného katastru, se všemi právy a povinnostmi, v těch mezích a hranicích, jak ona sama nebo předchůdcové její nemovitost tuto drželi a užívali, nebo držeti a užívati oprávněni byli“. Kupní cena činila 345 K (zkratka pro protektorátní korunu), tj. 1 K za 1 m2. V čl. VII se otec žalobkyně jako otcovský zástupce zavázal za sebe a své právní nástupce, že na pozemku, který je předmětem koupě, bude do konce roku 1942 postaven rodinný domek; v opačném případě byla prodávající oprávněna pozemek převzít za cenu nabývací zpět. Lhůta mohla být na žádost kupující za určitých podmínek prodloužena. Rovněž bylo sjednáno předkupní právo prodávající. V čl. VIII smluvní strany žádaly, aby bylo v knihovní vložce č. hodnota) poznamenáno rozdělení pastvy kat. čís. hodnota (…) na pastvu kat. čís. hodnota ve výměře 2ha 84a 72m2 a pastvu kat. čís. hodnota ve výměře 3a 45m2, 2) knihovně odepsána pastva kat. čís. hodnota ve výměře 3a 45m2 do nové knihovní vložky a do ní se vložilo vlastnické právo kupující a předkupní právo prodávající. Smlouva byla schválena Okresním úřadem v adresa a dále „nadopatrovnicky“ Okresním soudem v adresa. Notář jméno FO prohlásil, že ji před ním otec žalobkyně vlastnoručně podepsal.

16. Z geometrického (polohopisného) plánu ze dne datum, č. j. 1382/40, zpracovaného tituly před jménem jméno FO, Zeměměřická kancelář v adresa (č. l. 173), na nějž odkazuje kupní smlouva ze dne datum, soud zjistil, že předmět koupě je v něm zakreslen jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m, tedy o výměře 345 m2, přičemž hranice pozemku v přední části je ve stejné úrovni (v jedné přímce) jako hranice sousedních pozemků. V pravé dolní části listiny je uvedeno, že „nové hranice byly v přírodě omezníkovány kameny“ a že k měření došlo dne 6. 7. 1940.

17. Žalobkyně k této listině na jednání konaném datum uvedla (č. l. 220), že nezpochybňuje, že geometrický plán byl přílohou kupní smlouvy.

18. Z listiny nazvané „Soupis nemovitostí č. hodnota“ ze dne datum (č. l. 52–55, 95–97) soud zjistil, že ve adresa proběhlo komisionální šetření při zjišťování hranic pro obnovu katastrálního operátu podle § 13 a 14 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, a § 54 až 58 vyhlášky č. 26/2007 Sb. (katastrální vyhláška). Komise sestávala z předsedy tituly před jménem jméno FO, starosty jméno FO a paní jméno FO jako dalšího člena (ta byla v tomto řízení slyšena jako svědkyně). V soupisu je uvedeno, že „všechny vlastnické hranice byly vyšetřeny a shledány jako nesporné, s výjimkou těch, o nichž je to v soupisu nemovitostí, jako součásti tohoto protokolu, výslovně uvedeno“. U pozemku žalobkyně zapsaného na LV č. hodnota pod tehdejším parc. č. hodnota s výměrou 345 m2 je v kolonce nazvané „Zjištěné změny, výzvy, poučení, poznámky“ ručně napsáno: „Připloceny část parcely hodnota a parcela hodnota LV hodnota. Doporučeno k řešení o změně právního vztahu s vlastníkem LV hodnota.“ Dále je před předtištěný text „v terénu neznatelná, bude převzata z mapy“ ručně dopsáno „západní a jižní část hranice“. Následuje předtištěný text ve znění: „Vlastník souhlasí se zjištěným průběhem a označením hranic v terénu a s ostatními uvedenými výsledky.“ Jako vlastník je uvedena žalobkyně. Pod těmito zjištěními (o připlocení) a prohlášením je ručně doplněno datum datum a podpis „jméno FO“. U pozemku žalované zapsaného na LV č. hodnota pod tehdejším parc. č. hodnota je v kolonce nazvané „Zjištěné změny, výzvy, poučení, poznámky“ ručně napsáno: „Část parcely připlocena vlastníky LV hodnota, hodnota, hodnota.“ U pozemku žalované zapsaném na LV č. hodnota pod tehdejším parc. č. hodnota je v téže kolonce ručně dopsáno: „Připloceno LV hodnota.“ Přílohou soupisu nemovitostí č. hodnota je náčrt k protokolu č. hodnota (č. l. 56, 94) vyhotovený tituly před jménem jméno FO, předsedou komise. Z náčrtu se podává, že zjištěné připlocení parcely č. hodnota nesouvisí s předmětem tohoto řízení (netýká se přední části ani části směrem k lesu, ale spodní části pozemku). S předmětem řízení naopak zjevně souvisí připlocení části parcely hodnota. Z náčrtu je zřejmé, že v době jeho vyhotovení byly sporné pozemky připloceny k pozemku žalobkyně (viz v soupisu uvedené připlocení), byť není uvedena výměra těchto částí pozemku. Dále je na náčrtu zakreslena kůlna nacházející se na úrovni hranice sousedních pozemků.

19. Žalobkyně k podpisu „jméno FO“ na listině na č. l. 53 uvedla, že „by mohl být její, ale není si vědoma, že by něco takového podepsala“ (vyjádření ze dne 23. 10. 2023, č. l. 79). Na jednání konaném datum uvedla, že si není jistá, zda jde o její podpis, proto „listiny popírá“ (č. l. 127 verte). Za této procesní situace by důkazní břemeno ohledně pravosti soukromé listiny nesla žalovaná, která z ní pro sebe dovozovala příznivé důsledky, a to vědomost žalobkyně o připlocení sporných pozemků. Ačkoli byla listina pořízena před 1. 1. 2014, uvedené pravidlo o rozložení důkazního břemene platilo již podle dřívější judikatury; nyní je výslovně vyjádřeno v § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3489/2023). Pro rozhodnutí ve věci však nebylo nutné pravost podpisu žalobkyně na této listině postavit najisto. I kdyby žalobkyně listinu podepsala a byla tak v době jejího vyhotovení a podpisu seznámena s nesouladem mezi evidovanou hranicí a oplocením, nemělo by to z níže uvedených důvodů vliv na závěr soudu o mimořádném vydržení sporných pozemků.

20. Ze smlouvy o pronájmu ze dne datum (č. l. 163–164) soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou jako pronajímatelem a panem jméno FO jako nájemcem. Žalovanou zastupoval starosta jméno FO. Žalovaná pronajala panu jméno FO část obecního pozemku parc. č. hodnota o výměře 96 m2 před domem s č. p. hodnota. Účelem nájmu byla tzv. předzahrádka a umístění studny k zásobování rodinného domu pitnou vodou. Nájemce byl povinen o pozemek řádně pečovat. Nájem byl sjednán jako bezplatný (z tohoto pohledu tedy spíše nejde o nájem, který je úplatný) na dobu 50 let. Ke smlouvě o pronájmu je připojena katastrální mapa s vyznačením tzv. předzahrádky (č. l. 164). Z ní plyne, že dům pana jméno FO se nachází ve stejné ulici jako pozemek žalobkyně, a to přibližně v jejím středu.

21. Ze srovnávacího sestavení parcel ze dne datum (č. l. 98) soud zjistil, že v něm je pod označením „Pův. parcela“ uvedena parcela č. hodnota o výměře 345 m2 podle původního stavu evidence a pod označením „Parcela OO“ parcela č. hodnota o výměře 350 m2 podle stavu po obnově katastrálního operátu. Jde tedy o pozemek žalobkyně podle původního a současného označení.

22. Z darovací smlouvy ze dne datum (č. l. 18–19) soud zjistil, že žalobkyně jako dárkyně převádí na svoji dceru jako obdarovanou vlastnické právo k pozemku parc. č. hodnota o výměře 350 m2 s jeho součástmi, příslušenstvím a vybavením a obdarovaná dar přijímá. V čl. I je jako příslušenství uvedena studna a jako součást elektroměrový rozvaděč. Z výpisu z katastru nemovitostí dle stavu ke dni 1. 8. 2022 (č. l. 9) soud zjistil, že právní účinky vkladu vlastnického práva k pozemku parc. č. hodnota ve prospěch dcery žalobkyně nastaly ke dni datum.

23. Z listiny nazvané „Výzva k odstranění plotu z obecního pozemku“ ze dne 13. 6. 2022 (č. l. 10–11) soud zjistil, že žalovaná, za niž jednala starostka tituly před jménem jméno FO, vyrozuměla dceru žalobkyně o tom, že obec šetřením zjistila, že nově budovaný plot se nachází na pozemku žalované. V listině je dále konstatováno, že na zasedání zastupitelstva obce konaném datum bylo dohodnuto zaslání výzvy k odstranění plotu z obecního pozemku.

24. Na fotografii na č. l. 99 (předložené žalovanou) je zachycen nový betonový sloupek nacházející se přibližně v místě, kde se podle zobrazení na fotografii protíná pomyslné prodloužení stávajícího oplocení v přední části s pomyslným prodloužením zadní strany kůlny, resp. boudy. Tato nezaplocená část však není předmětem řízení, neboť žalobkyně se k ní určení vlastnického práva nedomáhá. To vyplývá z geometrického plánu připojeného k žalobě, v němž je v místě kůlny zakreslen „odskok“ hranice části pozemku, k níž se žalobkyně určení vlastnického práva naopak domáhá.

25. Na snímku letecké mapy (č. l. 102) a snímku pozemkové mapy (č. l. 103), pořízených žalovanou při internetovém nahlížení do katastru nemovitostí, je zejména červenou barvou ohraničen pozemek žalované, který obklopuje pozemek žalobkyně ze tří světových stran. Na snímcích jsou znázorněny i sporné pozemky. Obdobně jako sporné pozemky jsou znázorněny tzv. předzahrádky před (nikoli bezprostředně) sousedícími pozemky parc. č. hodnota a hodnota. V katastru nemovitostí evidovaná hranice pozemku žalobkyně je ve stejné úrovni (v jedné přímce) jako hranice sousedních pozemků parc. č. hodnota, hodnota, hodnota, hodnota a hodnota.

26. Na fotografii na č. l. 100 (předložené žalovanou), která byla pořízena na portálu mapy.cz a zobrazuje stav ke dni 30. 10. 2017 (datum uvedeno v levé dolní části fotografie), je zachyceno zejména oplocení sporného pozemku v přední části a „odskok“ kůlny v části směrem k lesu. Zachycuje stav oplocení před vybudováním betonových sloupků v přední části. Z této fotografie však neplyne, že by bylo oplocení v jiné poloze, než z jaké vycházel geometrický plán připojený k žalobě a jakou také zjistil soud při ohledání na místě samém. Jinými slovy – z fotografie při porovnání se současným stavem se nepodává, že by od data jejího pořízení dosud došlo k posunu oplocení.

27. Na leteckém snímku na č. l. 101 (předloženém žalovanou), který byl pořízen na portálu mapy.cz a zobrazuje stav ke dni 2. 7. 2015 (datum uvedeno v levé dolní části fotografie), je zřetelné ohraničení sporného pozemku v přední části i kůlna; ve zbytku je pozemek překryt korunami stromů. Rovněž je zřetelné ohraničení předzahrádek před (nikoli bezprostředně) sousedícími pozemky parc. č. hodnota a hodnota. Ani z této fotografie při porovnání se současným stavem se nepodává, že by od data jejího pořízení dosud došlo k posunu oplocení.

28. Žalobkyně předložila v listinné podobě 11 černobílých fotografií založených na č. l. 192–202. Na fotografie propisovací tužkou dopsala tvrzený rok jejich pořízení, a to v pěti případech rok 2022, ve třech případech rok 2000 a ve třech případech rok 1993. Tvrdila, že fotografie mají prokazovat, že od roku 1993 dosud nedošlo ke změně v umístění plotu (č. l. 220). Žalovaná (kromě toho, že namítala jejich předložení po nastalé koncentraci řízení, k čemuž se soud vyjádřil výše) tvrdila, že fotografie nemají žádnou vypovídací hodnotu, neboť z nich není zřejmé, kdy byly pořízeny (č. l. 208). Soud fotografie, na nichž není vyobrazen stávající plot, ale plot původní (č. l. 199–202), hodnotil pouze jako podpůrný důkaz pro závěr, že žalobkyně držela sporné pozemky v rozsahu vymezeném oplocením v nezměněných hranicích po dlouhou dobu. Z porovnání těchto fotografií se současným stavem zjištěným na místě samém nevyplynulo, že by došlo k posunu plotu; posun tvrdila žalovaná, kterou ohledně tohoto tvrzení tížilo břemeno tvrzení i břemeno důkazní.

29. Soud provedl k důkazu též geometrický plán pro změnu hranic pozemků, průběh vlastníky zpřesněné hranice pozemků č. hodnota vyhotovený právnická osoba, tituly před jménem jméno FO, IČO IČO, úředně ověřený oprávněným zeměměřickým inženýrem tituly před jménem jméno FO dne datum pod číslem hodnota a odsouhlasený Katastrálním úřadem pro územní celek, Katastrálním pracovištěm adresa dne datum pod číslem PGP hodnota (č. l. 17). Odkazem na něj žalobkyně vymezila sporné pozemky. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že „toto zaměření neakceptuje, neboť k němu nebyla přizvána a nemohla se vyjádřit“ (č. l. 29). Na jednání konaném datum se proto soud žalované dotázal, zda má proti zaměření podle geometrického plánu konkrétní výhrady. Žalovaná prostřednictvím právní zástupkyně uvedla, že proti geometrickému plánu jako takovému ani proti samotnému technickému zaměření žádné výhrady nemá. Z připojeného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. spisová značka (k předmětu uvedeného řízení viz dále) soud zjistil, že tituly před jménem jméno FO byl dotázán na způsob zaměření hranic zachycených v geometrickém plánu (dotaz na č. l. 28 připojeného spisu). Podle jeho vyjádření ze dne 20. 1. 2023 (č. l. 57 připojeného spisu), jímž soud provedl důkaz dne datum, byl zaměřen skutečný stav oplocení přístupný z pozemku parc. č. hodnota; z opačné strany se nacházel křovinatý porost ve zmole a terén byl pro zaměřování nepřístupný. Soud nemá pochybnost o tom, že geometrický plán v rozsahu rozhodném pro toto řízení, tedy v rozsahu vymezujícím sporné pozemky, zachycuje skutečný průběh oplocení na místě samém. Tento závěr vyplývá z písemného vyjádření jeho zpracovatele, z absence námitek žalované a rovněž z porovnání geometrického plánu se stavem, který soud osobně zjistil při ohledání na místě samém. Geometrický plán proto představuje způsobilý podklad pro jednoznačné vymezení sporných pozemků. Z geometrického plánu je současně zřejmé, že se žalobkyně nedomáhá určení vlastnického práva k další části pozemku, kterou by oplocení zahrnovalo, pokud by bylo vedeno až k samostatnému betonovému sloupku zachycenému na fotografii na č. l. 99, o němž ve svých výpovědích hovořili zejména svědci jméno FO a jméno FO (viz dále). Tento sloupek se nachází mimo průběh stávajícího oplocení zachyceného geometrickým plánem, a jím naznačená další část pozemku proto není předmětem řízení.

30. Soud provedl dle § 130 odst. 2 o. s. ř. ohledání na místě samém dne datum (protokol na č. l. 117–118) a opakované ohledání po změně v obsazení soudu dne datum (protokol na č. l. 235–238). Při druhém ohledání se nyní rozhodující soudce osobně seznámil s polohou, tvarem a terénními poměry pozemku žalobkyně i sporných pozemků, s průběhem oplocení i s jejich vztahem k okolním pozemkům, komunikaci a zástavbě. Z průběhu obou ohledání byla pořízena fotodokumentace založená na datových nosičích ve spise. Pozemek žalobkyně i sporné pozemky se nachází na konci obce adresa ve výrazně svažitém a místy obtížně přístupném terénu. V přední části směrem ke komunikaci je terén rovinatější, následně se prudce svažuje směrem do rokliny a k lesnímu porostu. Ke svažitosti viz např. fotografie IMG hodnota a IMG_hodnota pořízené z místa u opěrné zdi v dolní části pozemku. Na pozemku se nachází kůlna (případně lze označit jako boudu či zahradní domek), studna a zbytky dřívějšího zahradního osázení. V dolní části byla mezi oběma ohledáními vybudována opěrná zeď, která se však nachází mimo části pozemků rozhodné pro toto řízení. Zahrada je v rozsahu sporných pozemků ohraničena oplocením různého materiálového provedení a stáří. Tvoří je převážně staré kovové sloupky a dřevěné latě či kůly, na straně směrem k sousednímu domu pletivo, dále vstupní brána a několik novějších betonových sloupků v přední části. Podstatná část oplocení byla při prvním ohledání zrezivělá, porostlá mechem či lišejníkem, dřevěné části byly ztrouchnivělé a některé sloupky se vyvracely nebo byly zajištěny podpěrami. Na některých místech byly starší poškozené prvky nahrazeny nebo doplněny novějšími. Při druhém ohledání nebyly oproti stavu z dubna 2024 tvrzeny ani zjištěny změny oplocení v rozsahu sporných částí pozemků. Mimo stávající oplocení se nachází samostatný betonový sloupek, vzdálený přibližně 2,5 až 3 m od oplocené hranice. Tento sloupek není součástí průběhu oplocení zachyceného geometrickým plánem, a žalobkyně se nedomáhá určení vlastnického práva k další části pozemku, kterou by případné oplocení vedené až k tomuto sloupku zahrnovalo. Ohledáním soud ověřil, že průběh stávajícího oplocení v rozsahu rozhodném pro řízení odpovídá jeho zachycení v geometrickém plánu připojeném k žalobě. Ze samotného současného technického stavu oplocení však nelze spolehlivě určit dobu jeho vybudování ani dovodit, zda a kdy byla jeho trasa v minulosti změněna. Rozdílné stáří či materiál jednotlivých sloupků a dalších částí plotu prokazují, že oplocení bylo postupně opravováno, nikoli však samo o sobě, že při opravách docházelo k jeho posouvání. Při ohledání nebyly zjištěny zachované zbytky dřívějšího oplocení, otvory po původních sloupcích ani jiné jednoznačné terénní stopy, z nichž by bylo možné rekonstruovat jiný historický průběh plotu.

31. Z připojeného spisu zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. spisová značka soud zjistil, že určení vlastnického práva ke (stejným) sporným pozemkům se vůči žalované domáhá žalobou podanou 4. 8. 2022 též dcera žalobkyně, která od žalobkyně nabyla pozemek parc. č. hodnota na základě darovací smlouvy ze dne datum. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, jež nabylo právní moci dne 23. 3. 2023, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení (tohoto) řízení se sp. zn. spisová značka, a to s odůvodněním, že je třeba primárně posoudit, zda sporné pozemky nevydržela již žalobkyně Jméno žalobkyně.

32. Soud vyslechl žalobkyni jako účastníka řízení, vědom si subsidiární povahy tohoto důkazního prostředku.

33. Žalobkyně při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 128–129 verte), že pozemek nabyla, když jí byly tři roky. Koupili jej pro ni rodiče, kteří se o pozemek starali až do doby, než se provdala. Pozemek byl oplocený dřevěným plotem, který budovali ještě její rodiče. Neví, kdy to bylo, ani jak vytyčovali hranice. Byla ještě malá, pak už „to tam tak bylo“. Dřevěný plot hnil a rozpadal se, proto jej s manželem opravovali. Po smrti manžela prováděla údržbu sama. Do ztrouchnivělého dřeva nešlo zabíjet hřebíky, proto plot stahovala špagátem. Podloží pozemku tvoří skála, posunovat plot tak nebylo možné. K žádným posunům nedošlo, plot zůstal v původních hranicích. O pozemek i jeho okolí se celou dobu starali, jinak by to byla „džungle“. Při komisionálním šetření jí paní jméno FO (sestřenice žalobkyně) s dalším členem komise řekli, že v dolní části je kus náležející obci (tato část však není předmětem řízení). K horní části zahrady jí neřekli nic o tom, že by zasahovala do obecního pozemku. Jeden z členů komise, inženýr, jí naopak u zahradního domku (chatky) sdělil, že by bylo dobré u něj oplocení dorovnat (směrem ven z pozemku). Později jí paní jméno FO, která přišla na návštěvu, sdělovala, že ji při komisionálním šetření upozorňovala, že zasahuje do obecního pozemku. Nic takového však paní jméno FO při komisionálním šetření neřekla. jméno FO žalobkyni také sdělila, že si s dalším členem komise tehdy při komisionálním šetření řekli, že to nechají tak, ale měli to dát do pořádku. Vše se začalo řešit, až žalobkyně převedla pozemek na dceru. Plot padal, dcera tam umístila betonové sloupky a najednou se začali všichni zajímat.

34. Žalobkyně při výslechu dne datum vypovídala (č. l. 218 verte–220) obdobně jako při prvním výslechu. Dále uvedla, že neprobíhalo žádné dědické řízení po smrti rodičů, neměli proto žádný důvod zjišťovat, že to není jejich, ale obecní. Při komisionálním šetření udělal člen komise na boudu šipku jako hranici pozemku s tím, že žalobkyni patří ještě část pozemku od boudy nahoru. Žádnou listinu tehdy nedostala. Původně byl na pozemku dřevěný plot z lesních hůlek, byl menší, přibližně 1,20 m vysoký. Byl na stejném místě, jiné umístění plotu si nepamatuje. Na pozemku fouká silný vítr, její manžel proto vyměnil plot za vyšší latě. Výměnu prováděl po částech, jak se plot postupně rozpadal. Bylo to již nejméně před 30 lety.

35. Soud hodnotil výpovědi žalobkyně s vědomím, že má jako účastník řízení na výsledku sporu bezprostřední osobní zájem. Obě účastnické výpovědi jsou v podstatných bodech vzájemně souladné. Žalobkyně v nich shodně uváděla, že pozemek byl po celou dobu, na niž si pamatuje, užíván jejími rodiči a následně jí samotnou a její rodinou, že byl oplocen již v době jejího mládí, přičemž oplocení bylo v průběhu let pouze opravováno a udržováno, nikoli přemisťováno. Shodně rovněž tvrdila, že nikdy nedošlo k posunu hranic či oplocení a že žalovaná ji po dlouhá léta neupozorňovala na rozpor mezi rozsahem faktického užívání pozemku a stavem evidovaným v katastru nemovitostí. V obou výpovědích se také opakují tvrzení o dlouhodobé péči její rodiny o pozemek a jeho okolí, o komunikaci s paní jméno FO související s komisionálním šetřením na pozemku a o přesvědčení žalobkyně, že žalovaná začala věc řešit až v souvislosti s novějšími opravami oplocení prováděnými dcerou žalobkyně. Žalobkyně v žádné výpovědi netvrdila, že si pamatuje samotné vybudování původního oplocení nebo jeho přesné časové zařazení. Naopak opakovaně zdůrazňovala, že v době pořízení pozemku byla velmi malá, že neví, kdy její rodiče plot vybudovali, ani jak tehdy určovali hranice pozemku. Nebyla schopna uvést konkrétní rok, od něhož si existenci oplocení bezpečně vybavuje. V tomto rozsahu soud její výpověď považuje za přirozenou a nepřikrášlenou, neboť žalobkyně netvrdila znalost okolností, které si vzhledem ke svému věku objektivně ani pamatovat nemohla. Některé části výpovědi žalobkyně mají převážně hodnotící charakter. Jde zejména o tvrzení, že postup žalované je veden mstou vůči její dceři, případně o její názory na motivaci jednotlivých představitelů obce nebo jiných osob. K těmto subjektivním hodnocením soud při zjišťování skutkového stavu nepřihlížel, neboť nejsou podložena konkrétními poznatky žalobkyně. Význam účastnických výpovědí žalobkyně soud spatřuje především v tom, že dokládají její tvrzení o dlouhodobém užívání sporných částí pozemku její rodinou a o jejím přesvědčení, že oplocení po desetiletí setrvávalo ve stejné poloze. Samy o sobě však výpovědi žalobkyně nemohou prokazovat historický vznik oplocení ani přesný průběh hranic v nejstarších obdobích, neboť žalobkyně k těmto okolnostem nemá vlastní přímé poznatky. V tomto směru bylo nutno její výpověď hodnotit ve spojení s ostatními důkazy.

36. U slyšených svědků soud uvádí pro snazší orientaci i rok jejich narození, neboť v řadě případů svědci ve svých výpovědích vztahovali popisované události ke svému tehdejšímu věku. V takovém případě soud mnohdy uvádí pro větší přehlednost též konkrétní rok či časové rozmezí popisované události, k němuž dospěl tak, že přičetl svědkem tvrzený věk k roku jeho narození. Jsou uvedeni nejprve svědci, jejichž výslech navrhla žalobkyně (jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO), následně svědci slyšení na návrh žalované (tituly před jménem jméno FO, jméno FO, jméno FO). Již bylo zmíněno, že soud svědky vyslechl po změně v jeho obsazení znovu, s výjimkou paní jméno FO (navržena žalobkyní – její výpověď soud rekapituluje a hodnotí jako poslední) a pana jméno FO (navržen žalobkyní). Soud je schopen komplexně hodnotit jen výpovědi těch svědků, které osobně slyšel. Tyto výpovědi však současně porovnával s přepisem jejich prvních výpovědí, s nimiž je seznámen jen z protokolů o jednání. K prvním výpovědím je třeba dodat, že byly protokolovány dle diktátu soudkyně, zatímco druhé výpovědi byly nahrávány a v protokolech o jednáních je jejich doslovný přepis. 37. jméno FO, nar. rok, dcera žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 129 verte–130 verte), že na pozemku hospodařili nejdříve její prarodiče a poté rodiče (žalobkyně s manželem). Ona tam pomáhala, nosila vodu z hasičské nádrže. Někdy před narozením syna svědkyně, který se narodil v roce rok, si žalobkyně s manželem nechali vyvrtat na pozemku studnu. Bylo to tedy v roce 1981 či 1982. Hranice pozemku jsou stále stejné. S oplocením ani s jednotlivými sloupky se nehnulo. Manžel žalobkyně plot opravoval, protože byl starý a ztrouchnivělý. V části směrem k lesu byl terén původně ještě svažitější než nyní, trochu se to navezlo, ale sloupky zůstaly pořád ve stejné úrovni, pouze se nahradily ty dřevěné, které uhnily. Poslední výměna dřevěných sloupků za kovové proběhla ještě před covidem. Jde-li o přední část pozemku, sloupky se měnily asi v roce 2022; někde se daly kovové, ale na původní místo. Od doby, kdy pozemek získala darem od žalobkyně, k žádnému posunu nedošlo. Pouze vyměnili pět sloupků kvůli zabezpečení pozemku, jelikož se původní dřevěný plot vyvracel. Jeden sloupek byl umístěn mimo stávající oplocení (je zachycen na fotografii na č. l. 99), a to v návaznosti na provedené zaměření; nemají však problém s jeho odstraněním. Žalovaná obec se poprvé ozvala poté, co žalobkyně převedla pozemek na svědkyni a svědkyně s manželem vybudovali nové sloupky. Starostka žalované jí telefonicky sdělila, ať sloupky okamžitě odstraní. Oplocení pozemku je stále ve stejných hranicích od doby, kam paměť svědkyně sahá. 38. jméno FO, nar. rok, dcera žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 209–210 verte), že jako dítě na pozemek chodívala s prarodiči (rodiči žalobkyně). Pozemek si vybavuje od svých 7 až 9 let. Dědeček zemřel, když jí bylo 10 let, a ještě si jej pamatuje. Pěstovali tam zeleninu, např. okurky, měli meruňku, rybízy, posezení. Po smrti dědečka pomáhali babičce rodiče svědkyně. Když již babička nemohla, převzali péči o pozemek rodiče svědkyně. Oplocení si pamatuje stále ve stejných hranicích. Původně tam byl nižší plot, který rodiče svědkyně předělávali, avšak ve stejných hranicích. Svědkyně zmínila výměnu sloupků po levé straně při vstupu do zahrady; plot se vyvracel, žalobkyně tehdy požádala švagra a byly osazeny dva nové sloupky a místo latěk drátěný plot. Dokud žil otec svědkyně, o plot se staral. Po jeho smrti se o pozemek starala žalobkyně. Kvůli zdravotním problémům nabídla svědkyni a dalším dvěma dcerám, zda pozemek nechtějí převzít. Svědkyně věděla, jak se na pozemku prarodiče a rodiče nadřeli, proto souhlasila. S manželem pak chtěli dát plot do pořádku, budovali sloupky a tehdy se ozvala starostka žalované. Ke sloupku, který byl umístěn mimo stávající oplocení a je zachycen na fotografii na č. l. 99, uvedla, že má informaci od žalobkyně, že když v roce rok obec prováděla vyměřování, ptal se jeden muž žalobkyně, proč nemají oplocení zároveň s přístavkem na nářadí, tedy až do míst, kde svědkyně s manželem později vybudovali zmíněný sloupek. Na místě se tehdy měly dělat i nějaké značky. Svědkyně dále uvedla, že když si poté nechali vypracovat zaměření, zjistilo se, že to v plánech nesedí, proto o to ani nežádají a klidně to uklidí (zjevně míněno tak, že sporné pozemky dle žalobního návrhu nezasahují až po nově zabudovaný sloupek na fotografii na č. l. 99). Zmínila též spodní část pozemku, kde nechali vystavět opěrnou zeď, protože plot zcela spadl do lesa.

39. Soud hodnotil výpovědi svědkyně jméno FO s přihlédnutím k tomu, že svědkyně je dcerou žalobkyně, současnou vlastnicí pozemku parc. č. hodnota a osobou, která se v jiném, nyní přerušeném řízení domáhá vůči žalované určení vlastnického práva ke stejným sporným pozemkům pro případ, že by vlastnické právo k nim nenabyla vydržením již žalobkyně. V případě úspěchu žalobkyně v tomto řízení lze předpokládat, že se svědkyně v budoucnu stane i vlastnicí sporných pozemků. Svědkyně má proto na výsledku tohoto řízení zřejmý osobní a majetkový zájem. Tyto okolnosti však samy o sobě nečiní její výpovědi nevěrohodnými. Obě výpovědi svědkyně jsou v podstatných bodech vzájemně souladné. Při prvním výslechu uvedla, že si užívání zahrady vybavuje přibližně od svých 10 let. Při druhém výslechu tuto dobu upřesnila tak, že si pamatuje ještě svého dědečka, který zemřel, když jí bylo 10 let, a své první vzpomínky proto zasadila přibližně do věku 7 až 9 let, tedy zhruba na konec 60. let nebo počátek 70. let. V obou výpovědích svědkyně shodně popisovala, že zahradu nejprve užívali její prarodiče a následně žalobkyně s manželem, jimž svědkyně jako dítě pomáhala, mimo jiné nošením vody z hasičské nádrže. V první výpovědi dobu vyvrtání studny zařadila do let 1981 či 1982, tedy před narození svého syna v roce rok. Svědkyně v obou výpovědích shodně uváděla, že oplocení si od svých prvních vzpomínek, tedy přibližně od přelomu 60. a 70. let, pamatuje ve stejných hranicích. Popsala, že původní oplocení bylo dřevěné, postupně trouchnivělo a bylo opravováno či nahrazováno po částech. Při prvním výslechu uvedla, že plot opravoval již její otec a že později byly uhnilé dřevěné sloupky nahrazovány kovovými, aniž se změnila jejich poloha. Při druhém výslechu obdobně popsala, že její rodiče původní menší plot postupně předělávali, avšak stále ve stejných hranicích. Uvedla rovněž krátkodobé použití drátěného oplocení v přední části, které mělo být kvůli silnému větru opět nahrazeno deskami. Tyto dílčí rozdíly v popisu použitých materiálů a jednotlivých oprav soud nepovažuje za rozpory, nýbrž za vzájemně se doplňující popis postupné údržby oplocení. Časově svědkyně zařadila poslední výměnu dřevěných sloupků za kovové do doby před pandemií covidu-19, při prvním výslechu přibližně šest let zpět, tedy zhruba do roku 2018. V přední části zahrady měly být některé sloupky vyměněny přibližně v roce 2022. Při druhém výslechu uvedla, že ještě před pandemií byly v části směrem do obce osazeny dva nové sloupky a namísto latěk část drátěného plotu, protože se původní oplocení vyvracelo. V obou výpovědích přitom tvrdila, že nové sloupky byly osazeny na místa původních a že uvedené práce nepředstavovaly posun hranice. Ani rozdíl v přesném časovém zařazení jednotlivých oprav soud nepovažuje za zásadní, neboť svědkyně zjevně popisovala několik oprav provedených v různých částech oplocení a sama jejich data uváděla pouze přibližně. Samostatně svědkyně v obou výpovědích popsala betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l. 99, který byl osazen mimo dosavadní oplocení. Při prvním výslechu jeho osazení zařadila přibližně do roku 2021 nebo 2022 a výslovně připustila, že tento sloupek na místě dříve nebyl. Při druhém výslechu vysvětlila, že jej její manžel osadil na základě informace zprostředkované žalobkyní o průběhu šetření v roce 2007, podle níž měla zahrada sahat až k přístavku na nářadí. Po následném zaměření však zjistili, že tato poloha neodpovídá dostupným podkladům, proto se určení vlastnického práva k této části nedomáhají a sloupek jsou ochotni odstranit. Toto přiznání soud nepovažuje za rozpor s tvrzením svědkyně o neměnnosti dosavadního oplocení, neboť svědkyně v obou výpovědích jasně rozlišovala tento nově osazený sloupek mimo stávající plot od oplocení, které podle ní dlouhodobě vymezovalo užívanou zahradu. Výpovědi svědkyně jsou souladné také v popisu vzniku sporu. Pozemek parc. č. hodnota nabyla darem od žalobkyně v roce 2021. Podle obou výpovědí se do té doby osobně nesetkala s tvrzením, že by oplocení zasahovalo do obecního pozemku. Spor měl vzniknout až na jaře roku 2022, kdy svědkyně s manželem začali zabezpečovat rozpadající se plot a osazovat nové sloupky a kdy ji telefonicky kontaktovala starostka žalované. Toto časové zařazení odpovídá i tomu, že výzva žalované k odstranění plotu je datována dnem 13. 6. 2022. Výpověď svědkyně je proto významná pro zjištění, kdy se ona sama poprvé dozvěděla o nesouhlasu žalované s rozsahem oplocení. Sama však nemůže prokázat, že před rokem 2022 nebyla na nesoulad upozorněna žalobkyně nebo jiný člen její rodiny. Omezenou důkazní hodnotu mají výpovědi svědkyně ve vztahu ke komisionálnímu šetření v roce rok. Svědkyně při druhém výslechu výslovně uvedla, že v té době bydlela v adresa, šetření se neúčastnila a záležitost řešila žalobkyně. Informace o tom, co měl žalobkyni sdělit člen komise, má tedy pouze zprostředkovaně od žalobkyně. Tato část její výpovědi neprokazuje skutečný obsah sdělení členů komise ani to, zda byla žalobkyně v roce 2007 upozorněna na připlocení obecního pozemku. Soud považoval výpovědi svědkyně za věrohodné zejména v části vycházející z jejích vlastních dlouhodobých vzpomínek, tedy pokud jde o užívání zahrady jejími prarodiči a rodiči přibližně od přelomu 60. a 70. let, existenci oplocení v době, kterou si pamatuje, a jeho postupné opravy. Výpovědi svědkyně podporují závěr, že od počátku 70. let vnímala oplocení jako stabilní a sama nezaznamenala jeho posun. Její osobní poznatky však nezasahují do doby před jejími prvními dětskými vzpomínkami a samy o sobě nemohou prokázat historický průběh hranice. S ohledem na její příbuzenský vztah k žalobkyni a majetkový zájem nepovažoval soud její výpovědi za dostačující důkaz o neměnnosti oplocení, přisoudil jim však podpůrný význam ve spojení s dalšími důkazy. 40. jméno FO, nar. rok, zeť žalobkyně (manžel jméno FO), při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 146–146 verte), že se s dcerou žalobkyně zná 45 let, z toho 44 let jsou manželé. Pozemek zná po celou dobu beze změny, včetně jeho hranic a oplocení. Věc začali řešit z popudu obce. I na něj starostka žalované řvala do telefonu. Kvůli tomuto konfliktu s žalovanou si pozvali geodeta, který pozemek zaměřil. Geodet jim sdělil, že plot je tak, jak byl původně, je tedy zakreslen a zaměřen přesně. Také ale zjistil, že „špica vepředu a špica zboku je snad obecní“. Svědek dále vypověděl, že plot nebudoval. S ohledem na stáří plotu se opravoval v části, v níž se vyvrátil; opravu prováděl švagr. K výměně sloupků u cesty svědek uvedl, že byly umístěny na stejné místo. Jeden betonový sloupek mimo stávající oplocení je tam dle svědka „omylem“. Žalobkyně mu sdělila, že jí geodet řekl, že si má pozemek takto zaplotit, proto jej tam svědek na žádost žalobkyně osadil. Bylo to ještě předtím, než si na místo pozval s manželkou geodeta, a předtím, než se na ně obrátila žalovaná. 41. jméno FO, nar. rok, zeť žalobkyně (manžel jméno FO), při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 211–212 verte), že v obci adresa nikdy nebydlel. Pozemek poprvé zaregistroval před 46 lety, když chodil s dcerou žalobkyně. Tehdy pozemek užívali rodiče žalobkyně. Jezdil tam na návštěvu přibližně jednou za měsíc. Pozemek je stále ve stejných rozměrech, oplocení se neposunovalo. K opravám plotu včetně výměny sloupků od roku 1940 docházet muselo. Svědek se na opravách nikdy přímo nepodílel. Když spadla část plotu v přední části u betonového sloupu, kde je „krpál“ k sousedům, kteří na pád plotu upozornili, opravoval jej švagr, a to ve stejných místech. Tato oprava proběhla tak před 10 až 15 lety. Betonové sloupky v přední části osazoval již svědek asi v roce 2022, protože celý plot byl vyvrácený. Kdyby k tomu nepřistoupil, plot by již ležel na zemi. Právě výměna sloupků v přední části vyvolala tento spor. Ve stejné době osadil i betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l. 99, protože žalobkyni bylo při digitalizaci sděleno, že má pozemek takto zaplotit, jelikož i tato část patří k pozemku. Tuto informaci má od žalobkyně. Po telefonickém kontaktování ze strany žalované v roce 2022 si s manželkou pozvali geodeta k zaměření pozemku. K opravám plotu docházelo samozřejmě i na straně směrem k lesu, nikoli však k jeho posunům. K zahradnímu domku uvedl, že byl vybudován v době, kdy měla dcera svědka 3 nebo 4 roky; nyní má 45 let, tudíž před 41 či 42 lety.

42. Soud hodnotil výpovědi svědka jméno FO s přihlédnutím k tomu, že je zetěm žalobkyně a manželem jméno FO, na kterou žalobkyně převedla pozemek parc. č. hodnota a která se v jiném, nyní přerušeném řízení domáhá vůči žalované určení vlastnického práva ke stejným sporným pozemkům pro případ, že by vlastnické právo k nim nenabyla vydržením již žalobkyně. V případě úspěchu žalobkyně v tomto řízení lze předpokládat, že se manželka svědka v budoucnu stane i vlastnicí sporných pozemků. Výsledek řízení se proto může přímo dotknout majetkových poměrů rodiny svědka. Tyto okolnosti však samy o sobě nečiní jeho výpovědi nevěrohodnými. Obě výpovědi svědka jsou v jádru vzájemně souladné. Při prvním výslechu dne datum uvedl, že manželku zná 45 let a 44 let jsou manželé; při druhém výslechu dne datum odpovídajícím způsobem uvedl, že ji zná 46 let a 45 let jsou manželé. Pozemek tedy zná přibližně od roku 1979. V obou výpovědích shodně tvrdil, že jej po celou tuto dobu vnímal ve stejných rozměrech a se stejným průběhem oplocení. Současně připouštěl, že v obci nikdy nebydlel a na pozemek jezdil pouze na návštěvy, podle druhé výpovědi přibližně jednou za měsíc. Jeho výpověď proto nevychází z každodenního nebo soustavného sledování stavu oplocení v té době. Shodně v obou výpovědích rozlišoval mezi opravami oplocení a změnou jeho polohy. Uváděl, že plot vzhledem ke svému stáří chátral, vyvracel se a musel být opravován, avšak opravy podle něj probíhaly ve stejných místech. Při prvním výslechu zmínil opravu části vyvráceného plotu provedenou švagrem. Při druhém výslechu ji časově zařadil přibližně 10 až 15 let zpět, tedy zhruba do let 2010 až 2015, a lokalizoval ji do přední části pozemku u betonového sloupu. V obou výpovědích uváděl, že při této opravě nedošlo k posunu oplocení. Jeho popis odpovídá v základních rysech výpovědím žalobkyně a jméno FO, které rovněž hovořily o postupných opravách rozpadajícího se plotu bez změny jeho polohy. Při prvním výslechu svědek uvedl, že sám ploty nebudoval a na jejich opravách se nepodílel. Při druhém výslechu toto tvrzení upřesnil tak, že se nepodílel na dřívějších opravách, avšak přibližně v roce 2022 sám vyměňoval betonové sloupky v přední části, protože původní plot byl vyvrácený a sloupky uhnilé. Soud v tom neshledal zásadní rozpor. Z kontextu první výpovědi je patrné, že svědek hovořil především o historickém budování a dřívějších opravách plotu; již v této výpovědi současně přiznal, že osadil samostatný betonový sloupek mimo dosavadní oplocení. Druhá výpověď tak jeho osobní účast na nejnovějších pracích pouze popsala přesněji. Samostatně je nutno hodnotit betonový sloupek zachycený na fotografii na č. l.

99. Svědek v obou výpovědích otevřeně uvedl, že jej osadil sám přibližně v letech 2021 nebo 2022 a že tento sloupek na místě předtím nebyl. Podle jeho výpovědi tak učinil na žádost žalobkyně, která mu zprostředkovala informaci, že jí měl při dřívějším zaměřování geodet sdělit, že zahrada sahá až do tohoto místa. Svědek však nebyl přítomen šetření ani údajnému sdělení geodeta a tuto informaci měl pouze od žalobkyně. Jeho výpověď proto neprokazuje skutečný obsah sdělení učiněného při komisionálním šetření. Poznatky svědka o komisionálním šetření a obnově katastrálního operátu v roce rok jsou pouze zprostředkované. Obě výpovědi se shodují v časovém zařazení vzniku sporu. Svědek uvedl, že betonové sloupky v přední části osazoval přibližně v roce 2022 a že právě poté žalovaná poprvé požadovala jejich odstranění. Tento údaj odpovídá výpovědi jméno FO i písemné výzvě žalované ze dne 13. 6. 2022. Výpověď svědka je proto významná pro zjištění okolností oprav prováděných v roce 2022 a toho, kdy se on sám o nesouhlasu žalované dozvěděl. Neprokazuje však, že obec nebo její představitelé neuplatnili výhrady vůči žalobkyni již dříve. Při druhém výslechu svědek dále uvedl, že zahradní domek v době, kdy pozemek poprvé poznal, ještě nestál. Jeho výstavbu spojil s dobou, kdy měla jeho dcera přibližně tři nebo čtyři roky, a časově ji tak zařadil asi 41 až 42 let před výslechem, tedy přibližně do let 1983 až 1984. Uvedl, že domek byl podle jeho přesvědčení vybudován uvnitř tehdejšího oplocení a že při jeho výstavbě nedošlo k úpravě hranice. Tento časový údaj je v souladu s jeho tvrzením, že pozemek zná již od roku 1979, i s výpovědí jeho manželky, která zahradní domek rovněž spojovala s obdobím, kdy byla jejich dcera malá. Výpověď svědka tak podporuje závěr, že zahradní domek byl vybudován až po době, od níž svědek pozemek znal, a že svědek v souvislosti s jeho výstavbou nezaznamenal posun plotu. Věrohodnost svědka v části založené na jeho vlastním pozorování podporuje, že otevřeně přiznal osazení sloupku mimo dosavadní oplocení a nezastíral ani opravy prováděné v roce 2022. Jeho výpověď však byla místy silně emotivní a kritická vůči žalované Jméno žalované. Tvrzení o chování představitelů obce či nedostatečné údržbě okolních pozemků nemají pro posouzení průběhu oplocení podstatný význam a soud z nich žádné skutkové závěry neučinil. Soud považoval výpovědi svědka za věrohodné především v části týkající se jeho vlastního vnímání pozemku přibližně od roku 1979, návštěv pozemku, jemu známých oprav oplocení, osazení betonových sloupků v roce 2022 a výstavby zahradního domku přibližně v letech 1983 až 1984. Jeho výpovědi podporují závěr, že svědek za dobu, po kterou pozemek znal, nezaznamenal posun plotu. S ohledem na to, že v obci nebydlel, pozemek navštěvoval zpravidla jen jednou měsíčně, na starších opravách se nepodílel a má na výsledku řízení nepřímý rodinný a majetkový zájem, však jeho výpovědi samy o sobě nemohou prokazovat nepřetržitou neměnnost oplocení ani stav před rokem 1979. I této výpovědi soud přisoudil podpůrný význam ve spojení s dalšími důkazy. 43. jméno FO, nar. rok, dcera žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 146 verte), že ve adresa nebydlí od svých 18 let, což odpovídá roku 1977. Na zahradu chodila ještě s babičkou a dědečkem; nosili vodu z rybníka a zalévali. S plotem se nikdy nehýbalo ani se nevyměňoval. Povědomí o pozemku má od svých sedmi let, tj. přibližně od roku 1966. 44. jméno FO, nar. rok, dcera žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 212 verte–213), že si pozemek vybavuje od doby, kdy měla tři roky, tedy od roku 1962. Naposledy byla na místě před dvěma či třemi lety. Hranice a plot si pamatuje tak, jak to je. K výměně sloupků uvedla, že ví o opravě krajního sloupku „na kopečku“, kde jsou kameny a plot ujíždí; plot bylo třeba spravit a zabezpečit, aby nespadl, avšak stále na stejném místě. Neví o tom, že by nějaké opravy prováděl i pan jméno FO, protože na místě dva až tři roky nebyla.

45. Soud hodnotil výpovědi svědkyně jméno FO s přihlédnutím k tomu, že je dcerou žalobkyně a sestrou svědkyně jméno FO, má tak blízký rodinný vztah k osobám, v jejichž majetkové sféře se výsledek řízení může projevit. Z jejího vystupování však soud nenabyl dojmu, že by výpověď vědomě přizpůsobovala ve prospěch žalobkyně. Zejména při druhém výslechu otevřeně připouštěla, které okolnosti nezná nebo si je přesně nepamatuje. Obě výpovědi jsou ve svém základu souladné. Svědkyně shodně uváděla, že na zahradu chodila již s prarodiči, později ji užívali a udržovali její rodiče a že si oplocení pamatuje stále ve stejném místě. Při prvním výslechu dne datum uvedla, že má povědomí o zahradě a jejím oplocení přibližně od svých sedmi let, tedy od roku 1966. Při druhém výslechu dne datum posunula počátek svých vzpomínek již do věku přibližně tří let, tedy do roku 1962. Tento rozdíl soud nepovažuje za zásadní rozpor, přihlíží však k tomu, že spolehlivost vzpomínek vztahovaných již ke třetímu roku života je přirozeně omezená. Za přesvědčivější proto soud považuje časové vymezení uvedené při prvním výslechu, tedy přibližně od roku 1966. Svědkyně žila ve adresa do svých 18 let, tedy přibližně do roku 1977. Pro toto období měla bezprostřednější možnost vnímat způsob užívání zahrady a umístění oplocení. Také později se na místo vracela při návštěvách a pomáhala žalobkyni, zejména po smrti jejího manžela, například sečením trávy. Naposledy však byla na místě přibližně dva až tři roky před druhým výslechem. Její výpověď má proto největší význam pro stav, který vnímala v dětství a dospívání. Určitý nesoulad je patrný v popisu oprav plotu. Při prvním výslechu svědkyně kategoricky uvedla, že se s plotem nikdy nehýbalo a že se plot ani celý, ani částečně nevyměňoval. Při druhém výslechu však připustila, že krajní část plotu na kamenitém svahu bylo nutné opravovat a zabezpečovat proti pádu, byť podle ní stále na stejném místě. O novějších opravách prováděných jméno FO nevěděla, protože se v té době na místě nezdržovala. Tvrzení z první výpovědi, že plot nebyl nikdy ani částečně vyměněn, navíc neodpovídá výpovědím žalobkyně, jméno FO ani jméno FO, kteří shodně popisovali opakované opravy zchátralého oplocení a výměny jednotlivých sloupků. Soud proto nepřijal tvrzení svědkyně, že plot zůstal po celou dobu fyzicky totožný a nebyl ani částečně vyměňován. Její výpověď v této části spíše vyjadřuje, že opravami podle jejího vnímání nedocházelo ke změně polohy oplocení. Takto chápaná výpověď je v souladu s výpověďmi žalobkyně, jméno FO a jméno FO, kteří připouštěli opravy či výměny částí plotu, ale popírali jeho posun. Výpovědi svědkyně soud proto považoval za podpůrný důkaz o tom, že nejméně od druhé poloviny 60. let vnímala zahradu jako užívanou rodinou žalobkyně a oplocenou v dlouhodobě stejné poloze. Její výpověď však sama o sobě neprokazuje fyzickou neměnnost jednotlivých částí plotu, přesný průběh hranice ani skutečnost, že k žádné změně oplocení nemohlo dojít v době, kdy se svědkyně na místě pravidelně nezdržovala. 46. jméno FO, nar. rok, vnučka žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 147), že ve adresa trávila celé dětství, na zahradu s babičkou a dědou pravidelně chodili. Ploty ani hranice se neměnily. 47. jméno FO, nar. rok, vnučka žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 213 verte–214), že pozemek sloužil jako zahrada. Jako děti tam jezdily na prázdniny. Naposledy byla na místě před dvěma či třemi lety. Pokud je jí známo, plot se nikdy neposunoval. O opravách plotu nic neví. K dotazu na sporný pozemek v přední části, tedy na „odskok“ oproti sousednímu pozemku, uvedla, že takto byl užíván po celou dobu. Nevšimla si žádných změn v rozsahu užívání.

48. Soud hodnotil výpovědi svědkyně jméno FO s přihlédnutím k tomu, že jde o vnučku žalobkyně. Nenabyl však dojmu, že by výpovědi vědomě přizpůsobovala ve prospěch žalobkyně. Svědkyně vypovídala stručně, nepouštěla se do spekulací a otevřeně připouštěla, které okolnosti nezná. Obě výpovědi jsou ve svém podstatném obsahu vzájemně souladné. Svědkyně shodně uvedla, že ve adresa trávila dětství, jezdila tam na prázdniny a na zahradu pravidelně chodila s prarodiči. V obou výpovědích rovněž uvedla, že nezaznamenala změnu hranic ani posun oplocení. Při druhém výslechu výslovně potvrdila, že přední část zahrady s odskokem oproti sousedním pozemkům byla v době, na kterou si pamatuje, užívána ve stejném rozsahu a že si nevšimla žádné změny tohoto stavu. Výpovědi se liší pouze v míře přesnosti, s jakou svědkyně hovořila o samotném plotu. Při prvním výslechu kategoricky uvedla, že se ploty neměnily ani nevyměňovaly. Při druhém výslechu již přesněji uvedla, že o případných opravách plotu nic neví, avšak nezaznamenala jeho posun. Pokud by soud přijal její první vyjádření, že jednotlivé části oplocení nebyly nikdy opravovány či vyměňovány, takový závěr by odporoval výpovědím žalobkyně, jméno FO, jméno FO, případně i jméno FO, z nichž vyplývá, že zchátralý plot byl v průběhu let opakovaně opravován a jeho jednotlivé části byly nahrazovány. Výpověď svědkyně soud chápe tak, že sama nezaznamenala změnu polohy plotu, nikoli tak, že plot zůstal po celou dobu totožný. Svědkyně neuvedla konkrétní roky ani svůj věk v době, kdy na zahradu jako dítě docházela. Její výpověď proto nelze přesně časově zařadit a její důkazní význam je v tomto směru menší než u výpovědí jméno FO a jméno FO, které počátek svých vzpomínek spojily přibližně s koncem 60. nebo počátkem 70. let. Naposledy byla svědkyně na místě přibližně dva až tři roky před výslechem ze dne datum, tedy přibližně v letech 2022 až 2023. Neznala však dobu ani okolnosti oprav oplocení a nevěděla nic o komisionálním šetření či digitalizaci. Soud výpovědím svědkyně přisoudil podpůrný význam. Potvrzují, že v době jejího dětství vnímala zahradu jako dlouhodobě užívanou prarodiči a oplocenou včetně přední části s odskokem oproti sousedním pozemkům, přičemž sama nezaznamenala posun hranic ani změnu rozsahu užívání. S ohledem na chybějící konkrétní časové údaje, nepravidelnou přítomnost svědkyně na místě a její neznalost jednotlivých oprav však její výpovědi samy o sobě neprokazují nepřetržitou neměnnost oplocení v celém rozhodném období. V tomto směru zapadají do výpovědí žalobkyně, jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří rovněž popisovali dlouhodobě stejné umístění oplocení, byť na rozdíl od svědkyně připouštěli jeho postupné opravy a výměny jednotlivých částí. 49. jméno FO, nar. rok, synovec žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 148), že k žalované Jméno žalované nemá žádný zvláštní vztah kromě toho, že do adresa v dětství často jezdil. Jezdil tam pořád, minimálně každý týden, soboty a neděle tam trávil přibližně do svých 17 až 18 let, což odpovídá roku 1980 či 1981. Zahrada žalobkyně je stále ve stejných hranicích. Nachází se vedle pozemku paní jméno FO. jméno FO měli plot stále rozbitý. Do zahrady žalobkyně se chodilo směrem od cesty, od kravína, a vstup do zahrady byl na vršku. Má za to, že plot je pořád stejný, nezměněný. Žádné změny na plotu nezaznamenal, neví o nich. Myslí si, že se nový plot nikdy nedělal, ale už na místě několik let nebyl, přibližně tři roky, možná déle, ale dřív tam chodil pravidelně na procházku se psem. 50. jméno FO, nar. rok, synovec žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 259 verte–262 verte), že jsou s žalobkyní v kontaktu přibližně jednou za půl roku až rok. Jejich vztahy jsou normální, běžné. Ve adresa měl dědu a jako dítě tam jezdil. Pozemek si pamatuje přibližně od svých sedmi let, tedy zhruba od roku 1970, avšak připustil, že jde o dobu dávno minulou a detaily si přesně nepamatuje. V té době se na pozemku sekala tráva pro králíky. Na místo jezdil přes léto přibližně dvakrát až třikrát. Toto období časově zařadil zhruba do svých 12 až 13 let, tedy přibližně do roku 1975. Poté se již na místo pravidelně nedostavoval a o stavu pozemku po roce 1975 mu není nic známo. V době, kdy pozemek jako dítě vnímal, byla první zahrada u domu přibližně zároveň s domem, zatímco druhá zahrada, jíž měl na mysli zahradu žalobkyně, byla vůči ní „odskočená“ dopředu. Zadní části byly zhruba na stejné úrovni. Na dotaz, zda byl na pozemku kolem roku 1970 plot, uvedl, že si myslí, že tam byly dřevěné ploty. Pozemek měl být tehdy užíván pravděpodobně strýcem nebo dědou jméno FO, což si však již přesně nepamatuje. K případné změně hranic uvedl, že si není vědom, že by se hranice pozemku během času měnily. O posunech plotu v přední části či směrem k lesu mu není nic známo. Uvedl, že kdyby kolem pozemku pravidelně chodil, mohl by to hodnotit, avšak na místě mnoho let nebyl. Myslí si, že stav zůstal stejný. Byly tam velké vzrostlé stromy a podle něj by bylo poznat, kdyby se tam něco dělo. K opravám plotu vypověděl, že o nich obecně nic neví. Vybavuje si pouze, že se snad opravovalo vzadu směrem do lesíka, protože tam běhali zajíci, avšak přesně si to již nepamatuje. O digitalizaci ve adresa nic neví. Rovněž mu není známo, že by se na obci někdy řešily vlastnické spory či spory o hranice tohoto pozemku. Při promítání fotografií pořízených při ohledání na místě samém dne datum se svědek zpočátku hůře orientoval. Po předložení fotografie na č. l. 195 se zorientoval v cestě, vstupu na pozemek a v „břížku“, resp. kamenném břehu, který si pamatoval. K odskoku oproti sousednímu pozemku uvedl, že zhruba odpovídá tomu, co si pamatuje, avšak nedokáže určit, zda šlo o metr, dva, čtyři či jinou vzdálenost. Při pohledu na fotografie odhadl, že podle tří sloupků by mohlo jít asi o sedm metrů, ale současně zdůraznil, že po tolika letech to nelze přesně posoudit. Svědek poznal na fotografiích starou boudu, avšak nedokázal říci, zda tam byla již v letech 1970 až 1975. K dřevěnému plotu směrem do žlebu do lesa, resp. do „leséka“, uvedl, že jej na fotografiích rozpoznává. Na dotaz, zda současné ohraničení a výměra pozemku odpovídají stavu, který si pamatuje z dětství, uvedl, že přesně to říci nedokáže, neboť se situace po 50 letech těžko hodnotí a v době jeho dětství byl kolem vzrostlý les a břeh byl zarostlý křovím. Žádnou výraznou změnu však podle fotografií nepozoruje. K tomu, zda přední část od boudy směrem k bráně a cestě byla užívána Jméno žalobkyně již v době, kdy se na pozemku pohyboval, uvedl, že si to nepamatuje. Vybavil si pouze, že v zahradách byly staré ovocné stromy, například kadlátky či ryngle. Na dotaz, zda aktuální stav podle fotografií odpovídá stavu, který znal z dětství, uvedl, že si myslí, že na 80 až 90 % určitě. Na dotaz, zda by odskok v přední části mohl být tehdy jen jeden nebo dva metry, uvedl, že jeden metr určitě ne; podle něj to bylo rozhodně více, ale nedokáže říci kolik, protože místo bylo zarostlé a jde o velmi starou vzpomínku.

51. Soud hodnotí výpovědi svědka jméno FO jako věrohodné, byť přihlédl k tomu, že svědek je synovcem žalobkyně. Jejich současný kontakt je však podle druhé výpovědi pouze občasný, přibližně jednou za půl roku až rok, a svědek nevystupoval emotivně ani zjevně ve prospěch žalobkyně. Naopak opakovaně připouštěl hranice své paměti, rozlišoval mezi tím, co si pamatuje, co si pouze myslí a co již neví, a nepředstíral znalost pozdějšího vývoje pozemku. Obě výpovědi jsou ve svém podstatném jádru souladné. Svědek shodně uváděl, že pozemek zná z dětství, že na něj chodil s příbuznými a že v období, které si pamatuje, nezaznamenal změnu hranic ani polohy oplocení. Při prvním výslechu dne datum uvedl, že do adresa jezdil od dětství nejméně každý týden a o víkendech se tam zdržoval přibližně do svých 17 či 18 let, tedy do let 1980 či 1981. Při druhém výslechu dne datum však své pravidelné návštěvy předmětného místa omezil přibližně na období od 7 do 12 či 13 let, tedy zhruba na léta 1970 až 1975, a výslovně uvedl, že o stavu pozemku po roce 1975 nic neví. Tento rozdíl v časovém vymezení soud nepovažoval za rozpor zpochybňující věrohodnost svědka. Svědek popisoval události staré více než 50 let a sám zdůrazňoval, že si přesné časové údaje již nepamatuje. Druhá, podrobnější výpověď však význam jeho poznatků zpřesňuje a omezuje. Soud proto jeho výpověď považoval za spolehlivý podpůrný důkaz především ke stavu pozemku v letech 1970 až 1975, nikoli k nepřetržité neměnnosti oplocení od tohoto období až do současnosti. Za významné soud považoval, že svědek při druhém výslechu konkrétně popsal již v období kolem roku 1970 existující odskok zahrady žalobkyně v přední části oproti sousední zahradě. Uvedl, že sousední zahrada končila přibližně zároveň s domem, zatímco zahrada žalobkyně byla posunuta o zřetelný kus dopředu. Přesnou vzdálenost i vzhledem k zarostlému kamennému břehu určit nedokázal, vyloučil však, že by šlo pouze o jeden metr, a uvedl, že odskok byl rozhodně větší. Při promítnutí fotografií současného stavu vyjádřil přesvědčení na 80 až 90 %, že tento stav odpovídá tomu, co na místě vnímal v dětství. Odskok zachycený na fotografiích mu zhruba odpovídal a při konfrontaci s aktuálním stavem nepozoroval žádnou výraznou změnu rozlohy pozemku. Soud přitom nepřehlédl, že svědek se na fotografiích zpočátku obtížně orientoval a přesnou polohu ani výměru pozemku určit nedokázal. Jeho odhad 80 až 90 % proto nelze chápat jako přesné potvrzení totožnosti historického a současného průběhu oplocení. Význam jeho výpovědi spočívá v tom, že současný výrazný odskok přední části pozemku mu nepřipadal jako nový nebo překvapivý jev, tím méně „do očí bijící“, ale rámcově odpovídal stavu, který si pamatoval již z počátku 70. let. Určitý nesoulad je patrný také v popisu oprav oplocení. Při prvním výslechu svědek uvedl, že se podle jeho vědomí nový plot nikdy nedělal a plot zůstal stejný. Při druhém výslechu připustil neurčitou vzpomínku na opravu zadního plotu směrem k lesíku, patrně v souvislosti se zajíci. Současně však výslovně uvedl, že o opravách plotu nemá přesné poznatky. Soud proto jeho první výpověď nechápal tak, že oplocení zůstalo po celou dobu totožné, což by ostatně odporovalo výpovědím žalobkyně a dalších jí navržených svědků o postupných opravách zchátralého plotu. Výpověď svědka je v tomto směru použitelná k závěru, že sám nezaznamenal změnu polohy oplocení. Výpověď svědka je v základním závěru v souladu s výpověďmi žalobkyně, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří rovněž uváděli, že oplocení vnímali dlouhodobě ve stejné poloze. Oproti těmto osobám však svědek jméno FO nemá přímý ani očekávaný majetkový prospěch z výsledku řízení a udržuje s žalobkyní pouze omezený kontakt. Jeho výpověď proto představuje samostatný podpůrný důkaz o tom, že výrazný (viditelný) odskok přední části pozemku nebyl vytvořen až v 90. letech, při digitalizaci v roce 2007 nebo při opravách oplocení kolem roku 2022, ale existoval již přibližně v letech 1970 až 1975. Po promítnutí fotografií pořízených při ohledání po celém obvodu pozemku tak, jak je v současné době ohraničen plotem, svědek ve druhé výpovědi vyjádřil poměrně vysokou míru přesvědčení (80 až 90 %), že současný stav odpovídá tomu, co tehdy na místě vnímal. Z výpovědi svědka však nelze mít bez dalšího za zjištěné, že oplocení zůstalo beze změny i po roce 1975, jelikož svědek výslovně uvedl, že pozdější vývoj pravidelně nesledoval, na místě dlouho nebyl, o digitalizaci nic neví a nezná ani případné řešení hranic na obci. 52. jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 148 verte), že žalobkyni zná, neboť přes domek má po rodičích chalupu. Do adresa jako dítě jezdil často, přibližně do svých 15 let, později již jen za rodiči, nyní tam jezdí pouze velmi sporadicky. K oplocení zahrady žalobkyně uvedl, že se k němu nemůže věcně vyjádřit. Připustil, že tam nějaký plot byl, resp. že nyní plot je, avšak neví, zda byl dříve stejný, jak bylo místo oploceno, na jakém pozemku se plot nachází ani jak přesně byl nebo je veden. Výslovně uvedl, že se nechce vyjadřovat k podobě pozemků, zahrad či oplocení sousedů, protože se v místě vyskytuje pouze sporadicky a nemůže k tomu nic bližšího uvést.

53. Soud výpovědi svědka jméno FO nepřisuzuje žádnou důkazní hodnotu a nečiní z ní žádné skutkové závěry. Svědek se k poloze oplocení zahrady žalobkyně, jeho případným změnám ani k průběhu hranic nedokázal věcně vyjádřit. Soud dospěl k závěru, že by bylo nadbytečné výslech svědka po změně v obsazení soudu opakovat, s čímž souhlasili i účastníci.

54. Následuje rekapitulace a hodnocení výpovědí svědků navržených žalovanou.

55. Paní tituly před jménem jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 143 verte–145), že v obci adresa žije a žalobkyni zná jako spoluobčanku. Rodina jméno FO žila v obecní pastoušce ve špatných podmínkách, a obec jim proto v průběhu druhé světové války odprodala pozemek o výměře 345 m² za účelem výstavby rodinného domku. Smlouva obsahovala podmínku, že pokud dům nebude ve stanovené lhůtě postaven, měl být pozemek vrácen obci. Tyto informace má svědkyně z obecních materiálů, s nimiž se seznámila v době, kdy od roku rok po dobu 10 let vykonávala funkci starostky obce. Pozemek byl rodinou žalobkyně využíván spíše jako zahrada k pěstování zeleniny a ovoce. Byl původně ohraničen nižším, „králičím“ plotem, jehož poloha odpovídala stavební čáře staveb, které tam již stály. Stavební čárou svědkyně rozuměla čelní zeď domů. Původní plot nebyl v úrovni, ve které je nyní. jméno FO v průběhu času opakovaně budovali nové ploty a postupně docházelo k posouvání oplocení. Orientačním bodem pro původní stavební čáru je kůlna na nářadí, kterou si jméno FO na pozemku postavili a která tam stojí dosud; z její polohy je patrné, že současný plot je oproti této stavební čáře posunut. V roce rok byla svědkyně členkou komise zpracovávající údaje pro digitalizaci. V rámci digitalizace bylo u jméno FO zjištěno, že skutečný stav oplocení neodpovídá hranici pozemku. Ze závěrů digitalizace bylo zřejmé, že jméno FO mají připlocenou část obecního pozemku. Všichni občané museli v rámci digitalizace podepisovat souhlas s jejím provedením a prohlašovat, že vědí, kde mají hranice pozemků. K období po osamostatnění obce adresa, která dříve spadala pod obec adresa, uvedla, že po roce 1993 se obec zabývala svým majetkem. Člen zastupitelstva pan jméno FO, který pravidelně chodil kolem daného katastru, zastupitelstvo upozornil, že u jméno FO byl při budování nového oplocení opět zabrán kousek obecního pozemku. jméno FO byl pověřen, aby situaci s panem jméno FO řešil. Neví, zda o tom existuje nějaký zápis, ale možné to je. Následně pan jméno FO zastupitelstvu sdělil, že panu jméno FO říkal, že si přivlastnili další část obecního pozemku a že to nebude tolerováno. Časově to svědkyně zařadila přibližně do roku 1994. K časovému určení posunu plotu svědkyně uvedla, že kdy a kolikrát mělo k posunu dojít, „to nikdo neví“. Na posouvání oplocení upozorňovali občané obce, mimo jiné sousedka paní jméno FO, protože obecní pozemky se využívaly k zajištění krmiva pro domácí zvířectvo a prostor k sečení se postupně zmenšoval. Svědkyně nebyla schopna přesně uvést, o kolik se měla hranice posunout, uvedla však, že se posunula „každopádně“ a že „to, že se plot posouvá, věděli všichni“. Současný plot je oproti stavu, který zastupitelstvo řešilo přibližně v roce 1994, ještě o kus dál na obecním pozemku. Na dotaz, jakým směrem se hranice a plot posouvaly, uvedla, že se jméno FO „postupnými přískoky“ dostali do současného umístění plotu, a následně upřesnila, že mělo jít o posun severozápadním směrem, směrem k cestě, resp. k silnici v přední části. Na dotaz, zda se měl posunout celý plot, nebo jen jeho část, uvedla, že celý plot. Neví přesně, zda k posunu plotu docházelo před rokem 1993. Nebyla schopna se vyjádřit k tomu, kdy si poprvé uvědomila, že jméno FO plot posouvají, jelikož byla dítě nebo teenager. K tzv. předzahrádkám před jinými domy uvedla, že asi dva domy v ulici mají malé předzahrádky o šířce přibližně 1,5 až 2 m, které užívají, ačkoli jde o obecní pozemky. Tyto předzahrádky jsou užívány na základě nájemních smluv, avšak sama jako starostka takové smlouvy neuzavírala a informaci o jejich existenci zná jen z toho, že „se to traduje“.

56. Paní tituly před jménem jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 214–218) nejprve k prodeji pozemku rodině jméno FO obdobně jako u prvního výslechu. K původnímu stavu pozemku uvedla, že si jako dítě pamatuje část pozemku oplocenou „králičím“ pletivem, tedy pletivem s většími oky, jaké bývá na králíkárnách. Mohlo jí být tak 11 let, což by odpovídalo roku 1957. Nedokázala uvést, do kdy tam tento „králičí“ plot byl, ani přesně určit jeho polohu v přední části pozemku. Uvedla, že si myslí, že šlo jen o část parcely o výměře 345 m² a že se mělo jednat o část „na kopečku“. Původní parcela byla „asi“ ke stavební čáře, protože si neumí představit, že by jeden dům byl vpředu více a druhý vzadu. Na následný dotaz soudu však výslovně uvedla, že to neví. Stavební čáru spojovala s hranicí, kde bylo možno stavět. Podle svědkyně docházelo k postupnému rozšiřování užívání obecního pozemku rodinou jméno FO, a to vždy při budování či výměně plotu. Poprvé se o tom dozvěděla od paní jméno FO, sousedky jméno FO, která užívala obecní pozemek k sečení trávy pro domácí zvířectvo. Paní jméno FO při setkání se svědkyní a její matkou uvedla, že „už zase je ten tálek menší“, tedy že se prostor k sečení zmenšil. Svědkyni tehdy bylo asi 12 nebo 13 let, což by odpovídalo roku 1958 nebo 1959. V té době ještě plot nebyl v úrovni, v jaké je dnes; měl být „míň“ vpředu a poté mělo docházet k dalším posunům. Kolikrát a kdy přesně k nim mělo dojít, svědkyně uvést nedokázala. Dále sdělila, že její strýc, který bydlel vedle jméno FO, si na postup jméno FO rovněž stěžoval a nadával, že si to jméno FO nemohou dovolit. To svědkyni říkal v době, kdy jí bylo přibližně 20 let, tedy asi kolem roku 1966. Svědkyně dále hovořila o starším panu jméno FO, který chodil kolem jako myslivec a upozorňoval pana jméno FO, aby „nelezli do obecního“. Pan jméno FO se po roce 1993 stal členem zastupitelstva obce a na zastupitelstvu říkal, že s panem jméno FO o věci mluvil. Současně však svědkyně uvedla, že se věc oficiálně neřešila tak, že by obec vedla spor; obec měla jiné starosti, zejména budování obecního domu, kácení kůrovcového lesa a jen omezený rozpočet. K dotazu na zápis ze zastupitelstva uvedla, že zápis podle ní k dispozici není, resp. „těžko“, neboť obec tehdy neměla ani kancelář. Svědkyně nebyla schopna datovat jednotlivé změny oplocení. Uvedla, že viděla, že jednou byl plot dřevěný, jednou drátěný a poté byly osazeny betonové sloupky, avšak neví, v jakých intervalech k těmto změnám docházelo. Neví, kdy byly osazeny betonové sloupky; jsou tam nyní. Upřesnila, že když hovořila o „betonovém“ plotu, měla na mysli betonové sloupky, nikoli celý betonový plot. K tomu, zda sama viděla práce na plotu nebo jeho posouvání, uvedla, že nikoli. Bydlí na druhém konci obce a neměla zájem někoho sledovat. Nebyla přítomna tomu, že by se plot boural či posouval, a nechodila měřit, o kolik centimetrů se měl posunout. Další posuny dovozovala z toho, co říkali lidé bydlící blízko, zejména paní jméno FO, strýc svědkyně a starší pan jméno FO, a dále z toho, že bylo možné jít kolem a vidět, kde plot je a kde byl. Neviděla, kdo plot posouval; dovozovala, že to byl pan jméno FO, protože pozemek užívali jméno FO. Po předložení náhledu katastrální mapy na č. l. 102 svědkyně zakreslila propiskou přibližnou polohu aktuálního plotu a přibližné místo, kde si myslí, že byl původní „králičí“ plot. K zakreslení aktuálního stavu uvedla, že je to „± autobus“ a že to neví přesně; podstatné podle ní je, že současný plot je mnohem více vpředu a na obecním pozemku. Opakovaně zdůraznila, že se stačí podívat, kde byla původní parcela a kde je nyní plot. K části pozemku směrem k lesu uvedla, že neví, zda tam docházelo k posunům; podle ní si však plot později udělali „skrz“, čímž se uzavřela i část, kterou neměli právo užívat, a lidé se již nedostali k obecní trávě. K digitalizaci v roce rok uvedla, že byla členkou komise. Závěrem digitalizace bylo, že jméno FO mají oploceno více, než kolik vlastní. Nebyla však na místě samém při přeměřování pozemku. S geodety se tehdy zúčastnila zaměřování nejspíše paní jméno FO.

57. Soud při hodnocení výpovědi tituly před jménem jméno FO přihlédl k tomu, že jako bývalá dlouholetá starostka žalované obce a osoba s výslovně kladným vztahem k obci (jak uvedla na počátku druhé výpovědi) vystupovala výrazně ve prospěch skutkové verze žalované. Tomu odpovídají i hodnotící až expresivní výrazy o rodině žalobkyně. Uvedla, že šlo ze strany jméno FO o „hamižnost na úkor obce“, „hamižně si přivlastňovali obecní pozemek“, „pomaličku přikrádali z obecního“ nebo že „drzé čelo je víc jak poplužní dvůr“. Tyto okolnosti samy o sobě neznamenají, že by její výpovědi byly nevěrohodné jako celek, oslabují však její nestrannost a vyžadují oddělit její vlastní skutkové poznatky od hodnotících úsudků, domněnek, informací převzatých od jiných osob nebo dodatečného dovozování ze současného stavu oplocení. Obě výpovědi jsou shodné v základním tvrzení svědkyně, že původně byla oplocena pouze menší část pozemku a že rodina žalobkyně následně oplocení postupně rozšiřovala na úkor obecního pozemku. Shodně svědkyně popisovala původní nižší „králičí“ plot, opakované výměny oplocení a jeho údajný posun „postupnými přískoky“ směrem k cestě. V obou výpovědích rovněž odkazovala na upozornění obyvatel obce, zejména paní jméno FO a staršího pana jméno FO, na řešení věci po osamostatnění obce adresa a na výsledky obnovy katastrálního operátu v roce rok. Při druhém výslechu však vyšlo podstatně zřetelněji najevo, že svědkyně přesný výchozí stav oplocení nezná. Při prvním výslechu poměrně určitě tvrdila, že původní hranice odpovídala stavební čáře, kterou ztotožnila s čelními zdmi sousedních domů. Při druhém výslechu již uvedla, že původní parcela byla u stavební čáry pouze „asi“ či „nejspíš“, a na přímý dotaz, zda to ví, odpověděla, že to neví a ani vědět nemůže. Také polohu původního „králičího“ plotu dokázala na mapě zakreslit pouze přibližně a své zakreslení současného stavu sama označila jako „± autobus“. Její tvrzení, že původní hranice vedla právě po stavební čáře, proto soud nepovažoval za přímý poznatek, ale za dodatečný úsudek svědkyně. Časově svědkyně při druhém výslechu spojila svou první informaci o údajném posunu s dobou, kdy jí bylo přibližně 12 či 13 let, tedy s roky 1958 nebo 1959. Tehdy měla paní jméno FO při setkání se svědkyní a její matkou uvést, že „už zase je ten tálek menší“. Nešlo však o vlastní pozorování posunu plotu svědkyní, nýbrž o sdělení paní jméno FO. Obdobně informace jejího strýce, který si měl stěžovat přibližně v době, kdy bylo svědkyni 20 let, tedy kolem roku 1966, představuje pouze obsah jeho vyjádření. Z těchto skutečností lze dovodit, že některé osoby již v uvedené době vyjadřovaly přesvědčení o zmenšování prostoru obecního pozemku, nikoli však, že svědkyně sama konkrétní posun plotu pozorovala. Při prvním výslechu přitom svědkyně na výslovný dotaz, zda k posunům docházelo před rokem 1993, uvedla, že to nemůže říct a neví to přesně; na otázku, zda má podklady pro posun před rokem 1990, odpověděla, že to neví. Teprve při druhém výslechu podrobněji uvedla informace od paní jméno FO z let 1958 či 1959 a od svého strýce přibližně kolem roku 1966. Nejde nutně o přímý rozpor, neboť druhá výpověď mohla být podrobnější v důsledku konkrétnějších dotazů, její tvrzení však ani v této podobě neposkytují přímý poznatek o skutečném provedení posunu v uvedených letech. Další časový údaj svědkyně se týkal přibližně roku 1994. Při prvním výslechu uvedla, že starší pan jméno FO měl jako člen zastupitelstva upozornit na další připlocení a měl být zastupitelstvem pověřen, aby věc projednal s manželem žalobkyně. Současný plot měl být podle svědkyně oproti stavu z roku 1994 ještě dále na obecním pozemku. Při druhém výslechu však způsob projednání popsala méně určitě. Nejprve uvedla, že se věc na zastupitelstvu neprojednávala a pan jméno FO pouze sdělil, že s panem jméno FO mluvil; následně připustila, že se o věci na zastupitelstvu hovořilo. Zatímco při prvním výslechu nevyloučila existenci zápisu, při druhém uvedla, že zápis není. Výpověď svědkyně není dostatečně konkrétní ani k jednotlivým následným posunům. Svědkyně neznala jejich počet, data ani rozsah. Nedokázala časově zařadit výměny dřevěného a drátěného oplocení ani pozdější osazení betonových sloupků. Sama výslovně připustila, že neviděla žádné práce, při nichž by byl plot bourán a přemísťován, nebyla přítomna jednotlivým posunům a neviděla ani osobu, která by je měla provádět. Tvrzení, že plot posouval pan jméno FO, dovozovala z toho, že pozemek užívala rodina jméno FO a že podle ní by jim cizí osoba plot nestavěla. V této části proto nejde o přímé svědectví, ale o domněnku svědkyně. Také ve vztahu k obnově katastrálního operátu v roce rok měla svědkyně pouze omezené vlastní poznatky. Při druhém výslechu výslovně uvedla, že na místě samém při šetření tohoto pozemku nebyla. Její výpověď proto nemůže prokazovat, co bylo při místním šetření žalobkyni skutečně sděleno. Její tvrzení, že závěrem šetření bylo připlocení obecního pozemku, má oporu v soupisu nemovitostí, samo však neprokazuje, kdy připlocení vzniklo či zda bylo výsledkem změny oplocení. Výpovědi svědkyně v části týkající se posunů oplocení jsou v rozporu s výpověďmi žalobkyně, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří žádný posun oplocení nezaznamenali. Výpovědi rodinných příslušníků žalobkyně bylo rovněž nutné hodnotit obezřetně, jejich verzi však podporuje zejména výpověď jméno FO o existenci výrazného odskoku přední části zahrady již přibližně v letech 1970 až 1975. Naproti tomu svědkyně tituly před jménem jméno FO nedokázala spolehlivě popsat polohu plotu v tomto období ani vysvětlit konkrétní změnu mezi stavem z let 1958 či 1959, stavem v 70. letech, stavem kolem roku 1994 a stavem zjištěným při obnově operátu v roce rok. Soud proto výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO nepovažoval za dostatečný důkaz tvrzení žalované, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době posunuly plot a připlotily tím sporné části obecního pozemku. Z výpovědí se podává, že nejpozději od konce 50. let existovalo u některých obyvatel obce přesvědčení či podezření, že rodina žalobkyně užívá větší prostor, než jí náleží, a že stejný názor zastávala i svědkyně. Neprokazují však původní polohu oplocení, konkrétní okamžik či počet jeho posunů a jejich rozsah. Výpovědím svědkyně proto soud přisoudil pouze podpůrný význam pro skutkovou verzi žalované. Samy o sobě nejsou způsobilé vyvrátit výpovědi osob, které popisovaly existenci obdobného rozsahu užívání a výrazného odskoku přední části zahrady již od 60. a 70. let, ani prokázat změnu rozsahu držby v konkrétní právně významné době.

58. Pan jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 147–148), že je obyvatelem obce adresa. Jedno volební období počátkem 90. let byl členem zastupitelstva obce. Na dotaz, zda se v zastupitelstvu někdy řešila zahrada, pozemky či oplocení zahrady žalobkyně, uvedl, že nikdy. Podle svědka obecní úřad o této věci nejednal, nikdo jej o tom neinformoval a on sám o tom s nikým nejednal; v době po osamostatnění obce se řešily jiné a důležitější věci. Jako malý chlapec chodil s kamarády okolo zahrady žalobkyně do lesíka, kde si hráli. V té době byl podle něj u zahrady nějaký plotek, který byl již značně zničený. Mezi tehdejším plotem zahrady a lesíkem byl ještě určitý prostor. Později se udělal nový plot, avšak kousek dále než plot původní. V horní části pozemku se postavila bouda směrem ven z pozemku, k ní se udělal plot, čímž se opět připlotilo. Následně se k boudě přistavěla další bouda a opět se mělo o kousek připlotit. Podle svědka se tak mělo stát několikrát, přičemž sám si pamatuje dva takové případy, jednak jako malý kluk a jednak jako starší kluk, který už z toho měl rozum; zmínil přitom orientačně rok 1967. Později se stal myslivcem a část revíru v této lokalitě spravoval, takže kolem místa chodil poměrně pravidelně. Posuny směrem ven ze zahrady probíhaly přibližně od 70. let, případně je to otázka 20 až 30 let, možná i více. Když registroval posun plotu, mohlo mu být 14 nebo 15 let. K rozsahu a směru posunu vypověděl, že poprvé se měl plot posunout o metry, poté znovu v souvislosti s boudou a následně ještě v souvislosti s přístavkem této boudy. Posuny se týkaly horní strany pozemku směrem k lesíku. Následně upřesnil, že plot se měl celý posouvat směrem k lesíku, odspodu rokliny až nahoru, téměř ke komunikaci. K dotazu, zda se posouval plot v části, kde je brána, směrem k cestě, uvedl, že to přesně říct nemůže a nebude lhát; neví to. Směrem k lesíku ano. Pokud stojí čelem před bránou, má na mysli plotek po pravé straně směrem k lesíku. Tento plot se podle něj posouval proto, že byl zničený a dělal se nový. K přední části zahrady směrem k silnici na obec uvedl, že nebude lhát a neví, jak to bylo dříve ani o kolik se případně hranice posunula. Dodal pouze, že aktuálně jsou sloupky posunuté.

59. Pan jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum vypověděl (č. l. 221–223), že je běžným občanem obce adresa, v níž žije celý život. Pozemek si pamatuje přibližně od svých 10 let, tedy zhruba od roku 1968. Jako děti chodívaly kolem zahrady „hrkat“ a tehdy věděl, kde se pozemek nachází a jak vypadal. K vývoji oplocení vypověděl, že původně tam byl pouze nízký dřevěný plotek, který označil spíše jako „zříceninu“, vysoký přibližně 1 až 1,20 m. Později byl vybudován nový plot, avšak již nikoli dovnitř původního pozemku, nýbrž směrem ven. Následně se postavila bouda, k ní se přistavěl plot a pozemek se tím zvětšil. Poté měla být vně původního plotu přistavěna další bouda a k ní opět přistavěn plot. Přesné termíny těchto změn si nepamatuje, neboť jde o dobu starou přibližně 50 let. Obecně je časově zařadil do období do 90. let. Na rozdíl od své první výpovědi svědek tentokrát výslovně uvedl, že se oplocení neposouvalo jen směrem k lesíku, ale také směrem k horní obecní komunikaci. Na dotaz soudu, zda si je nyní jistý, že se oplocení posouvalo i k této komunikaci, uvedl, že ano, protože se byl na místě před výslechem podívat a podle aktuálního stavu zjistil, že je vše „nehorázně“ posunuté. Současně vysvětlil, že před prvním výslechem v roce 2024 si stav na místě neověřoval, neboť byl dlouhodobě nemocný a nemohl chodit; na místo se šel podívat až nyní před druhým výslechem. K části směrem k lesu vypověděl, že tam se oplocení posouvalo opakovaně. Když se postavila bouda, byl k ní přistavěn plot, a když byla přistavěna další bouda, plot se opět posunul až za tento přístavek. I dnes je vidět, že přístavba je provedena z venkovní strany a že k ní byl následně udělán plot. K těmto posunům mělo dojít minimálně dvakrát, ne-li třikrát, avšak přesněji to časově určit nedokáže. K přední části pozemku směrem k horní obecní komunikaci vypověděl, že podle jeho matné vzpomínky tam původně plot vůbec nebyl. Oplocení mělo být zespodu a zboku, nikoli však z přední, resp. horní části. Když jako dítě ve věku přibližně 10 až 12 let chodil kolem pozemku, byla tato část volně otevřená. Na dotaz vztahující se k roku 1970 uvedl, že v té době podle něj v přední části plot ještě nebyl; v roce 1972 nebo 1973 končil školu a poté už se v těchto místech nepohyboval tak často. Když se plot v přední části později objevil, byl již podle svědka celý stav posunutý, neboť tam byl původně břeh, který byl následně zabrán. V místě před horní komunikací se původně nacházel břeh a chodníček, kudy se chodilo nahoru. Tato část nebyla užívána jméno FO; šlo o obecní pozemek s trávou. Trávu zde sekali lidé pro kozy a králíky; konkrétně zmínil starého pana jméno FO. Současně uvedl, že poté, co se objevil plot, lidé sekali pouze tam, kde ještě bylo místo, případně se už nesekalo vůbec. K tomu, zda sám viděl práce na plotu nebo jeho posunování, uvedl, že nikoli. Nechodil tam každý den a neviděl konkrétní práce na oplocení. Popsal pouze výsledný stav, tedy že se zničehonic objevila bouda, pozemek se zvětšil, poté byla přistavěna další bouda a znovu se oplotilo tak, aby bouda byla uvnitř oplocení. Na zahradě vídal lidi, ale nevěnoval pozornost tomu, co přesně tam dělali. K výšce oplocení vypověděl, že původní plotek byl vysoký přibližně 1 až 1,20 m. Později měl být nahrazen běžným vyšším plotem o výšce asi 150 až 180 cm, nejméně však 150 cm. Přesné časové zařazení této změny neuvedl; vypověděl pouze, že už byl starší. K současným betonovým sloupkům sdělil, že je tam zaregistroval až nyní, resp. v nedávné době, zhruba před dvěma lety, ale přesně to určit nedokáže, protože tam již téměř nechodí, a pokud ano, projíždí pouze autem. Nevzpomíná si, že by obec připlocování či vybudování plotu v minulosti řešila. Šlo o místo, které nebylo na očích, lidé tam příliš nechodili a při průjezdu autem si posunu nikdo nevšiml. Ani stížnosti občanů do 90. let nezaznamenal; uvedl, že to tehdy nikomu nevadilo. K digitalizaci uvedl pouze to, že ví, že proběhla celková digitalizace, avšak ve vztahu k tomuto konkrétnímu pozemku o jejím výsledku neví nic. K možnému řešení věci jeho otcem (panem jméno FO starším) vypověděl, že zaslechl, že se kdysi mělo něco řešit, když byl jeho otec v zastupitelstvu, avšak přesně neví, o co šlo ani jak to dopadlo. Výslovně uvedl, že se do toho neangažoval a nechce uvádět něco, co neví.

60. Soud hodnotil výpovědi svědka jméno FO obezřetně. Svědek není v příbuzenském vztahu k žádnému z účastníků, v obci adresa však žije celý život a počátkem 90. let byl po jedno volební období členem jejího zastupitelstva. Sám svůj vztah k žalobkyni i žalované označil za neutrální. V jeho výpovědích nebyl patrný tak výrazný hodnotící postoj ve prospěch obce jako u svědkyně tituly před jménem jméno FO. Svědek navíc opakovaně připouštěl, co si nepamatuje nebo neví, a výslovně uváděl, že nechce lhát. Tyto okolnosti podporují jeho obecnou věrohodnost, neodstraňují však rozpory mezi oběma výpověďmi ani jejich omezenou přesnost. Obě výpovědi jsou souladné v tom, že svědek zná místo od dětství. Narodil se v roce rok a při druhém výslechu uvedl, že si místo vybavuje přibližně od svých deseti let, tedy asi od roku 1968. Jako dítě chodil kolem zahrady do sousedního lesíka a později se v lokalitě pohyboval jako myslivec. V obou výpovědích popisoval původní nízký a zchátralý dřevěný plotek a tvrdil, že při jeho pozdějším nahrazování docházelo k rozšiřování oploceného prostoru. Shodně také spojoval některé změny oplocení s výstavbou zahradního domku a jeho přístavku. Svědek však nedokázal tvrzené změny spolehlivě časově zařadit. Při prvním výslechu zmínil orientačně rok 1967, následně uvedl, že posun zaznamenal ve čtrnácti či patnácti letech, což vzhledem k roku jeho narození odpovídá spíše letům 1972 až 1973, a dále hovořil obecně o době od 70. let. Při druhém výslechu uvedl, že se místo mělo zvětšovat do roku 1990, jednotlivé změny však opět nedokázal datovat. Neurčil ani dobu výstavby první či údajné druhé boudy. Jeho výpověď proto neumožňuje zjistit, kdy konkrétně mělo k jednotlivým posunům dojít ani jak dlouho měl každý z popisovaných stavů trvat. Podstatný nesoulad mezi oběma výpověďmi se týká směru a rozsahu tvrzených posunů. Při prvním výslechu svědek opakovaně uváděl, že se posouvala pravá strana plotu směrem k lesíku. Na výslovný dotaz, zda se oplocení posouvalo také v přední části směrem k cestě, uvedl, že to přesně říci nemůže, neví to a nechce lhát. Při druhém výslechu naopak tvrdil s jistotou, že se oplocení rozšiřovalo rovněž směrem k obecní komunikaci a že v přední části nebyl kolem let 1970 až 1973 vůbec žádný plot. Tuto změnu svědek vysvětlil tím, že se jel krátce před druhým výslechem na místo podívat, zatímco před prvním výslechem tak kvůli zdravotnímu stavu neučinil. Toto vysvětlení však rozpor zcela neodstraňuje. Prohlídka současného stavu mohla svědkovi pomoci při prostorové orientaci, nemohla mu však sama zprostředkovat historický stav z počátku 70. let. Jeho nové tvrzení o neexistenci předního plotu a o jeho následném posunu je tak zčásti výsledkem dodatečné rekonstrukce založené na současném vzhledu místa, nikoli pouze vybavením původní vzpomínky. Ostatně sám uvedl, že si místo před druhým výslechem „mapoval“ a teprve poté dospěl k závěru, že přední část bývala „o hodně níž“. Tvrzení z druhé výpovědi, že přední část zahrady nebyla kolem let 1970 až 1973 oplocena, je v rozporu s výpovědí jméno FO, který si přibližně z let 1970 až 1975 vybavoval dřevěný plot a již tehdy zřetelný odskok zahrady žalobkyně oproti sousednímu pozemku. jméno FO při konfrontaci se současnými fotografiemi uvedl, že tento odskok rámcově odpovídal jeho dětské vzpomínce a „rozhodně“ nebyl pouze jeden metr. Výpověď jméno FO se v některých podstatných bodech neshoduje ani s výpovědí tituly před jménem jméno FO. Ta tvrdila, že již kolem let 1958 či 1959 si měla paní jméno FO stěžovat na zmenšování plochy obecního pozemku a že si na údajné připlocování později stěžovali i další obyvatelé. jméno FO však při druhém výslechu uvedl, že do 90. let žádné stížnosti občanů nezaznamenal a podle jeho vědomí tehdy nikomu nic nevadilo. To nevylučuje, že některé osoby mohly své výhrady sdělovat tituly před jménem jméno FO nebo jiným osobám, oslabuje to však její tvrzení, že posouvání plotu bylo v obci obecně známou skutečností, o níž „věděli všichni“. Obdobný nesoulad se týká údajného projednávání věci v zastupitelstvu. jméno FO při prvním výslechu jednoznačně uvedl, že jako člen zastupitelstva zahradu, pozemky ani oplocení žalobkyně nikdy neřešil, nikdo jej o problému neinformoval a obecní úřad o něm nejednal. Při druhém výslechu pouze připustil neurčitou informaci z doslechu, že jeho otec, tedy starší pan jméno FO, měl snad v zastupitelstvu něco řešit, ale nevěděl co ani s jakým výsledkem. To nepotvrzuje výpověď tituly před jménem jméno FO, že kolem roku 1994 zastupitelstvo staršího pana jméno FO pověřilo projednáním konkrétního připlocení s manželem žalobkyně. Ani jméno FO nepotvrdil existenci oficiálního projednání, rozhodnutí či následného opatření obce. Svědek rovněž neviděl samotné přemísťování plotu ani osobu, která by je prováděla. Popisoval pouze stavy, které podle něj následovaly po sobě. Neměl konkrétní poznatky o digitalizaci v roce rok a nevěděl, jak dopadla ve vztahu k předmětnému pozemku. Jeho výpověď proto neprokazuje, kdo měl plot posunout, při jaké konkrétní opravě k tomu mělo dojít ani zda šlo o vědomé připlocení obecního pozemku. Určitý význam má výpověď svědka k části směrem k lesíku. Právě tímto směrem popisoval posun již při prvním výslechu, tedy dříve, než se před druhým výslechem znovu seznámil se současným stavem. Ani zde však neurčil přesné období, rozsah ani počet změn. Ani v této části neposkytl dostatečně určité údaje pro závěr, že konkrétní sporná část pozemku byla připlocena v určité době. Soud proto výpovědi jméno FO nepovažoval za dostatečný důkaz tvrzení žalované, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době přemístily plot a připlotily tím právě sporné pozemky. Jeho výpovědi podporují možnost, že v průběhu desetiletí docházelo ke změnám oplocení, zejména v části směrem k lesíku. Neumožňují však spolehlivě určit výchozí stav, dobu, počet a rozsah jednotlivých změn ani jejich vztah ke sporným pozemkům. Ve vztahu k přední části směrem ke komunikaci soud výpovědi přisoudil pouze omezenou důkazní hodnotu. První výpověď posun v této části nepotvrdila a druhá jej začala tvrdit s jistotou až po prohlídce současného stavu krátce před výslechem. Tato část výpovědi proto sama nemůže vyvrátit souladné výpovědi osob, které zřetelný odskok přední části zahrady vnímaly již od 60. či 70. let. Celkově soud považoval jméno FO za svědka, který mohl po dlouhou dobu vnímat obecný vývoj místa, avšak jeho výpovědi nebyly natolik určité a vzájemně souladné, aby prokázaly žalovanou tvrzené připlocování sporných pozemků.

61. Paní jméno FO, nar. rok, sestřenice žalobkyně, při výslechu dne datum vypověděla (č. l. 145–145 verte), že od doby, kdy vznikl spor o několik metrů pozemku, jsou jejich vztahy s žalobkyní špatné, nestýkají se a nevyhledávají se. K žalované obci má vztah dobrý. V minulosti, v době digitalizace pozemků, byla místostarostkou obce a zároveň členkou komise pro digitalizaci. V rámci zaměřování pozemků po obci jednala s občany a geodetům dělala „čárkařku“. Při zaměřování v rámci digitalizace bylo zřejmé, že jméno FO jsou „kousek v obecním“. K posouvání plotu docházelo postupně. Co sama pozorovala, mělo k posunu plotu a připlocení obecního pozemku dojít asi nadvakrát. Uvedla, že obecní pozemek byl jméno FO připlocen již před digitalizací, po digitalizaci si jej měli připlotit ještě znovu. Hranice pozemku je dána ulicí a „metrem od baráčku u každého“, což měla být část náležející vlastníkům domů; zbytek měl být obecní. Tuto informaci získala od geodetů při digitalizaci, kteří jí sdělili, že metr od zdi domů je ještě vlastníků, zatímco dále už jde o obecní pozemek. jméno FO plot „potahovali“ a připlocováním zabrali obecní pozemek. Nejde o centimetry, ale o metry, a to „po celé ploše“. Svědkyně dále uvedla, že k posunu plotu docházelo pouze směrem k cestě, v horní rovinaté části. Naopak ve spodní části v jámě či ve zmole a směrem k obecnímu lesu o posouvání plotu nemluvila. Za pozemkem jméno FO, v obecním lese a ve zmole, měla být postavena další bouda, a to ještě před digitalizací; odhadem asi před 20 lety. Stavbu popsala jen obecně tak, že je postavena těsně za hranicí plotu jako další kůlna. K digitalizaci uvedla, že žalobkyni přímo upozorňovala, že připlocená část není jejich. Žalobkyně jí na to měla odpověděla, že jí to dali rodiče a že je to její. Svědkyně k tomu uvedla, že rodiče žalobkyni nemohli dát něco, co nebylo jejich, nýbrž obecní. Na dotaz, zda žalobkyně při digitalizaci podepisovala nějaké doklady, stanovisko či podklady, uvedla, že si to již nepamatuje. Posledního posunu si všimla při chůzi po obci, když „chodí s Kauflandem po dědině“. Nebylo to tak dávno, když si všimla, že plot je oproti původním „trubkám“ opět posunutý. Jde o celý přední plot, o celou přední hranici. Na dotaz, od kdy mělo k posunům docházet a zda šlo pouze o dvě posunutí, uvedla, že neví a že si to pamatuje od doby digitalizace, kdy jí geodeti měli říct, kde má být hranice. Svědkyně rovněž uvedla, že s rodinou jméno FO byly v minulosti problémy i v jiných věcech. Zmínila spor o daň z garáže, kdy měl manžel žalobkyně odmítnout platit obci 90 Kč ročně s tím, že jde o jeho věc. Dále uvedla, že podle obyvatel obce jméno FO jednali záměrně, aby zabrali co největší část pozemku a mohli ji následně prodat jako stavební parcelu. Odmítla však uvést konkrétní osoby, které jí to měly říkat. Uvedla pouze, že to říkají obyvatelé, resp. „všichni“, ale jmenovat je nebude. Svědkyně hodnotila jednání žalobkyně a její rodiny velmi kriticky. Uvedla, že ji věc mrzí, protože žalobkyně je její sestřenice, ale podle svědkyně žalobkyně činí obci újmu kvůli několika metrům pozemku, ačkoli jde o malou obec s omezeným majetkem. Výpověď zakončila i osobním hodnotícím vyjádřením, že jí to vadí a je z toho smutná.

62. Paní jméno FO, nar. rok, sestřenice žalobkyně, při výslechu dne datum, který byl proveden v místě jejího bydliště, vypověděla (č. l. 249–256), že s žalobkyní se měly vždy rády a vycházely spolu, avšak nynější soudní spor jejich vztahy narušil; přibližně tři roky se nestýkají. K žalované obci má vztah dobrý; uvedla, že by „za tu dědinku dýchala“, má ji ráda, narodila se v ní a v minulosti pro obec pracovala jako místostarostka. Funkci místostarostky vykonávala dvě volební období, časově ji však nedokázala přesně zařadit; spojovala ji s obdobím po roce 1989 a s působením tituly před jménem jméno FO jako starostky. Uvedla, že s právní zástupkyní žalované se zná celý život a jsou kamarádky, čemuž odpovídal i způsob, jakým právní zástupkyni žalované při výslechu oslovovala. K věci samé uvedla, že by byla pro, aby sporný pozemek zůstal obci, protože by to podle ní pomohlo lidem v dané části obce a umožnilo opravu cesty či okolí. Na dotaz, co ví o sporných částech pozemků, však uvedla, že „dohromady nic“ a že žalobkyně vždy tvrdila, že jí pozemek dali rodiče, což svědkyně nemůže posoudit. Nevěděla, kdy a jak žalobkyně pozemek nabyla. Uvedla pouze, že pozemky za koncem domků jsou podle ní obecní, stejně jako předzahrádky jiných obyvatel. Pozemek žalobkyně začala více registrovat až po roce 1989, když působila pro obec. Do té doby tam nechodila; na dotaz výslovně uvedla, že v letech 1950, 1960 ani 1970 na místě nebyla a neví, co se tam tehdy dělo. Párkrát byla na pozemku s žalobkyní až v době, kdy pracovala pro obec. Pamatovala si, že žalobkyně na pozemku pěstovala zeleninu a brambory a že její manžel si tam vykopal studnu. K původnímu rozsahu oplocení uvedla, že podle jejího názoru pozemek končil u boudy a část, která byla poté „potáhnuta“ směrem k cestě, byla navíc. Pozemek nikdy nebyl tak velký, aby betonové sloupky byly až téměř u cesty; současné oplocení je podle ní rozšířené směrem k silnici. Zároveň však uvedla, že původní hranice nebyla v terénu nijak ohraničena a že závěr o obecním pozemku dovozuje zejména z toho, co jí bylo řečeno při „čárkování“ v rámci digitalizace. K této své účasti vypověděla, že chodila po obci jako „čárkařka“, značila domy a bylo jí řečeno, že pozemky před domy, resp. za linií chaloupek, jsou obecní. Přesný rok této činnosti si nepamatovala. Odhadovala rok 1993 nebo 1994, následně však připustila nejistotu a po informaci soudu, že digitalizace proběhla v roce rok, uvedla, že v roce rok již pro obec nepracovala. K umístění plotu v době, kdy dělala „čárkařku“, uvedla, že plot byl tehdy „zpátky“ a nebyl tam, kde je nyní. Popsala, že na pozemku byla studna a kousek od ní měl být plot; mezi tehdejším plotem a cestou měl být větší prostor než nyní. Na fotografiích na č. l. 192 a 193 se snažila určit původní polohu plotu a uvedla, že podle ní byl původně asi tři až čtyři metry od boudy směrem k silnici na obec. Současně však opakovaně uvedla, že to neumí přesně posoudit. K době tvrzeného posunu plotu nejprve uvedla, že si myslí, že k posunu došlo až v době, kdy již pro obec nepracovala, „až teď ke konci“, přibližně před třemi lety; na dotaz soudu zmínila roky 2023 nebo 2024, avšak zároveň uvedla, že to neví. Následně připustila, že současný stav vnímá hlavně proto, že nyní po úrazu chodí s vozíkem okolo a vidí, že je plot posunutý k silnici. Po „čárkování“ tam dlouhou dobu nebyla. Na dotaz, kdy registrovala původní stav asi tři metry od boudy, uvedla, že to neví, protože v té době na místě nebyla; zároveň však tvrdila, že při čárkování viděla, že plot byl tehdy ještě více vzadu a od té doby se posunul dál. Svědkyně vypověděla, že tvrzený posun se týká přední části pozemku směrem k silnici, nikoli části směrem k lesu. K části směrem k lesu uvedla, že se tam ani nedívala, zda je něco posunuté. Odhadovala, že posun směrem k silnici činí určitě tři metry, možná i více, avšak nebyla schopna to přesně určit. Na dotaz, kolikrát mělo k posunu dojít, uvedla, že si myslí, že asi dvakrát, ale že to dnes neumí posoudit a neví to. K otázce, zda byly posuny řešeny na obci, svědkyně uvedla, že to neví a nepamatuje si. Stejně tak nevěděla, zda obec dále řešila zjištění učiněná při zaměřování v rámci digitalizace. Obecně uvedla, že obec byla podle ní shovívavá a že i jiní lidé v obci zabírali, co šlo. V této souvislosti opět zmínila dřívější spor s rodinou žalobkyně ohledně daně z garáže, kdy měl manžel žalobkyně odmítnout platit 90 Kč ročně a následně se mělo zjistit, že část garáže a veranda stojí na obecním pozemku. Svědkyně dále vypověděla, že neví přesně, kdy byla vybudována bouda. Uvedla, že jedna bouda je v zahrádce a druhá směrem k lesu za plotem, obě jsou podle ní blízko sebe, ale jejich přesné vzájemné postavení ani dobu výstavby určit nedokázala. U jedné z boud uvedla, že tam stojí dlouho, asi 20 let, avšak na další dotaz připustila, že neví, kdy byla postavena. Když jí byly předestřeny výpovědi dcery a vnučky žalobkyně, podle nichž se hranice neměnily, uvedla, že to neví a nedokáže se k tomu vyjádřit, protože jde o dobu přibližně 50 let.

63. Soud při hodnocení výpovědi svědkyně jméno FO vzal v potaz, že je sestřenicí žalobkyně, jejich vztahy se však právě v důsledku sporu o části pozemku zhoršily natolik, že se přestaly stýkat. Naproti tomu svůj vztah k žalované obci popsala jako mimořádně kladný, když uvedla, že by „za tu dědinku dýchala“, bude za ni bojovat a nenechá nikoho, aby ji zneužíval. V minulosti působila jako místostarostka obce a je celoživotní přítelkyní právní zástupkyně žalované. Sama také výslovně uvedla, že si přeje, aby sporné pozemky zůstaly obci. Tyto okolnosti svědkyni samy o sobě nečiní nevěrohodnou, svědčí však o jejím vyhraněném postoji k předmětu řízení a vyžadují důsledné oddělení jejích vlastních poznatků od přesvědčení, hodnotících úsudků a informací získaných od jiných osob. Obě výpovědi jsou souladné pouze v základním tvrzení, že současné oplocení v přední části podle svědkyně zasahuje dále směrem k silnici, než tomu bylo dříve. Shodně uváděla, že tvrzený posun se netýká části směrem k lesu, nýbrž přední části pozemku. Tím se její výpověď liší od první výpovědi jméno FO, který dne datum popisoval posun především směrem k lesíku a případný posun v přední části směrem k cestě potvrdit nedokázal. V časovém zařazení tvrzených posunů si však obě výpovědi svědkyně zásadně odporují. Při prvním výslechu dne datum uvedla, že sama pozorovala přibližně dva posuny, přičemž jeden měl nastat již před digitalizací v roce rok a další po ní. Při opakovaném výslechu dne datum nejprve uvedla, že k posunům začalo docházet až poté, co již pro obec nepracovala, a časově je zařadila přibližně do let 2023 nebo 2024. Následně naopak uvedla, že dřívější polohu plotu znala již z doby, kdy jako „čárkařka“ pomáhala při zpracování katastru, které odhadovala na léta 1993 nebo 1994, a že plot byl posunut až poté. Po upozornění, že obnova katastrálního operátu probíhala v roce rok, uvedla, že v té době již pro obec nepracovala, nebyla členkou zastupitelstva a ani na místo nechodila. Nakonec nebyla schopna určit, zda mělo k posunu dojít před digitalizací, po ní, nebo teprve v posledních letech. Výpovědi se rozcházejí také v popisu jejího postavení při obnově katastrálního operátu. Při prvním výslechu svědkyně tvrdila, že v době digitalizace byla místostarostkou obce a členkou komise, osobně se účastnila zaměřování a žalobkyni upozornila, že užívá obecní pozemek. Při druhém výslechu uvedla, že v roce rok již pro obec nic nedělala a nebyla ani v zastupitelstvu. Svou úlohu při „čárkování“ navíc popsala jako pomocnou, když měla pouze malovat červená čísla a sama se označila za „nádeníka“. Přesný průběh šetření si nepamatovala a závěr o obecním vlastnictví přední části odvozovala především z toho, co jí měli říct neurčení „chlapci“, kteří s ní chodili. Při druhém výslechu svědkyně výslovně připustila, že před rokem 1990 místo prakticky nesledovala. Uvedla, že na něm nebyla v letech 1950, 1960 ani 1970, že do těchto míst neměla důvod chodit a že pozemek začala podrobněji vnímat až při práci pro obec po roce 1990. Nemá tedy vlastní poznatky o poloze oplocení v období, které popisovali žalobkyně, její dcery či jméno FO. Svědkyně nedokázala určit ani spolehlivý výchozí stav, od něhož se měl plot posunout. Při druhém výslechu odhadla původní polohu plotu asi tři až čtyři metry od boudy směrem k silnici, současně však uvedla, že tento stav neumí časově zařadit, po „čárkování“ na místě dlouhou dobu nebyla a původní polohu dovozuje zejména ze současného vzhledu pozemku. Při orientaci na fotografiích si nebyla jistá umístěním cesty, studny ani vzájemnou polohou jednotlivých částí pozemku a nakonec připustila, že původní vztah plotu ke stavební čáře domů nedokáže určit. Její údaj o posunu nejméně o tři metry tak není výsledkem pozorování konkrétní změny ani porovnání dvou přesně zapamatovaných stavů, ale jen jejím odhadem podle současného vzhledu místa. Za rozporné soud považoval rovněž tvrzení o počtu posunů. Při prvním výslechu svědkyně uvedla, že sama pozorovala dva posuny – jeden před digitalizací a druhý po ní. Při druhém výslechu sice znovu odhadovala dva posuny, avšak výslovně připustila, že neví, zda jich bylo více, v jaké době se uskutečnily ani jak probíhaly. Sama žádný konkrétní zásah do plotu neviděla. To, že mělo dojít právě ke dvěma posunům, dovozovala pouze z toho, jak současný stav při průchodu kolem pozemku vypadá. Výpověď svědkyně nekoresponduje ani s časovými údaji ostatních svědků navržených žalovanou. tituly před jménem jméno FO spojovala první informace o připlocování již s lety 1958 nebo 1959 a další řešení přibližně s rokem 1994. jméno FO při druhém výslechu tvrdil, že k jím popisovanému rozšiřování mělo dojít nejpozději do roku 1990. jméno FO naproti tomu při druhém výslechu uváděla, že k posunu mělo dojít až po jejím působení pro obec, snad přibližně v letech 2023 nebo 2024. Výpovědi těchto tří svědků žalované se tedy sice shodují v obecném přesvědčení, že se oplocení posouvalo, neposkytují však vzájemně souladný popis doby, směru ani rozsahu jednotlivých posunů. V rozporu s výpovědí svědkyně jsou rovněž výpovědi žalobkyně, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří posun oplocení nezaznamenali. Zvláštní význam má výpověď jméno FO, který si výraznější odskok přední části zahrady oproti sousednímu pozemku pamatoval již přibližně z let 1970 až 1975. jméno FO sama uvedla, že v tomto období na místě nebyla a neví, co se tam dělo. Soud nepřikládal význam hodnotícím tvrzením svědkyně o úmyslu rodiny žalobkyně získat stavební parcelu ani jejímu obecnému hodnocení, že rodina jméno FO byla vždy problémová. Tvrzení o záměru získat stavební parcelu měla svědkyně podle svých slov od neurčených obyvatel obce, které přes výslovný dotaz odmítla jmenovat. Tato část výpovědi je proto neurčitá, neověřitelná a pro skutkové závěry nepoužitelná. Soud proto výpovědi svědkyně jméno FO nepovažoval za věrohodný důkaz konkrétního připlocování sporných částí pozemku. Výpovědi prokazují její osobní přesvědčení, že současná poloha předního plotu zasahuje příliš daleko směrem k silnici, neprokazují však původní polohu plotu, dobu, počet ani rozsah jeho posunů, ani osobu, která je měla provést. Zvláště druhá výpověď ukázala, že svědkyně nemá vlastní poznatky o stavu před rokem 1990, nepamatuje si podrobnosti komisionálního šetření a své závěry z velké části dovozuje až ze současného vzhledu místa. Jejím výpovědím proto soud přisoudil pouze omezený podpůrný význam pro skutkovou verzi žalované, nikoli důkazní sílu způsobilou prokázat, že žalobkyně nebo její rodina v konkrétní době posunuly plot a připlotily tím právě sporné pozemky.

64. Paní jméno FO, nar. rok, při výslechu dne datum, který byl proveden v místě jejího bydliště, vypověděla (č. l. 159), že žalobkyni zná jako svou bývalou spolupracovnici, neboť spolu pracovaly v kravíně. Sama není původem z adresa, pochází z obec a do adresa se provdala v roce 1959. K věci uvedla pouze jednu konkrétní vzpomínku. Jednou šla s žalobkyní z práce z kravína a opodál viděla stát dva starší lidi. Poznala, že jde o rodiče žalobkyně, a žalobkyni na ně upozornila. Žalobkyně jí tehdy sdělila, že „jsou v zahrádce“. Podle svědkyně šlo o místo naproti kravínu přes cestu; kravín tam podle ní stojí dosud. Z této jediné situace svědkyně dovodila, že žalobkyně tam měla zahrádku, avšak uvedla, že to ví pouze od žalobkyně. Sama na pozemku nikdy nebyla, neví, co se tam pěstovalo ani jak byl pozemek užíván. Svědkyně dále uvedla, že v době, o níž hovořila, pozemek oplocený nebyl. Nevzpomíná si ani na žádné oplocení u domů v této části obce; vybavila si pouze, že posledním domem tam byli jméno FO. Pozemek žalobkyně popsala jako prudký břeh, resp. plochu za dědinou, kterou by označila spíše jako polní cestu. Na výslovný dotaz uvedla, že na pozemku nebyla žádná stavba, kůlna ani jiný objekt; šlo podle ní o holý pozemek. Opakovaně vypověděla, že oplocený nebyl a podle ní ani oplotit nešel. Časově svědkyně nedokázala popsanou situaci přesně zařadit. Uvedla pouze, že to bylo již velmi dávno, v době, kdy s žalobkyní ještě pracovaly v kravíně. Sama odešla v 55 letech do důchodu a později bylo družstvo zrušeno. Přesnější datum však neznala. Svědkyně dále uvedla, že jí žalobkyně telefonovala s tím, že ji navrhla jako svědkyni a že se má vyjádřit k tomu, že tam žalobkyně měla zahradu. Svědkyně žalobkyni sdělila, že o věci vlastně nic neví, vybavuje si pouze jednu (shora popsanou) situaci, na což jí žalobkyně měla říct, že „to stačí“. Svědkyně opakovaně zdůraznila, že k věci nemá více co uvést a že neví, z jakého důvodu ji žalobkyně jako svědkyni navrhla.

65. Soud hodnotil výpověď svědkyně jméno FO s vědomím, že její výslech provedla předchozí soudkyně a nyní rozhodující soudce mohl její obsah posoudit pouze z protokolu, nikoli na základě vlastního bezprostředního vnímání svědkyně při výslechu. Svědkyně současně již v úvodu výpovědi opakovaně zdůraznila, že má k věci jen velmi omezené poznatky. Soud dospěl k závěru, že by bylo nadbytečné výslech svědkyně po změně v obsazení soudu opakovat, s čímž souhlasili i účastníci (viz vyjádření právních zástupců, že opětovný výslech svědkyně nepožadují, na jednání konaném datum na č. l. 223 verte). Svědkyně popsala jedinou konkrétní událost z doby, kdy s žalobkyní pracovaly v kravíně. Při cestě z práce viděla v prostoru naproti kravínu rodiče žalobkyně a žalobkyně jí sdělila, že jsou „v zahrádce“. Sama svědkyně na pozemku nikdy nebyla, nevěděla, co se na něm pěstovalo, jak byl užíván ani jaký byl jeho rozsah. Z její výpovědi lze proto dovodit pouze to, že žalobkyně již v blíže neurčené době označovala určité místo naproti kravínu za rodinnou zahrádku a že se tam tehdy nacházeli její rodiče. Časově svědkyně tuto událost nedokázala přesně zařadit. Uvedla pouze, že se odehrála v době, kdy s žalobkyní ještě pracovaly v kravíně, tedy před jejím odchodem do důchodu v 55 letech. Vzhledem k tomu, že se svědkyně narodila dne datum, lze popsanou událost zařadit nejpozději do doby před rokem 1992. Přesnější časový údaj však z její výpovědi nevyplývá, a nelze proto určit, zda šlo například o 60., 70., 80. či počátek 90. let. Výpověď tedy nelze spolehlivě vztáhnout ke konkrétnímu období rozhodnému pro posouzení vývoje oplocení. Svědkyně opakovaně a jednoznačně uvedla, že prostor, který tehdy pozorovala, oplocen nebyl a že se na něm nenacházela žádná stavba ani kůlna. Toto tvrzení nelze zcela pominout. Jeho důkazní význam je však omezen tím, že svědkyně místo pozorovala pouze jednorázově zvenčí, sama na pozemku nikdy nebyla a neznala jeho hranice. Nebyla proto schopna určit, zda prostor, který vnímala jako neoplocený, odpovídal právě pozemku žalobkyně, některé jeho části, obecnímu pozemku před ním nebo širší ploše v okolí. Její výpověď proto neprokazuje, že celý pozemek žalobkyně v určité době oplocen nebyl, ale jen to, že svědkyně při popsaném pozorování nevnímala v jí sledovaném prostoru žádné oplocení. V tomto omezeném směru výpověď svědkyně částečně koresponduje s druhou výpovědí jméno FO, podle něhož přibližně kolem let 1970 až 1973 nebyla oplocena přední část zahrady směrem ke komunikaci. Shoda je však pouze zdánlivá a obecná. Svědkyně jméno FO neurčila, že hovoří právě o přední části zahrady, neidentifikovala její hranice a svou vzpomínku nedokázala časově zařadit. Její výpověď proto nemůže potvrdit konkrétní časový ani prostorový údaj uvedený jméno FO. Výpověď nepodporuje tvrzení tituly před jménem jméno FO o postupném posouvání plotu v několika fázích. Svědkyně jméno FO nepozorovala žádné práce na oplocení, žádný posun ani sled rozdílných stavů. Rovněž nepodporuje tvrzení jméno FO o dvou posunech předního oplocení, neboť neznala výchozí ani následný stav a nedokázala určit dobu svého pozorování. Její výpověď tak neposkytuje důkaz o tom, že by rodina žalobkyně v určité době přemístila plot a připlotila obecní pozemek. Výpověď je v určitém napětí s výpověďmi žalobkyně, jméno FO, jméno FO, jméno FO a jméno FO, kteří popisovali existenci oplocení již ve svých dětských vzpomínkách. Tento nesoulad však nelze spolehlivě vyhodnotit, neboť není známo, z jakého období pochází vzpomínka svědkyně jméno FO ani zda pozorovala totožnou část pozemku. Její výpověď proto nemůže sama vyvrátit zejména konkrétněji časově zařazenou výpověď jméno FO o dřevěném oplocení a zřetelném odskoku zahrady přibližně v letech 1970 až 1975. Výpověď svědkyně jméno FO neprokazuje přesné vymezení zahrady, rozsah jejího užívání, existenci či neexistenci oplocení po celém jejím obvodu ani jakoukoli změnu oplocení v čase. Nelze ji proto považovat za důkaz žalovanou tvrzeného postupného připlocování obecního pozemku. Neprovedené důkazy 66. Soud neprovedl důkaz výslechem paní jméno FO, který navrhovala žalovaná. Jednání konané datum bylo odročeno s tím, že dojde k výslechu svědkyně jméno FO v místě jejího bydliště. S ohledem na nepříznivý zdravotní stav svědkyně doložený lékařskou zprávou (č. l. 155–157) však její výslech proveden nebyl. Výslech nebyl možný ani v dalším průběhu řízení. Na jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, se soud ještě dotazoval na tento důkazní návrh. Právní zástupkyně žalované uvedla, že nepříznivý zdravotní stav svědkyni ovlivňuje již natolik, že by její výslech nic nepřinesl.

67. Soud dále neprovedl (zamítl) důkazní návrhy uplatněné oběma stranami dne datum po skončení výslechu jméno FO v místě jejího bydliště (návrhy jsou na č. l. 255 verte). Na straně žalobkyně se jednalo o důkazní návrh na oslovení obce adresa, pod niž dříve náležela obec adresa, za účelem vyžádání dokumentace k povolení staveb na pozemku užívaném žalobkyní. Tento důkazní návrh soud vyhodnotil jako nadbytečný, jelikož žalobkyně již dle soudu v této fázi unášela důkazní břemeno, které ji tížilo. Žalovaná navrhovala, aby soud na webová adresa zjistil složení zastupitelstva obec adresa, jakož i to, kdo v minulosti vykonával funkci starosty či místostarosty, a to s ohledem na nejasná vyjádření svědkyně jméno FO v rámci jejího druhého výslechu. I tento důkazní návrh soud shledal nadbytečným, neboť ani objektivní zjištění těchto informací by nezměnilo hodnocení výpovědi jméno FO soudem; žalovanou v této fázi řízení tížilo břemeno tvrzení a důkazní stran nepoctivého úmyslu žalobkyně při uchopení držby, k čemuž tento důkazní návrh nesměřoval a ani ve spojení s již provedenými důkazy k unesení důkazního břemene nemohl přispět. Závěr o skutkovém stavu 68. Kupní smlouvou uzavřenou dne datum nabyla žalobkyně, tehdy ve věku tří let a zastoupená svým otcem jako zákonným zástupcem, od žalované pozemek parc. č. hodnota o výměře 345 m² (kupní smlouva). Co do vymezení převáděného pozemku kupní smlouva odkazovala na geometrický (polohopisný) plán ze dne datum, v němž byl předmět koupě zakreslen jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m, celkem 345 m2, přičemž hranice pozemku v přední části je ve stejné úrovni (v jedné přímce) jako hranice sousedních pozemků. V uvedeném geometrickém plánu je dále konstatováno, že „nové hranice byly v přírodě omezníkovány kameny“ (geometrický plán z roku 1940). Po obnově katastrálního operátu je parcela zapsána pod parc. č. hodnota o výměře 350 m2 (srovnávací sestavení parcel). Výměra sporných pozemků parc. č. hodnota a hodnota, jak jsou vymezeny geometrickým plánem připojeným k žalobě, činí 230 m2, tj. cca 66 % výměry pozemku parc. č. hodnota (geometrický plán z roku 2022). Dne datum byl při komisionálním šetření evidován nesoulad spočívající v připlocení části tehdejší parcely č. hodnota k parcele č. hodnota; podle náčrtu k protokolu tento nesoulad zahrnoval rovněž části nyní označené geometrickým plánem jako parc. č. hodnota a hodnota (soupis nemovitostí č. hodnota, náčrt k protokolu č. hodnota). Darovací smlouvou ze dne datum převedla žalobkyně na svoji dceru jméno FO vlastnické právo k pozemku parc. č. hodnota, přičemž účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni datum (darovací smlouva, výpis z katastru nemovitostí). Výzvou ze dne 13. 6. 2022 vyzvala žalovaná dceru žalobkyně k odstranění plotu z obecního pozemku parc. č. hodnota s tvrzením, že žalovaná šetřením zjistila, že se nově budovaný plot nachází na obecním pozemku (výzva k odstranění plotu).

69. Poté, co žalobkyně v roce 1941 nabyla pozemek s původním parc. č. hodnota, byl pozemek užíván jejími rodiči, poté žalobkyní s manželem, a to převážně jako zahrada. Na pozemku byla vybudována kůlna (označovaná též jako zahradní domek, bouda či přístřešek na nářadí) a studna. Dokazováním se nepodařilo objasnit, jak a kdy došlo k tomu, že pozemek začal být užíván ve výměře a hranicích tak, že zahrnuje i sporné pozemky parc. č. hodnota a hodnota. Nebylo zjištěno ani to, kdy byl zbudován plot ve stávajících hranicích. Žalobkyně i jí navržení svědci jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO i jméno FO si pamatují oplocený pozemek, o případných posunech plotu jim nebylo nic známo. Ve výpovědích svědků se objevují zejména tyto časové údaje (všechny jsou pouze přibližné):  1957: tituly před jménem jméno FO ve věku přibližně 11 let vnímala menší část pozemku oplocenou „králičím“ pletivem;  1958–1959: paní jméno FO, sousedka jméno FO, měla sdělit matce tituly před jménem jméno FO, že „už zase je ten tálek menší“, což si svědkyně vyložila jako stížnost na posun plotu;  1966: dle tituly před jménem jméno FO, které bylo tehdy 20 let, si její strýc stěžoval, že jméno FO zabírají část obecního pozemku;  1966: od tohoto roku (od 7 let věku) má povědomí o pozemku dle své první výpovědi paní jméno FO, dle níž se s plotem nikdy nehýbalo;  1968–1971: s tímto obdobím (7 až 10 let věku) spojuje své první vzpomínky na pozemek jméno FO, která si jej pamatuje stále ve stejných hranicích;  1970: dle druhé výpovědi jméno FO tehdy ještě plot v přední části pozemku nebyl;  1972–1973: dle první výpovědi jméno FO tento svědek registroval posun plotu ve svých 14 nebo 15 letech (zmiňoval ale též rok 1967, případně 70. léta);  1970–1975: v tomto období (od 7 do 12 či 13 let) místo pravidelně navštěvoval jméno FO, který po promítnutí fotografií nepozoroval žádnou výraznou změnu a současný stav podle jeho vyjádření odpovídal jeho vzpomínce s pravděpodobností 80 až 90 %  1977: do tohoto roku (do svých 18 let) měla možnost pozemek vnímat jméno FO, která žádný posun plotu nezaznamenala;  1979: přibližně od tohoto roku zná pozemek jméno FO, dle kterého k žádným posunům plotu nedocházelo;  1981–1982: dle první výpovědi jméno FO si žalobkyně s manželem v tomto období nechali vyvrtat na pozemku studnu;  1983–1984: dle druhé výpovědi jméno FO byla v tomto období vybudována dřevěná bouda (zahradní domek);  do 1990: dle druhé výpovědi jméno FO proběhly posuny do roku 1990; naopak jméno FO ve své druhé výpovědi uvedla, že stav do roku 1990 posoudit neumí, protože na místo nechodila;  1994: tituly před jménem jméno FO do tohoto období přibližně zařadila upozornění staršího pana jméno FO na další údajný posun plotu a jeho následný rozhovor s manželem žalobkyně;  rok: probíhala obnova katastrálního operátu a u žalobkyně bylo zjištěno připlocení obecního pozemku; jméno FO v první výpovědi tvrdila, že v přední části došlo ke dvěma posunům, přičemž k jednomu před digitalizací a k jednomu po digitalizaci;  2010–2015: jméno FO si při druhé výpovědi vybavoval opravu části vyvráceného plotu provedenou švagrem přibližně 10 až 15 let před výslechem v roce 2025;  2018: jméno FO při první výpovědi uvedla, že poslední výměna dřevěných sloupků za kovové proběhla asi šest let před rokem 2024;  2021: Žalobkyně převedla pozemek parc. č. hodnota na jméno FO;  2022: jméno FO uváděla výměnu přibližně pěti sloupků v přední části; jméno FO uvedl, že betonové sloupky v přední části měnil, protože původní byly uhnilé a plot padal;  2023–2024: jméno FO při druhém výslechu do tohoto období odhadla posun plotu. Soud tento údaj nepovažoval za spolehlivé časové určení posunu, neboť svědkyně se velmi obtížně orientovala v čase, samotné práce neviděla a současně uváděla, že na místě dlouhou dobu nebyla. Uvedené období lze spíše chápat jako dobu, kdy si současného stavu znovu všimla nebo jej začala hodnotit jako posunutý.

70. Jestliže soud odhlédne od časově rozporných tvrzení jméno FO, pak i kdyby vyšel z verze žalované o postupném historickém připlocování, spadá poslední konkrétněji časově zařazený tvrzený posun přibližně do roku 1994. Z provedeného dokazování však soud nemá za prokázáno, že by v průběhu rozhodného období došlo ke konkrétnímu posunu oplocení na úkor pozemků žalované. Žádný ze svědků neviděl samotné přemístění plotu ani osobu, která by je provedla. Svědci navržení žalovanou nedokázali určit výchozí polohu oplocení, od níž se měl plot posunout, ani spolehlivě popsat dobu, rozsah a způsob jednotlivých změn. Jejich výpovědi se navíc rozcházely v počtu, směru i časovém zařazení údajných posunů. tituly před jménem jméno FO vycházela zčásti ze sdělení jiných osob a nedokázala přesně určit původní polohu plotu ani dobu jednotlivých změn. jméno FO při prvním výslechu popisoval posuny především směrem k lesu a posun přední části směrem ke komunikaci potvrdit nedokázal, zatímco při druhém výslechu jej již dovozoval také z prohlídky současného stavu krátce před výslechem. jméno FO uváděla vzájemně obtížně slučitelné údaje o posunu před digitalizací, po digitalizaci a případně až v posledních letech, přičemž sama připustila, že před rokem 1990 místo nesledovala a žádný konkrétní posun neviděla. Naproti tomu svědci navržení žalobkyní popisovali zahradu nebo její výrazný přední odskok v obdobném rozsahu již od 60. a 70. let. Ani jejich výpovědi samy o sobě neumožňují přesně rekonstruovat historický průběh oplocení, ve spojení s ostatními důkazy však odporují závěru, že by současný rozsah oplocení vznikl teprve v nedávné době. Ohledáním na místě samém bylo zjištěno oplocení tvořené prvky různého stáří a materiálu, zčásti značně zchátralými a postupně opravovanými. Rozdílné stáří jednotlivých sloupků, latí a dalších prvků prokazuje postupnou údržbu a obnovu plotu, nikoli samo o sobě změnu jeho trasy. Při ohledání nebyly zjištěny žádné na první pohled patrné a jednoznačné terénní stopy dřívějšího průběhu oplocení, z nichž by bylo možné bezpečně rekonstruovat jeho odlišnou historickou trasu. Soud proto uzavřel, že prokázány byly pouze postupné opravy, zpevňování a výměny zchátralých částí oplocení, nikoli jeho konkrétní posun. Samostatný betonový sloupek osazený přibližně v letech 2021 až 2022 mimo dosavadní oplocení představuje nový prvek, nebylo k němu však oplocení dovedeno a část pozemku, kterou by takto vedený plot zahrnoval, není předmětem řízení. Žádný konkrétní časově určitelný posun oplocení vymezujícího sporné pozemky tak prokázán nebyl, a to ani fotografiemi nebo snímky letecké či pozemkové mapy předloženými žalovanou. V podrobnostech soud odkazuje na výše uvedené hodnocení jednotlivých důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Právní posouzení 71. Soud se předně zabýval tím, zda má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem dle § 80 o. s. ř. Ten je nepochybně dán. V katastru nemovitostí je jako vlastnice sporných pozemků evidována žalovaná, zatímco žalobkyně tvrdí, že k nim nabyla vlastnické právo vydržením. Mezi účastníky tak existuje spor o vlastnické právo, který vyvolává nejistotu v právním postavení žalobkyně. Jelikož žalovaná vlastnické právo žalobkyně neuznává a není ochotna poskytnout součinnost k odstranění nesouladu, zejména souhlasným prohlášením podle § 66 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., nelze dosáhnout uvedení evidovaného stavu do souladu s tvrzeným stavem právním bez soudního rozhodnutí. Pravomocný rozsudek o určení vlastnického práva, jehož nedílnou součástí je geometrický plán jednoznačně vymezující sporné pozemky, je způsobilým podkladem pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí, a odstraní tak existující nejistotu v právních vztazích účastníků. Žalobkyně proto má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

72. Soud se dále zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně s ohledem na to, že darovací smlouvou ze dne datum převedla na svou dceru jméno FO vlastnické právo k pozemku parc. č. hodnota, přičemž právní účinky vkladu nastaly ke dni datum. Dospěl k závěru, že tím žalobkyně aktivní věcnou legitimaci k určení vlastnického práva ke sporným pozemkům neztratila. Předmětem písemné darovací smlouvy byl pozemek parc. č. hodnota v hranicích evidovaných v katastru nemovitostí. Sporné pozemky parc. č. hodnota a hodnota nebyly v darovací smlouvě jako předmět převodu uvedeny ani jinak písemně vymezeny. Darovací smlouva proto vlastnické právo k těmto pozemkům na jméno FO nepřevedla. Na tomto závěru by nic neměnila ani případná společná vůle dárkyně a obdarované, že darováním přechází celá fakticky oplocená zahrada, neboť právní jednání, kterým se převádí věcné právo k nemovité věci, vyžaduje podle § 560 o. z. písemnou formu a tato vůle nebyla ve vztahu ke sporným pozemkům v písemné darovací smlouvě zachycena. Tomu odpovídají rovněž požadavky na označení nemovitosti v listině stanovené v § 8 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., katastrálního zákona. jméno FO nenabyla vlastnické právo ke sporným pozemkům ani řádným vydržením. Darovací smlouva vztahující se pouze k pozemku parc. č. hodnota nepředstavovala ve vztahu ke sporným pozemkům právní důvod, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva, pokud by převodci náleželo, jak vyžaduje § 1090 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vlastnické právo jméno FO ke sporným pozemkům by proto mohlo připadat v úvahu teprve na základě jejího vlastního mimořádného vydržení, a to pouze v případě, že by vlastnické právo k nim již dříve mimořádným vydržením nenabyla žalobkyně. Jestliže však žalobkyně před uzavřením darovací smlouvy splnila podmínky mimořádného vydržení, stala se vlastnicí sporných pozemků ze zákona; na svou dceru je nepřevedla, neboť nebyly předmětem písemné darovací smlouvy (srov. např. Holas, J., Holubář, A., Petříková, P. Nemožnost započtení doby držby předchůdce, který splnil podmínky vydržení. Bulletin advokacie, 2022, č. 11, s. 44). Žalobkyně je proto v tomto řízení aktivně věcně legitimována.

73. Následně soud zkoumal splnění podmínek vydržení podle všech právních úprav, které s ohledem na zjištěný skutkový stav přicházely v úvahu, čehož se ostatně dovolávala i žalobkyně (č. l. 189). Právní úpravy účinné od uzavření kupní smlouvy do 31. 12. 2013 74. Soud nejprve posoudil vydržení podle obecného zákoníku občanského, vyhlášeného císařským patentem č. 946/1811 Sb. z. s. (dále jen „OZO“), účinného na našem území v době, kdy žalobkyně nabyla pozemek původně označený parc. č. hodnota. Podle § 1460 OZO bylo k vydržení vedle způsobilosti osoby a předmětu zapotřebí, aby ten, kdo se tohoto způsobu nabytí dovolával, měl věc nebo právo skutečně v držbě, aby jeho držba byla řádná, poctivá a pravá a aby trvala po celou dobu určenou zákonem. Podle § 1461 OZO byla řádnou držbou držba opírající se o takový právní důvod, který by postačoval k nabytí vlastnického práva, kdyby vlastnické právo náleželo osobě, od níž držitel věc převzal. Takovým právním důvodem mohla být zejména kupní, darovací či směnná smlouva. Podle § 1468 OZO bylo možné vlastnické právo k nemovité věci, která nebyla ve veřejných knihách zapsána na jméno držitele, vydržet teprve po uplynutí třiceti let. Proti některým privilegovaným osobám však zákon stanovoval delší vydržecí dobu. Podle § 1472 OZO činila vydržecí doba proti fisku a osobám v tomto ustanovení uvedeným, mezi něž náležely také obce, čtyřicet let. OZO vedle vydržení opřeného o řádný právní důvod připouštěl také vydržení po uplynutí mimořádné třicetileté nebo čtyřicetileté doby bez prokázání řádného právního důvodu. Podle § 1477 OZO platilo, že kdo opírá vydržení o dobu třiceti nebo čtyřicetiletou, nepotřebuje udávati pořádný právní důvod. Vůči němu prokázaná nepoctivost držení vylučuje však vydržení i v této delší době. Pro vydržení bez prokázání právního důvodu se tedy nadále vyžadovala skutečná, pravá a poctivá držba, nebylo však třeba prokazovat její řádnost spočívající v existenci právního důvodu způsobilého k nabytí vlastnického práva. Důkazní břemeno o nepoctivosti držby nesl ten, kdo poctivost držby popíral.

75. Žalobkyně vlastnické právo ke sporným pozemkům řádným vydržením podle OZO nenabyla. Kupní smlouva ze dne datum sice byla právním důvodem způsobilým k nabytí vlastnického práva, avšak pouze k pozemku parc. č. hodnota o výměře 345 m², vymezenému geometrickým plánem ze dne datum jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m. Sporné části tehdejšího obecního pozemku parc. č. hodnota, nyní geometrickým plánem označené jako pozemky parc. č. hodnota a hodnota o celkové výměře 230 m², nebyly v kupní smlouvě ani v geometrickém plánu, na který smlouva odkazovala, zahrnuty. Kupní smlouva proto ve vztahu ke sporným pozemkům nebyla řádným právním důvodem ve smyslu § 1461 OZO. Na tomto závěru nic nemění, že žalobkyně a její rodiče mohli sporné části fakticky užívat společně s koupeným pozemkem a celý prostor mohli považovat za jedinou zahradu. Takové přesvědčení mohlo mít význam pro posouzení poctivosti držby, nemohlo však nahradit chybějící právní důvod vztahující se ke sporným pozemkům. Podmínky řádného vydržení podle § 1460 a § 1461 OZO proto nebyly splněny.

76. V úvahu tak přicházelo pouze vydržení sporných pozemků po uplynutí mimořádné vydržecí doby podle § 1477 OZO, při němž žalobkyně nemusela prokazovat řádný právní důvod své držby. Protože sporné pozemky byly ve vlastnictví obce, činila vydržecí doba podle § 1472 OZO čtyřicet let. Tato vydržecí doba však za účinnosti OZO nemohla uplynout. I kdyby žalobkyně, zastoupená svým otcem, případně její rodiče, uchopili držbu sporných pozemků již v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy dne datum, což však prokázáno nebylo, do 31. 12. 1950 uplynulo méně než deset let. Žalobkyně proto vlastnické právo ke sporným pozemkům za účinnosti OZO nenabyla ani řádným vydržením, ani vydržením opřeným o mimořádnou čtyřicetiletou dobu.

77. Další období bylo třeba posoudit podle zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák. 1950“), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1951. Podle § 143 obč. zák. 1950 byl držitelem ten, kdo s věcí nakládal jako se svou nebo kdo vykonával právo pro sebe. Podle § 145 odst. 1 obč. zák. 1950 byl oprávněným držitelem ten, kdo byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží; podle odstavce 2 téhož ustanovení se v pochybnostech mělo za to, že držba je oprávněná. Úprava oprávněné držby byla obsažena v § 145 až § 149. Podle § 116 odst. 1 obč. zák. 1950 nabyl oprávněný držitel vlastnické právo k nemovité věci vydržením, měl-li ji nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Právní úprava tedy nevyžadovala samostatné prokázání řádného právního důvodu držby, nýbrž oprávněnou držbu založenou na dobré víře držitele posuzované se zřetelem ke všem okolnostem. Podle § 566 odst. 2 obč. zák. 1950 se při posuzování vydržení započítávala také doba držby, která uplynula před 1. 1. 1951. Držba započatá za účinnosti OZO by proto neztratila nabytím účinnosti obč. zák. z roku 1950 právní význam; bylo však třeba, aby po dobu rozhodnou pro vydržení splňovala požadavky nové právní úpravy, zejména aby šlo o oprávněnou držbu.

78. Podle obč. zák. z roku 1950 nebyl nedostatek právního titulu vztahujícího se přímo ke sporným pozemkům sám o sobě důvodem vylučujícím vydržení. Na rozdíl od řádného vydržení podle OZO nebylo třeba prokazovat řádný právní důvod držby; rozhodující bylo, zda žalobkyně měla sporné pozemky v nepřetržité oprávněné držbě, tedy zda s nimi ona, popřípadě prostřednictvím svých rodičů, nakládala jako s vlastními a byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí náleží. Kupní smlouva ze dne datum se vztahovala pouze k pozemku parc. č. hodnota o výměře 345 m², nikoli ke sporným částem tehdejšího pozemku parc. č. hodnota. Tato okolnost však podle obč. zák. 1950 nevylučovala oprávněnou držbu sama o sobě. Mohla být významná při objektivním posouzení dobré víry žalobkyně a jejích rodičů, zejména ve spojení s přesným vymezením koupeného pozemku geometrickým plánem, jeho rozměry 15 × 23 m a značným rozsahem sporných částí, nikoli však jako automatická překážka vydržení. Předpokladem vydržení však bylo nejprve zjištění, že žalobkyně držela právě sporné pozemky parc. č. hodnota a hodnota v rozsahu odpovídajícím nynějšímu oplocení. V tomto směru se dokazováním nepodařilo zjistit, kdy byly sporné části připojeny k původnímu pozemku ani kdy bylo oplocení vybudováno ve stávajícím průběhu. Nebylo prokázáno, že by držba obou sporných pozemků v nynějším rozsahu existovala již dne 1. 1. 1951. Nejstarší konkrétnější údaje zmiňované ve svědeckých výpovědích se vztahují až k pozdějšímu období. tituly před jménem jméno FO si přibližně z roku 1957 vybavovala pouze menší část pozemku oplocenou nízkým pletivem. Informace o údajném posunu v letech 1958 až 1959 měla pouze z výroku paní jméno FO. jméno FO popsala neurčitě časově zařazené pozorování z období mezi rokem 1959 a jejím odchodem do důchodu, při němž v jí sledovaném prostoru oplocení nevnímala, neznala však hranice ani rozsah zahrady. Naopak souvislejší vzpomínky na oplocenou zahradu v obdobném rozsahu začínají až výpovědí jméno FO přibližně od roku 1966 a jméno FO z konce 60. či počátku 70. let. Z uvedeného nelze bezpečně určit počátek desetileté oprávněné držby nynějších sporných pozemků tak, aby vydržecí doba prokazatelně uplynula nejpozději do 31. 3. 1964, tedy do skončení účinnosti této právní úpravy. Z provedených důkazů neplyne, že by právě nynější sporné části byly v nynějším rozsahu drženy již nejpozději od 31. 3. 1954, což by bylo nezbytné pro uplynutí celé desetileté doby do 31. 3. 1964. Žalobkyně proto podle obč. zák. 1950 nenabyla vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením.

79. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák. 1964“), který byl účinný od 1. 4. 1964, původně vydržení neumožňoval. Institut vydržení byl do obč. zák. 1964 znovu zaveden teprve zákonem č. 131/1982 Sb. s účinností od 1. 4. 1983. Podle § 132a odst. 1 byl držitelem ten, kdo s věcí nakládal jako se svou nebo kdo vykonával právo pro sebe. Podle § 132a odst. 2 byl oprávněným držitelem ten, kdo byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, přičemž podle odstavce 3 se v pochybnostech mělo za to, že držba je oprávněná. Podle § 135a odst. 1 se občan stal vlastníkem věci, která mohla být předmětem osobního vlastnictví, měl-li movitou věc nepřetržitě v držbě po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Šlo-li však o pozemek nebo jeho část, k nimž mohlo být zřízeno právo osobního užívání, nabyl občan podle § 135a odst. 2 pouze právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku.

80. Žalobkyně podle citované právní úpravy nemohla nabýt ke sporným pozemkům vlastnické právo vydržením. Jestliže šlo o pozemky v socialistickém vlastnictví, k nimž mohlo být občanovi zřízeno pouze právo osobního užívání, mohla jí za splnění zákonných podmínek podle § 135a odst. 2 vzniknout nanejvýš pohledávka na uzavření dohody o osobním užívání pozemku, nikoli vlastnické právo.

81. Zákonem č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, byla s účinností od 1. 1. 1992 podstatně změněna právní úprava držby a vydržení obsažená v obč. zák. 1940. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. 1964 platilo, že byl-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, byl držitelem oprávněným. V pochybnostech se mělo za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. 1964 se oprávněný držitel stával vlastníkem věci, měl-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 134 odst. 3 obč. zák. 1964 se do doby podle odstavce 1 započítávala i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. Podle § 872 odst. 6 obč. zák. 1964 platilo, že šlo-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možno nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, mohla si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

82. Žalobkyně a její rodina se spornými částmi pozemků fakticky nakládaly jako s vlastními, což má soud za prokázané výpověďmi žalobkyně, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO i jejich samotným oplocením, proti němuž nebylo ze strany žalované brojeno. Sporné části byly užívány společně s pozemkem parc. č. hodnota jako jediná zahrada, byly obhospodařovány, osázeny a oploceny a byly na nich, případně v jejich bezprostřední souvislosti, zřízeny zahradní domek a studna. Žalobkyně tedy vykonávala vlastnickou držbu ve smyslu § 129 odst. 1 obč. zák. z roku 1964. Pro nabytí vlastnického práva řádným vydržením však bylo dále třeba, aby šlo o držbu oprávněnou, tedy aby žalobkyně byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí sporné pozemky náleží. Dobrou víru nebylo možné posuzovat pouze podle subjektivního přesvědčení žalobkyně, nýbrž objektivně se zřetelem ke všem okolnostem, za nichž se držby chopila a následně ji vykonávala. Soud nemá za prokázané splnění podmínky oprávněnosti držby. Kupní smlouva ze dne datum se vztahovala pouze k pozemku o výměře 345 m², přesně vymezenému geometrickým plánem jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m. Kupní smlouva na tento geometrický plán odkazovala. Sporné části mají celkovou výměru 230 m², tedy přibližně 66 % výměry koupeného pozemku, a přední hranice sporné části výrazně vystupuje z linie zakreslené v původním geometrickém plánu. Se zřetelem k přesnému smluvnímu a geometrickému vymezení předmětu koupě a ke značnému poměru výměry sporných částí k výměře koupeného pozemku nelze objektivně uzavřít, že žalobkyně mohla být při zachování běžné opatrnosti v omluvitelném přesvědčení, že jí sporné pozemky náleží na základě kupní smlouvy. Žalobkyně proto nesplnila podmínku oprávněné držby podle § 130 odst. 1 obč. zák. 1964 a vlastnické právo ke sporným pozemkům řádným vydržením podle § 134 odst. 1 téhož zákona nenabyla. Tento závěr nevylučuje posléze přijatý závěr o nabytí vlastnického práva podle aktuální úpravy mimořádného vydržení, která oprávněnou či poctivou držbu nevyžaduje a jejíž aplikace závisí především na délce vlastnické držby a absenci prokázaného nepoctivého úmyslu. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 83. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

84. Podle § 989 odst. 1 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

85. Podle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

86. Podle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

87. Podle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

88. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

89. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

90. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

91. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

92. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

93. Soud nejprve posuzoval řádné vydržení podle § 1089 až § 1091 o. z. a dospěl k závěru, že jeho podmínky splněny nebyly. Kupní smlouva ze dne datum představovala nabývací titul pouze k pozemku parc. č. hodnota o výměře 345 m², vymezenému geometrickým plánem ze dne datum jako obdélník o rozměrech 15 × 23 m. Sporné pozemky parc. č. hodnota a hodnota o celkové výměře 230 m² nebyly předmětem této smlouvy ani geometrického plánu, na který smlouva odkazovala. Žalobkyně tak ve vztahu ke sporným pozemkům neměla právní důvod požadovaný § 1090 odst. 1 o. z. Již proto nemohla nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům na základě vydržení řádného.

94. Jinak je to s podmínkami vydrženími mimořádného, které precizovala zejména judikatura Nejvyššího soudu. Aby soud mohl uzavřít, že došlo k tzv. mimořádnému vydržení, bylo třeba, aby žalobkyně prokázala vlastnickou držbu trvající nejméně 20 let. K vydržení by však nedošlo, pokud by naopak žalovaná prokázala žalobkyni nepoctivý úmysl při uchopení držby.

95. Soud má předně za prokázané, že žalobkyně vykonávala ke sporným pozemkům tzv. vlastnickou držbu, jak se k tomu vyjádřil již výše. Ona a její rodina s nimi nenakládaly jako s pozemky užívanými na základě nájmu, výprosy či jiného odvozeného právního důvodu. Sporné pozemky byly fakticky připojeny k pozemku žalobkyně, tvořily s ním jediný oplocený a provozně propojený celek a byly společně užívány jako zahrada. Rodina žalobkyně je obhospodařovala, pěstovala na nich zeleninu a ovocné keře, udržovala porosty, opravovala oplocení a zřídila na pozemku studnu a zahradní domek. Takové dlouhodobé a navenek zjevné nakládání odpovídá výkonu vlastnického práva pro sebe, nikoli pouhému faktickému užívání cizí věci.

96. Tato vlastnická držba trvala déle než 20 let. jméno FO si oplocenou zahradu vybavovala přibližně od roku 1966, jméno FO od konce 60. či počátku 70. let, jméno FO popsal zahradu s výrazným předním odskokem v letech 1970 až 1975 a jméno FO vnímal rozsah zahrady bez podstatné změny přibližně od roku 1979. Již při komisionálním šetření dne datum bylo zaznamenáno připlocení částí tehdejšího pozemku parc. č. hodnota k pozemku žalobkyně. Žalovaná ostatně uvedla, že žalobkyně drží pozemek v rozsahu, v jakém je dosud oplocen, „dlouhá, dlouhá desetiletí“ a že jde o „dlouhodobou záležitost“ (viz její závěrečný návrh). Jsou tedy splněny i podmínky pro to, aby soud vzal za svá tato shodná skutková tvrzení účastníků o „dlouhá desetiletí“ trvajícím užívání pozemku žalobkyní v rozsahu stávajícího oplocení, tedy včetně sporných pozemků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud však z opatrnosti zmínil i důkazy, z nichž tento závěr činí, i kdyby žalovaná tuto skutečnost nespornou neučinila.

97. Žalovaná však opakovaně poukazovala na existenci nepoctivého úmyslu na straně žalobkyně.

98. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, který byl zveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2023, konstatoval, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o. z., resp. dříve v § 130 odst. 1 obč. zák. 1964, se tu neuplatní. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená.

99. Na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu navázala řada dalších, např. usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022, usnesení ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 788/2022, rozsudek ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nebo rozsudek ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 286/2024. Jde tak o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, jež navíc prošla i ústavním přezkumem, viz např. usnesení ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. IV. ÚS 3472/22, usnesení ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 476/24, usnesení ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 812/24, nebo usnesení ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 94/25.

100. Tzv. držba nikoliv v nepoctivém úmyslu je zcela novým, zvláštním druhem držby, již neznal OZO ani pozdější občanské zákoníky (viz Králík, M. Mimořádné vydržení v aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky. Soukromé právo č. 4 a 5/2024). Nelze ji ztotožňovat s držbou poctivou. Nedostatek objektivně omluvitelné dobré víry není totožný s prokázaným nepoctivým úmyslem. Držitel nemusí splnit přísnější podmínky řádného vydržení, například proto, že si při zachování běžné opatrnosti mohl ověřit skutečný evidenční stav nebo že jím užívaná výměra podstatně přesahovala výměru uvedenou v nabývací listině. Z toho však ještě bez dalšího neplyne, že se držby chopil s vědomím, že neoprávněně zasahuje do vlastnictví jiného, nebo dokonce se záměrem takovou újmu způsobit. Právě toto rozlišení brání tomu, aby byla podmínka mimořádného vydržení vykládána stejně přísně jako dobrá víra při řádném vydržení. Takový výklad by činil § 1095 o. z. z velké části nadbytečným, protože držitel, který by prokázal objektivně omluvitelnou dobrou víru, by zpravidla mohl vlastnictví vydržet již řádně za kratší dobu.

101. Jde-li o okamžik, k němuž se posuzuje držba nikoliv v nepoctivém úmyslu, je jím uchopení držby. Pokud se držitel později dozví, že v katastru nemovitostí je jako vlastník evidován někdo jiný, resp. že někdo jiný vlastníkem je, nemá to za následek zánik držby nikoliv v nepoctivém úmyslu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Nejvyšší soud v naposled zmíněném rozhodnutí dovodil, že při posuzování zániku držby v nikoliv nepoctivém úmyslu je třeba analogicky aplikovat § 995 větu první o. z.: Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaná obec žalobu proti žalobkyni podala.

102. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně nebo její rodiče uchopili držbu sporných pozemků svémocným zabráním, potajmu, lstí nebo zneužitím pouhé výprosy. Nebylo zjištěno ani to, kdy, kým a za jakých konkrétních okolností byla vlastnická držba sporných pozemků v nynějším rozsahu původně uchopena. Nikdo ze svědků neviděl žalobkyni, její rodiče či jejího manžela přemisťovat plot na úkor pozemků žalované obce. Nebylo zjištěno, kdo, kdy, jakým způsobem a z jakého místa měl oplocení přesunout. Nebyla prokázána ani existence dohody, jíž by obec rodině žalobkyně umožnila sporné části pouze dočasně nebo bezplatně užívat. Prokázány byly pouze opravy a výměny částí zchátralého oplocení.

103. Nelze vyloučit, že se žalobkyně, vzhledem ke svému tehdejšímu věku, držby chopila prostřednictvím svého otce jako zákonného zástupce. Uchopení držby prostřednictvím zástupce zákonodárce poprvé výslovně řeší v § 992 odst. 2 o. z., dle kterého nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2769/2024, pouze obecně konstatoval, že „o přičítání vědomosti zástupce k tíži zastoupeného by snad bylo možno uvažovat v případě, že by šlo o zastoupení při uchopení se držby (uchopení držby zástupcem). To, že by se žalobkyně chopila držby prostřednictvím zástupce, však nikdo netvrdil a soudy nižší stupňů takovou skutečnost ani nezjistily“. Ustanovení § 992 odst. 2 o. z. nelze vykládat tak, že jakýkoli nedostatek dobré víry zástupce při nabytí držby automaticky prokazuje nepoctivý úmysl zastoupeného podle § 1095 o. z. Nepoctivá držba ve smyslu § 992 a nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 o. z. nejsou totožné kategorie. Pro mimořádné vydržení je rozhodné, zda bylo při uchopení držby prokázáno úmyslně nepoctivé jednání. I při přičítání jednání zástupce by proto musel být takový úmysl nejprve konkrétně prokázán na straně osoby, která za žalobkyni držbu skutečně uchopila.

104. Skutečnost, že otec žalobkyně zastupoval žalobkyni při uzavření kupní smlouvy ze dne datum, sama o sobě neprokazuje, že za ni současně uchopil vlastnickou držbu též ke sporným pozemkům a že tyto pozemky byly již tehdy užívány v rozsahu odpovídajícím dnešním pozemkům parc. č. hodnota a hodnota. Zastoupení při uzavření kupní smlouvy a zastoupení při faktickém uchopení držby jsou rozdílné skutečnosti. Z první z nich nelze bez dalšího usuzovat na existenci druhé. Geometrický plán z roku 1940, na který kupní smlouva odkazovala, sice vymezoval převáděný pozemek v užších hranicích a obsahoval údaj o označení nových hranic v terénu kameny. Tento důkaz však vypovídá o rozsahu smluvně převáděného pozemku, nikoli o tom, kdy vzniklo současné oplocení, kdo je zbudoval, zda se již v roce 1941 nacházelo v nynější trase, kdo případně později rozšířenou držbu uchopil a s jakou vědomostí či úmyslem tak učinil. Pro závěr o nepoctivém úmyslu přičitatelném žalobkyni by proto nestačilo zjistit pouze to, že její otec znal obsah kupní smlouvy a geometrického plánu. Muselo by být rovněž prokázáno, že právě on za žalobkyni uchopil držbu sporných pozemků v nynějším rozsahu a že tak učinil s vědomím, že úmyslně zabírá pozemek obce a působí jí tím bezdůvodnou újmu. Taková skutková zjištění však provedené důkazy neumožňují. Nedostatek těchto skutkových zjištění nelze nahradit domněnkou, že otec žalobkyně musel sporný pozemek vědomě zabrat proto, že jako zákonný zástupce znal obsah kupní smlouvy. Nepoctivý úmysl zástupce, který by mohl být žalobkyni přičten, proto prokázán nebyl. Zjištěna byla pouze dlouhodobá a nepřetržitá vlastnická držba žalobkyně v rozsahu postačujícím pro mimořádné vydržení.

105. Soud neopomíjí, že výměra sporných pozemků činí 230 m², tedy přibližně 66 % výměry pozemku parc. č. hodnota o výměře 350 m². Dle judikatury může vést významné překročení výměry skutečně nabytého pozemku k závěru o nepoctivém úmyslu. Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že jsou-li okolnosti případu tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Nestačí tu však pouhý omyl držitele, byť i jinak neomluvitelný; situace musí být taková, že je třeba učinit závěr o tom, že o rozdílu věděl, resp. vědět musel, přičemž je nutno vždy přihlížet k individuálním okolnostem každého případu (viz např. rozsudek ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

106. Závěr o držbě v nikoliv nepoctivém úmyslu byl přijat například ve věci, v níž rozhodoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. 9. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2288/2024. V odkazované věci došlo k čtyřnásobnému překročení výměry skutečně nabytého pozemku. Výměra nabytého pozemku činila 132 m² a výměra sousedního pozemku, jehož držby se žalobce bez právního důvodu chopil, pak 568 m². Sporný pozemek nebyl opatřen plotem ani žádnou jasnou hranicí viditelnou v terénu, přístup na pozemek byl možný i ze sousedních pozemků, nejednalo se o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu Dovolací soud poukázal na to, že kupuje-li někdo pozemek, patří k běžným a zachovávaným zvyklostem, že se seznámí s jeho výměrou. V případě, že někdo kupuje pozemek, aniž by znal jeho výměru, nejde o zachování obvyklé opatrnosti, kterou lze po každém požadovat. Průměrný člověk, tedy osoba, která je svéprávná a má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (viz zákonné vymezení v § 4 odst. 1 o. z.), se při obvyklé opatrnosti seznámí s výměrou kupovaného pozemku, a pokud jde o jeho hranice, neměl by se spokojit s jejich ukázáním z dálky, aniž byly odděleny od sousedních pozemků nějakou rozhradou. V další věci, v níž Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3195/2024, došlo k více než tři a půl násobnému překročení výměry vlastního pozemku, což Nejvyšší soud pokládal za tak výrazně překročení, že si závěr o nevědomosti držitele, a tedy o nedostatku nepoctivého úmyslu lze jen obtížně představit. Bylo přihlédnuto k tomu, že žalobkyně i její předchůdci museli poznat, že předmětem jejich vlastnického práva je pouze zastavěný pozemek o výměře 141 m2 a nikoliv připlocené pozemky o výměře 509 m2. Z dokazování nevyplynuly žádné výjimečné a zvláštní konkrétní okolnosti, spočívající např. v nepravidelném tvaru pozemků či nepřehledném terénu. Jako další příklad nepoctivého úmyslu lze zmínit věc řešenou Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 647/2023. Šlo o situaci, kdy žalobkyně pozemek fakticky vůbec neužívala a jako vlastník se o něj nestarala; pozemek držela pouze za účelem dalšího prodeje; nepoměr výměr zakoupeného a drženého představoval 83 % jeho rozlohy; oba pozemky byly nezastavěné a nacházely se v přehledném terénu, ve kterém by nebylo komplikované odhadnout, zda žalobkyně užívá pozemek o rozloze řádově 200 m² či o rozloze řádově větší.

107. V opakovaně zmiňovaném rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, Nejvyšší soud jako určité kritérium pro nepoctivý úmysl zmínil situaci, kdy výměra drženého pozemku dosahuje zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého. V takovém případě, nejsou-li tu okolnosti výrazně svědčící ve prospěch držitele (např. sporný pozemek byl od nepaměti připlocen k pozemku právních předchůdců držitele a s nimi jako rodinnými příslušníky užíván, přičemž přístup na něj byl možný jen z usedlosti držitele, šlo o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem, jeho výměra nebyla ve smlouvě uvedena), jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je také třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu (v odkazovaném případě) 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. Ústavní soud se k tzv. pravidlu 50 % vyjádřil např. v usnesení ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. II. ÚS 1079/25. Pravidlo 50 % dle něj není absolutní: vyšší poměr výměr pozemků neznamená automatickou existenci nepoctivého úmyslu na straně držitele. Soudy musí zvažovat konkrétní okolnosti případu a hodnotit i další kritéria, na základě kterých lze předpoklad nepoctivého úmyslu u nepoměrně většího pozemku vyvrátit. K prokázání nepoctivého úmyslu nestačí jen vyčíslení poměru. Teprve po zhodnocení všech individuálních okolností je možné učinit závěr, zda si v konkrétním případě musel být držitel rozdílu ve výměrách drženého a nabytého pozemku vědom. Ve prospěch počínání držitele může svědčit kupříkladu nepravidelný tvar pozemku či členitost terénu, rozsah užívání pozemku předchůdcem, oplocení pozemku, dlouhá nečinnost souseda, způsob nabytí, placení daně apod. Čím větší nepoměr výměr pozemků bude, tím pádnější budou muset být další okolnosti svědčící ve prospěch existence nikoliv nepoctivého úmyslu držitele.

108. V nyní projednávané věci je situace diametrálně odlišná než ve shora uvedených případech, v nichž byl nepoctivý úmysl dovozen. Poměr výměr zde sice překračuje orientační hranici 50 %, nejde však o nepoměr srovnatelný s případy, v nichž byla držena plocha třiapůlkrát či čtyřikrát větší než pozemek nabytý právním titulem. Sporné pozemky o výměře 230 m² (oba v součtu) odpovídají přibližně 66 % výměry evidovaného pozemku žalobkyně o výměře 350 m². Překročení je tedy významné a soud je zohlednil jako okolnost vylučující objektivně omluvitelnou dobrou víru potřebnou pro řádné vydržení. Samo o sobě však neprokazuje, že žalobkyně věděla nebo vzhledem ke konkrétním okolnostem nutně musela vědět, že se chopila držby cizích pozemků a že by tak činila s vědomým záměrem způsobit žalované bezdůvodnou újmu.

109. Předně je třeba přihlédnout ke zcela specifickému způsobu, jakým žalobkyně držbu nabyla. Žalobkyně získala pozemek parc. č. hodnota kupní smlouvou v roce 1941 ve věku tří let. Sama se tedy neúčastnila jednání o koupi, neurčovala předmět převodu, neseznamovala se s výměrou kupovaného pozemku, nepřebírala jeho hranice v terénu a nemohla porovnávat výměru uvedenou ve smlouvě s plochou fakticky užívané zahrady. Na její případ proto nelze mechanicky přenést požadavek vyslovený v judikatuře vůči svéprávnému nabyvateli, který při koupi pozemku s běžnou opatrností zjišťuje jeho výměru a hranice. Žalobkyně žádné takové rozhodnutí nečinila. Pozemek byl po dobu jejího dětství spravován a užíván jejími rodiči a žalobkyně jej následně převzala jako již existující rodinnou zahradu v rozsahu, v němž byl rodinou fakticky ovládán. K jednání případného zástupce žalobkyně při uchopení držby se soud již vyjádřil výše.

110. Podstatné je rovněž to, že sporné pozemky nebyly uchopeny jako samostatné, zřetelně oddělené a nově připojené plochy. Sporné pozemky tvořily spolu s pozemkem žalobkyně jediný provozní a zahradnický celek. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně znala dřívější užší rozsah zahrady a následně jej sama rozšířila, že by nechala odstranit původní plot a postavit jej v jiné trase nebo že by dala jiné osobě pokyn k připlocení obecního pozemku. Žádný ze svědků neviděl konkrétní práce, při nichž by bylo oplocení přemístěno. Nepodařilo se zjistit původní a novou trasu plotu, dobu konkrétního posunu ani osobu, která by jej provedla. Prokázány byly pouze postupné opravy, zpevňování a výměny zchátralých částí oplocení.

111. Zásadní význam má také charakter terénu. Nešlo o dva pravidelné rovinaté pozemky v přehledné zástavbě, u nichž by bylo možné pouhým pohledem snadno odhadnout rozdíl mezi výměrou 350 m² a celkovou užívanou plochou. Pozemek se nachází ve výrazně svažitém terénu. Pouze jeho horní a přední část je relativně rovinatější, zatímco od zahradního domku se terén prudce svažuje směrem do rokliny a k lesnímu porostu. Spodní a boční části jsou porostlé náletovými dřevinami, maliním a další vegetací a jsou místy obtížně přístupné. Oplocení směrem do rokliny a k lesu vede v členitém, zarostlém a pohledově nepřehledném prostoru. Tyto skutečnosti jsou významné přinejmenším ve vztahu ke spornému pozemku parc. č. hodnota v blízkosti lesa.

112. Jde-li o sporný pozemek parc. č. hodnota v přední části, žalovaná tvrdila, že hranice pozemku žalobkyně je dána tzv. stavební čárou a že „zábor“ v přední části je „do očí bijící“. Poukazovala na to, že pokud občané obce užívají část obecního pozemku před svým domem, tzv. předzahrádky, činí tak vždy s vědomím, že nejsou vlastníky této části. Vědomost jiných obyvatel o vlastnictví jimi užívaných předzahrádek však nelze bez dalšího přičítat žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by se její situace s těmito předzahrádkami shodovala, že by ji obec upozornila na stejný právní režim nebo že by žalobkyně vlastnictví obce uznávala žádostí o souhlas, nájemní smlouvou či placením úplaty. Sporné části naopak tvořily s pozemkem žalobkyně oplocenou zahradu. Navíc existence předzahrádek v ulici, na jejímž konci se nachází pozemek žalobkyně (která je patrná např. ze snímků doložených žalovanou na č. l. 101–103 a ze smlouvy o pronájmu na č. l. 163–164), mohla oslabovat zřetelnost tvrzené stavební čáry jako vlastnické hranice a podporovat přesvědčení žalobkyně, že samotné užívání plochy před touto linií nepředstavuje vědomý neoprávněný zásah do vlastnictví obce.

113. Mimořádný význam má v tomto případě dlouhodobé chování (nečinnost) žalované obce. Užívání sporných částí nebylo skryté. Oplocení existovalo navenek, bylo viditelné z komunikace i z okolních pozemků. Rodina žalobkyně na pozemku prováděla zjevné a trvalé úpravy. Přesto nebylo prokázáno, že by obec po desítky let žalobkyni nebo její rodiče vyzvala k odstranění oplocení, k vyklizení pozemku, k uzavření nájemní smlouvy, k placení úplaty za užívání nebo k uznání vlastnického práva obce. Nebylo prokázáno ani to, že by obec proti rodině žalobkyně podala žalobu, zahájila jiné řízení nebo jinak účinně uplatnila své vlastnické právo. Soud přitom nepřehlédl tvrzení tituly před jménem jméno FO o upozornění staršího pana jméno FO přibližně v roce 1994. Nebylo však zjištěno, že by zastupitelstvo věc formálně projednalo, přijalo usnesení, pověřilo konkrétní osobu k uplatnění práv obce nebo o výsledku jednání žalobkyni či jejího manžela prokazatelně vyrozumělo. Ani podle výpovědi tituly před jménem jméno FO nepřešla věc do podoby konkrétního a určitě formulovaného požadavku obce na odstranění plotu či vydání pozemku. Tato neurčitá informace z doslechu proto nevyvrací závěr o dlouhodobé faktické pasivitě obce. Stejně tak komisionální šetření ze dne datum prokazuje existenci nesouladu mezi evidovaným a faktickým stavem, nikoli již řádné a určité uplatnění vlastnického práva obce vůči žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by žalobkyni bylo jednoznačně sděleno, že celý prostor nyní vymezený jako pozemky parc. č. hodnota a hodnota musí vyklidit nebo že obec další výkon její držby odmítá. Po šetření nenásledovala výzva k odstranění oplocení, žaloba na vyklizení, požadavek na uzavření nájemní smlouvy ani jiný právní krok směřující k obnovení držby obce. V listině nazvané „soupis nemovitostí“ je po zjištění připlocení pouze „doporučeno k řešení o změně právního vztahu s vlastníkem LV hodnota“, tj. s žalovanou obcí. První doložený jednoznačný požadavek na odstranění plotu byl uplatněn až výzvou ze dne 13. 6. 2022, tedy více než osmdesát let po uzavření kupní smlouvy, několik desetiletí po době, od níž svědci popisovali obdobný rozsah zahrady, patnáct let po šetření z roku rok a především až poté, co již dne 1. 1. 2019 mohly nastat (a dle soudu nastaly) účinky mimořádného vydržení. Výzva z roku 2022 proto nemohla již dovršené mimořádné vydržení zvrátit.

114. Dlouhodobá nečinnost evidovaného vlastníka sama o sobě neprokazuje existenci vlastnického práva držitele ani nenahrazuje splnění podmínek vydržení. V souhrnu s ostatními okolnostmi má však význam při posouzení, zda žalobkyně věděla nebo musela vědět, že bezdůvodně zasahuje do vlastnictví obce. Pokud obec po několik desetiletí tolerovala navenek zjevné oplocení, obdělávání pozemku a trvalé investice rodiny žalobkyně, aniž by vůči ní své vlastnické právo určitě a účinně uplatnila, objektivně tím nevytvářela situaci, z níž by žalobkyni muselo být nepochybně zřejmé, že sporné části pokládá obec za svůj pozemek a její užívání za neoprávněné.

115. Ve prospěch žalobkyně tak v souhrnu působí několik navzájem se podporujících okolností: nabyla evidovaný pozemek jako tříleté dítě a nemohla sama posuzovat jeho smluvní výměru a hranice; držbu osobně převzala jako již existující stav; sporné pozemky tvořily s pozemkem žalobkyně jedinou oplocenou zahradu; pozemek se nachází ve výrazně svažitém, členitém, zčásti zarostlém a obtížně přehledném terénu; nebyl prokázán žádný konkrétní posun oplocení ani účast žalobkyně na něm; držba byla po desítky let otevřená, soustavná a spojena s obděláváním i trvalými investicemi; obec přes zjevnost tohoto stavu po mimořádně dlouhou dobu neuplatnila vůči žalobkyni určitý a účinný požadavek směřující k ukončení držby.

116. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu neumožňují přijmout závěr, že žalobkyně vzhledem k poměru výměr musela vědět, že vědomě drží cizí pozemek. Poměr 66 % je silnou indicií proti objektivně omluvitelné dobré víře, není však přímým důkazem úmyslné nepoctivosti. Zjištěné okolnosti naopak poskytují rozumné a konkrétní vysvětlení, jak mohla žalobkyně po desetiletí užívat celý oplocený prostor jako rodinnou zahradu, aniž by si byla vědoma, že část tohoto prostoru náleží žalované obci.

117. Žalovaná tedy neprokázala nepoctivý úmysl žalobkyně. Soud žalovanou při jednání dne datum poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy ke skutečnostem, z nichž dovozovala existenci nepoctivého úmyslu žalobkyně ve smyslu § 1095 o. z., který by bránil mimořádnému vydržení. Žalovaná v podání doručeném soudu dne 3. 6. 2026 (č. l. 267) pouze zopakovala svá dosavadní tvrzení a žádné další důkazy nenavrhla. Tvrzení, z nichž žalovaná dovozovala nepoctivý úmysl žalobkyně, přitom zůstala v celém průběhu řízení velmi obecná, zejména pokud jde o údajné posouvání oplocení. Žalovaná neuvedla, kdy mělo k jednotlivým posunům dojít, kolikrát měl být plot posunut, v kterých částech zahrady se tak mělo stát, kudy vedla jeho původní a nová trasa ani jak měla být žalobkyně s takovým jednáním spojena. V podstatné míře pouze odkazovala na svědecké výpovědi, přestože povinnost tvrzení zásadně předchází povinnosti důkazní a účelem dokazování je prokázat tvrzený skutkový děj, nikoli jej teprve vytvořit. Účastníci jsou podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. povinni tvrdit všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí a plnit důkazní povinnost; mezi oběma povinnostmi existuje úzká vazba. Žalovaná zjevně konkrétnějšími poznatky nedisponovala. Při jednání dne datum totiž její právní zástupkyně na výzvu soudu ke konkretizaci doby tvrzených posunů uvedla, že takové upřesnění není schopna učinit, protože „každý uvádí něco jiného“ (č. l. 209). Navzdory obecnosti tvrzení žalované soud provedl rozsáhlé dokazování, včetně výslechu jí navržených svědků, a přihlédl rovněž ke všem skutečnostem, které při dokazování vyšly najevo. Ani tak však nebylo zjištěno, zda, kdo, kdy, v jaké části, jakým způsobem a v jakém rozsahu měl oplocení přemístit. Nebyla spolehlivě zjištěna jeho původní a nová trasa ani účast žalobkyně nebo jejího případného zástupce na takovém jednání. Z provedených důkazů proto nelze učinit závěr, že žalobkyně nebo její zástupce uchopili držbu sporných pozemků v nepoctivém úmyslu.

118. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně sporné pozemky vydržela, a to na základě ustanovení § 1095 o. z. o mimořádném vydržení. Vlastnickou držba sporných pozemků trvala „dlouhá desetiletí“ a k vydržení došlo ke dni 1. 1. 2019 v souladu s § 3066 o. z.

119. S ohledem na vše výše uvedené proto soud žalobě vyhověl. Přílohou a nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán, jak je ve výroku specifikován, který jednoznačně vymezuje sporné pozemky, k nimž žalobkyně nabyla vlastnické právo vydržením (výrok I). Náklady řízení 120. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich plnou náhradu. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč [položka 4 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a nákladů právního zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to ve znění účinném v době provedení konkrétního úkonu (viz přechodné ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025). Tarifní hodnota určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby činí 50 000 Kč pro úkony vykonané do 31. 12. 2024 [§ 9 odst. 4 písm. b) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2024], čemuž odpovídá odměna ve výši 3 100 Kč/úkon (§ 7 bod 5 a. t.), resp. 113 000 Kč pro úkony vykonané od 1. 1. 2025 [§ 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025], čemuž odpovídá odměna 5 620 Kč/úkon (§ 7 bod 5 a. t.). Byť má přednost určení tarifní hodnoty dle ceny věci (§ 8 odst. 1 a. t.), v řízení nebyla zjišťována cena sporných pozemků vymezených geometrickým plánem; bylo by přitom nepřiměřené vést další dokazování jen za účelem zjištění ceny sporných pozemků. Soud proto vyšel z paušální tarifní hodnoty stanovené advokátním tarifem pro věci určení práva k nemovité věci.

121. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby: a) 8. 12. 2022 – převzetí a příprava zastoupení [plná moc na č. l. 20; § 11 odst. 1 písm. a) a. t.]; b) 12. 1. 2023 – žaloba [č. l. 1–4; § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; c) 23. 10. 2023 – replika k vyjádření žalované k žalobě [č. l. 77–82; § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; d) datum – účast na jednání před soudem [č. l. 85–86; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; e) datum – účast na ohledání na místě samém [č. l. 117–118; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; f) datum – účast na jednání před soudem [č. l. 127–130; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; g) datum – účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny, konkrétně od 9:35 do 12:30 [č. l. 143–149; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; h) datum – účast u výslechu svědkyně jméno FO v místě jejího bydliště [č. l. 159; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; i) 10. 12. 2025 – vyjádření v reakci na přípis soudu ze dne 3. 11. 2025 [č. l. 185–190; § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; j) datum – účast na jednání před soudem přesahující 4 hodiny, konkrétně od 8.30 do 12:41 [č. l. 207–224; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; k) 23. 1. 2026 – vyjádření žalobkyně k provedenému dokazování [č. l. 227–231; § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; l) datum – účast na ohledání na místě samém [č. l. 235–238; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; m) datum – účast u výslechu svědkyně jméno FO v místě jejího bydliště [č. l. 249–256; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; n) datum – účast na jednání před soudem [č. l. 259–263; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.]; o) 4. 6. 2026 – vyjádření v reakci na doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalovanou po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. [č. l. 271–273; § 11 odst. 1 písm. d) a. t.]; p) datum – účast na jednání před soudem [č. l. 279–283; § 11 odst. 1 písm. g) a. t.].

122. Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Proto zohlední i úkony, jež účastník ve vyčíslení nákladů řízení neuvede, jsou-li patrné z obsahu spisu. V tomto případě se jednalo o účast právního zástupce žalobkyně u výslechu svědkyně jméno FO v místě jejího bydliště. Soud považuje všechny úkony právní služby vypočtené pod písm. a) až p) za potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Byť se argumentace žalobkyně v některých podáních opakuje (což je i logické), nikdy nejde o pouhé opakování; žalobkyně v nich reaguje na aktuální procesní situaci a stav řízení (na vyjádření žalované, přípis soudu, rozsáhlé dokazování výslechy svědků, reakci žalované na poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.). K jednání před soudem konanému dne datum soud uvádí, že si je vědom toho, že nebylo formálně zahájeno jednání ve věci samé (k tomu došlo až na jednání konaném datum), bylo jednáno o smírném řešení a následně bylo odročeno na neurčito za účelem smírných jednání. Soud tedy zvažoval i to, zda nepostupovat dle § 14 odst. 2 a. t. a nepřiznat toliko náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci. Zohlednil však, že jednání trvalo hodinu, věcně se řešil předmět sporu formou smírných jednání a nešlo o pouhé dostavení se k jednání, které bylo (ihned) odročeno. Proto soud i účast u tohoto jednání pokládá za úkon právní služby dle § 11 a. t. Soud nepřehlédl, že součástí spisu jsou i další podání žalobkyně, která za samostatný úkon právní služby ve smyslu § 11 a. t. považovat nelze a žalobkyně je ve vyčíslení nákladů řízení ani neuvádí (např. návrh na opakovaný účastnický výslech žalobkyně na č. l. 179 nebo předložení fotografií na č. l. 191). Odměna za úkony vypočtené pod písm. a) až h) činí 27 900 Kč [9 × 3 100 Kč; účast u ujednání pod písm. g) představuje 2 úkony]. Odměna za úkony vypočtené pod písm. i) až p) činí 56 200 Kč [10 × 5 620 Kč; účast u ujednání pod písm. j) představuje 3 úkony]. Celková odměna odpovídá částce 84 100 Kč. Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 9 × 300 Kč a 10 × 450 Kč, celkem 7 200 Kč. Právní zástupce žalobkyně netvrdil ani nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty; tuto skutečnost soud nezjistil ani z obsahu spisu, proto k odměně a paušální náhradě daň z přidané hodnoty nepřičetl. Žalobkyně ani její právní zástupce dále neuplatnili jiné náklady řízení než shora uvedené, zejména cestovní výdaje či náhradu za promeškaný čas; vznik takových nákladů nevyplývá ani z obsahu spisu, soud je proto do náhrady nákladů řízení nezahrnul. Náklady právního zastoupení žalobkyně tedy odpovídají částce 91 300 Kč, po připočtení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč činí celkové náklady řízení na straně žalobkyně 96 300 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou ve výroku II tohoto rozsudku ve stanovené lhůtě, může se žalobkyně domáhat jejího splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí či exekuce.