9 C 142/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 13.692,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.580 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 4.112 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 724,80 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 727,73 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 13.692,05 Kč ve výši 11,75 % ročně od 23. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 10.392,05 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.880 Kč ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 4. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 13.692,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 724,80 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 727,73 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.692,05 Kč od 23. 11. 2022 do zaplacení a 12% úroku z částky 10.392,05 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela žalovaná a společnost právnická osoba datum smlouvu o revolvingovém úvěru o vydání a užívání kreditní karty č. hodnota s úvěrovým rámcem 15.000 Kč. Vyčerpané peněžní prostředky včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatků pojištění a odeslání upomínek ve výši uvedené v sazebníku a úrokovém lístku se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách ve výši 2 % z částky, která byla vyčerpána v přechozím měsíci. Žalovaná byla povinna nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Peněžní prostředky čerpala žalovaná průběžně, prostřednictvím kreditní karty, zaplatila pouze 5.420 Kč. Věřitel proto využil svého práva a úvěr k 1. 2. 2022 zesplatnil. Žalovaná byla o zesplatnění informována a vyzvána k úhradě, nezaplatila však.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud nařídil jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaná se omluvila, odročení jednání však nepožadovala. Bylo proto postupováno podle § 101 o.s.ř. a soud provedl důkazy bez přítomnosti žalované. Ze žalobcem předložených listin zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem žalované právnická osoba a žalobcem ze dne datum, resp. datum a potvrzení z datum byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dle dopisu z 25. 11. 2022 a žalovaná byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota o vydání a užívání karty uzavřené mezi právnická osoba a žalovanou dne datum bylo prokázáno, že žalované byl poskytnut úvěrový rámec 15.000 Kč, s denním limitem 15.000 Kč, s uvedením aktivačního hesla při výpočtu minimální splátky 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, roční úrokové sazbě bezhotovostního čerpání 12 % a RPS 12,66 %, s celkovou částkou splatnou ve výši 15.992,78 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného zůstatku, s čerpáním z úvěrové karty. Z výpisu ke kreditní kartě kredit účet bylo prokázáno, že žalovaná čerpala prostřednictvím kreditní karty sjednanou finanční částku, uhradila žalobcem tvrzených 5.420 Kč. Z upomínek původního věřitele zaslaných na adresu žalované ze dne 1. 2. 2022 a výzvy k plnění se základním skutkovým právním rozborem před podáním žaloby ze dne 4. 4. 2023 bylo prokázáno, že žalovaná byla o úhradu poskytnuté částky 15.000 Kč, resp. 17.218,07 Kč upomínána. Žalobcem nebyly předloženy žádné doklady prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované. Ve spise se nenachází doklad o provedené úhradě nad rámec žalobcova tvrzení o částky 5.420 Kč.

4. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z toho, že žalovaná čerpala 15.000 Kč a uhradila 5.420 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalované), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, zjištěním příjmů žalované, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalované, příjmy a výdaje její domácnosti a vyživovací povinnosti a další závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze rozdíl mezi žalovanou a vrácenou částkou, představující plnění bez právního důvodu, tedy 9.580 Kč bezdůvodného obohacení.

11. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.

12. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Spotřebitel je proto povinen vrátit celou poskytnutou částku.

13. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262)

14. Žalobce byl úspěšný v 70 %, neboť mu byla přiznána částka 9.580 Kč, když předmětem řízení byla částka 13.692,05 Kč a v částce 4.112 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. a žalobci přiznáno 40 % uplatněných nákladů v celkové výši 7.195,20 Kč jako poměr z nákladů řízení, když žalobce byl úspěšný v 70% a ve 30 % byla žaloba zamítnuta. Náklady řízení sestávaly ze soudního poplatku 1.000 Kč, dvou úkonů právní služby po 1.660 Kč z tarifní hodnoty 13.692,05 Kč a tři úkony po 300 Kč podle § 14b, vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb. tzv. advokátního tarifu v aktuálním znění, tři režijních paušálů po 100 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH ve výši 1.075,20 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. 40 % z celkových nákladů představuje částku 2.880 Kč, která byla žalobci přiznána, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, v pěti vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.