9 C 157/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného fakticky bytem Adresa žalovaného o 142 820,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 108 788,85 Kč.

II. Soud stanovuje splatnost částky 108 788,85 Kč dle výroku I tak, že žalovaný je povinen ji uhradit v 16 měsíčních splátkách vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce (1. až 15. splátka po 7 000 Kč, 16. splátka ve výši 3 788,85 Kč) počínaje měsícem následujícím po právní moci výroku I a II tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 031,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 549,95 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 142 820,45 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 138 140,34 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 3 963,80 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 609,60 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , , tituly za jménem, ,, Anonymizováno, právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 8. 4. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 148 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný měl spolu se splátkami úvěru hradit úroky ve výši 10,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. , právnická osoba, byla na základě smluvního ujednání oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na jeho okamžité splacení, které bylo taktéž sjednáno. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. , právnická osoba, jej opakovaně vyzývala k úhradě. Poté uplatnila sjednané právo a úvěr s účinností ke dni 29. 8. 2024 zesplatnila, o čemž žalovaného dopisem z téhož dne vyrozuměla s požadavkem na neprodlenou úhradu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila , právnická osoba, pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 13. 12. 2024. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 142 104,14 Kč tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 138 140,34 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 3 963,80 Kč, poplatků (cen) ve výši 716,31 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 142 820,45 Kč uvedené v žalobním petitu), dále úroků z prodlení ve výši 4 549,95 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 10,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 3 963,80 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 10,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 138 140,34 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 142 820,45 Kč [sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 142 104,14 Kč a poplatků (cen) ve výši 716,31 Kč] od 2. 12. 2024 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne 28. 2. 2025 doporučeně předžalobní výzva k úhradě.

2. Podáním doručeným soudu dne 29. 8. 2025 (č. l. 49) žalobkyně doplnila, že žalovaný dosud uhradil celkovou částku 39 211,15 Kč (uvedla i data a výše jednotlivých úhrad) a poukázala na výpis z úvěrového účtu.

3. Podáním doručeným soudu dne 26. 9. 2025 (č. l. 62) žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 51) doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedla, že úvěr byl poskytnut v částce 63 000 Kč na konsolidaci úvěrů, ve zbývající částce 85 000 Kč jej žalovaný mohl použít dle svého uvážení. , právnická osoba, zhodnotila informace získané od žalovaného; dotazovala se jej na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na žalovaným sdělené informace, zejména výši příjmu doloženou výpisem příjmových transakcí zaúčtovaných na účet, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Žalobkyně dále odkázala na vyjádření , právnická osoba, k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na výpis z běžného účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru a na příjmové transakce zaúčtované na účet.

4. Žalovaný se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 5. 9. 2025 (č. l. 50). Uvedl, že dluh uznává. Je však ve finanční tísni a dluh je schopen splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. K nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání se soud vyjadřuje v rámci právního posouzení.

5. Na jednání konaném dne , datum, soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:- Dle Smlouvy o úvěru ze dne , datum, (č. l. 30-33) měla , právnická osoba, poskytnout žalovanému úvěr ve výši 148 000 Kč vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Účelem úvěru byla konsolidace dluhů vypočtených ve smlouvě, konkrétně dluhu u , právnická osoba, dle smlouvy ze dne , datum, ve výši 63 000 Kč (úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty). Použití zbývajících prostředků úvěru (vyjma zmíněných 63 000 Kč) bylo na uvážení žalovaného. Sjednaná úroková sazba činila 10,99 % ročně (čl. 4.1). Žalovaný měl úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 352 Kč vždy 20. den každého kalendářního měsíce, přičemž první splátku měl zaplatit 20. 3. 2023 a poslední ve výši 483 Kč (při splnění dalších předpokladů) dne 20. 2. 2031 (čl. 3.1). Úroky z úvěru měly být připisovány k jistině (stát se její součástí a být úročeny společně s jistinou) vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplacení úvěru a také v den, kdy , právnická osoba, uplatní právo na okamžité splacení úvěru (čl. 3.1). Úvěr měl být hrazen inkasem ze splátkového účtu č. , č. účtu, (čl. 3.2). V případě prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo v případě prodlení se splacením více než dvou splátek (ale i v dalších sjednaných případech) mohla , právnická osoba, prohlásit úvěr za splatný ve stanovené lhůtě; v takovém případě měl žalovaný uhradit všechny dluhy z úvěru za podmínek dle písemné výzvy (čl. 8.1 a 8.2).- Dle Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. l. 64) požádal žalovaný o úvěr prostřednictvím mobilního bankovnictví. V žádosti uvedl příjem ve výši 22 886 Kč. Příjem byl ověřen z příchozích transakcí na účet vedený u , právnická osoba, . Právní předchůdkyně žalobkyně dále ověřila, zda proti žalovanému nebo jeho zaměstnavateli není vedeno insolvenční řízení, z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že nejsou evidovány žádné relevantní negativní informace o žalovaném. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 1 500 Kč. , právnická osoba, stanovila životní výdaje žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně statistických údajů a aktuálních údajů k životním nákladům a normativním nákladům na bydlení na částku 11 905 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční splátky ve výši 4 000 Kč. , právnická osoba, zjistila z CBB a vlastních systémů, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný dluh z kreditní karty s limitem 60 000 Kč a orientační splátkou 1 800 Kč. Ten měl být poskytnutím posuzovaného úvěru zkonsolidován. Po odečtení nového splátkového zatížení (2 352 Kč) mělo žalovanému zůstat 20 534 Kč k pokrytí životních nákladů.- Z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, se podávají zejména příchozí platby od zaměstnavatele ve výši 22 348 Kč (, datum, ), 25 963 Kč (, datum, ), 18 456 Kč (, datum, ), 21 432 Kč (, datum, ) a 26 232 Kč (, datum, ).- Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. , č. účtu, (č. l. 69-70), byl úvěr ve výši 148 000 Kč dle smlouvy ze dne , datum, poskytnut tak, že v částce 63 000 Kč byl vyplacen na účet č. , č. účtu, (za účelem úhrady dluhu u , právnická osoba, ) a v částce 85 000 Kč byl vyplacen na běžný účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, .- Dle výpisu z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 8/2022 do 2/2023 (č. l. 73-78), který předložila žalobkyně spolu s podáním ze dne 26. 9. 2025 (č. l. 62), soud zjistil pohyby na účtu žalovaného v období před poskytnutím úvěru ze dne , datum, . Soud uvádí informace za období od prosince 2022 do poskytnutí úvěru. V prosinci 2022 činil počáteční zůstatek na účtu 2 800,46 Kč a konečný zůstatek 1 940,34 Kč. Na účet bylo vyplaceno několik plateb od , právnická osoba, – dne , datum, částka 3 000 Kč, dne , datum, částka 12 310 Kč, dne , datum, částka 4 153 Kč, dne , datum, částka 6 000 Kč a dne , datum, částka 3 000 Kč. S výjimkou dvou prvně uvedených příchozích plateb je zde poznámka „MAMA“. V lednu 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 1 940,34 Kč a konečný zůstatek 927,21 Kč. Opět lze zmínit příchozí platby od , právnická osoba, – dne , datum, ve výši 2 500 Kč a dne , datum, ve výši 3 000 Kč, obě s poznámkou „MAMA“. Z odchozích plateb lze poukázat na platbu ze dne , datum, ve výši 2 932 Kč na účet, jehož majitelem je , právnická osoba, . V únoru 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 927,21 Kč a konečný zůstatek 13 283,43 Kč. I v tomto výpisu jsou příchozí platby od , právnická osoba, – dne , datum, ve výši 3 000 Kč a dne , datum, ve výši 4 700 Kč, obě s poznámkou „MAMA“. Jde-li o odchozí platby, lze zmínit platbu ze dne , datum, částkou 4 591 Kč ve prospěch , právnická osoba, , ze dne , datum, (opět) částkou 4 591 Kč ve prospěch , právnická osoba, nebo další odchozí platby ze dne , datum, v částkách 2 932 Kč a 2 831 Kč (posledně uvedená platba byla zasílaná na účet, jehož majitelem je společnost , právnická osoba, ). Z výpisu se podává i výplata částky 85 000 Kč od žalobkyně dne , datum, (v souladu se smlouvou o úvěru). Na rozebíraný účet žalovaného byla vyplácena i mzda žalovaného od , právnická osoba, . Účet zjevně nebyl využíván pouze žalovaným, ale též paní , jméno FO, , nar. , datum, . Soud provedl k důkazu též sdělení , právnická osoba, z připojeného spisu zdejšího soudu se sp. zn. , spisová značka, (č. l. 60 připojeného spisu), dle něhož má dispoziční právo k účtu kromě žalovaného též zmíněná , jméno FO, , k níž žalovaný v připojeném spisu uvedl, že jde o jeho matku. Tomu odpovídá i čerpání úvěrů od společnosti , právnická osoba, s poznámkou „MAMA“ či některé odchozí platby (např. platba ze dne , datum, ve výši 380 Kč s poznámkou „klarova“). Na účtu tak byly smíseny prostředky vyplacené žalovanému i jeho matce a byl užíván oběma.- Soudu je dále z úřední činnosti známo, že proti žalovanému jsou či byla vedena další soudní řízení. K tomu provedl listinné důkazy z připojeného spisu se sp. zn. , spisová značka, : Dle usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 4. 6. 2025 (č. l. 90 připojeného spisu), byl schválen smír, v němž se žalovaný zavázal zaplatit společnosti , právnická osoba, částku 51 773 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 844,71 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 136,17 Kč, úrokem z částky 49 078 Kč ve výši 12,75 % ročně od 12. 4. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení z částky 51 773 Kč ve výši 12 % ročně od 12. 4. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 5 429 Kč, a to v pravidelných splátkách po 1 600 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dle návrhu na vydání platebního rozkazu ve věci vedené pod sp. značkou , spisová značka, (č. l. 93-94 připojeného spisu) se společnost , právnická osoba, domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , dle níž mu poskytla částku 40 000 Kč. Dle žalobních tvrzení měl žalovaný uhradit 31 260 Kč, návrhem je požadováno zaplacení částky 45 830 Kč s příslušenstvím, jakož i částky 14 966,07 Kč na smluvní pokutě. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který v době vyhlášení tohoto rozsudku ještě nenabyl právní moci, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni , právnická osoba, částku 16 999 K, jejíž splatnost soud stanovil tak, že žalovaný je povinen částku uhradit v devíti měsíčních splátkách splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce (1. – 8. splátka po 2 000 Kč, 9. splátka ve výši 999 Kč), počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.- Dle Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31. 8. 2024 (č. l. 34) vyzvala , právnická osoba, žalovaného k úhradě celkové částky 140 955 Kč.- Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 18-21) a Přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek (č. l. 15-17) postoupila , právnická osoba, pohledávku za žalovaným s účinností od , datum, na žalobkyni. Pohledávka je v příloze specifikována mimo jiné jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného), číslem účtu (, hodnota, ), produktem (konsolidace), zůstatkem (138 140,34 Kč) a celkovou výší pohledávky (147 370,40 Kč). Žalobkyně doložila též dohodu o úplatě za postoupení (č. l. 8) a potvrzení o její úhradě (č. l. 13).- Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 24) informuje , právnická osoba, žalovaného, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni a že její výše ke dni postoupení činí 147 370,40 Kč. K oznámení doložila žalobkyně podací lístek (č. l. 22), dle kterého bylo oznámení zasláno dne 13. 12. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).- Dle Výzvy k plnění ze dne 28. 2. 2025 (č. l. 35-36) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru v celkové výši 155 733,16 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 23) byla tato výzva zaslána dne 28. 2. 2025 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).- Další listinné důkazy předložené žalobkyní soud neprováděl pro jejich nadbytečnost (např. další výzvy k plnění).

6. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav: , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru, nesporná tvrzení). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 148 000 Kč tak, že v částce 63 000 Kč byl vyplacen na účet společnosti , právnická osoba, a v částce 85 000 Kč na běžný účet žalovaného (výpis z úvěrového účtu, výpis z běžného účtu žalovaného). Část poskytnutého úvěru ve výši 63 000 Kč sloužila k úhradě dluhu žalovaného u , právnická osoba, , který tak byl zkonsolidován (smlouva o úvěru, posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne , datum, měla , právnická osoba, k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného , č. účtu, , který pro něj vedla (byl jejím klientem), a to za období od 8/2022 do 2/2023 (výpisy z běžného účtu). V období před poskytnutím úvěru žalobkyní (prosinec 2022 až únor 2023) byly na tento účet vypláceny úvěry od , právnická osoba, , převážně (nikoli však výlučně) s poznámkou „MAMA“. Dispoziční právo k účtu žalovaného měla i paní , jméno FO, , nar. , datum, (sdělení , právnická osoba, z připojeného spisu), která účet také užívala, prostředky tak byly na účtu smíseny (výpis z běžného účtu žalovaného). Žalovaný na úvěr ze dne , datum, nehradil řádně a včas. Zaplatil celkovou částku 39 211,15 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, neuvedl, že by cokoli plnil). , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným s účinností ke dni , datum, na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámila (smlouva o postoupení včetně přílohy, oznámení o postoupení, podací lístek). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (výzva k plnění, podací lístek). Soud nemá za řádně tvrzené ani prokázané, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (viz dále).

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Pohledávka za žalovaným je v příloze náležitě specifikována; není pochyb o tom, že byla postoupena právě žalovaná pohledávka. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

15. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení, a to zejména ve vztahu k výdajové straně rozpočtu žalovaného. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta (pokud soud akceptuje, že žalobkyně odkazem na tuto listinu plní povinnost tvrzení) jsou uvedeny měsíční výdaje žalovaného ve výši 11 905 Kč, aniž by bylo zřejmé, jak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) k této částce dospěla. Odkazuje totiž na údaje sdělené žalovaným, interní informace banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Jak konkrétně byla dovozena částka 11 905 Kč, je však z těchto obecných proklamací (bez doplnění dalších informací) nezjistitelné. V některých případech je možno akceptovat jako dostatečné pro splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost, pokud úvěr poskytuje banka, která pro spotřebitele vede běžný účet, spotřebitel účet pravidelně používá a banka tak má přehled o jeho příjmech i výdajích. V daném případě sice , právnická osoba, účet pro žalovaného vedla, předložila výpisy za dostatečně dlouhé období, avšak účet byl užíván i paní , jméno FO, (viz výše), prostředky na něm byly smíseny a výpisy z účtu tak neumožňovaly jednoznačná zjištění ve vztahu k žalovanému. Navíc nestačí pouhé předložení výpisů z účtu; žalobkyně by měla tvrdit, jak konkrétně informace v nich obsažené vyhodnotila při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. I to v daném případě schází. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že se jednalo o úvěr částečně konsolidační. Nejvyšší soud v souvislosti s otázkou aplikace ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. ustáleně judikuje, že tzv. konsolidační úvěry jsou (zpravidla) samostatnými bankovními produkty, resp. samostatnými úvěrovými smlouvami (např. usnesení ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 ICdo 154/2022). I u těchto úvěrů musí jejich poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně nedoplnila svá tvrzení ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kterého se jí dostalo u jednání.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

17. Právě z tohoto důvodu soud nemohl v reakci na vyjádření žalovaného ze dne 5. 9. 2025 (č. l. 50), v němž žalovaný konstatoval, že dluh uznává, rozhodnout rozsudkem pro uznání. Dle § 153a odst. 2 o. s. ř. nelze rozsudek pro uznání vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír. Nelze jej tedy vydat tehdy, pokud je v rozporu s právními předpisy (§ 99 odst. 2 věta první o. s. ř.). Je-li smlouva absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., bylo by vydání rozsudku pro uznání v rozporu s právními předpisy. Z odborné literatury lze citovat z článku Marka Jägera (Jäger, M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. 1): „Rozsudkem pro uznání soud rozhoduje zásadně bez zřetele k tomu, zda a v jakém rozsahu žalobce unáší procesní břemena, popřípadě zda dosavadní výsledky řízení odůvodňují závěr o opodstatněnosti žalobního požadavku. Vyvstane-li ovšem v řízení pochybnost o tom, zda by rozsudek pro uznání neodporoval donucující normě hmotného práva nebo ji neobcházel, vychází soud z výsledků dosud provedeného dokazování, popřípadě provede v tom směru další důkazy. Takový postup by měl soud volit nejen v případě, že závěr o porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývá již z vylíčení skutkového děje v žalobních důvodech nebo z dosavadních výsledků řízení, nýbrž i tam, kde žalobce opomněl vůbec skutkově tvrdit, zda, kdy a jak poskytovatel spotřebitelského úvěru uvedenou povinnost splnil, nebo tam, kde z listin, kterých se žalobce dovolal, plyne, že tuto povinnost porušil. I v takových případech je totiž namístě pochybovat o souladu uznání žalovaného s hmotným právem.“ V okamžiku, kdy žalovaný nárok uznal, absentovala jakákoli tvrzení žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti. Tvrzení, která doplnila následně (v reakci na výzvu na č. l. 51, v níž soud vyložil i to, proč nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání), byla nedostatečná.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 148 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již plnil částkou 39 211,15 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 108 788,85 Kč (výrok I).

21. Žalovaný žádal, aby mohl dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč (č. l. 50). Žalobkyně považovala navrhovanou výši splátek za neadekvátní (příliš nízkou) a uvedla, že je ochotna akceptovat splátky ve výši 7 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. Dle poslední věty § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy) povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na spotřebiteli, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). V této věci žalovaný poukazoval na svoji nepříznivou majetkovou situaci. Soud jej v rámci písemné přípravy jednání vyzval, aby ke své majetkové situaci doplnil tvrzení a důkazní návrhy (č. l. 51 verte). Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, k jednání se nedostavil. Soud však z úřední činnosti zjistil, že dluh vůči žalobkyni není jediným dluhem žalovaného (viz výše informace o skončených či probíhajících řízeních). Při posuzování doby přiměřené možnostem spotřebitele by mělo být přihlédnuto i k tomu, že dle absolutně neplatné smlouvy měl být úvěr splacen v 96 splátkách po 2 352 Kč (resp. poslední ve výši 483 Kč) se splatností poslední splátky dne 20. 2. 2031. I kdyby žalovaný řádně plnil dle sjednaného splátkového kalendáře, za období od splatnosti první splátky (20. 3. 2023) do doby vyhlášení tohoto rozsudku (10. 10. 2025) by uhradil celkem 31 splátek po 2 352 Kč, celkem 72 912 Kč, tedy částku odpovídající zhruba polovině bezdůvodného obohacení ve výši 148 000 Kč. Celé bezdůvodné obohacení ve výši 148 000 Kč by (při dodržení splátek dle neplatné smlouvy) bylo vydáno po zaplacení 63. splátky uhrazené v květnu 2028 (63 x 2 352 = 148 176 Kč). Za této situace se jeví jako zcela nepřiměřené, aby soud konstatoval, že žalovaný již bezdůvodné obohacení v celém rozsahu vydat měl a ocitl se v prodlení (které by bylo odvozeno např. od dojití žaloby do sféry žalovaného a uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu). Navzdory procesní pasivitě žalovaného, který nad rámec „uznání“ a žádosti o splátky nereagoval na výzvu soudu a k jednání se nedostavil, tak soud při zohlednění sjednané doby splatnosti dle neplatné smlouvy o úvěru a skutečností známých soudu z úřední činnosti dospěl k závěru, že prozatím neuplynula doba přiměřená možnostem žalovaného, žalovaný se neocitl v prodlení, tudíž žalobkyni nelze přiznat zákonné úroky z prodlení.

22. Současně lze dle soudu dovodit, že zde existoval spor o to, jaká doba je přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Zatímco žalobkyně v žalobě (návrhu) požadovala zákonné úroky z prodlení již od zesplatnění úvěru (29. 8. 2024), žalovaný uváděl, že jednorázové úhrady není schopen. Pokud by netvrdil nic a ani soudu by nebyly známy z úřední činnosti žádné skutečnosti o majetkové situaci žalovaného, vycházel by z toho, že aktivní spor ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. (jak jej vymezil Krajský soud v Brně např. v rozsudku ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudku ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024) neexistuje. Jestliže soud tímto způsobem nepostupoval, jelikož spor o dobu přiměřenou možnostem žalovaného shledal, musel splatnost (nikoli pouze pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) stanovit tímto rozsudkem. Musel přitom zohlednil i zájmy žalobkyně jako věřitele. Pokud by vyhověl požadavku žalovaného na splátky po 1 500 Kč měsíčně, žalovaný by dlužnou částku hradil 73 měsíců. Dluh by však měl být uhrazen v dohledné době, ideálně do jednoho roku, případně ve lhůtě nepatrně delší. Proto soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku 108 788,85 Kč v 16 měsíčních splátkách vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce (1. až 15. splátka po 7 000 Kč, 16. splátka ve výši 3 788,85 Kč) počínaje měsícem následujícím po právní moci výroků I a II tohoto rozsudku (výrok II). Soud však nerozhodl o ztrátě výhody splátek pro případ nezaplacení kterékoli z nich řádně a včas. Dle soudu nelze dovodit, že by pro případ, kdy soud splatnost stanoví tak, že rozloží plnění do splátek, musel automaticky upravit též ztrátu výhody splátek. Zájmy žalobkyně jako věřitele jsou dostatečně zohledněny ve výši splátky, která významně převyšuje výši splátky dle neplatné smlouvy o úvěru. Na druhou stranu soud ve prospěch žalovaného jako dlužníka (na rozdíl od neplatné smlouvy o úvěru) „nesankcionuje“ prodlení s úhradou splátek ztrátou výhody splátek (automatickým zesplatněním celé pohledávky). Tím jsou dostatečně vyváženy zájmy obou stran.

23. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem III.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně měla ve věci převážný úspěch. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 171 828,13 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 108 788,85 Kč, tj. 63,31 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 63 039,28 Kč, což odpovídá 36,69 % Kč, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,62 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 142 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), a to ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 12. 9. 2025 a účast na jednání soudu dne , datum, . Soud jako samostatný úkon neposoudil podání žalobkyně ze dne 29. 8. 2025, v němž uvedla, kolik žalovaný dosud uhradil, ani podání ze dne 26. 9. 2025, v němž reagovala na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato tvrzení mohla (a měla) být již obsahem návrhu, protože splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost je předpokladem platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Odměna za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 142 820,45 Kč (§ 8 odst. 1 a. t.) činí 6 820 Kč (§ 7 bod 5 a. t.). Za 5 úkonů se jedná o odměnu ve výši 34 100 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 5 x 450 Kč, celkem 2 250 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni, a to ve výši 7 633,50 Kč (0,21 x 36 350). Náklady právního zastoupení tak celkem činí 43 983,50 Kč,, Anonymizováno, celkové náklady řízení na straně žalobkyně (po připočtení soudního poplatku ve výši 7 142 Kč) částku 51 125,50 Kč. Žalobkyně má však právo na náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 26,62 %, což odpovídá částce 13 609,60 Kč. Soud využil možnosti stanovit delší pariční lhůtu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a uložil žalovanému zaplatit tuto částku do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV).