9 C 159/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení 14.540,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobce se v částce 2.005,38 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.005,38 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 494,03 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 11.513,28 Kč a částce 1.534,63 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 15. 3. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 13.005,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 13.005,38 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 494,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11.513,28 Kč, částky 1.534,63 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel žalovaný se společností právnická osoba datum smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly předpisy splátek. Na základě smlouvy obdržel žalovaný hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou převzal a podpisem na smlouvě převzetí potvrdil. Žalovaný se zavázal uhradit příslušný úvěr spolu se souhrnnými poplatky za celkovou dobu trvání 12.888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasních poplatků. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit do 17. 6. 2022 částku 27.888 Kč, ve 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného, poté co zaslal své osobní údaje. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinnostech plynoucích z úvěrové smlouvy získal žalovaný ve formuláři pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, uhradil pouze 4.000,01 Kč. Dostal se tak do prodlení s úhradou částky 23.887,99 Kč, představující součet jistiny 13.005,38 Kč a smluvního příslušenství 10.882,09 Kč. Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn a splatnost tedy nastala17 .6.2022. Dne datum původní věřitel a žalobce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, s účinností od datum, její součástí byl seznam postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce, po zvážení všech okolností, požadoval nesplacenou jistinu 13.005,38 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 11.513,28 Kč, kapitalizovaná zákonný úrok z prodlení ve výši 494,03 Kč, částku 1.534,63 Kč ze smluvní pokuty a zákonný úrok z prodlení z částky 13.005,38 Kč ve výši 11,75 % p-a. od 28.10.2022 do zaplacení a náklady řízení.

2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný byla vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.

4. Ve věci se konalo datum ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav 5. Ze Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dohodě o úplatě uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobcem dne datum resp. datum, byla prokázána aktivní legitimace žalobce.

6. Z žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl dne datum v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy převzetí úvěru potvrdil. Podle smlouvy se žalovaný zavázala zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku ve výši 12.888 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 27.888 Kč, ve 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč, při poslední splátce 1. 8. 2022.

7. Dle tvrzení žalobce žalovaný věřiteli zaplatil 4.000,01 Kč.

8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.)

9. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)

10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)

11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpala 15.000 Kč a uhradila částku 4.000.01 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18). Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované). Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 11.000 Kč (15.000 Kč – 4.000 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na 2.005,38 Kč (13.005, 38–11.000) a částky příslušenství, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13.005,38 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 494,03 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11.513,28 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.534,63 Kč nevznikl a soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul.

19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce z více než 50 % neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

20. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.