9 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19.852,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.883,03 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 2.000 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 1.888,03 Kč ve výši 9 % ročně od 5. 5. 2022, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 4.150,30 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 10.954,10 Kč a částce 6.964,32 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 9. 2022 se žalobce domáhal zaplacení 19.852,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.888,03 Kč ve výši 9 % ročně od 5.5.2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4.150,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10.954,10 Kč, částky 6.964,32 Kč a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřel žalovaný se společností právnická osoba dne datum smlouvu o úvěru číslo, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky a předpisy splátek. Na základě smlouvy obdržel žalovaný na účet 14.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit příslušný úvěr spolu se souhrnnými poplatky za celkovou dobu trvání 8.873,40 Kč, celkem 22.873,40 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1.982,09 Kč do 15.8.2018 Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného, poté co zaslal své osobní údaje a věřitel vyhodnotil jeho úvěruschopnost. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, uhradil pouze 2.000 Kč. Dostal se tak do prodlení s úhradou částky 33.163,44 Kč, představující součet jistiny 12.888,03 Kč, smluvního příslušenství v celkové výši 12.907,09 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 344 Kč a smluvní pokuty za porušení povinnosti ve výši 6.954,32 Kč. Dne datum původní věřitel a žalobce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, s účinností od téhož dne, jejíž součástí byl seznam postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno datum a žalovaný byl vyzván o úhradu dlužné jistiny, příslušenství, nákladů na uplatnění pohledávky i smluvní pokuty. Žalobce nezaplatil a nereagoval ani na předžalobní výzvu z 2. 9. 2022.

2. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.

4. Ve věci se konalo datum ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav 5. Ze Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dohody o úplatě uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobcem dne datum byla prokázána aktivní legitimace žalobce.

6. Z žádosti o úvěr a smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr ve výši 14.000 Kč na žalovaným označený účet. Podle smlouvy se žalovaný zavázala zaplatit věřiteli mimo poskytnutý úvěr 14.000 Kč též poplatek za zápůjčku v celkové 8.873, 40 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 22.873,40 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 1.982,09 Kč, s poslední splátkou 15.8.2018.

7. Dle tvrzení žalobce žalovaný původnímu věřiteli zaplatil 2.000 Kč.

8. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.)

9. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)

10. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)

11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Podle článku 8 této směrnice„ členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice„ členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ 15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18. V tomto rozhodnutí uvedl„ že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 14.000 Kč a uhradil částku 2.000 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C -679/18). Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustrací v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale též ověřením výše příjmů žalovaného, majetkových a osobních poměrů žalovaného, zejména nákladů jeho domácnosti, počtu vyživovacích povinností a dalších závazků. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k řádnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a z věřitelem zjištěných údajů nebyly vyvozeny adekvátní závěry o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 10.883,03 Kč (žalobcem označené jistiny ve výši 12.888,03 Kč a žalovaným zaplacené částky– 2.000 Kč). (výrok I. tohoto rozsudku)

19. Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na 2.000 Kč a příslušenství pohledávky zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným smluvní úrokem, smluvní pokutu ve výši 6.954 a náklady na vymáhání ve výši 344 Kč nevznikl a soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul. (výrok II. tohoto rozsudku)

18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce z více než 50 % neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III. tohoto rozsudku).

19. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.