9 C 18/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 297 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 297 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 297 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek ze žaloby ve výši 1.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Návrhem doručeným soudu dne 20. 1. 2021 se domáhal žalobce vůči žalovanému zaplacení částky 297 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nákladů na dopravu žalovaného z [název obce] do [název] [zdravotnického] [zařízení]. Dle žaloby byl žalovaný 18. 6. 2020 dopraven služebním vozidlem policie z [název obce] do protialkoholní záchytné stanice [název] [zdravotnického] [zařízení]. Důvodem byl výsledek orientační dechové zkoušky na zjištění alkoholu v krvi provedené proti žalovanému zakročujícími policisty, s naměřenou hodnotou alkoholu 3,91 promile. Žalobce za dopravu vyúčtoval žalovanému v souladu se zákonem částku 297 Kč, kterou žalovaný neuhradil, byl proto o zaplacení upomínám. Na výzvu žalobce žalovaný nereagoval. Okresní soud v Prostějově vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl. Elektronický platební rozkaz byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) za použití ust. § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k záměru soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání, vycházejíc pouze z obsahu spisu a tam založených listinných důkazů. Byla mu pro to stanovena lhůta 15 dnů a žalovaný byl poučen, že jeho nečinnost bude soud považovat za souhlas s postupem podle § 115a o.s.ř. Lhůta uplynula marně. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil. K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávané věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení věci souhlasí. (§ 115a o.s.ř.) Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Podle úředního záznamu Policie České republiky, [název státní instituce], územního odboru [obec], Oddělení hlídkové služby [obec] ze dne 18. 6. 2020, [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaný byl 18. 6. 2020 předán příslušníky policie k ošetření v protialkoholní záchytné stanici [název] [zdravotnického] [zařízení]. Hlídka policie byla k žalovanému vyslána z důvodu oznámení jeho úmyslu spáchat sebevraždu, zakročující policisté naměřili v organismu žalovaného 3,91 promile alkoholu v krvi. Žalovaný byl 18. 6. 2020 v 16:20 hodin převezen z [název obce], [název]. [ulice] [číslo] do [název] [zdravotnického] [zařízení]. Přeprava žalovaného byla provedena vozidlem Policie ČR, tovární značka Škoda Octavia III. – Combi, reg.zn. [reg.značka] [číslo]. Z protokolu o vyčíslení nákladů za použití služebního vozidla ze dne 2. 7. 2020 bylo zjištěno, že náklady na převoz žalovaného do záchytné stanice činily celkem 297 Kč, při ujeté vzdálenosti 47 km, na trase [obec] – [obec] a zpět, kombinované spotřebě 6,6 l BA/100 km, dle technického průkazu vozidla a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km. Z listin předložených žalobcem nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku uhradil, přestože byl k úhradě vyzván výzvou ze dne 10. 9. 2020. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Podle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Podle § 89e odst. 1 věta první zák. č. 373/2011 Sb., prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a citovanou právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný dne 18. 6. 2020 pod vlivem alkoholu nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sám sebe i své okolí, tuto hrozbu nebylo možné odvrátit jinak a byl proto Policií ČR v souladu s § 89b odst. 1 a 89c odst. 1 z. č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách umístěn v záchytné stanici. Celkové náklady dopravy se skládaly s nákladů na pohonné hmoty 32 Kč na litr, celkem 99,26 Kč, náhrady za ujeté kilometry 47 km, nákladů na provoz 197.40 Kč a amortizace v celkové výši 297 Kč. Podle § 89e odst. 1 výše uvedeného zákona bylo proto rozhodnuto o povinnosti žalovaného uhradit Policii ČR veškeré náklady na dopravu do záchytné stanice, které byly účtovány podle vyhlášky č. 463/2017 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného. Žalovaný je povinen uhradit také úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť svou povinnost k úhradě výše uvedených nákladů nesplnil a ocitl se od 11.10.2020 v prodlení, které trvá dosud. Žalobce však požadoval úrok z prodlení až ode dne podání žaloby a bylo proto rozhodnuto jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu ve výši celkem 200 Kč za dva režijní paušály 2 x 100 Kč podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého poplatková povinnost přešla na žalovaného, když žalobce byl od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. a/ zákona č. 549/1991 Sb.). Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.