9 C 18/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 019 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 519 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 589,96 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 415,43 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 189 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 8. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Žalobkyně se vyjádřila k procesu uzavření smlouvy. Žalovaný si na webových stránkách , webová adresa, zvolil výši úvěru a splatnost. Následně se zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. K ověření identity měl doložit kopii dokladu totožnosti. K ověření úvěruschopnosti měl doložit výplatní pásky za dva měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Současně jej , právnická osoba, lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Neměla pochybnost o jeho schopnosti úvěr splácet. Po ověření identity a úvěruschopnosti byl žalovanému zaslán návrh smlouvy, který odsouhlasil odesláním SMS s unikátním verifikačním kódem , hodnota, . Původní věřitel vyplatil žalovanému na základě smlouvy o úvěru dne , datum, částku 14 500 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit též poplatek za sjednání úvěru ve výši 6 089,96 Kč a smluvní úrok ve výši 429,04 Kč. Neplnil ani zčásti. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 21 019 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 14 500 Kč, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 089,96 Kč a sjednaného úroku ve výši 429,04 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 589,96 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení, jelikož úvěr byl splatný 16. 10. 2024. Žalovaný neplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Podáním doručeným soudu dne 1. 4. 2026 (č. l. 57) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení. K uzavření smlouvy o úvěru doplnila, že návrh smlouvy byl zaslán na e-mailovou adresu žalovaného, žalovaný ke smlouvě připojil dne , datum, unikátní autorizační kód , hodnota, a takto podepsanou smlouvu vložil do klientské zóny ve svém uživatelském účtu na webových stránkách původního věřitele. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že původní věřitel zohledňuje doložitelné příjmy a výdaje. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, přičemž těchto 10 % se musí rovnat alespoň životnímu minimu. Žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 27 059 Kč a výdaje ve výši 3 900 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 22. 1. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 27. 1. 2026, žalovaný si ji v úložní době nepřevzal, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 6. 2. 2026 (pátek). Na stejnou adresu bylo žalovanému doručováno též předvolání k jednání; k doručení došlo opět fikcí, a to ke dni 9. 3. 2026 (pondělí).

4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právní zástupkyně žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupkyně se z jednání omluvily podáním doručeným , datum, . Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k ústnímu jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 38), žalobkyně reagovala, avšak nedostatečně. Omluva z jednání je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci. Ve výzvě zasílané s předvoláním soud avizoval, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, vyžádané soudem i známé soudu z úřední činnosti a zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 26-29), která měla být uzavřena mezi , právnická osoba, jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, se úvěrující zavázala poskytnout úvěr ve výši 14 500 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl uhradit celkovou částku 18 887,51 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 14 500 Kč, úroku ve výši 429,04 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 958,47 Kč, dojde-li k úhradě nejpozději 16. 10. 2024, tj. ke sjednanému datu splatnosti. V případě překročení data splatnosti měl žalovaný uhradit celkovou částku 21 019 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 14 500 Kč, úroku ve výši 429,04 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 6 089,96 Kč. Totéž se podává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (č. l. 20-22). V podpisové části smlouvy i formuláře je u jména, příjmení a rodného čísla žalovaného uvedeno následující: „Potvrzuji, že jsem dokument přečetl a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden , datum, 15:29:54 elektronickým kódem , hodnota, .“ Soud považuje za nadbytečné poukazovat na jednotlivá ujednání smlouvy s ohledem na závěry dále uvedené.

7. Dle listiny nazvané „Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, “ (č. l. 14) byla dne , datum, ověřena identita žalovaného, jeho příjmy a účet. Měsíční příjem žalovaného činí 27 059 Kč, výdaje 3 900 Kč. Měsíční výdaje sestávají ze splátky hypotéky ve výši 3 000 Kč, splátek nebankovních úvěrů ve výši 500 Kč a ostatních výdajů (telefon, internet, jízdenka apod.) ve výši 400 Kč. Maximální výše poskytovaného úvěru byla vypočtena jako součin rozdílu mezi příjmy a výdaji (27 059 – 3 900 = 23 159) a limitem zadlužení (0,75) na částku 17 369,25 Kč.

8. Dle sdělení , název banky, ze dne 3. 3. 2026 (č. l. 43), učiněného na výzvu soudu, je (byl) žalovaný v období od , datum, do dne podání zprávy majitelem a jediným disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“).

9. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2024 do 30. 9. 2024, který předložila na výzvu soudu , název banky, (č. l. 44-55), činily celkové příjmy na účtu za uvedené období 1 211 590,03 Kč a celkové výdaje 1 211 164,83 Kč. Žalovaný obdržel mzdu od zaměstnavatele , právnická osoba, dne , datum, ve výši 27 625 Kč, dne , datum, ve výši 31 491 Kč a dne , datum, ve výši 29 506 Kč. Mzda je ihned z velké části spotřebována na splátku úvěru. Z pohybů na účtu lze usuzovat, že opakující se čerpání úvěru z účtu č. , č. účtu, je čerpáním kontokorentu navázaného na účet žalovaného. To plyne i z listiny „Informace o vlastníkovi“ doložené žalobkyní (č. l. 19), dle níž měl žalovaný u , název banky, sjednán kromě rozebíraného účtu č. , č. účtu, (, název, ) též , název banky, Podnikatelský účet a právě kontokorent. Vedle kontokorentu však žalovaný čerpal i další úvěry – 8. 7. 2024 ve výši 28 000 Kč od , právnická osoba, , 14. 8. 2024 ve výši 30 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 28 000 Kč od , právnická osoba, , 19. 8. 2024 ve výši 100 000 Kč od , právnická osoba, , 31. 8. 2024 ve výši 9 900 Kč , právnická osoba, nebo 2. 9. 2024 ve výši 18 100 Kč od , právnická osoba, . Čerpané úvěry jsou přitom ihned spotřebovány, obvykle na snížení dluhu z kontokorentu. Žalovaný vynakládal významné částky na sázení či hry (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Za měsíc červenec 2024 jde o částku 264 688 Kč (naopak z této činnosti obdržel částku 372 750 Kč), za měsíc srpen 2024 o částku 147 195 Kč (naopak z této činnosti obdržel 146 000 Kč) a za část měsíce září 2024 předcházející poskytnutí úvěru od , právnická osoba, jde o částku 67 910 Kč (naopak z této činnosti obdržel 35 000 Kč). Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno i čerpání úvěru od , právnická osoba, dne , datum, ve výši 14 500 Kč s poznámkou „, název, pujcka ze dne , datum, “ a pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného, což koresponduje s potvrzením o provedení transakce na č. l. 18). Ihned po připsání této částky následuje odepsání téže částky jakožto splátka úvěru na účet č. , č. účtu, (na snížení dluhu z kontokorentu).

10. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v mnoha řízeních vedených před zdejším soudem. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni , právnická osoba, částku 87 752 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Jednalo se o bezdůvodné obohacení vzniklé vyplacením částky 100 000 Kč dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který dosud nenabyl právní moci, bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni , právnická osoba, částku 34 690 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jednalo se o bezdůvodné obohacení vzniklé vyplacením částky 50 000 Kč dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Platebním rozkazem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , bylo žalovanému uloženo, aby (společně a nerozdílně s paní , jméno FO, ) zaplatil , právnická osoba, částku 1 060 002,23 Kč s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni , datum, ve výši 142 117,01 Kč, s 11,50% úrokem z prodlení ročně z částky 1 060 002,23 Kč od , datum, do zaplacení, s 7,59% úrokem ročně z částky 1 060 002,23 Kč od , datum, do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 53 601 Kč. Jedná se o dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne , datum, , k jehož zesplatnění mělo dojít , datum, . Rozsudkem pro uznání ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který dosud nenabyl právní moci, bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni , právnická osoba, částku 30 000 Kč ve lhůtě do , datum, . V uvedené věci se sp. zn. , spisová značka, se žalovaný na jednání vyjadřoval ke svým osobním a majetkovým poměrům. Mimo jiné uvedl, že jeho největším dluhem (společným s bývalou manželkou) je dluh vůči , právnická osoba, ve výši cca 1 200 000 Kč (viz platební rozkaz uvedený shora), další dluhy do částky cca 2 500 000 Kč jsou jeho osobními dluhy, jsou proti němu vedena tři exekuční řízení, další budou zřejmě následovat, má tři vyživovací povinnosti k dětem ve věku , hodnota, , , hodnota, a , hodnota, let, dvě z nich má ve své péči. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, v , adresa, , jeho měsíční příjem činí 30 000 Kč, jsou z něj prováděny exekuční srážky. Chce podat insolvenční návrh. Tyto skutečnosti zohlednil soud ve věci se sp. zn. , spisová značka, , když žalovanému uložil zaplatit částku 30 000 Kč do , datum, . V dalších řízeních vedených proti žalovanému dosud nebylo rozhodnuto ani nepravomocně. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , název banky, ) domáhá zaplacení částky 34 969,38 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o půjčce ze dne , datum, . V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , název banky, ) domáhá zaplacení částky 635 729,17 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o půjčce ze dne , datum, . V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , název banky, ) domáhá zaplacení částky 121 664,01 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o půjčce ze dne , datum, . Dále lze zmínit, že dne , datum, byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným ve výši 30 134 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 304 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 25 304 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 25 304 Kč od , datum, do zaplacení, náklady předchozího řízení ve výši 4 533,50 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; exekučním titulem byl elektronický platební rozkaz Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Dne , datum, byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným ve výši 62 803,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 887,10 Kč od , datum, do zaplacení, náklady předchozího řízení ve výši 4 111 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; exekučním titulem byl elektronický platební rozkaz Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

11. Dle Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne , datum, (č. l. 5-13), Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 15) uzavřených mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a přílohy k této smlouvě (č. l. 16-17) byla na žalobkyni postoupena též pohledávka za žalovaným specifikovaná jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného a číslem smlouvy (, hodnota, ).

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 23) oznamuje původní věřitel žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Dle potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 25) bylo oznámení podáno k poštovní přepravě na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ) dne 5. 12. 2025.

13. Dle Výzvy k úhradě ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 23v) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k úhradě částky 38 579,76 Kč a nákladů právního zastoupení. Výzva byla zjevně zasílána současně s oznámením o postoupení pohledávky (viz předchozí odstavec).

14. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem a jediným disponentem, od , právnická osoba, dne , datum, částku 14 500 Kč. Žalovaný dosud neplnil ani částečně. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně; pokud žalovaný plnil, měl to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese on. Pohledávka , právnická osoba, za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány (společně) dne 5. 12. 2025 na adresu trvalého pobytu. Soud má rovněž za zjištěné, že , právnická osoba, uvedený úvěr žalovanému poskytla, aniž by řádně zkoumala jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy (k tomu viz dále).

15. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 38), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení elektronického kódu v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalovanému, zda měl žalovaný v té době k dispozici předložené znění (návrhu) smlouvy a zda smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil. Není prokázáno, jak, kdy a kým byl kód na smlouvu o úvěru připojen. Jinými slovy, uvedení kódu v textu předložených listin neprokazuje, že tento údaj zachycuje autentický projev vůle žalovaného směřující k přijetí návrhu smlouvy v žalobkyní tvrzeném znění. Z listiny totiž neplyne, jakým způsobem, kdy a kým byly tyto údaje do dokumentu vloženy, ani zda skutečně pocházejí od žalovaného a vztahují se právě k předloženému znění smlouvy.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou. V ní jsou uvedeny postoupené pohledávky, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným, která je řádně specifikována.

19. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

20. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si , právnická osoba, a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednali. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

21. I kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož původní věřitel poskytl žalovanému úvěr, aniž by se řádně zabýval jeho majetkovou situací a poměry.

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 dosud (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy, tj. , datum, ; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

27. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

28. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

32. Smluvní vztah mezi , právnická osoba, a žalovaným (pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy) by podléhal citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (, právnická osoba, podniká v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že , právnická osoba, splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

33. Soud má za prokázané, že původní věřitel povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnil, resp. zásadním způsobem porušil. Řádně nezkoumal výdajovou stranu rozpočtu žalovaného. Výdaje uvedené v listině „Úvěruschopnost klienta (…)“ jsou v naprostém rozporu se skutečným stavem. Kdyby původní věřitel byť jen nahlédl do výpisu z účtu žalovaného, bylo by mu zřejmé, že žalovaný opakovaně čerpá kontokorent a další spotřebitelské úvěry, přičemž z nově čerpaných prostředků hradí jiné dluhy. Jde o typické „vytloukání klínu klínem“. Rovněž by zjistil, že žalovaný spotřebuje značné prostředky na sázení a hry. Zde lze odkázat na shora uvedená zjištění. Původní věřitel neměl k výdajům žalovaného žádný doklad, ačkoli i jejich doložení je součástí odborné péče dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Lze uzavřít, že původní věřitel v žádném případě nepostupoval s odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumal.

34. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že původní věřitel své povinnosti porušil. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

36. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Plnění, jež původní věřitel žalovanému vyplatil (14 500 Kč), představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které žalovaný dosud nevydal ani zčásti. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 14 500 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., využil však možnosti stanovit ji delší než třídenní s ohledem na majetkové poměry žalovaného, které jsou soudu známé z úřední činnosti (z jiných věcí projednávaných u zdejšího soudu) a byly vyloženy shora. Stanovenou lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku lze považovat za přiměřenou a zohledňující též zájmy žalobkyně jako věřitele. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

39. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla), nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok, poplatek). Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout od skutečností známých soudu z úřední činnosti, jak byly rekapitulovány výše (uvedená soudní řízení včetně řízení exekučních). V soudních řízeních jsou či byly vymáhány pohledávky ze smluv uzavřených před , datum, (vyplacení částky 14 500 Kč , právnická osoba, ). Žalovaný je materiálně v úpadku, což platilo i v době, kdy došla do jeho sféry (byla uložena a připravena k vyzvednutí) výzva k vyjádření se k návrhu (žalobě) společně s tímto návrhem, tj. 27. 1. 2026. Teprve tuto výzvu (v podobě žaloby) by bylo možno považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, od níž běží lhůta bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za tuto výzvu nelze považovat oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalovanému sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny (resp. zda a kdy došly do sféry vlivu žalovaného). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se jednomyslně shoduje komentářová literatura. Pokud by tedy soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu od 27. 1. 2026, mohl by se žalovaný dostat do prodlení lhůtu po uplynutí tří pracovních dnů, jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Zákon č. 257/2016 Sb. však obsahuje ještě speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé, dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud je přesvědčen o tom, že tuto úpravu je třeba (přinejmenším jako korektiv) aplikovat i tehdy, neprokáže-li žalobce uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, které se dovolává. Zjištěné poměry žalovaného vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud do prodlení nedostal. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

40. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 10. 4. 2026 byla částka 24 910,07 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 500 Kč, tj. 58,21 %, žalovaný co do částky 10 410,07 Kč, tj. 41,79 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,42 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 030 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz odůvodnění k výroku IV) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 1. 4. 2026. Tvrzení zde uvedená mohla a měla být uvedena již v návrhu, navíc byla stále nedostatečná. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH (viz návrh). Náklady právního zastoupení činí celkem 1 500 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 030 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 2 530 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 16,42 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 415,43 Kč. V tomto případě soud stanovil žalovanému k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodlouženou lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, platební místo pak dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III).

41. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 189 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 841 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 030 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku (5 % z částky 20 589,96 Kč). O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).