9 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za Anonymizováno vedlejšího účastníka Jméno účastníka , narozený Datum narození účastníka bytem Adresa účastníka zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení, že pozemek parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba s č. e. , hodnota, , a pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada, jak jsou zapsány na LV č. , hodnota, pro k. ú. , obec, , jsou v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění žalobkyně a , Jméno účastníka, , nar. , Datum narození účastníka, , bývalého manžela žalobkyně (vedlejšího účastníka), se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33 032 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 26 015 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta B, , právního zástupce vedlejšího účastníka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že nemovité věci, jak jsou specifikovány ve výroku I tohoto rozsudku (dále jen „nemovité věci“), jsou ve společném jmění žalobkyně a pana , Jméno účastníka, , nar. , Datum narození účastníka, (dále též jen „bývalý manžel žalobkyně“). Tvrdila, že jejich manželství trvalo od , datum, do , datum, . Nemovité věci byly nabyty za trvání manželství kupní smlouvou ze dne , datum, . Jako katastrální vlastník byl zapsán jen její bývalý manžel, přestože byly pořízeny ze společných prostředků a náleží do společného jmění. V době, kdy již manželé nevedli společnou domácnost, převedl bývalý manžel žalobkyně nemovité věci na svého syna z prvního manželství (žalovaného), a to darovací smlouvou ze dne , datum, . Učinil tak bez souhlasu žalobkyně. Žalobkyně se dovolává neplatnosti darovací smlouvy. Rovněž ji označuje za zdánlivou pro absenci vůle smluvních stran převést nemovité věci na žalovaného. Dle žalobkyně byl převod motivován snahou bývalého manžela vyjmout nemovité věci z masy společného jmění, aby nemusely být vypořádány. Žalobkyně směřovala žalobu pouze proti katastrálnímu vlastníkovi, který měl nemovité věci nabýt od jejího bývalého manžela. Bývalého manžela navrhovala toliko jako vedlejšího účastníka (viz úvodní strana žaloby, bod V na s. 3 žaloby a důkazní návrh na výslech vedlejšího účastníka na téže straně). Nebylo tak žádných pochyb o tom, zda má být bývalý manžel žalobkyně žalovaným, nebo pouze vedlejším účastníkem (pokud by do řízení vstoupil). Žaloba je v tomto směru podle svého obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) zcela jednoznačná.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne 15. 1. 2026. Uvedl, že nemovité věci mu měly náležet již od počátku. Žalovaný však tehdy těžce nesl úmrtí matky, proto nemovité věci nabyl jeho otec (vedlejší účastník) do doby, než se situace uklidní. Již od počátku zamýšlený záměr, aby se vlastníkem stal žalovaný, byl poté realizován darovací smlouvou ze dne , datum, . Žalobkyně přitom o všem věděla, u všech jednání byla a záměr podporovala. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Soud v souladu s § 93 odst. 2 o. s. ř. vyzval bývalého manžela žalobkyně, aby sdělil, zda do řízení hodlá vstoupit (jak navrhovala žalobkyně), a pokud ano, na jaké straně. Vedlejší účastník se v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřil, následně však soudu podáním ze dne 16. 12. 2025 sdělil, že do řízení vstupuje na straně žalovaného.

4. Na jednání konaném , datum, žalobkyně, žalovaný i vedlejší účastník doplňovali svá tvrzení a důkazní návrhy k otázce nabytí nemovitých věcí za trvání manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka, účelu tohoto nabytí, okolnostem převodu nemovitých věcí na žalovaného, (ne)souhlasu žalobkyně s tímto převodem, jakož i k dalším otázkám, jejichž řešení však nebylo pro rozhodnutí v této věci podstatné.

5. Účastníci i vedlejší účastník učinili nesporným, že manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka bylo uzavřeno , datum, a pravomocně rozvedeno , datum, ; že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství žalobkyně a vedlejšího účastníka; že jako katastrální vlastník byl do katastru nemovitostí zapsán vedlejší účastník jako výlučný vlastník; že vedlejší účastník nemovité věci převedl darovací smlouvu ze dne , datum, na žalovaného, který je aktuálním katastrálním vlastníkem nemovitých věcí.

6. Soud provedl k důkazu pouze kupní smlouvu ze dne , datum, (č. l. 8), dle níž vedlejší účastník kupuje nemovité věci od paní , jméno FO, za částku 32 000 EUR. Tento listinný důkaz byl proveden pro účely stanovení tarifní hodnoty, z níž je počítána odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále též jen „a. t.“). Účastníci i vedlejší účastník učinili k dotazu soudu nesporným, že hodnota nemovitých věcí není nižší než 500 000 Kč. Soud se dotazoval s ohledem na horní limit tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. d) a. t., ze kterého chtěl při rozhodování o nákladech řízení vycházet.

7. Další důkazní návrhy byly pro nadbytečnost zamítnuty.

8. V závěrečném návrhu žalovaný i vedlejší účastník namítli nedostatek pasivní věcné legitimace.

9. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná (nesporná) tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), jak byla uvedena shora. Ta byla pro rozhodnutí postačující.

10. Podle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou případů uvedených pod písm. a) až e) tohoto ustanovení.

11. Podle § 714 odst. 1 věty první o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Podle § 714 odst. 2 o. z. jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

12. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný. Podle § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Podle § 93 odst. 3 věty první o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech.

13. Soud dospěl k závěru, že je dán nedostatek pasivní věcné legitimace. Žalobkyně v žalobě nesprávně vymezila okruh žalovaných, pokud žalovala jen aktuálního katastrálního vlastníka, nikoli též svého bývalého manžela (ten by teoreticky mohl vystupovat i na straně žalující společně s žalobkyní, to však zjevně nepřipadalo v úvahu pro rozdílnost jejich postojů). Závěr, že v případě žaloby na určení, že nemovitá věc evidovaná v katastru nemovitostí náleží do společného jmění, musí být účastníkem řízení i druhý manžel (ať již na straně žalující, nebo žalované), představuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (dále jen „NS“). Již v rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, NS uvedl: „Vzhledem k právním a evidenčním účinkům zápisů vlastnických vztahů v katastru nemovitostí (§ 1 odst. 4, § 11 ZáPrNe) se záznamem učiněným na základě soudního výroku o určení završuje proces odstranění nejistoty v dosavadním určení právního vztahu. Je-li navrhovatelem tohoto určení ve smyslu § 9 odst. 1 písm. b) ZáPrNe osoba, jež tvrdí, že ona je oprávněnou v právním vztahu, vyplývá z logiky věci, že se svým právem obrací především proti těm osobám, které své postavení oprávněných právě o zápis v katastru nemovitostí opírají. Právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je tedy svými subjekty vymezen osobou, jež spoluvlastnické právo tvrdí, a osobami, v jejichž prospěch svědčí zápis v katastru nemovitostí. Domáhá-li se nicméně žalobce určení, že předmětné nemovitosti tvoří součást společného jmění jeho a manželky, pak i manželka žalobce je osobou, které podle žalobního návrhu tvrzené vlastnické právo svědčí. Reálné možnosti soudního výroku [o žalobě podle § 80 písm. c) OSŘ] ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí – jak bylo naznačeno – též s hlediskem subjektovým. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Tak tomu může být v dané věci ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu a případy uvedené v § 159a odst. 2 OSŘ, je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 OSŘ). Závěr odvolacího soudu o tom, že úspěšné uplatnění určovací žaloby v daném případě nutně předpokládá účastenství manželky žalobce v řízení, ať na straně žalobce nebo na straně žalované, je proto správný.“ Tyto závěry jsou následovány dosud, jak se podává např. z usnesení NS ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3914/2019, usnesení NS ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 178/2020, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. IV. ÚS 3526/24 (bod 12 odůvodnění). Z odborné literatury lze poukázat např. na článek komentující již zmíněné rozhodnutí se sp. zn. 22 Cdo 3914/2019 (Králík, M., Dobrovolná, E. K okruhu účastenství ve sporech o určení, že předmět smlouvy, který byl zcizen, je ve společném jmění prodávajících. Bulletin advokacie, 2020, č. 3, s. 46–49).

14. Nezbytně nutná účast druhého manžela v řízení na straně žalující či žalované přitom není splněna (či zhojena) tím, že druhý manžel do řízení vstoupí jako vedlejší účastník. Vedlejší účastník není účastníkem řízení ve smyslu procesní strany. Jeho role v řízení je pouze podpůrná. Pokud by byl v řízení slyšen, šlo by o výslech svědka, nikoli účastníka (usnesení NS ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013). Smyslem vedlejší intervence je umožnit subjektům, o jejichž právech a povinnostech se v řízení nerozhoduje, ale přesto mají na výsledku řízení právní zájem, aby mohly svou aktivní účastí na tento výsledek působit [k tomu viz např. Lavická, P. K vybraným otázkám vedlejší intervence (vedlejšího účastenství), advokatnidenik.cz, 30. 3. 2021, dostupné na https://advokatnidenik.cz/2021/03/30/k-vybranym-otazkam-vedlejsi-intervence-vedlejsiho-ucastenstvi/]. Není-li vedlejší účastník účastníkem dle § 90 o. s. ř., nemůže pro něj být rozhodnutí v takovém řízení vydané závazné (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). K tomu viz např. rozsudek NS ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3468/2014. Sledovala-li žalobkyně podanou žalobou vyřešení otázky vlastnického režimu nemovitých věcí pro účely následného řízení o vypořádání společného jmění, bez závaznosti rozhodnutí pro bývalého manžela toho žaloba nebyla způsobilá dosáhnout. Žalobkyně by musela učinit vedlejšího účastníka, o jehož právech a povinnost žádala také rozhodnout, protože mělo být deklarováno i jeho vlastnické právo k nemovitým věcem v režimu společného jmění, účastníkem řízení. Dvořák k tomu v Praktickém komentáři uvádí (Dvořák, B. Občanský soudní řád: Praktický komentář. Wolters Kluwer, 2016, § 159a, bod 30): „V dispoziční moci žalobce je (...) i určení osob, jež budou rozhodnutím vázány. Jestliže měl žalobce v úmyslu, aby se rozhodnutí vztahovalo i na osobu, jež má v řízení postavení vedlejšího účastníka, musel by ji učinit účastníkem řízení.“ Přestože byl nedostatek pasivní věcné legitimace patrný již z žaloby, soud vedlejšího účastníka k případnému vstupu do řízení vyzval. Je-li vedlejší účastenství navrhováno některou ze stran řízení, soud zde funguje pouze jako doručující orgán (viz část věty v § 93 odst. 1 o. s. ř. „na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu“), přičemž o přípustnosti vedlejšího účastenství rozhoduje jen na návrh.

15. Soud přitom o nedostatku pasivní věcné legitimace nemohl žalobkyni poučit. Byť mohl být postup soudu u jednání pro účastníky a vedlejšího účastníka překvapivý, v zájmu zachování rovnosti stran soud nemohl postupovat jinak. Podle § 5 o. s. ř. soud poučuje pouze o procesních právech a povinnostech. Poučení o tom, že má být žalována i další osoba, součástí této poučovací povinnosti není. Věcná legitimace je otázkou práva hmotného, nikoli procesního. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká (rozsudek NS ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005). Nejedná se ani o nedostatek tvrzení či důkazních návrhů vyžadující poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Nedostatek věcné legitimace může vést pouze k zamítnutí žaloby (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 19 Co 66/2025).

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl (výrok I), aniž by se věcně zabýval tím, zda žalobkyně důvodně namítala neplatnost darovací smlouvy a zda jsou nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí jako výlučné vlastnictví žalovaného ve skutečnosti ve společném jmění manželky a vedlejšího účastníka. Tato otázka zůstává nevyřešena.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady procesního úspěchu. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. má proto vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty sestávají z nákladů právního zastoupení advokátkou. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož všechny úkony byly vykonány po tomto datu. Právní zástupkyně žalovaného vykonala následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], vyjádření k žalobě [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a účast na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Při určení tarifní hodnoty rozhodné pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby soud vychází z § 9a odst. 1 písm. d) a. t., dle kterého výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka 500 000 Kč, se považuje za tarifní hodnotu ve věcech určení, zda tu je právní vztah nebo právo (…), jde-li o (…) nemovitou věc (...), lze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovité věci. Její hodnotu bylo možno vyjádřit v penězích. Jak již výše uvedeno, soud provedl k důkazu kupní smlouvu ze dne ze dne , datum, , dle níž činila kupní cena nemovitých věcí 32 000 EUR. Dle kurzu ke dni , datum, (1 € = 24,665 Kč) odpovídala kupní cena částce 789 280 Kč, dle kurzu ke dni vyhlášení rozsudku (1 € = cca 24,250 Kč) částce 776 000 Kč. Účastníci i vedlejší účastník učinili nesporným, že hodnota nemovitých věcí není nižší než horní limit dle § 9a odst. 1 písm. d) a. t., tedy 500 000 Kč. Tarifní hodnotou je tedy částka 500 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby činí 10 300 Kč (§ 7 bod 6 a. t.), za 3 úkony 30 900 Kč. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 1 350 Kč. V souvislosti s jednáním soudu konaným , datum, a cestou z , adresa, (sídlo advokátní kanceláře) do , adresa, a zpět vznikly právní zástupkyni žalovaného cestovní výdaje. Právní zástupkyně uvádí délku jedné cesty tam a zpět 56 km (2 x 28 km), což soud považuje za odpovídající. K jízdě bylo použito vozidlo s kombinovanou spotřebou BA 7,8 l/100 km (doloženo osvědčením o registraci vozidla). Při ceně BA 95 oktanů ve výši 34,70 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 151,57 Kč (spotřeba 4,368 l x 34,70 Kč). Při náhradě ve výši 5,90 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za amortizaci 330,40 Kč (56 km x 5,90 Kč). V souvislosti s účastí u soudního jednání dále náleží náhrada za čas strávený cestou z , adresa, a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 14 odst. 3 a. t. Cesta z , adresa, a zpět trvá (za běžných podmínek) 2 započaté půlhodiny, což odpovídá náhradě za promeškaný čas ve výši 300 Kč (2 x 150 Kč). Právní zástupkyně žalovaného ve vyčíslení nákladů řízení netvrdí a nedokládá, že by byla plátkyní DPH. Celkem tak náklady řízení na straně žalovaného odpovídají částce 33 032 Kč, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

18. Právo na náhradu nákladů řízení vzniklo též vedlejšímu účastníkovi. V případě vedlejšího účastníka je vyloučeno, aby mu soud přisoudil právo nebo uložil povinnost, jež tvoří předmět sporu ve věci samé. Hovoří-li § 93 odst. 3 o. s. ř. o tom, že vedlejší účastník má stejná práva a povinnosti jako účastník řízení, rozumí se tím výlučně práva a povinnosti procesní povahy, a to včetně práva na náhradu nákladů řízení. Uspěje-li v řízení vedlejším účastníkem podporovaná strana, přiznávají se náklady řízení zvlášť straně a zvlášť vedlejšímu účastníkovi. Je to důsledek toho, že vedlejší intervenient si hradí náklady vzniklé s jeho účastí v řízení sám, stejně tak i jím podporovaná strana [k tomu viz Lavická, P. K vybraným otázkám vedlejší intervence (vedlejšího účastenství), advokatnidenik.cz, 30. 3. 2021, dostupné na https://advokatnidenik.cz/2021/03/30/k-vybranym-otazkam-vedlejsi-intervence-vedlejsiho-ucastenstvi/]. Náklady vedlejšího účastníka jsou představovány náklady právního zastoupení advokátem. Právní zástupce vedlejšího účastníka vykonal následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.] a účast na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Soud nepovažuje za samostatně účtovatelný úkon jednovětné sdělení o tom, že vedlejší účastník vstupuje do řízení, byť se jednalo o nezbytný krok k tomu, aby mohl v řízení podporovat žalovaného. Pokud by se vedlejší účastník společně s tímto sdělením též vyjádřil k žalobě, nepochybně by se o účtovatelný úkon jednalo. V dané situaci jde však spíše o součást úkonu převzetí a příprava zastoupení, obdobně jako když advokát pouze předloží plnou moc do probíhajícího řízení se sdělením, že přebírá zastoupení některého z účastníků. Dle soudu není namístě tento úkon posoudit dle § 11 odst. 3 a. t. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) a. t., tedy jako jednoduchou výzvu k plnění (jak ve vyčíslení nákladů řízení požaduje vedlejší účastník), kterou vedlejší účastník vnímá jako úkon svou povahou a účelem nejbližší. Soud však považuje za „úkon“ povahou a účelem nejbližší pouhé oznámení o převzetí zastoupení jakožto součást úkonu převzetí a příprava zastoupení, jak bylo uvedeno. Odměna za dva účtovatelné úkony právní služby tak činí 20 600 Kč (2 x 10 300 Kč). K určení tarifní hodnoty soud odkazuje na předchozí odstavec. K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč, celkem 900 Kč. Právní zástupce vedlejšího účastníka je plátcem daně z přidané hodnoty, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 4 515 Kč. Celkové náklady řízení na straně vedlejšího účastníka jsou dány částkou 26 015 Kč. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

19. Soud k nákladovým výrokům ještě dodává, že zvažoval i účelnost zastoupení. Je pravdou, že výsledek řízení by byl naprosto stejný, i pokud by žalovaný a vedlejší účastník v řízení nebyli zastoupeni, resp. pokud by se vedlejší účastník nerozhodl do řízení vstoupit. Nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení by však soud považoval za omezování ústavního práva na právní pomoc v řízení před soudy zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný a vedlejší účastník jako právní laici samozřejmě nemohli tušit, že žaloba nutně povede k zamítnutí bez věcného přezkumu. Nehledě k tomu, že dopředu nelze vždy předvídat ani postup soudu a jeho právní názor. Na straně vedlejšího účastníka pak nebylo zjištěno, že by snad do řízení vstoupil pouze s cílem získat náhradu nákladů řízení. Ostatně jeho vstup do řízení navrhovala žalobkyně již v žalobě. Právo na náhradu nákladů na právní zastoupení tak žalovanému i vedlejšímu účastníkovi náleží.

20. Lhůty k plnění ve výrocích II a III byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.