9 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 82 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč, jejíž splatnost soud stanovuje tak, že žalovaný je povinen tuto částku uhradit v devíti měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 37 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 82 500 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 8. 7. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavíral smlouvu v souvislosti se svojí podnikatelskou činností. Poskytla mu úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen do 15. 2. 2025. Pro případ prodlení s úhradou jakékoli splátky byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková smluvní pokuta tak dosahuje částky 2 500 Kč. Byl sjednán též poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru (od poskytnutí do úplného zaplacení). Žalobou uplatňovaná částka 82 500 Kč sestává z jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, poplatku za poskytnutí věru ve výši 35 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, a to po zohlednění plnění žalovaného ve výši 5 000 Kč. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., webová adresa, . Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. K jejich ověření byl povinen poskytnout fotokopii dokladu totožnosti. Žalovaný požádal o poskytnutí konkrétního úvěru. Prostřednictvím webového rozhraní mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu, který obdržel SMS zprávou na sdělené telefonní číslo. Žalobkyně vyplatila úvěr na účet žalovaného dne , datum, . Před podáním žaloby žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu, Anonymizováno2. Žalovaný v podání doručeném soudu dne 8. 9. 2025 (č. l. 29-30) uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Smlouvu neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti. Jako podnikatel se neprezentoval. Žalobkyně nijak nezkoumala, zda skutečně podniká, rovněž nezjišťovala účel úvěru. Žalovaný byl po zadání adresy www., webová adresa, automaticky přesměrován na www., jiná webová adresa, , aniž by uváděl své IČO. Prostředky byly vyplaceny na soukromý (nikoli podnikatelský) účet žalovaného. Žalobkyně se snaží kvalifikací úvěru jako podnikatelského obcházet právní úpravu na ochranu spotřebitele. Úvěr byl schválen téměř okamžitě bez zkoumání příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně tak řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podpisový kód na smlouvu připojila žalobkyně. Není zřejmé, že by žalovaný akceptoval předložené znění smlouvy. Dále žalovaný poukazoval na rozpor výše úrokové sazby s dobrými mravy.

3. Soud žalobkyni v rámci písemné přípravy jednání vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v souvislosti se svou podnikatelskou činností, že smlouva byla uzavřena právě ve znění předloženém žalobkyní a že žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně na výzvu nijak nereagovala. Nedostavila se ani k nařízenému jednání (aniž by se omluvila), tudíž se jí nemohlo dostat poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud v rámci písemné přípravy jednání vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů i žalovaného, a to zejména k otázce, z jakého důvodu žalobkyni částku 50 000 Kč, jejíž vyplacení na účet učinil nesporným, neuhradil (nevrátil). Žalovaný v podání doručeném dne 23. 10. 2025 (č. l. 36-37) poukázal na tíživou finanční a životní situaci. V roce 2025 se dostal do dluhové spirály. Od září 2025 se musel nechat zaměstnat, aby byl schopen alespoň částečně plnit své závazky. Žalobkyni dosud uhradil 5 000 Kč. Zbývajících 45 000 Kč by byl schopen uhradit v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, jaké dluhy v současné době hradí. Poukázal na snahu řešit věc smírnou cestou, avšak žalobkyně ani její právní zástupce na jím učiněný návrh nereagovali.

5. Na jednání konaném , datum, , které se konalo v (neomluvené) nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, doplnil žalovaný svá tvrzení k majetkové situaci. Uvedl, že byl zadlužen již v době, kdy čerpal úvěr od žalobkyně. Měl dluhy u , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, i u dalších věřitelů. Úvěr od žalobkyně čerpal na obvyklou spotřebu, na úhradu inkasa a hypotéky. Od prosince 2024 dosud mu nezbývaly prostředky, aby žalobkyni cokoli hradil. Podnikání mu negenerovalo pravidelný příjem, proto se nechal od září 2025 zaměstnat u společnosti , právnická osoba, . Předtím podnikal ve stavebnictví.

6. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:- Dle smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , která je opatřena datem , datum, (č. l. 12-14), měla být mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o úvěru poskytovaném výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Výše úvěru činila 50 000 Kč. Měl být sjednán poplatek za jeho poskytnutí ve výši 1 % denně za každý den čerpání úvěru (ode dne poskytnutí do dne úplného splacení). Žalovaný měl úvěr i poplatek uhradit v pěti splátkách po 17 000 Kč splatných ve dnech 21. 12. 2024, 4. 1. 2025, 18. 1. 2025, 1. 2. 2025, Anonymizováno, a 15. 2. 2025. Na konci smlouvy je v podpisové části u podpisu klienta datum , datum, a kód SMS verifikace , hodnota, .- Dle potvrzení o provedené platbě (č. l. 5) byla dne , datum, z účtu žalobkyně vedeného u platební brány , název, odeslána částka 50 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru.- Dle výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 28. 6. 2025 (č. l. 9) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě částky 60 004 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle podacího lístku (č. l. 8) byla tato výzva odeslána dne 28. 6. 2025 na adresu trvalého pobytu žalovaného.- Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu žalovaného.

7. Soud dále provedl listinné důkazy předložené žalovaným, z nichž zjistil následující:- Dle potvrzení o odchozí úhradě uhradil žalovaný dne 14. 4. 2025 (č. l. 38) na účet žalobkyně částku 5 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru.- Dle komplexního výpisu z registrů vytvořeného ke dni 30. 7. 2025 (č. l. 40-48) měl žalovaný jiné závazky po splatnosti již v době, kdy měl uzavřít smlouvu o úvěru s žalobkyní (prosinec 2024). V září 2024 byly zesplatněny dva úvěry u společnosti , právnická osoba, (úvěr čerpán ve výši 150 000 Kč, v prosinci 2024 po splatnosti 330 092 Kč – viz č. l. 46; úvěr čerpán ve výši 100 000 Kč, v prosinci 2024 po splatnosti 328 327 Kč – viz č. l. 45v). Taktéž v září 2024 byl zesplatněn i úvěr u společnosti , právnická osoba, (úvěr čerpán ve výši 700 000 Kč, v prosinci 2024 po splatnosti 594 812 Kč – viz č. l. 42v). Dále byl žalovaný v prosinci 2024 v prodlení s úhradou částky 17 088 Kč společnosti , právnická osoba, ; k zesplatnění tohoto úvěru došlo v červnu 2025, dlužná částka po splatnosti činila 94 789 Kč (č. l. 46v). Dále měl v prosinci 2024 dosud nesplacené úvěry u , právnická osoba, (úvěr čerpán ve výši 300 000 Kč; č. l. 41), u , právnická osoba, (úvěr čerpán ve výši 637 000 Kč; č. l. 41), , právnická osoba, (úvěry čerpány ve výši 700 000 Kč a 2 240 000 Kč; č. l. 45).- Dle pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2025 (č. l. 49) je žalovaný zaměstnán od 1. 9. 2025 na dobu určitou do 31. 8. 2026 jako montér u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Dle mzdového listu za měsíc září 2025 (č. l. 50v) činila čistá mzda žalovaného u uvedeného zaměstnavatele 28 038 Kč.- Dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2023 (č. l. 51-54) činily příjmy žalovaného ze samostatné činnosti 6 744 337 Kč a výdaje související s příjmy 6 326 820 Kč (žalovaný uvedl, že se jednalo o skutečné výdaje).- Dle přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2024 (č. l. 55-56) činily příjmy žalovaného ze samostatné činnosti 2 506 742 Kč a výdaje související s příjmy 1 600 000 Kč (žalovaný uvedl, že se jednalo o paušální výdaje).

8. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně vyplatila žalovanému dne , datum, částku 50 000 Kč. Před jejím poskytnutím nijak nezkoumala příjmovou a výdajovou stranu rozpočtu žalovaného a nevyžadovala od žalovaného ani žádné podklady týkající se jeho podnikatelské činnosti. Nedlouho před vyplacením částky 50 000 Kč žalobkyní (konkrétně v září 2024) jiní věřitelé žalovaného (, právnická osoba, , , právnická osoba, ) zesplatnili pohledávky ze smluv o úvěru. Žalovaný byl a dosud je zatížen dalšími dluhy (, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Žalobkyni dosud uhradil částku 5 000 Kč (dne 14. 4. 2025). Aktuálně je žalovaný v pracovním poměru s příjmem cca 30 000 Kč měsíčně čistého.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně10. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

11. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

12. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru právě ve znění, které bylo předloženo (žalovaný neučinil uzavření smlouvy v tomto znění nesporným). Žalobkyně na výzvu nijak nereagovala a k nařízenému jednání se nedostavila. Pouhé uvedení SMS kódu na konci předložené smlouvy nemůže soudu postačovat pro závěr, že žalovaný smlouvu v tomto znění akceptoval, zvláště když žalovaný poukazoval na to, že kód na dokument připojovala žalobkyně. Není tedy prokázáno, že by žalovaný smlouvu v předkládaném znění podepsal (uzavřel). Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i dalším otázkám.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 421 odst. 1 a 2 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

16. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného. Měla uvést, zda se vůči ní žalovaný prezentoval jako podnikatel, zda požadoval úvěr pro účely podnikání, zda žalobkyně zkoumala účel poskytnutí úvěru a jaké informace a podklady v souvislosti s případným podnikatelským účelem úvěru od žalovaného vyžadovala. Žalobkyně na výzvu nijak nereagovala a k nařízenému jednání se nedostavila. Smlouva o úvěru je sice nadepsána jako smlouva o „podnikatelském“ úvěru a v jejím čl. 2.5 je uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta (žalovaného), nicméně tato zjištění pro závěr o podnikatelském charakteru smlouvy nepostačují, zvláště nebylo-li tvrzeno ani zjištěno, že by žalobkyně nad rámec této deklarace jakkoli účel poskytnutí úvěru zkoumala. Žalovaný tvrdil, že úvěr byl schválen téměř okamžitě a že nikde neuváděl své IČO. Procesně pasivní žalobkyně na tato tvrzení nijak nereagovala (nedoložila např., že by žalovaný v žádosti o úvěr vyplňoval jeho podnikatelský účel). Soud nemá za prokázané, že by skutečná (§ 556 odst. 1 věta první o. z.) nebo normativní vůle smluvních stran (§ 556 odst. 1 věta druhá o. z.) směřovala ke sjednání podnikatelského úvěru. Naopak jako případnou vnímá argumentaci žalovaného, že formální označení smlouvy za „podnikatelskou“ je motivováno snahou obejít právní úpravu spotřebitelských úvěrů v zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené ji však soud v tomto případě aplikuje.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Žalobkyně ani netvrdila, že by povinnosti plynoucí z citované právní úpravy splnila. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nereagovala, k jednání se nedostavila. Neunesla tedy ani břemeno tvrzení a soud vychází k tíži žalobkyně z toho, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána nebyla, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

20. Podle § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Dle soudu by absolutní neplatnost smlouvy jako celku působila i výše poplatku za poskytnutí úvěru, který je úrokem ve smyslu 1802 o. z. (úplatou za poskytnutí úvěru). Poplatek činí 1 % denně. Žalovaný měl dle smlouvy zaplatit na poplatku (úroku) 35 000 Kč do 70 dnů od poskytnutí úvěru. V každé z 5 splátek ve výši 17 000 Kč dle splátkového kalendáře je poplatek zahrnut částkou 7 000 Kč, dosahuje tedy 70 % poskytnuté jistiny úvěru. Na ujednání o úroku z úvěru se nevztahuje kritérium poctivosti ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z., je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem. Od toho je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy, které samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021).

23. Smlouva o úvěru měla být uzavřena v prosinci 2024. Dle údajů České národní banky činila v prosinci 2024 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) se splatností do 1 roku včetně 16,23 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší (s ohledem na vyšší rizikovost). V daném případě však (při sazbě 1 % denně, tj. 365 % ročně) mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Na tom dle soudu nic nemění ani ujednání o nižší sazbě poplatku od případného 91. prodlení (čl. 5.3 smlouvy), a to i s ohledem na sankce dle čl. VIII, které je třeba při posuzování přiměřenosti úroku též zohlednit. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Nepřipadala by v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by poskytovatel úvěru nebyl nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 z. s. ú. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18. Ujednání o úroku není oddělitelné od zbytku smlouvy. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Lze navíc předpokládat, že žalobkyně sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru by proto byla i z tohoto důvodu neplatná jako celek (k tomu srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

25. S ohledem na závěr o neprokázání existence smlouvy (a pokud by uzavřena byla, tak s ohledem na její absolutní neplatnost) je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 50 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již plnil částkou 5 000 Kč, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč. Žalovaný navrhoval, aby mohl dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. Dle poslední věty § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy) povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na spotřebiteli, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 z. s. ú., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). V této věci žalovaný řádně tvrdil a prokázal, že v jeho možnostech nebylo uhradit dlužnou částku (vydat bezdůvodné obohacení) nejen ve lhůtě splatnosti dle smlouvy o úvěru (do 15. 2. 2025), ale dosud. To se podává zejména z komplexního výpisu z registrů na č. l. 40-48 (viz výše u skutkových zjištění). Soud má za prokázané, že prozatím neuplynula doba přiměřená možnostem žalovaného, žalovaný se dosud neocitl v prodlení, tudíž žalobkyni nelze přiznat zákonné úroky z prodlení.

26. Současně lze dle soudu dovodit, že zde existoval spor o to, jaká doba je přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 z. s. ú. Zatímco žalobkyně v žalobě (návrhu) požadovala zákonné úroky z prodlení již od 16. 2. 2025 (ode dne následujícího po splatnosti úvěru dle smlouvy), žalovaný uváděl, že dosud nebyl schopen dluh uhradit. Proto soud přistoupil ke stanovení splatnosti (nikoli pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) tímto rozsudkem. Musel přitom zohlednil i zájmy žalobkyně jako věřitele. Dluh by měl být uhrazen v dohledné době, ideálně do jednoho roku. To žalobcem navrhované splátky 5 000 Kč měsíčně splňují. S ohledem na příjem žalovaného z pracovního poměru a zatížení dalšími dluhy nelze mít za to, že by byl schopen splácet vyšší než jím navržené splátky. Zájmy žalobkyně jsou zohledněny v konstatování ztráty výhody splátek pro případ prodlení žalovaného s úhradou některé splátky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

27. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění (včetně příslušenství) činil ke dni vyhlášení rozsudku 89 497,80 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 45 000 Kč, tj. 50,28 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 44 497,80 Kč, což odpovídá 49,72 % Kč, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 0,56 %. Tento rozdíl je natolik nepatrný, že je namístě vyslovit, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).