9 C 2/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o 31 888,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 133,72 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky, Anonymizováno, 20 254,29 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 721,90 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 866,78 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 332,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 993,26 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 493,26 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč měla žalovaná zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 31. 12. 2023. Žalobkyně v žalobě neuvedla, kolik žalovaná zaplatila. V tomto řízení se domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 332,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 300 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty 7 500 Kč (všechny dosud uvedené položky činí v součtu částku 31 888,01 Kč, již žalobkyně uvádí jako jistinu v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 1 721,90 Kč, kapitalizovaného úroku vyčísleného od 1. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 866,78 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 332,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 993,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Podáním doručeným soudu dne 4. 2. 2025 (č. l. 42-43) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení. Uvedla, že žalovaná uhradila celkovou částku 3 500 Kč. Sdělila, jak vypočetla smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, která měla být zahrnuta v částce 31 888,01 Kč. Co do částky 133,72 Kč na smluvní pokutě vzala žalobu částečně zpět. Ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání, nebylo tedy třeba zjišťovat stanovisko žalované [§ 96 odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], proto soud v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil výrokem I (§ 96 odst. 2 o. s. ř.).

3. Podáním doručeným soudu dne 11. 4. 2025 (č. l. 58-59) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do žádosti o úvěr. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že je v invalidním důchodu, výše jejích měsíčních příjmů činí 14 689 Kč, výše jejích měsíčních výdajů 7 636 Kč, nemá vyživovací povinnost vůči jiným osobám. Tvrzená majetková situace měla být ověřena z oznámení ČSSZ a poštovních poukázek, výdaje z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací dospěla k závěru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná.

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 6. 2. 2025 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku nevyzvedla a byla jí doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 20. 2. 2025. Totéž platí pro předvolání k ústnímu jednání; to bylo žalované doručeno fikcí ke dni , datum, .

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované (k tomu viz výše). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 60) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 17 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, pobírá invalidní důchod, který tvoří její jediný příjem ve výši 14 689 Kč měsíčně, na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady také 3 000 Kč měsíčně, srážky ze mzdy/výživné činí 1 636 Kč (tato částka je vyplněna v kolonce „měsíční splátky stávajících půjček“, nicméně je zde šipka ke kolonce „srážky ze mzdy, výživné“). Použitelný měsíční příjem je vypočten jako rozdíl mezi celkovými měsíčními příjmy (14 689 Kč) a celkovými měsíčními výdaji (7 636 Kč) na částku 7 053 Kč. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnut „jiný doklad“; tím jsou zjevně myšleny doklady k invalidnímu důchodu rozebrané níže.

7. Dle Výplatních dokladů k invalidnímu důchodu (č. l. 61) činil invalidní důchod třetího stupně za období od 22. 8. 2022 do 21. 9. 2022 částku 14 327 Kč v hrubém a vyplaceno bylo 12 691 Kč, za období od 22. 9. 2022 do 21. 10. 2022 částku 14 870 Kč v hrubém a vyplaceno bylo 13 234 Kč a za období od 22. 10. 2022 do 21. 11. 2022 částku 14 870 Kč v hrubém a vyplaceno bylo 13 053 Kč.

8. Dle Oznámení , právnická osoba, ze dne 29. 8. 2022 (č. l. 61 verte) bude činit invalidní důchod třetího stupně pro žalovanou částku 14 870 Kč měsíčně od zářijové splátky 2022, vypláceno bude 13 234 Kč.

9. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 6-7) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 761 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště (inkasní poplatek) ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Přílohou č. 1 této smlouvy byl (obecný) předpis splátek (č. l. 7).

10. Dle Přehledu plateb (č. l. 8) uhradila žalovaná dne 1. 11. 2022 částku 2 000 Kč, dne 28. 6. 2023 částku 1 000 Kč a dne 29. 9. 2023 částku 500 Kč, celkem tedy 3 500 Kč.

11. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 21-24) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z úvěrových smluv uvedené v příloze č.

1. K nabytí pohledávek mělo dojít dnem zaplacení úplaty za postoupení (čl. 5.1 smlouvy). Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, (č. l. 17) podepsaného právní předchůdkyní žalobkyně byla úplata za postoupení uhrazena dne , datum, . Dle části přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení (č. l. 19) byla mezi postoupenými pohledávkami též pohledávka za žalovanou specifikovaná číslem smlouvy o úvěru (, hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem žalované a částkou 24 388,01 Kč.

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 9) měla právní předchůdkyně žalobkyně oznámit žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupila na žalobkyni a že tato pohledávka činila ke dni , datum, s příslušenstvím 35 976,69 Kč. Oznámení mělo být zasláno na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ). Doklad o doručení ani odeslání předložen nebyl.

13. Dle Výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 (č. l. 11-12) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 35 702,84 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 10) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 11. 9. 2024 na adresu , adresa, , která je uvedena ve smlouvě o úvěru i v žádosti o úvěr jako adresa pro doručování, resp. adresa výběru (nicméně ve smlouvě i v žádosti je uvedena adresa , adresa, , tedy včetně čísla orientačního za lomítkem, jež v předžalobní výzvě i na podacím lístku chybí).

14. Dle obálky typu II na č. l. 31 byla zásilka zasílaná žalované na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 22. 10. 2024.

15. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 15 000 Kč, že žalovaná plnila pouze částkou 3 500 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 22. 10. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

16. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Přítomný právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně žádná další tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného neuplatňuje.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně pohledávku nabyla zaplacením úplaty za postoupení. Žalobkyně nedoložila, že by bylo postoupení žalované oznámeno či prokázáno (viz chybějící doklad o doručení oznámení o postoupení). Soud však neshledal žádný důvod, pro který by měla být smlouva o postoupení pohledávek neplatná a k němuž by měl sám přihlédnout (k posuzování neplatnosti smlouvy o postoupení v případě neoznámení/neprokázání postoupení dlužníkovi viz rozsudek NS ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

25. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Zejména u výdajů žalované nebylo tvrzeno, jak její právní předchůdkyně dospěla k částce pouhých 3 000 Kč na bydlení a energie a pouhých 3 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Nebylo ani tvrzeno, že by tyto výdaje ověřovala z jakýchkoli dokladů (v žádosti o úvěr není zaškrtnuto, že by jakékoli podklady k výdajům byly k dispozici). Je vysoce nepravděpodobné, že by uvedený výdaj na bydlení odpovídal skutečnosti. Dle vyplněných údajů navíc žalovaná žila v nájmu. Výše nájemného není tvrzena. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně doložila pouze výplatní doklady k invalidnímu důchodu a oznámení ČSSZ k témuž. Příjem žalované v podobě invalidního důchodu považuje soud za to jediné, co žalobkyně řádně tvrdila a doložila. Tvrzení k výdajové straně rozpočtu žalované jsou však zcela nedostatečná a ničím nedoložená. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

26. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 3 500 Kč. Proto jí soud ve výroku II uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

33. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 22. 10. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 31). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 22. 10. 2024 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 25. 10. 2024 a od 26. 10. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. V případě prodlení nastalého ve 2. pololetí roku 2024 činila zákonná sazba úroku z prodlení 12,75 %. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění. Společně s oznámením o postoupení nebyl předložen ani doklad o odeslání, s předžalobní výzvou sice ano, ale nebylo zjištěno, zda a kdy byla žalované doručena. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je někdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, z uvedených důvodů takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu.

34. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem III. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 993,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku II zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 993,26 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024 (což je dle soudu poslední den lhůty bez zbytečného odkladu, v rámci níž měla žalovaná plnit), co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 493,26 Kč (jde o rozdíl mezi částkou 13 993,26 Kč a částkou 11 500 Kč, z níž byly zákonné úroky z prodlení přiznány) od 26. 10. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 11 500 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení (jelikož žalobkyně žádala úrok z prodlení v sazbě o 2 % body vyšší než v jaké byla přiznána).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), žalovaná zůstala zcela nečinná (tudíž nemá ani právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.