9 C 200/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 21. 5. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované částku 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a předsmluvním informacím i z navazujících úkonů žalované, zejména ze zaslání verifikační platby. Žalovaná měla dle smlouvy hradit měsíční splátky ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Nedodržela však splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 10. 2024. Tu neuhradila ani po dvou zaslaných upomínkách, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 20 000 Kč představující jistinu úvěru (na jistinu žalovaná dle žalobních tvrzení ani částečně neplnila), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky (s odkazem na smluvní ujednání).

2. Podáním doručeným soudu dne 12. 11. 2025 (č. l. 51-56) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K posouzení úvěruschopnosti žalované poukázala na listinu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Uvedla, že si od žalované vyžádala občanský průkaz, řidičský průkaz, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce. Dále si opatřila výpisy z insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, registru SOLUS a registru REPI. Průměrný příjem žalované za poslední tři měsíce činil 27 072 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) žádné, splátka poskytovaného úvěru 4 000 Kč. Finanční zůstatek žalované byl vypočítán na částku 20 072 Kč. Dále žalobkyně obsáhle popisuje metodiku zkoumání úvěruschopnosti, aniž by ji aplikovala na případ žalované. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně obsáhle citovala z čl. X smlouvy o úvěru. Dále poukázala na autorizační doložku obsahující IP adresu, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo, ze kterého byl kód potvrzen. Autorizační doložka je neoddělitelně spjata s vyhotovením smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ve formátu PDF, tedy způsobem neumožňujícím jakékoli narušení integrity podepsaného dokumentu. Celý kontraktační proces vychází z předpokladů zákona č. 253/2008 Sb. Klient zasílá kopii průkazu totožnosti a alespoň jednoho dalšího podpůrného dokladu. Prokáže existenci bankovního účtu vedeného na své jméno (výpis z bankovního účtu). První platba je zasílána z tohoto účtu (tzv. verifikační platba). Dále žalobkyně podmiňuje uzavření smlouvy i autorizací prostřednictvím unikátního kódu a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou. Žalobkyně dále sdělila (resp. na dotaz soudu potvrdila), že žalovaná uhradila celkem 40 000 Kč v 10 splátkách po 4 000 Kč. Jednalo se o splátky 1–10 dle splátkového kalendáře splatné v měsících 12/2023 až 9/2024, vždy k 15. dni v měsíci. Žalobkyně je v souladu se splátkovým kalendářem započetla v celém rozsahu na úroky, jelikož jistina je splatná až s poslední splátkou úroků.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 25. 9. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 30. 9. 2025, žalovaná si ji nevyzvedla, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 10. 10. 2025 (pátek). Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu; v tomto případě si žalovaná zásilku osobně převzala dne , datum, , k jednání se však bez omluvy nedostavila.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným dne 12. 11. 2025 (č. l. 85).

5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:- Dle Předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru včetně Tabulky umoření (č. l. 14-16) má být mezi žalobkyní a žalovanou sjednán úvěr na částku 20 000 Kč, který má být vyplacen na účet žalované č. , č. účtu, (dále též jen „účet žalované“). Žalovaná bude povinna uhradit celkovou částku 68 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 000 Kč; současně s poslední splátkou úroku je splatná celá jistina úvěru ve výši 20 000 Kč. V levém horním rohu dokumentu se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.- Dle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 18-21) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacením na účet žalované (čl. 4.3). Žalovaná se zavázala uhradit vedle poskytnutého úvěru také úrok v celkové výši 48 000 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 68 000 Kč (čl. 4.9). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 791,61 % (čl. 4.6), zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 20 % (čl. 4.5). Měsíčními splátkami ve výši 4 000 Kč měl být hrazen úrok, současně s poslední splátkou úroku měla být uhrazena též celá jistina (čl. 5.1). V čl. 5.4 smlouvy bylo sjednáno, že písemné upomínky k úhradě dlužné částky jsou zpoplatněny částkou 500 Kč. Čl. II smlouvy o úvěru je věnován úvěruschopnosti žalované. Dle něj si žalobkyně vyžádala od žalované občanský průkaz, druhý doklad totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu na jméno žalované. Dále je uvedeno, jaké dokumenty může žalobkyně v individuálních případech požadovat. Taktéž je konstatováno, že žalobkyně měla k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, z databáze odcizených dokladů, z Centrální evidence exekucí, z registru SOLUS a z registru REPI. V podrobnostech smlouva odkazuje na přílohu č. 1 (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). V levém horním rohu dokumentu (č. l. 18) se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.- Žalobkyně předložila též kopii občanského průkazu (č. l. 81-82) a řidičského průkazu (č. l. 80) žalované.- Dle Přílohy č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 22-24) byla žalovaná svobodná, neměla vyživovací povinnost k dítěti, byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (žalobkyně doložila též výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované na č. l. 58-60), její měsíční příjem činil 27 072 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) žádné, splátka poskytovaného úvěru 4 000 Kč, finanční zůstatek 20 072 Kč, neměla záznam v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS (výsledek lustrace je na č. l. 63), v registru REPI (výsledek lustrace je na č. l. 64), v CRIBIS (výsledek lustrace je na č. l. 62), v AML a AML/CFT, v insolvenčním rejstříku (výsledek lustrace je na č. l. 61) ani v databázi odcizených dokladů (výsledek kontroly je na č. l. 57). Dle interní databáze žalobkyně byla žalovaná úvěrovatelná. V části věnované skóringu spotřebitele je uvedeno výsledné skóre „vyšší bonita“. Dále příloha obsahuje metodiku a interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti.- Dle Výplatních lístků žalované (č. l. 77-79) u zaměstnavatele , právnická osoba, činila její čistá mzda za srpen 2023 částku 25 519 Kč, za září 2023 částku 25 510 Kč a za říjen 2023 částku 27 496 Kč.- Dle Sdělení , právnická osoba, ze dne 10. 11. 2025 (č. l. 44) byla majitelem a jediným disponentem s účtem č. , č. účtu, žalovaná.- Dle Výpisu z účtu žalované za měsíc srpen 2023 (č. l. 69-72) činil počáteční zůstatek 4 105 Kč a konečný zůstatek 12 072,52 Kč, celkové příjmy 74 198 Kč a celkové výdaje 66 230,48 Kč. Žalovaná čerpala dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, úvěr ve výši 11 000 Kč od , právnická osoba, . Mezi odchozími platbami je i platba částkou 5 000 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (na který bývají spláceny dluhy vůči , právnická osoba, ), ve výši 3 787 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ) nebo ve výši 5 200 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ).- Dle Výpisu z účtu žalované za měsíc září 2023 (č. l. 73-76) činil počáteční zůstatek 12 072,52 Kč a konečný zůstatek 597,56 Kč, celkové příjmy 73 348 Kč a celkové výdaje 84 822,96 Kč. Žalovaná čerpala dne , datum, úvěr ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, Mezi odchozími platbami je i platba částkou 4 484 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (na který bývají spláceny flexibilní půjčky od , právnická osoba, ), částkou 2 071 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (taktéž účet ke splácení dluhů vůči , právnická osoba, ), částkou 4 742 Kč na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ) nebo částkou 5 200 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ). Jedná se pouze o příkladmý výčet.- Dle Výpisu z účtu žalované za měsíc říjen 2023 (č. l. 66-68) činil počáteční zůstatek 597,56 Kč a konečný zůstatek 6 743,34 Kč, celkové příjmy 92 085,77 Kč a celkové výdaje 85 939,99 Kč. Žalovaná čerpala dne , datum, úvěr ve výši 3 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, úvěr ve výši 2 x 10 000 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, úvěr ve výši 4 570,76 Kč od , právnická osoba, V den připsání uvedené částky od , právnická osoba, poukazuje žalovaná částku 4 742 Kč na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ). Další den hradí 3 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, (, právnická osoba, ). Stejnou částku na stejný účet hradila žalovaná i , datum, . Z dalších odchozích plateb lze zmínit platbu ze dne , datum, na účet č. , č. účtu, (, právnická osoba, ).- Dle Detailu pohybu – Okamžité příchozí platby (č. l. 12) byla dne , datum, převedena částka 1 Kč z účtu žalované na účet žalobkyně s poznámkou „, Jméno žalované, “.- Dle Detailu pohybu – Bezhotovostní platby (č. l. 9) byla dne , datum, převedena částka 20 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalované se zprávou pro příjemce „, Jméno žalobkyně, úvěr“ a poznámkou „, Jméno žalované, úvěr“. Dle mimořádného výpisu z účtu žalované (č. l. 45-48) byla tato částka připsána na účet žalované dne , datum, .- Dle Upomínky č. 1 ze dne , datum, (č. l. 6) je žalovaná vyrozumívána žalobkyní o tom, že splátka dle smlouvy o úvěru se splatností dne 15. 10. 2024 nebyla dosud uhrazena. Je vyzývána k úhradě jednak dlužné splátky ve výši 4 000 Kč, jednak poplatku (sankce) za upomínku ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne , datum, (č. l. 7), jímž byla tato upomínka zaslána na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru.- Dle Upomínky č. 2 ze dne , datum, (č. l. 8) žalovaná neuhradila splátku splatnou dne 15. 10. 2024 ani po 1. upomínce. Žalobkyně ji upozorňuje na riziko zesplatnění úvěru. Žádá úhradu dlužné splátky a poplatku (sankce) 2 x 500 Kč za upomínku č. 1 a 2. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne , datum, (č. l. 10), jímž byla tato upomínka zaslána na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru.- Dle Předžalobní výzvy a zesplatnění úvěru ze dne 21. 3. 2025 (č. l. 17) sděluje žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalované, že v souladu s čl. 5.5 smlouvy o úvěru přistoupila k zesplatnění úvěru; žádá zaplacení celkové částky 46 554,19 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 13) byla výzva odeslána dne 21. 3. 2025 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru.

6. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 20 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit kromě jistiny ve výši 20 000 Kč též úrok ve výši 48 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 791,61 %, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 20 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 68 000 Kč měla žalovaná uhradit 12 měsíčními splátkami po 4 000 Kč splatnými v období od prosince 2023 do listopadu 2024. Částkou 4 000 Kč měsíčně měl být umořován úrok. S poslední splátkou na úrok splatnou dne 15. 11. 2024 měla být uhrazena i celá jistina ve výši 20 000 Kč. Žalovaná uhradila 10 splátek splatných v prosinci 2023 až září 2024, celkem tedy 40 000 Kč. Až kvůli prodlení s 11. splátkou splatnou v říjnu 2024 ji žalobkyně vyzývala k úhradě. Žalobkyně se před poskytnutím úvěru řádně nezabývala skutečnými výdaji žalované, přestože měla k dispozici výpisy z jejího účtu za měsíce srpen, září a říjen 2023, z nichž bylo zřejmé, že žalovaná v období před poskytnutím úvěru žalobkyní čerpala a splácela jiné spotřebitelské úvěry.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

12. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici mimo jiné výpisy z účtu žalované za období 3 měsíců. Tyto výpisy předložila. Pokud by se jejich obsahem řádně zabývala, nemohla by dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Z výpisů z účtu žalované je totiž zřejmé, že v období před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně čerpala jiné spotřebitelské úvěry a na splácení (dalších) dluhů vynakládala nemalé prostředky. Docházelo i k tzv. vytloukání klínu klínem, např. když žalovaná načerpala dne , datum, úvěr od , právnická osoba, , aby z takto získaných prostředků obratem zaplatila jiný dluh. Žalobkyně dále vycházela z výdajů na bydlení ve výši 3 000 Kč, aniž by bylo možno zjistit, jak k takto nízké částce dospěla. Pokud je v listině Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele uvedeno, že „náklady na bydlení vychází ze skutečných obratů na výpise spotřebitele či z jím uvedené výše“ (č. l. 22v), pak pro případ první varianty není zřejmé, jaké položky ve výpisech žalobkyně sečetla, pro případ druhé varianty je nutno zmínit, že pouhá informace od žalované bez jakéhokoli ověření (zvláště je-li takto nereálná), nepostačuje. Žalobkyně uvádí výdaje na bydlení v téže výši opakovaně u různých žalovaných (jak je soudu známo z úřední činnosti), což jen podporuje závěr soudu, že je reálně nezkoumá. Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

13. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

14. Je-li smlouva absolutně neplatná, nevznikly žalobkyni žádné nároky, které měla smlouva založit (úrok, poplatek za upomínky); mohla by mít toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ani ten však není dán (viz dále).

15. Již tento závěr postačuje k zamítnutí žaloby. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (což se nestalo), žaloba by přesto úspěšná nebyla s ohledem na ujednání o úroku ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně.

16. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

17. Na ujednání o úroku z úvěru (úrok je cenou poskytnutých peněz) se nevztahuje kritérium poctivosti ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z., je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

19. Od toho je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy, které samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

20. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v listopadu 2023. Dle údajů České národní banky činila v listopadu 2023 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) se splatností do 1 roku včetně 16,56 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší (s ohledem na vyšší rizikovost). V daném případě však mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná (vystupuje jako žalobkyně v mnoha soudních řízeních a musí vědět, jak se soudy k výši úroků, které se spotřebiteli sjednává, staví). V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek (k tomu z odborné literatury srov. Jebousek, J. Nemravný úrok v úvěrových smlouvách a následky jeho neplatnosti. Soudce, 2025, č. 7, s. 4–9).

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

23. Jsou tedy dány hned dva důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku – neposouzení úvěruschopnosti žalované způsobem zákonem vyžadovaným a ujednání o výši úroku, které je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalované vyplatila (20 000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení. Žalovaná však již žalobkyni uhradila 40 000 Kč. Žalobkyně tyto úhrady nesprávně započetla na neplatně sjednaný úrok. Měly být započteny na pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná uhradila mnohem více, než kolik žalobkyni na bezdůvodném obohacení vydat měla. Žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které žádá od 5. 4. 2025. V té době již žalovaná bezdůvodné obohacení zcela vydala, což plyne i z tvrzení žalobkyně, že se žalovaná dostala do prodlení (až) se splátkou splatnou dne 15. 10. 2024 a že předchozích 10 splátek po 4 000 Kč uhradila. Samozřejmě nevzniklo ani právo na zaplacení poplatku (sankce) za upomínky, který byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. Upomínky byly navíc zasílány v době, kdy žalovaná žalobkyni již nic nedlužila. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I).

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Plný procesní úspěch je na straně žalované. Ta však zůstala zcela nečinná, žádné náklady jí nevznikly, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).