9 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 324 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 165 Kč a částky 2 424 Kč na smluvní pokutě.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 713 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 713 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 187 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 995,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 900 Kč od 8. 6. 2024 do 13. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 187 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 4 713 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a částky 48 Kč jako nákladu spojeného s uplatněním pohledávky.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 27. 11. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 900 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Vyjádřila se k procesu uzavření smlouvy. Žalovaný o úvěr požádal na webových stránkách www., Anonymizováno, , kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. Ze svého účtu provedl tzv. verifikační platbu, která slouží k prokázání jeho totožnosti i k dokončení žádosti o úvěr. Při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace se shrnutím veškerých parametrů úvěru. Při zaslání verifikační platby odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky i text smlouvy o úvěru; veškeré dokumenty mu byly zaslány na sdělený e-mail. Poté právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI) a prověřování bonity. Žádost o úvěr byla schválena a částka 15 900 Kč byla vyplacena na účet, ze kterého žalovaný zaslal verifikační platbu. Žalovaný měl zaplatit částku 19 965 Kč do 31. 12. 2023. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla na žalobkyni postoupena ke dni , datum, . Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny ve výši 15 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 165 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 995,93 Kč za období od 1. 1. 2024 do 4. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 900 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč za odchozí dopis (dosud uvedené je v rámci návrhu na vydání EPR uplatněno jako nárok 1). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 424 Kč za období od 1. 1. 2024 do 1. 6. 2024; má se jednat o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to po „revizním přepočtu“ ze strany žalobkyně (smluvní pokutu uplatnila žalobkyně v rámci návrhu na vydání EPR jako nárok 2). Výzvou ze dne 17. 10. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Podáním doručeným soudu dne 10. 6. 2025 žalobkyně doplnila na výzvu soudu svá žalobní tvrzení. Vypočetla všechny dodatky ke smlouvě o úvěru, jichž mělo být uzavřeno celkem 28. Úvěr v celkové výši 15 900 Kč (jak byl tvrzen v žalobě) měl být poskytnut postupně 23 platbami, a to následovně – na základě smlouvy ze dne , datum, částka 2 000 Kč, na základě dodatku č. 2 ze dne , datum, částka 4 000 Kč (celková jistina se navýšila na 6 000 Kč), na základě dodatku č. 4 ze dne , datum, částka 200 Kč (celková jistina se navýšila na 6 200 Kč), na základě dodatku č. 5 ze dne , datum, částka 200 Kč (celková jistina se navýšila na 6 400 Kč), na základě dodatku č. 6 ze dne , datum, částka 300 Kč (celková jistina se navýšila na 6 700 Kč), na základě dodatku č. 7 ze dne , datum, částka 200 Kč (celková jistina se navýšila na 6 900 Kč), na základě dodatku č. 8 ze dne , datum, částka 300 Kč (celková jistina se navýšila na 7 200 Kč), na základě dodatku č. 10 ze dne , datum, částka 400 Kč (celková jistina se navýšila na 7 600 Kč), na základě dodatku č. 11 ze dne , datum, částka 600 Kč (celková jistina se navýšila na 8 200 Kč), na základě dodatku č. 12 ze dne , datum, částka 500 Kč (celková jistina se navýšila na 8 700 Kč), na základě dodatku č. 13 ze dne , datum, částka 300 Kč (celková jistina se navýšila na 9 000 Kč), na základě dodatku č. 14 ze dne , datum, částka 700 Kč (celková jistina se navýšila na 9 700 Kč), na základě dodatku č. 15 ze dne , datum, částka 500 Kč (celková jistina se navýšila na 10 200 Kč), na základě dodatku č. 16 ze dne , datum, částka 300 Kč (celková jistina se navýšila na 10 500 Kč), na základě dodatku č. 17 ze dne , datum, částka 1 000 Kč (celková jistina se navýšila na 11 500 Kč), na základě dodatku č. 18 ze dne , datum, částka 500 Kč (celková jistina se navýšila na 12 000 Kč), na základě dodatku č. 19 ze dne , datum, částka 500 Kč (celková jistina se navýšila na 12 500 Kč), na základě dodatku č. 20 ze dne , datum, částka 900 Kč (celková jistina se navýšila na 13 400 Kč), na základě dodatku č. 21 ze dne , datum, částka 600 Kč (celková jistina se navýšila na 14 000 Kč), na základě dodatku č. 22 ze dne , datum, částka 300 Kč (celková jistina se navýšila na 14 300 Kč), na základě dodatku č. 23 ze dne , datum, částka 400 Kč (celková jistina se navýšila na 14 700 Kč), na základě dodatku č. 24 ze dne , datum, částka 400 Kč (celková jistina se navýšila na 15 100 Kč) a na základě dodatku č. 25 ze dne , datum, částka 800 Kč (celková jistina se navýšila na konečných 15 900 Kč). Dodatkem č. 1 ze dne , datum, , dodatkem č. 3 ze dne , datum, , dodatkem č. 9 ze dne , datum, , dodatkem č. 26 ze dne , datum, , dodatkem č. 27 ze dne , datum, a dodatkem č. 28 ze dne , datum, měla být prodloužena splatnost úvěru, a to až do 31. 12. 2023. Dále žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil (žalobkyně na č. l. 94 uvádí „žalobce uhradil“, jde však o zjevnou chybu) její právní předchůdkyni celkem částku 11 187 Kč, která byla alokována na poplatky za prodloužení splatnosti úvěru. Žalobkyni žalovaný neplnil. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žádnými důkazy nedisponuje. V této souvislosti přistoupila k částečnému zpětvzetí žaloby co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 165 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 424 Kč; nadále se tak domáhala zaplacení jistiny ve výši 15 900 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 995,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 900 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 13. 3. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaný si zásilku osobně převzal (vyzvedl) dne 20. 3. 2025, ale nijak nereagoval. Předvolání k ústnímu jednání (doručované na stejnou adresu) bylo uloženo a připraveno k vyzvednutí dne , datum, , žalovaný si zásilku nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí ke dni , datum, (pondělí). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným dne , datum, (č. l. 127).

5. Soud předně uvádí, že v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. Částečné zpětvzetí bylo učiněno dříve, než začalo jednání, proto nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalovaného (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

6. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

7. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 15-16), kterou měla uzavřít právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným se úvěrující zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč na účet žalovaného č., Anonymizováno, , č. účtu, (dále jen jako „účet žalovaného“). Žalovaný měl zaplatit částku 2 490 Kč jednorázově ke dni 4. 9. 2023. V závěrečné části smlouvy je informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle a e-mailové adrese, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu. Součástí smlouvy měly být též Obchodní podmínky , právnická osoba, (č. l. 8).

8. Dle Dodatků č. 1–28 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, (č. l. 95-124) byl úvěr v období od 27. 9. 2023 do 6. 11. 2023 postupně navyšován až na částku 15 900 Kč dodatkem č. 23 (č. l. 103), dle kterého měl žalovaný zaplatit (vrátit) celkovou částku 19 965 Kč. Dle předložených listin mělo docházet k navyšování úvěru tak, jak žalobkyně tvrdila v doplnění návrhu, proto soud v podrobnostech odkazuje na bod 2 odůvodnění výše. Taktéž splatnost úvěru byla prodlužována, naposledy dodatkem č. 28 ze dne , datum, až do 31. 12. 2023 (č. l. 118). V dodatcích, jimiž je prodlužována splatnost (dodatky č. 1, 3, 9, 26, 27 a 28), je současně uvedeno, že žalovaný uhradí právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za změnu smlouvy (490 Kč, 996 Kč, 1 656 Kč, 3 657 Kč, 2 194 Kč a 2 194 Kč). I na dodatcích (nikoli však na všech) je v závěrečné části informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle a e-mailové adrese, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu žalovaným pomocí kódu.

9. Dle Výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně (č. l. 20) obdržela právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, částku ve výši 0,01 Kč z účtu žalovaného.

10. Dle (dalšího) Výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně (č. l. 28-50) byly na účet žalovaného poukázány tyto částky v těchto dnech: dne , datum, částka 2 000 Kč, dne , datum, částka 4 000 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 300 Kč, dne , datum, částka 200 Kč, dne , datum, částka 300 Kč, dne , datum, částka 400 Kč, dne , datum, částka 600 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne , datum, částka 300 Kč, dne , datum, částka 700 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne, Anonymizováno, , datum, částka 300 Kč, dne , datum, částka 1 000 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne , datum, částka 500 Kč, dne , datum, částka 900 Kč, dne , datum, částka 600 Kč, dne , datum, částka 300 Kč, dne , datum, částka, Anonymizováno, 400 Kč, dne , datum, částka 400 Kč a dne , datum, částka 800 Kč, celkem 15 900 Kč, což odpovídá částkám dle smlouvy o úvěru a jejích dodatků. Tyto odchozí platby na účtu právní předchůdkyně žalobkyně pak korespondují s příchozími platbami na účtu žalovaného; výpis z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2023 do 30. 11. 2023 (č. l. 76-87) si vyžádal soud od banky.

11. Dle Společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 17-18), které učinily právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně, mezi nimi byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek (č. l. 9) a dne , datum, dílčí smlouva o postoupení, kterou byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v prohlášení. Je mezi nimi i pohledávka za žalovaným specifikovaná číslem smlouvy (, hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného) a dlužnou částkou (22 489 Kč). Žalobkyně přeložila též potvrzení o provedení transakce k úhradě úplaty za postoupení pohledávek (č. l. 26).

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 6. 2024 (č. l. 25) měla právní předchůdkyně žalobkyně oznámit žalovanému postoupení pohledávky. Dle podacího archu bylo oznámení zasláno dne 14. 6. 2024 na adresu , adresa, (č. l. 13); jedná se o adresu trvalého pobytu žalovaného (lustrace v ISZR na č. l. 64) a adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.

13. Dle Výzvy ze dne 30. 6. 2024 (č. l. 22) žalobkyně informuje žalovaného o tom, že se stala nabyvatelem pohledávky, a žádá její úhradu do 18. 7. 2024. Dále upozorňuje na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání. K této výzvě nebyl předložen žádný doklad k jejímu doručení či odeslání žalovanému.

14. Dle listiny Předání do advokátní kanceláře ze dne 18. 7. 2024 (č. l. 27) se žalobkyně obrací na žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce a žádá úhradu celkové částky 22 762,69 Kč do 7. 8. 2024. K této výzvě žalobkyně předložila Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky (č. l. 11); právě tato výzva má být tedy zjevně úkonem, za který žalobkyně žádá zaplacení částky 48 Kč. Nepředložila však žádný doklad k jejímu doručení či odeslání žalovanému.

15. Dle Výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 (č. l. 51) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 22 489 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení do 31. 10. 2024. Dle podacího archu (č. l. 12) byla výzva zaslána dne 21. 10. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).

16. Dle obálky typu II k doručování elektronického platebního rozkazu ze dne 4. 12. 2024 a návrhu na jeho vydání (č. l. 57, 69) byla zásilka zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného uložena a připravena k vyzvednutí dne 10. 12. 2024, žalovaný si ji nevyzvedl a byla vrácena soudu.

17. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od právní předchůdkyně žalobkyně celkovou částku 15 900 Kč, a to celkem 23 platbami v období srpen až listopad 2023, jak jsou jednotlivé platby specifikovány shora (výpis z účtu žalovaného i právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný dosud uhradil částku 11 187 Kč. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, která uvedla, že právě tuto částku žalovaný uhradil její právní předchůdkyni, která ji posoudila jako platbu poplatků za prodloužení splatnosti úvěru (č. l. 94). Zde soud uvádí, že částky, jež jsou uvedeny v dodatcích č. 1, 3, 9, 26, 27 a 28, jimiž je prodlužována splatnost úvěru, dávají v součtu právě 11 187 Kč (490 Kč, 996 Kč, 1 656 Kč, 3 657 Kč, 2 194 Kč a 2 194 Kč). Pokud žalovaný zaplatil více, měl to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese on. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (společné prohlášení stran postupní smlouvy). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány na adresu , adresa, (podací archy). Zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 10. 12. 2024 (vrácená zásilka).

18. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a dodatky k ní ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 70), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení potvrzovacích kódů a dalších údajů v podpisové části smlouvy o úvěru a dodatků (nikoli však všech) nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalovanému a zda jím právě žalovaný smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil. Soud dále ve výzvě upozornil žalobkyni, že vůbec netvrdila, že úvěrová smlouva byla uzavřena nejprve na částku 2 000 Kč a až později mnoha dodatky navyšována až na částku 15 900 Kč. Soud dále nepřehlédl, že potvrzovací platba ve výši 0,01 Kč, která měla dle žalobních tvrzení sloužit jednak k ověření totožnosti žalovaného, jednak k dokončení žádosti o úvěr, byla uskutečněna dne , datum, , ačkoli uzavření smlouvy o úvěru bylo tvrzeno k datu , datum, . Žalobkyně v reakci na výzvu soudu pouze konstatovala obsah 28 dodatků ke smlouvě o úvěru a předložila je, na výzvu k prokázání toho, že si strany právě toto sjednaly, nic nedoplnila a z nařízeného jednání se omluvila. Totéž platí o otázce úvěruschopnosti. Zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení. Žalobkyně navíc na výzvu soudu sdělila, že žádnými doklady k posouzení úvěruschopnosti nedisponuje. Soud dále neměl za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu ze dne 18. 7. 2024, za niž žádá 48 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky. I k prokázání této skutečnosti byla žalobkyně vyzvána společně s předvoláním k jednání. V neposlední řadě nemá soud za prokázané, že by bylo žalovanému doručeno oznámení o postoupení pohledávky (bylo prokázáno jen jeho odeslání; na posouzení věci to však nemá vliv).

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalovanému oznámení o postoupení pohledávky doručeno (resp. že by došlo do sféry jeho vlivu), aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána předloženým souhlasným prohlášením stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek. V tomto prohlášení jsou uvedeny postoupené pohledávky, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným. Soud považuje smlouvu o postoupení za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

22. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

23. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

24. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

25. I kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

26. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy i dodatků k ní; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

31. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu na vydání EPR pouze uvedla, že byly činěny kroky vedoucí k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na výzvu soudu nic nedoplnila, naopak uvedla, že žádnými doklady nedisponuje a vzala žalobu částečně zpět.

32. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena krátce po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

33. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

34. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

36. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

38. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. na závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 15 900 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již právní předchůdkyni žalobkyně plnil částkou 11 187 Kč. Tuto částku si právní předchůdkyně započetla (použila ji) neoprávněně na poplatky za prodloužení splatnosti úvěru, jehož sjednání nebylo prokázáno. Nemohly být tedy sjednány ani uvedené poplatky. Plnění žalovaného je třeba započíst na pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení. Proto soud žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil pouze rozdíl mezi částkou reálně poskytnutou (15 900 Kč) a částkou vrácenou (11 187 Kč), tj. 4 713 Kč (výrok II).

39. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný (ačkoli o něm prokazatelně věděl a výzvu k vyjádření se k žalobě převzal), tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 10. 12. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 57, 69). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 10. 12. 2024 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 13. 12. 2024 a od 14. 12. 2024, Anonymizováno, je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují návrh na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (14,75 %).

40. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

41. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem III. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Toho si byla žalobkyně vědoma, proto přistoupila k částečnému zpětvzetí žaloby. Nijak však nezohlednila žalovaným poskytnuté plnění ve výši 11 187 Kč, jelikož setrvala na žalované jistině 15 900 Kč. Nárok na zaplacení částky 48 Kč za mimosoudní uplatnění pohledávky neprokázala. Jde-li o žalobní požadavek (po částečném zpětvzetí žaloby) na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 900 Kč, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 900 Kč od 8. 6. 2024 do 13. 12. 2024 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 187 Kč (rozdíl mezi částkou 15 900 Kč a přiznanou jistinou) od 14. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2 % (rozdíl sazby přiznané a žalobou uplatňované) ročně z částky 4 713 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení. Dále soud musel zamítnout požadavek na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období předcházející prokázané splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaný však zůstal zcela nečinný, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.