9 C 213/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 21 071 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 071 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 071 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 1 054 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově 28. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobkyně. Tvrdila, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kterého se dopustil , datum, , když fyzicky napadl pana , jméno FO, (dále jen „pojištěnec žalobkyně“ nebo „poškozený“). Úderem pěstí do hlavy ho srazil na zem, poškozený zůstal bezvládně ležet na chodníku. Žalobkyně hradila náklady na léčení poškozeného ve výši 21 071 Kč. Se svým nárokem vůči žalovanému se připojila k trestnímu řízení. Zatímco soud prvního stupně v trestním řízení uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, odvolací soud, který prvostupňový rozsudek zrušil, žalobkyni odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Odkázání odůvodnil tím, že se na vzniklém následku na zdraví poškozeného do značné míry podílel i sám poškozený svou silnou opilostí, proto nebylo možno dovodit, že celá škoda na straně žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobkyně s těmito závěry nesouhlasí. Poukazuje na zbytečné jednání žalovaného, k němuž nezavdal poškozený žádný důvod. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Kromě jistiny ve výši 21 071 Kč žádá žalobkyně též zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 071 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Výzva k vyjádření se k žalobě ze dne 6. 11. 2025 mu byla zaslána [v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř.] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 12. 11. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 24. 11. 2025 (pondělí). Předvolání k jednání bylo žalovanému doručováno postupem dle § 50m o. s. ř.

3. Jednání se konalo , datum, v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). O žalovaném se soud již zmiňoval. Žalobkyni bylo předvolání doručeno , datum, do datové schránky. Soud na jednání provedl následující důkazy předložené žalobkyní.

4. Z rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (č. l. 6-13), soud zjistil, že žalovaný (soud hovoří stále o žalovaném, nepoužívá zde označení obžalovaný dle trestního řádu) byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, jichž se měl dopustit následujícím jednáním: Dne , datum, v době kolem 3:40 hodin v , adresa, , v návaznosti na probíhající slovní rozepři mezi osobami nacházejícími se na ulici před domem č. p. , číslo, , fyzicky napadl tam přítomného , jméno FO, , nar. , datum, , kterého jedním úderem pěstí do hlavy srazil na zem, až poškozený zůstal bezvládně ležet v bezvědomí, čímž mu způsobil epidurální krvácení se zavřenou zlomeninou lebeční spodiny, otřes mozku a mnohačetné podlitiny a oděrky kůže na hlavě, čímž byl u poškozeného ohrožen životně důležitý orgán, a v souvislosti s tímto zraněním byl převezen do zdravotnického zařízení a hospitalizován na jednotce intenzivní péče. V odůvodnění rozsudku soud uvádí, že žalovaný na místo přiběhl, a aniž by zjišťoval, o co jde, jaká je situace, aniž by se kohokoli na cokoli zeptal, přistoupil k poškozenému a uštědřil mu silnou ránu pěstí do obličeje, po které se poškozený nekontrolovatelně skácel k zemi. Žalovaný vzal spravedlnost do svých rukou, aniž by k tomu měl jakýkoli důvod a aniž by jemu či komukoli dalšímu cokoli přímo hrozilo (bod 20 odůvodnění). K silné podnapilosti poškozeného soud uvedl, že pokud by rána nepadla, poškozený by nekontrolovatelně nespadl a nezpůsobil si zranění, proto je dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklými následky. Ve výroku o náhradě škody soud uložil žalovanému v souladu s § 228 odst. 1 trestního řádu, aby žalobkyni zaplatil částku 21 071 Kč. Tento rozsudek však nenabyl právní moci, jelikož byl napaden odvoláním žalovaného i státního zástupce a z podnětu obou těchto odvolání zrušen (viz další odstavec).

5. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (č. l. 14-17), soud zjistil, že jím byl v celém rozsahu zrušen prvostupňový odsuzující rozsudek. Odvolací soud nově uznal žalovaného vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, jichž se dopustil následujícím jednáním: dne , datum, v době kolem 3:40 hodin v , adresa, za přítomnosti dalších nejméně tří osob, v návaznosti na probíhající slovní rozepři mezi těmito osobami nacházejícími se na ulici před domem č.p. , číslo, , fyzicky napadl tam přítomného silně podnapilého , jméno FO, , nar. , datum, , v jehož krvi bylo nejméně 2,47 promile alkoholu, a to nejméně jedním úderem pěstí do hlavy vedeným malou až střední intenzitou, v důsledku čehož silně podnapilý poškozený ztratil stabilitu, upadl nekontrolovaně s nárazem obličeje a levé spánkové oblasti na chodník a zůstal ležet v bezvědomí, přičemž v důsledku pádu způsobeného kombinací úderu a ztráty stability došlo u poškozeného k ohrožení životně důležitého orgánu mozku, resp. mozkových obalů a lebky, epidurálnímu krvácení se zavřenou zlomeninou lebeční spodiny, otřesu mozku a mnohačetným podlitinám a oděrkám kůže na hlavě, a v souvislosti s tímto zraněním byl poškozený převezen do zdravotnického zařízení a hospitalizován na jednotce intenzivní péče a chirurgickém oddělení nemocnice , adresa, od , datum, do , datum, , poté byl propuštěn do domácího léčení, přičemž jeho léčba přesáhla dobu 6 týdnů omezení v obvyklém způsobu života. Odvolací soud upravil popis skutku tak, aby z něj byla patrná silná podnapilost poškozeného, aby z něj vyplynula intenzita úderu ze strany žalovaného, v jehož důsledku silně podnapilý poškozený ztratil stabilitu a upadl nekontrolovatelně na zem, přičemž k ohrožení životně důležitého orgánu (mozku) došlo v důsledku pádu způsobeného kombinací úderu a ztráty stability. Odvolací soud v popisu skutku rovněž podrobněji rozvedl následky na zdraví poškozeného. Pod bodem 14 odůvodnění odvolací soud uvedl, že byť si žalovaný musel být vědom, že jeho jednání směřuje k ublížení na zdraví poškozenému, jakož i opilosti poškozeného, nelze z jeho jednání dovodit přímý či nepřímý úmysl ve vztahu k těžké újmě na zdraví. Nepochybně je však dána nedbalost, protože žalovaný věděl, že může svým jednáním způsobit poškozenému, který byl ve stavu silné opilosti, pád a pádem může vzniknout závažnější zranění. Bez přiměřených důvodů však spoléhal na to, že takové zranění poškozenému nezpůsobí. K uplatněnému nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 21 071 Kč odvolací soud pod bodem 20 odůvodnění uvedl, že se na vzniklém následku do značné míry podílel i sám poškozený svou silnou opilostí a nebylo možno dovodit, že celá škoda vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Podíl žalovaného a poškozeného na vzniklém následku nelze v trestním řízení ihned určit; bylo by třeba provádět velmi rozsáhlé dokazování. Proto soud žalobkyni podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázal s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozebíraný rozsudek nabyl právní moci , datum, .

6. Soud provedl k důkazu též znalecký posudek č. , hodnota, ze dne , datum, zpracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a stanovení nemateriální újmy na zdraví (č. l. 26v-49), jenž byl zpracován v rámci trestního řízení na žádost policejního orgánu. Znalkyně mimo jiné konstatovala, že v daném případě byl značně rizikovým faktorem nekontrolovatelný pád poškozeného na zem s nárazem hlavy na podložku (chodník). Při vzniku tohoto pádu není možné rozlišit, jaký podíl na ztrátě stability poškozeného měla jeho těžká opilost a jaký podíl mělo tupé přímé násilí do obličeje (úder pěstí, iniciace pádu). Velmi pravděpodobná je jejich kombinace. S nekontrolovatelným pádem poškozeného bývá spojeno riziko většího poranění lebky než s přímým násilím (úder pěstí). Avšak následky obojího násilí se sčítají.

7. Dle dokladu k vyčíslení regresní pohledávky z hrazených nákladů na zdravotní služby (č. l. 19-20) uhradila žalobkyně na zdravotní služby poskytnuté pojištěnci , jméno FO, v souvislosti s úrazem ze dne , datum, celkovou částku 21 071 Kč, z toho 389,77 Kč , název, nemocnici , adresa, , 2 872,66 Kč , právnická osoba, , a 17 809 Kč , právnická osoba, (součet činí 21 071,43 Kč, žalovaná částka je zaokrouhlena dolů na jednotky). Zdravotní služby byly poskytnuty v období od , datum, do , datum, . Žalobkyně uvádí přehled veškerých výkonů včetně jejich ceny a dalších údajů.

8. Dle výzvy k náhradě nákladů ze dne 16. 7. 2024 (č. l. 21) a dodejky (č. l. 22) žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 071 Kč nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva byla zaslána na adresu , adresa, (jde o adresu pro doručování uvedenou v trestním rozsudku prvostupňového i odvolacího soudu), zásilka byla uložena 23. 7. 2024, žalovaný si ji nevyzvedl a žalobkyni se vrátila 12. 8. 2024.

9. Dle předžalobní výzvy ze dne 19. 11. 2024 (č. l. 23) a dodejky (č. l. 24) žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 071 Kč. Výzva byla zaslána na adresu , adresa, (k této adrese viz předchozí odstavec), zásilka byla uložena 28. 11. 2024, žalovaný si ji nevyzvedl a žalobkyni se vrátila 18. 12. 2024.

10. Z takto provedených důkazů činí soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný ublížil dne , datum, na zdraví pojištěnci žalobkyně způsobem a s následky popsanými ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, . Žalobkyně vynaložila v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví poškozenému (svému pojištěnci) částku 21 071 Kč na zdravotní služby poskytnuté , název, nemocnicí , adresa, , , právnická osoba, , příspěvkovou organizací, a , právnická osoba, . Tyto služby byly poskytnuty v období od , datum, do , datum, . Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody vůči žalovanému již v trestním řízení. Zatímco soud prvního stupně jí (nepravomocně) zcela vyhověl, odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a žalobkyni odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Kromě uplatnění nároku v trestním řízení žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě ještě výzvou ze dne 16. 7. 2024 a předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2024. Žalovaný neplnil ani částečně (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož břemeno tvrzení a důkazní o zániku dluhu tíží žalovaného, který se v řízení nijak nevyjádřil).

11. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin.

12. Podle § 55 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

13. V § 13 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jsou upraveny zdravotní služby hrazené ze zdravotního pojištění.

14. Podle § 2918 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Žalobou uplatněný nárok má oporu v § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. Zákonným předpokladem vzniku nároku zdravotní pojišťovny podle tohoto ustanovení je, že pojišťovna uhradila ze zdravotního pojištění náklady na zdravotní služby poskytnuté jejímu pojištěnci, které vznikly jako důsledek zaviněného protiprávního jednání třetí osoby proti němu. Okolnost, že zdravotní pojišťovna zaplatila svému smluvnímu partnerovi (poskytovateli zdravotní péče) náklady na zdravotní služby poskytnuté jejímu pojištěnci, je plněním její zákonné povinnosti, která existuje bez ohledu na to, z jakého důvodu byla léčebná péče vykonána a zda šlo o léčení následků úrazu či jiného poškození zdraví způsobeného zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby nebo následkem jiné události. Nejde tedy o náhradu škody, nýbrž o postižní právo (regres) zdravotní pojišťovny. Zdravotní pojišťovna musí v soudním sporu tvrdit a prokazovat i zavinění při počínání třetí osoby, aby mohla uspět se svým nárokem (viz publikace Púry, F., Vojtek, P. Nároky poškozeného v adhezním řízení, 1. vydání. C. H. Beck, 2024, s. 188). V této věci je zdejší soud vázán závěry pravomocného rozsudku Krajského soudu v , adresa, o tom, že se žalovaný dopustil vůči pojištěnci žalobkyně trestného činu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.). Soud v občanskoprávním řízení je vázán trestním rozhodnutím v rozsahu, kdo trestný čin spáchal, v jaké formě zavinění, jakým jednáním, že vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům. Soud rozhodující v občanskoprávním řízení o nároku na náhradu škody není při svém rozhodnutí vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce existence a míry spoluzavinění poškozeného na vzniku škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2025, sp. zn. 21 Cdo 2675/2024). Zákon č. 48/1997 Sb. zakotvující regresní nárok zdravotní pojišťovny neupravuje (mimo jiné) otázku spoluzpůsobení si újmy poškozeným. Zde se tak podpůrně použije občanský zákoník, konkrétně § 2918 o. z. Náklady zdravotní pojišťovny vynaložené na ošetření a léčení jejího pojištěnce nejsou v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním třetích osob v rozsahu, v němž se na vzniku těchto nákladů podílely jiné okolnosti, popřípadě v jakém byly způsobeny spoluzpůsobením si újmy pojištěncem (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 331/2023).

19. Soud má však v této věci za to, že důvod pro krácení nároku žalobkyně z důvodu spoluzpůsobení újmy na zdraví jejím pojištěncem není dán. Předně platí, že v civilním sporném řízení nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně spoluúčasti poškozeného škůdce, v tomto případě žalovaný, který byl procesně zcela nečinný. Soud zde nemůže suplovat tyto procesní povinnosti žalovaného; v opačném případě by postupoval v rozporu se zásadou rovnosti stran. Nadto je třeba uvést, že byť by zřejmě následky na zdraví poškozeného nebyly tak závažné, pokud by se nenacházel ve stavu silné opilosti, žalovaný o silné opilosti poškozeného věděl. To ostatně konstatoval i odvolací soud v trestním řízení. Zavinění žalovaného (byť nedbalostní) pokrývá i vzniklou těžkou újmu na zdraví poškozeného, jelikož byl odsouzen pro spáchání trestného činu dle § 146 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku (a právě odst. 3 se týká nedbalostního způsobení těžké újmy na zdraví). Pro vznik nároku dle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. zcela postačuje (z hlediska subjektivní stránky škůdce) nedbalostní protiprávní jednání. Žalovaný měl při svém počínání zohlednit, v jakém stavu se poškozený nachází. Pokud tak neučinil, měl by nést následky svého jednání v plném rozsahu. Pro osobu průměrného rozumu je zcela předvídatelné, že pokud udeří pěstí do obličeje silně podnapilou osobu, může dojít k vážné újmě na zdraví (či dokonce smrti) v důsledku pádu, který poškozený není schopen nijak koordinovat (např. tím, že by pád tlumil rukama). Dovolávat se následně tohoto očividného stavu poškozeného jako spoluzpůsobení újmy poškozeným nelze akceptovat. Žalovaný na silně opilého poškozeného vůbec neměl útočit. Nebylo přitom zjištěno, že by měl k útoku nějaký „ospravedlnitelný důvod“ vyvolaný poškozeným, např. že by jej poškozený k útoku vyprovokoval. V takovém případě nelze klást k tíži poškozeného (a pro účely tohoto řízení k tíži žalobkyně) jeho silnou opilost, pokud se sám v důsledku této opilosti újmě na zdraví nevystavil (např. tím, že by se v tomto stavu pohyboval po silnici a srazilo jej vozidlo). Soud tedy uzavírá, že žádné spoluzpůsobení újmy poškozeným nebylo tvrzeno ani zjištěno, proto je žalovaný povinen uspokojit regresní nárok žalobkyně v plném rozsahu. Všechny služby, které žalobkyně hradila, jsou podřaditelné pod hrazené služby dle § 13 zákona č. č. 48/1997 Sb. Současně soud nemá jakoukoli pochybnost o tom, že všechny poskytnuté služby souvisí s protiprávním jednáním žalovaného. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který požaduje od 3. 9. 2024 v návaznosti na poskytnutou 30denní lhůtu k plnění ve výzvě ze dne 16. 7. 2024, jež se dostala do dispozice žalovaného 23. 7. 2024. K datu, od kterého je úrok z prodlení žádán, již byl žalovaný zcela jednoznačně v prodlení. Žalobkyně vůči němu uplatnila svůj nárok již v trestním řízení; i toto uplatnění, s nímž se žalovaný musel seznámit nejpozději u hlavního líčení konaného , datum, , by bylo možno považovat za výzvu k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení od pozdějšího data (odvíjela nárok od pozdější výzvy) a soud nemůže překročit žalobní návrh. Soud proto žalobě zcela vyhověl (výrok I).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich plnou náhradu. Sestávají z nákladů nezastoupeného účastníka. Žalobkyně nedoložila výši svých hotových výdajů, tudíž by měla dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu v paušální výši 300 Kč za každý úkon (§ 2 odst. 3 vyhlášky) Avšak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025, konstatoval následující: „(…) jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.“ Nezastoupenému účastníku je proto nutné přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem. Žalobkyně vykonala dva úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé), paušální náhrada tak činí 900 Kč (2 x 450 Kč). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

21. Žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (tzv. osobní osvobození). Vzhledem k tomu, že soud žalobě zcela vyhověl a žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ani není od poplatku osvobozen, je žalovaný podle výsledku řízení povinen zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu v plném rozsahu (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Soudní poplatek činí 1 054 Kč (5 % z žalované jistiny) dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. (výrok III).

22. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.