9 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 618,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 118,66 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 348,26 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 5. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 539,54 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 12. 5. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru poplatek 5 302 Kč zahrnující úrok, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částku za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 12 302 měl žalovaný zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč (s výjimkou poslední splátky ve výši 246 Kč). Žalovaný však uhradil jen 300 Kč dne 10. 6. 2019 a 1 200 Kč dne 1. 7. 2019, celkem tedy částku 1 500 Kč, již žalobkyně započetla zčásti na jistinu úvěru (v částce 960,46 Kč) a zčásti na sjednaný poplatek (v částce 539,54 Kč). Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, současně byl vyzván k úhradě dluhu. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 6 039,54 Kč, poplatku ve výši 4 279,12 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč (s odkazem na smluvní ujednání v čl. 6.1 a na listinu označenou jako „výpočet smluvní pokuta“ na č. l. 40-41; žalobkyně však požaduje částku nižší), sankčních poplatků ve výši 2 800 Kč (s odkazem na smluvní ujednání v čl. 6.2 až 6.4; jde o poplatky za zahájení vymáhání Centrálním vymáháním pohledávek a poplatky za upomínky), přičemž součet dosud uvedených položek odpovídá částce 16 618,66 Kč uvedené v petitu návrhu, dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 348,26 Kč (s odkazem na listinu označenou jako „výpočet zákonný úrok z prodlení“ na č. l. 38-39; žalobkyně však požaduje částku nižší).

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v návrhu uvedla, že původní věřitel vycházel mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací, registru SOLUS, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, interních registrů atd. Skutečnosti doložené žalovaným konfrontoval se zjištěnými údaji i se statistickými, demografickými a historickými daty dle ekonomických modelů.

3. Podáním doručeným soudu dne 14. 11. 2025 (č. l. 79-86) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Rozvedla tvrzení o lustraci žalovaného v registrech či databázích (viz předchozí odstavec), v nichž nebyl zjištěn žádný negativní záznam. K příjmům žalovaného s odkazem na tzv. zákaznickou kartu uvedla, že žalovaný sdělil a daňovým přiznáním za rok 2018 doložil pravidelný měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, dále sdělil a doložil další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Příjmy (v celkové výši 50 000 Kč měsíčně) ověřovala paní , jméno FO, , IČO , IČO, , která je vázanou zástupkyní původního věřitele a je povinna dodržovat při vyplňování zákaznické karty stanovená pravidla. Jde-li o výdaje žalovaného, dle tvrzení žalobkyně měl žalovaný sdělit a doložit, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Výdaje opět ověřovala paní , jméno FO, a žalobkyně navrhovala její výslech. Měla ověřovat výdaje na bydlení (nájem), energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob. Zákaznická karta je dle žalobkyně dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré relevantní informace pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 30. 9. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaný si zásilku nevyzvedl a byla mu doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 13. 10. 2025 (pondělí). Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, k doručení fikcí došlo ke dni , datum, (pátek).

5. Věc byla zdejšímu soudu postoupena Okresním soudem ve , adresa, , který vyslovil svoji místní nepříslušnost (č. l. 48).

6. Jednání ve věci se konalo , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (i právního zástupce žalobkyně). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:- Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 93) žádal žalovaný u původního věřitele o úvěr ve výši 50 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaný žije v nájemním bydlení, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, je OSVČ, jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 20 000 Kč, externí ani interní splátky nejsou žádné, odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měl mít původní věřitel k dispozici, jsou zaškrtnuty: pracovní smlouva/ŽL s ručně dopsanou poznámkou „, datum, – neu.“ a daňové přiznání s ručně dopsanou poznámkou „za 2018“. Jako zástupkyně původního věřitele je v zákaznické kartě uvedena paní , jméno FO, .- Dle Smlouvy o zápůjčce – , název, č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 42, 87) poskytl původní věřitel žalovanému částku 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek za zápůjčku ve výši 5 302 Kč sestávající z úroku ve výši 932 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 12 302 Kč měl uhradit formou 45 týdenních splátek (44 splátek po 274 Kč a poslední 45. splátka ve výši 246 Kč). Totéž se podává z doložených Standardních informací o spotřebitelském úvěru (č. l. 43). Součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující též postup při prodlení zákazníka (čl. 6), včetně ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu.- Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 8-12) uzavřené mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 13-32); v ní je uvedena i pohledávka za žalovaným (č. l. 28 verte) specifikovaná číslem smlouvy o úvěru a jménem a příjmením dlužníka (žalovaného).- Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 44 verte) oznámil původní věřitel žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupil na žalobkyni. Jako adresa žalovaného je uvedena , adresa, , která neplyne z žádné z doložených listin (zejména ze smlouvy o úvěru a zákaznické karty).- Dle Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 (č. l. 44) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celkové částky 16 966,92 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Jako adresa žalovaného je uvedena neexistující adresa , adresa, , namísto správné , adresa, .- Dle Výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 24 383,97 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Jako adresa žalovaného je uvedena , adresa, , jež je tzv. adresou výběru dle zákaznické karty. Dle potvrzení podání (č. l. 24) byla tato výzva odeslána dne 24. 3. 2025.- Dle obálky typu I na č. l. 49 byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu uložena a připravena k vyzvednutí dne 19. 5. 2025.

7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitel poskytl žalovanému na základě Smlouvy o zápůjčce – , název, č. , hodnota, ze dne , datum, částku 7 000 Kč v hotovosti. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 12 302 Kč (jistina úvěru 7 000 Kč + sjednaný poplatek v celkové výši 5 302 Kč) formou 45 týdenních splátek (44 splátek po 274 Kč a poslední 45. splátka ve výši 246 Kč). Žalovaný plnil pouze částkou 300 Kč dne 10. 6. 2019 a částkou 1 200 Kč dne 1. 7. 2019, celkem tedy uhradil 1 500 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal nečinný). Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . K doručení či odeslání oznámení o postoupení pohledávky žalobkyně nic nedoložila. Žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě na tzv. adresu výběru dle zákaznické karty. Dne 19. 5. 2025 se dostal do dispozice žalovaného návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

8. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení o tom, že původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného způsobem zákonem vyžadovaným. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohlo se jim tak dostat poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Soud však žalobkyni vyzýval v rámci písemné přípravy jednání (č. l. 74), žalobkyně reagovala, nicméně její tvrzení zůstala nedostatečná (viz dále).

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovaným. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným, která je (ještě) řádně specifikována (je uvedeno alespoň číslo úvěrové smlouvy a jméno a příjmení dlužníka).

12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Smluvní vztah mezi původním věřitelem (následně žalobkyní) a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

17. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Netvrdila, z čeho sestávají odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši pouhých 6 000 Kč, zvláště pokud ze zákaznické karty současně plyne, že žalovaný měl žít v nájemním bydlení a měl mít vyživovací povinnost ke dvěma osobám. Soud za toto tvrzení nepovažuje konstatování na č. l. 84, kde žalobkyně mj. uvádí: „Vázaný obchodní zástupce ověřil odhadované měsíční výdaje žalovaného na bydlení (nájem), energie, telefon a platby týkající se vyživovaných osob.“ Jde o obecné tvrzení, které žalobkyně uvádí opakovaně bez vazby na konkrétního žalovaného. Nijak z něj neplyne struktura výdajů žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný výdaje (stejně jako příjmy) dokládal. Nicméně v zákaznické kartě není v části nazvané „ověřené dokumenty“ uveden žádný doklad, z něhož by se ověřování skutečných výdajů žalovaného podávalo (např. nájemní smlouva, doklad o úhradě inkasa atd.). Žalobkyně přitom sama tvrdí, že v zákaznické kartě jsou „pravdivě a úplně uvedeny veškeré relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ze strany žalovaného“ (č. l. 83 verte a 84). To by znamenalo, že původní věřitel žádné doklady k výdajům k dispozici neměl, jinak by je do zákaznické karty uvedl. Dle soudu tak není konkrétně tvrzeno ani to, z čeho odhadovaný výdaj 6 000 Kč sestává, ani to, z čeho byl ověřován (z tvrzení žalobkyně ve spojení se zákaznickou kartou lze usuzovat, že z ničeho). Původní věřitel tak dle soudu nevycházel ze (slovy zákona) nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud se žalobkyně dovolávala využití statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů, nijak nespecifikovala, jaká konkrétní data původní věřitel využil a jak konkrétně je na posuzování úvěruschopnosti žalovaného aplikoval.

18. Žalobkyně navrhovala výslech paní , jméno FO, , vázané zástupkyně původního věřitele. Soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, jelikož primární je povinnost tvrzení. Teprve pokud by žalobkyně uvedla dostatečná tvrzení k výdajové straně rozpočtu žalovaného, bylo by možno uvažovat o výslechu navrhované svědkyně. Současně je však třeba uvést, že navrhovaná svědkyně do zákaznické karty vyplnila, jaké doklady měla k dispozici; doklady k výdajům žalovaného mezi nimi nejsou žádné (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 15 Co 242/2022).

19. S ohledem na neunesení břemene tvrzení žalobkyní lze uzavřít, že původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí, jak to po něm vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumal.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel postupoval v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění původního věřitele ve prospěch žalovaného částkou 7 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již plnil částkou 1 500 Kč. Proto mu soud uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a vrácenou (výrok I).

26. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, resp. že by dosud neuplynula lhůta přiměřená jeho možnostem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 256/2017 Sb. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ dle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Soudu nejsou známy majetkové poměry žalovaného. Při procesní pasivitě žalovaného a výši jistiny úvěru se jeví jako nejpřiléhavější vycházet z § 1958 odst. 2 o. z. dopadajícího též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 19. 5. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 49). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 19. 5. 2025 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 22. 5. 2025 a od 23. 5. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, jelikož nebylo zjištěno, zda a kdy se dostaly do sféry žalovaného. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit,, Anonymizováno, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou (11,75 %), nikoli z vyšší sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2025 (12 %), jinak by nepřípustně překročil žalobní návrh.

27. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úroky, poplatky, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu dle výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 039,54 Kč od 18. 3. 2022 do 22. 5. 2025 (prokázané datum splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 539,54 Kč (rozdíl částek 6 039,54 Kč a 5 500 Kč) od 23. 5. 2025 do zaplacení29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaný zůstal zcela nečinný, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.