9 C 224/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody adresa o zaplacení 126 770,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 399,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 399,86 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 370,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 770,83 Kč od 23. 4. 2021 do 3. 7. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 370,97 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 156,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 139,43 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 481 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 413,40 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 27. 3. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o , název, č. , hodnota, , jejímž cílem byla konsolidace splatných dluhů žalovaného vůči , právnická osoba, do jediného závazku a stanovení jediné měsíční splátky tak, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit. Ve smlouvě definované závazky byly sloučeny do jediného závazku, který se žalovaný zavázal splácet. Byly konsolidovány úvěry ve výši 153 973 Kč, což byla zároveň jistina konsolidovaného závazku. Žalovaný se zavázal konsolidovaný úvěr splatit v 60 měsíčních anuitních splátkách po 3 827 Kč. Zároveň měl uhradit jednorázovou úrokovou splátku ve výši 1 526,89 Kč. Za předpokladu řádného splácení měl celkem uhradit 254 729 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 17 % ročně. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. , právnická osoba, využila smluvního ujednání a prohlášením ze dne 22. 4. 2021 prohlásila závazek za splatný. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalovaný byl o postoupení informován. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 126 770,83 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 770,83 Kč od 23. 4. 2021 (ode dne následujícího po zesplatnění závazku) do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 156,85 Kč (do data zesplatnění), kapitalizovaného úroku ve výši 12 139,43 Kč (úrok ve výši 17 % ročně z jistiny 126 770,83 Kč do data zesplatnění) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši, Anonymizováno, 1 481 Kč. Poslední položka má sestávat z částky 39 Kč za jeden odchozí dopis, částky 2 x 217 Kč za dvě cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu dlužníka a částky 14 x 72 Kč za propojený telefonický hovor. Žalobkyně odkazuje na ceník, o němž žalovaného informovala, a na výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky (č. l. 7). Poukazuje na to, že z důvodu přiměřenosti a účelnosti požaduje náhradu jen za některé úkony tam uvedené (což není pravda, jelikož žádá náhradu za všechny vypočtené úkony). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 14. 11. 2023.

2. Podáním doručeným soudu dne 23. 6. 2025 (č. l. 80-83) žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 66) doplnila svá tvrzení k závazkům, které měly být smlouvou ze dne , datum, konsolidovány, k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, k plnění žalovaného i k nákladům mimosoudního vymáhání pohledávky. Uvedla, že dne , datum, uzavřela , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce č. , hodnota, , na základě které mu poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek 58 300 Kč. , právnická osoba, před uzavřením smlouvy ze dne , datum, prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů v interních i externích databázích. Žalobkyně zde odkázala na listinu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu, byl zaměstnán a jeho měsíční příjem činil 17 000 Kč. , právnická osoba, vyhodnotila, že mu měsíčně zbývala dostatečná částka na splátky úvěru a nepředvídané výdaje. Dne , datum, uzavřela , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu; celková výše povoleného debetu činila 7 000 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek 7 700 Kč. , právnická osoba, před uzavřením smlouvy ze dne , datum, prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů v interních i externích databázích. I zde žalobkyně odkázala na listinu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Dne , datum, uzavřela , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek 103 400 Kč. , právnická osoba, před uzavřením smlouvy ze dne , datum, prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů v interních i externích databázích. Žalobkyně opět odkázala na listinu Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu, byl zaměstnán a jeho měsíční příjem činil 17 000 Kč. , právnická osoba, vyhodnotila, že mu měsíčně zbývala dostatečná částka na splátky úvěru a nepředvídané výdaje. Dne , datum, pak byla mezi , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o , název, , z níž žalobkyně dovozuje své nároky v tomto řízení. I před uzavřením této smlouvy , právnická osoba, prověřovala pravdivost tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů v interních i externích databázích, k čemuž byl zpracován Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu, byl zaměstnán a jeho měsíční příjem činil 18 000 Kč. , právnická osoba, vyhodnotila, že mu měsíčně zbývala dostatečná částka na splátky úvěru a nepředvídané výdaje. Žalovaný uhradil na smlouvu ze dne , datum, celkovou částku 60 573,14 Kč, přičemž na úhradu jistiny byla alokována částka 42 629,17 Kč, na úhradu poplatku za odeslanou upomínku částka 500 Kč a na částečnou úhradu úroků částka 17 443,97 Kč. K nákladům mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně doplnila, že dopis byl ze dne 5. 12. 2022, osobní návštěvy v místě bydliště žalovaného proběhly ve dnech 11. 5. 2023 a 19. 6. 2023 a telefonické hovory (celkem 14) ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (tyto údaje korespondují s přehledem úkonů na č. l. 7, který soud považuje za součást žalobních tvrzení, nikoli za důkaz). Náklady byly účtovány s ohledem na cenu pohonných hmot, cenu služeb potřebných pro odeslání písemností, cenu hovorů a mzdové náklady pověřeného zaměstnance žalobkyně. Ceník byl žalovanému zaslán v dopisu ze dne 4. 11. 2022.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 31. 10. 2024 na adresu sdělenou , právnická osoba, (, adresa, ; viz č. l. 60). Žalovaný si zásilku osobně vyzvedl dne 15. 11. 2024. Při nařizování jednání bylo zjištěno, že se žalovaný nachází od , datum, ve výkonu trestu odnětí svobody , adresa, s plánovaným koncem věznění dne , datum, . Proto mu soud zaslal předvolání k jednání do věznice. Současně se jej dotázal (č. l. 71), zda se bude chtít soudního jednání účastnit; pokud ano, měl to soudu sdělit ve stanovené lhůtě, aby soud jeho účast zajistil primárně prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 102a o. s. ř.). Žalovaný předvolání i s uvedenou výzvou osobně převzal dne , datum, , nijak však nereagoval, proto soud vycházel z toho, že se jednání účastnit nechce (ve výzvě byla obsažena i doložka proti nečinnosti dle § 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, proto se soud nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti) a rozhodného práva. Česká i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, tudíž se aplikují přímo použitelná nařízení. Při určení pravomoci je třeba vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Podle čl. 18 odst. 2 tohoto nařízení může být spotřebitel žalován u soudů členského státu, v němž má bydliště. Bydliště žalovaného je v České republice. Při určení rozhodného práva se aplikuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště. Rozhodné právo je tedy české.

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud vyjádřil výše. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili (č. l. 118).

6. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

7. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o optimální splátce č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 10-14) žádá žalovaný , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 169 400 Kč, který bude splácet v 60 měsíčních anuitních splátkách po 4 211 Kč. Roční úroková sazba činí 17 %. Žalovaný by byl povinen zaplatit celkovou částku 254 729 Kč. Úvěr by byl poskytnut výhradně za účelem úhrady dluhů žalovaného vůči , právnická osoba, , a to v částce 7 700 Kč na úhradu dluhu z kontokorentního úvěru ze dne , datum, v původní výši 7 000 Kč a aktuální výši 7 000 Kč, v částce 58 300 Kč na úhradu dluhu z účelového spotřebitelského úvěru ze dne , datum, v původní výši 70 000 Kč a aktuální výši 53 000 Kč a v částce 103 400 Kč na úhradu dluhu z účelového spotřebitelského úvěru ze dne , datum, v původní výši 100 000 Kč a aktuální výši 94 000 Kč. Úvěr měl být čerpán tak, že , právnická osoba, použije výše uvedené části úvěru ke splacení uvedených dluhů žalovaného vůči ní. Dle čl. XIII odst. 1 písm. c) byla , právnická osoba, oprávněna prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné, nastane-li některá ze závažných skutečností dle čl. XII, mj. prodlení s některou platební povinností. Dle čl. II činí výše poplatku za zaslání upomínky 500 Kč. V úvodní části návrhu smlouvy jsou vyplněny údaje o žalovaném: adresa pro doručování je , adresa, , je svobodný, bydlí v pronájmu, od 2/2017 je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, jako manuální pracovník ve zpracovatelském průmyslu s čistým měsíčním příjmem 18 000 Kč. Návrh smlouvy je opatřen podpisem žalovaného a zástupce , právnická osoba, . Informace o úvěru se podávají též z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 28-30), který je taktéž opatřen podpisem žalovaného a zástupce , právnická osoba, . Dle Akceptace návrhu smlouvy o optimální splátce ze dne , datum, (č. l. 34) , právnická osoba, sděluje žalovanému, že návrh smlouvy akceptuje, čímž došlo k uzavření smlouvy. Úvěr bude splácen jednou úrokovou a 60 anuitními splátkami.

8. Dle Oznámení o ukončení čerpání úvěru ze dne , datum, (č. l. 36) vyrozumívá , právnická osoba, žalovaného, že úvěr byl čerpán dohodnutým způsobem. Celková vyčerpaná částka úvěru činí 153 973 Kč. Dne 17. 6. 2019 bude splatná úroková splátka ve výši 1 526,89 Kč. Další pravidelné splátky pak činí 3 827 Kč a jsou splatné vždy k 15. dni v měsíci, přičemž poslední splátka je splatná 15. 6. 2024. Výše splátky je neměnná po celou dobu trvání úvěru. Úvěr je evidován na účtu banky č. , č. účtu, .

9. Dle Výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, (č. l. 8-9, shodně č. l. 90-91) byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr v celkové výši 153 973 Kč; tato částka sestává z částek 7 006 Kč, 52 353 Kč a 94 614 Kč (úvěrové transakce i odchozí interní platby z uvedeného dne). Dle sdělení , právnická osoba, ze dne 16. 6. 2025 (č. l. 74) byl účet č. , č. účtu, technickým úvěrovým účtem vedeným k úvěrovému produktu pro žalovaného; dispoziční oprávnění k účtu měla toliko , právnická osoba, .

10. Dle Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 4. 2021 (č. l. 6) sděluje , právnická osoba, žalovanému, že s ohledem na opakované porušování smlouvy prohlašuje již vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné (odkazuje zde na čl. 12 Produktových podmínek pro osobní úvěry) a žádá úhradu celkové částky 141 067,11 Kč. Dle podacího archu (č. l. 26) bylo toto prohlášení odesláno žalovanému dne 23. 4. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě jako adresu pro doručování (, adresa, ).

11. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 16-19) uzavřené mezi , právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 19v-21, 32). Pohledávka za žalovaným je uvedena pod pořadovým číslem 69 a je specifikována jménem, příjmením a datem narození dlužníka (žalovaného), číslem smlouvy (, hodnota, ), označením produktu (, název, ), celkovou výší pohledávky (141 067,11 Kč), výší jistiny po splatnosti (126 770,83 Kč), smluvním úrokem po splatnosti (12 139,43 Kč) a úrokem z prodlení po splatnosti (2 156,85 Kč). Dle čl. 3.4 smlouvy o postoupení je postoupení účinné dnem zaplacení úplaty; k tomu žalobkyně doložila Potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, (č. l. 38). Dle Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 35) , právnická osoba, oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze smlouvy č. , hodnota, postoupila na žalobkyni. Dle podacího archu (č. l. 27) bylo toto oznámení odesláno žalovanému dne 3. 10. 2022 na adresu uvedenou ve smlouvě jako adresu pro doručování (, adresa, ).

12. Dle přípisu ze dne 4. 11. 2022 (č. l. 31) informuje žalobkyně žalovaného, že na základě shora uvedené smlouvy o postoupení nabyla pohledávku za žalovaným. Sděluje, že aktuální výše pohledávky činí 142 127,30 Kč, a žádá její úhradu. Na druhé straně téže listiny je Upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání. Žalobkyně zde sděluje žalovanému, že pokud neposkytne součinnost při řešení dluhu, bude si žalobkyně účtovat 39 Kč za odchozí dopis, 50 Kč za odchozí doporučený dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. Tento přípis měl být zaslán na adresu , adresa, . Jde o adresu trvalého pobytu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Doklad o doručení či odeslání žalobkyně nepředložila.

13. Dle Výzvy před podáním žaloby ze dne 14. 11. 2023 (č. l. 15) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky 141 067,11 Kč s příslušenstvím s odkazem na smlouvu č. , hodnota, uzavřenou mezi , právnická osoba, a žalovaným. Dle podacího archu (č. l. 37) byla tato výzva zaslána žalovanému dne 15. 11. 2023 na adresu uvedenou ve smlouvě jako adresu pro doručování (, adresa, ).

14. Žalobkyně doložila i dřívější výzvu nazvanou Předání do advokátní kanceláře ze dne 5. 12. 2022 (č. l. 24, shodně č. l. 89). Podle data vyhotovení jde o dopis, za nějž žalobkyně požaduje náklad spojený s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč. K této výzvě však žalobkyně nepředložila doklad o doručení ani odeslání.

15. Žalobkyně předložila též listinné důkazy k předchozím dluhům žalovaného vůči , právnická osoba, , jež měly být smlouvou ze dne , datum, konsolidovány.

16. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 102-105) žádá žalovaný , právnická osoba, o poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, který bude splácet první splátkou úroku a dále 36 měsíčními splátkami (1.–35. splátka ve výši 2 458 Kč, poslední 36. splátka ve výši 2 436,85 Kč). Roční úroková sazba činí 15,9 %. Žalovaný by byl povinen zaplatit celkovou částku 89 116 Kč. Úvěr měl být čerpán převodem na účet žalovaného č. , hodnota, . V úvodní části návrhu smlouvy jsou vyplněny údaje o žalovaném: je svobodný, bydlí v pronájmu, od 2/2017 je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, jako manuální pracovník ve zpracovatelském průmyslu s čistým měsíčním příjmem 17 000 Kč. Návrh smlouvy je opatřen podpisem žalovaného a zástupce , právnická osoba, . Informace o úvěru se podávají též z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 112-114), který je taktéž opatřen podpisem žalovaného a zástupce , právnická osoba, . Dle Akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne , datum, (č. l. 86) , právnická osoba, sděluje žalovanému, že návrh smlouvy akceptuje, čímž došlo k uzavření smlouvy. Úvěr bude splácen jednou úrokovou a 36 anuitními splátkami. Výše první splátky činí 618,33 Kč, výše každé další pravidelné splátky činí 2 577 Kč. Dle Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. l. 84) jsou jeho součástí vstupní informace, které žalovaný deklaroval zadáním do formuláře banky. Je konstatováno, že , právnická osoba, využila interních i externích datových zdrojů. Posuzovala 1) tzv. tvrdá , Anonymizováno, kritéria (aktuální interní i externí dluhy, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce), 2) informace z externích úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS), 3) schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu se zohledněním příjmů a pravidelných výdajů žadatele, 4) vyhodnocení rizikových/anti-fraud kontrol, 5) celkový skóring klienta, 6) kontrola insolvenčního rejstříku (bez záznamu), 7) kontrola databáze neplatných dokladů (doklad nenalezen v databázi MV), 8) kontrola interního black listu (bez záznamu), 9) vyhodnocení externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI: jen pozitivní úvěroví historie, SOLUS: nezjištěn dluh po splatnosti). , právnická osoba, vycházela z příjmu žalovaného deklarovaného v žádosti ve výši 17 000 Kč. Porovnala jeho příjem a výdaje a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru.

17. Dle Návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, (č. l. 95-101) žádá žalovaný , právnická osoba, o povolený debet na běžném účtu č. , č. účtu, ve výši 7 000 Kč. Návrh je opatřen elektronickým podpisem žalovaného. Informace o úvěru se podávají též z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 109-111). Dle Akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne , datum, (č. l. 88) , právnická osoba, sděluje žalovanému, že návrh smlouvy akceptuje, čímž došlo k uzavření smlouvy. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. l. 85) se podává totéž co z protokolu ze dne , datum, (viz výše); odlišné je konstatování, že záznam o vyhodnocení kontrol není k dispozici a že žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 19 087 Kč. K této dokumentaci ze dne , datum, je třeba uvést, že ve smlouvě o optimální splátce je odkazováno na kontokorentní úvěr sjednaný , datum, , nikoli , datum, , jak tvrdila a dokládala žalobkyně.

18. K dluhu dle smlouvy ze dne , datum, , který měl být také konsolidován, žalobkyně nepředložila návrh smlouvy (ani jej nenavrhovala k důkazu), ale jen Akceptaci návrhu smlouvy o rychlé půjčce ze dne , datum, (č. l. 87) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 106-118). Druhá z uvedených listin je podepsána žalovaným. Z listin se podává, že úvěr měl činit 100 000 Kč a žalovaný jej měl splácet první úrokovou splátkou ve výši 798,05 Kč a dále 64 měsíčními splátkami po 2 382 Kč. Žalovaný měl zaplatit celkovou částku 153 175 Kč. Úvěr měl být čerpán převodem na účet žalovaného. Dle Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. l. 115) vycházela , právnická osoba, z příjmu deklarovaného žalovaným v žádosti ve výši 16 788 Kč. Jinak obsahuje tato listina shodné (převážně zcela obecné) informace o tom, jak , právnická osoba, přistupuje ke zkoumání úvěruschopnosti (viz výše).

19. Dle obálky typu II (č. l. 45) a vrácené zásilky (č. l. 57) byla zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného v České republice, tj. , adresa, , uložena a připravena k vyzvednutí dne 28. 6. 2024.

20. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o optimální splátce č. , hodnota, ze dne , datum, (návrh smlouvy, její akceptace). Na základě této smlouvy , právnická osoba, poskytla úvěr tak, že dne , datum, provedla interní platby v částkách 7 006 Kč, 52 353 Kč a 94 614 Kč, tj. celkem 153 973 Kč, na předchozí dluhy žalovaného u , právnická osoba, (výpis z úvěrového účtu). Soud tedy nevycházel z celkové jistiny poskytnutého úvěru ve výši 169 400 Kč, jak je uvedena v čl. II (návrhu) smlouvy, ale z částky 153 973 Kč vyplacené dne , datum, . Ostatně i žalobkyně v žalobě tvrdila, že byly konsolidovány úvěry ve výši 153 973 Kč, což byla dle žalobkyně současně jistina konsolidovaného závazku. Rovněž , právnická osoba, vyrozuměla žalovaného o tom, že celková vyčerpaná částka úvěru činí 153 973 Kč (oznámení o ukončení čerpání úvěru). Žalovaný uhradil , právnická osoba, na dluh ze smlouvy o optimální splátce částku 60 573,14 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně na č. l. 82, jelikož žalovaný, který nese břemeno tvrzení i důkazní o zániku dluhu, zůstal procesně nečinný). Pohledávka , právnická osoba, za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, , , právnická osoba, žalovanému odeslala oznámení o postoupení (smlouva o postoupení, její příloha, oznámení o postoupení s podacím archem). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu před podáním žaloby (předžalobní výzva, podací arch). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispoziční sféry žalovaného dne 28. 6. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného v České republice.

21. Soud naopak nemá za řádně tvrzené a prokázané, že , právnická osoba, zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o optimální splátce ze dne , datum, způsobem zákonem vyžadovaným (ani před uzavřením smluv, z nichž měly vzniknout konsolidované dluhy; tyto předchozí smlouvy však nejsou předmětem tohoto řízení). Žalobkyně doložila listiny nazvané Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta ve vztahu k předchozím smlouvám, z nichž měly vzniknout konsolidované dluhy. Na č. l. 81 tvrdí, že ji předkládá i ve vztahu ke smlouvě o optimální splátce ze dne , datum, , z níž dovozuje nároky v tomto řízení, avšak neučinila tak. Soud dále nemá za prokázané, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu ze dne 5. 12. 2022, za niž žádá 39 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, jelikož nepředložila doklad o doručení ani odeslání. Žalobkyně neprokázala ani to, že provedla osobní návštěvy v místě bydliště žalovaného ve dnech 11. 5. 2023 a 19. 6. 2023, za což žádá 2 x 217 Kč jako náklad spojený s uplatněním pohledávky; samotná sjetina z interního systému žalobkyně (obsažená v podání na č. l. 82) realizaci této návštěvy neprokazuje. Totéž platí o 14 odchozích telefonických hovorech, za něž žalobkyně požadovala zaplacení celkové částky 1 008 Kč (14 x 72 Kč). V neposlední řadě nemá soud za prokázané, že by bylo žalovanému doručeno (resp. že by se dostalo do jeho dispozice) oznámení o postoupení pohledávky (bylo prokázáno jen jeho odeslání, na posouzení věci to však nemá vliv).

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalovanému oznámení o postoupení pohledávky doručeno (resp. že by došlo do sféry jeho vlivu), aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Postupovaná pohledávka je řádně specifikována. Soud považuje smlouvu o postoupení za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Smluvní vztah mezi , právnická osoba, a žalovaným ze smlouvy o optimální splátce ze dne , datum, podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. To platí dle soudu i přesto, že se jednalo o tzv. úvěr konsolidační, jehož cílem bylo sloučit závazky žalovaného vůči , právnická osoba, do jediného závazku. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že tzv. konsolidační úvěry jsou (zpravidla) samostatnými bankovními produkty, resp. samostatnými úvěrovými smlouvami (viz např. usnesení NS ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 ICdo 154/2022).

30. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

31. Žalobkyně však nesplnila již povinnost tvrzení. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že její právní předchůdkyně využila externí i interní databáze. Nebyl zjištěn záznam v insolvenčním rejstříku, doklad (OP) žalovaného nebyl v databázi neplatných dokladů, v interní databází , právnická osoba, neměl žalovaný negativní záznam, v databázích BRKI, NRKI a SOLUS nebyl záznam o negativní úvěrové historii. Žalovaný byl svobodný, bydlel v pronájmu, byl zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč. Žalobkyně však neuvedla žádnou informaci k výdajům žalovaného. Ani netvrdila, že by její právní předchůdkyně skutečné výdaje žalovaného zjišťovala (nad rámec lustrace v interních a externích databázích), např. z výpisů z běžného účtu. Jak již bylo uvedeno výše, ke smlouvě ze dne , datum, nepředložila ani Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Ani jeho předložení by však nemohlo na posouzení věci nic změnit. Lze předpokládat, že obsah této listiny by byl obdobný jako u předložených protokolů týkajících se posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím úvěrů, které měly být smlouvou ze dne , datum, konsolidovány. Tyto protokoly mají spíše povahu tvrzení, nikoli důkazního prostředku, jelikož pouze popisují postup , právnická osoba, při zkoumání úvěruschopnosti a konstatují výsledky lustrací v interních a externích databázích. V některých případech odkazují na Záznamy o vyhodnocení kontrol, žádné však předloženy nebyly. Jinými slovy – ani tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti k předchozím (konsolidovaným) dluhům by neobstála, ty však nebyly předmětem tohoto řízení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze dne , datum, . Neunesení břemene tvrzení má za následek, že soud na prokazovanou skutečnost nahlíží k tíži nositele břemene tvrzení tak, že se nestala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

32. K výše uvedenému srov. též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2022, sp. zn. 8 Co 306/2021, který posoudil jako neplatnou smlouvu o úvěru za situace, kdy „žalobkyně pouze obecně tvrdila, že její právní předchůdkyně měla dostatek informací ze sdělení žalovaného ohledně jeho rodinného stavu, zaměstnání a příjmů a že rovněž měla přehled o jeho závazcích s ohledem na skutečnost, že se jednalo o konsolidační úvěr, kdy byly jeho předchozí závazky sjednocovány do jediného“, anebo rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 12 VSOL 59/2025 (dostupné též na isir.justice.cz v insolvenčním řízení se sp. zn. , spisová značka, ), ve věci, v níž posuzoval (obdobně jako zdejší soud) smlouvu o optimální splátce uzavřenou s , právnická osoba, , taktéž se závěrem o řádném neposouzení úvěruschopnosti.

33. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na tento případ aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje; jde přitom o neplatnost absolutní.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

35. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

37. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

39. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění , právnická osoba, ve prospěch žalovaného částkou 153 973 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již právní předchůdkyni žalobkyně plnil částkou 60 573,14 Kč (jak tvrdila žalobkyně na č. l. 82). Veškeré žalovaným dosud poskytnuté plnění je třeba započíst na nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nikoli na jiné složky žalobkyní tvrzeného dluhu. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 399,86 Kč (výrok I).

40. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 28. 6. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 45, 57). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 28. 6. 2024 (pátek) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byla středa 3. 7. 2024 a od 4. 7. 2024 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předžalobní výzvu k plnění či jiné doložené výzvy, u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny (resp. zda žalovanému došly). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují návrh na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou (8,25 %), nikoli z (vyšší) sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %); v opačném případě by nepřípustně překročil žalobní návrh.

41. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 770,83 Kč, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 770,83 Kč od 23. 4. 2021 do 3. 7. 2024 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 370,97 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení. Dále soud musel zamítnout požadavek na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období předcházející prokázané splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení. Jde-li o uplatněné náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 481 Kč za odeslaný dopis, dvě návštěvy v místě bydliště žalovaného a 14 telefonních hovorů, tyto úkony nebyly prokázány (viz výše). Tvrdila-li žalobkyně, že o těchto nákladech žalovaného předem informovala v přípisu ze dne 4. 11. 2022, nepředložila ani doklad o doručení či odeslání tohoto přípisu. Ten navíc (dle údaje v samotném přípisu) měla zaslat na adresu trvalého pobytu žalovaného na Slovensku (, adresa, ), nikoli na doručovací adresu uvedenou ve smlouvě.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Předmětem řízení byla ke dni vyhlášení rozhodnutí (4. 7. 2025) celková částka 186 502,85 Kč (jde o součet všech nároků uvedených v petitu návrhu, v případě zákonného úroku z prodlení požadovaného „do zaplacení“ je tento úrok kapitalizován ke dni 4. 7. 2025). Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny 93 399,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 93 399,86 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení (ke dni 4. 7. 2025 činí tento zákonný úrok 7 726,59 Kč), celkem tedy co do částky 101 126,45 Kč, tj. 54,22 %. Žalovaný byl úspěšný co jistiny 33 370,97 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 126 770,83 Kč od 23. 4. 2021 do 3. 7. 2024 (tj. 33 467,49 Kč), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 370,97 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení (tj. ke dni 4. 7. 2025 částka 2 760,64 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 156,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 139,43 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 481 Kč, celkem tedy co do částky 85 376,38 Kč, tj. 45,78 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 8,44 % a v tomto rozsahu jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 072 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, jelikož veškeré úkony byly vykonány do 31. 12. 2024 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.]. Odměna stanovená podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5 a. t. z tarifní hodnoty 126 770,83 Kč činí 3 x 6 180 Kč, celkem 18 540 Kč. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 23. 6. 2025, jelikož žalobkyně mohla a měla tato tvrzení uvést již v žalobě. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, k nákladům řízení tak náleží v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. i náhrada za ni ve výši 4 082,40 Kč (0,21 x 19 440 Kč). Náklady právního zastoupení činí celkem 23 522,40 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 5 072 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 28 594,40 Kč (takto byly vyčísleny i v návrhu). Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko jen v rozsahu 8,44 %, byla jí přiznána částka 2 413,40 Kč.

43. Lhůty k plnění ve výrocích I a III byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo u výroku III pak v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.