9 C 231/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 49 429,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 915,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 915,49 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 513,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 789,52 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 48 499,03 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 637,94 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 429,03 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 513,54 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 322,44 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 16. 4. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalovaným dne , datum, . Uvedla, že žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, jehož výši bylo možno v době trvání úvěrového vztahu měnit. Sjednaný úvěrový rámec činil 48 500 Kč. Žalovaný měl hradit pravidelné měsíční splátky odpovídající 4 % z aktuální dlužné částky. Splátky zahrnují sjednané úroky, příslušnou část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem 52 721,49 Kč, uhradil však jen 9 806 Kč započtených na úrok, poplatky a jistinu. Žalobkyně využila sjednané právo úvěr zesplatnit a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Učinila tak ke dni 10. 1. 2024. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 48 499,03 Kč (rozdíl součtu čerpaných částek a úhrad započtených na jistinu), nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč (s odkazem na ujednání čl. 9.1 úvěrových podmínek), smluvní pokuty ve výši 500 Kč (jako následek prodlení opět s odkazem na ujednání čl. 9.1 úvěrových podmínek), přičemž součet těchto tří položek odpovídá částce 49 429,03 Kč uvedené v petitu návrhu na vydání EPR, dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ke dni podání žaloby ve výši 6 789,52 Kč, úroku 15 % ročně z částky 48 499,03 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 637,94 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 429,03 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru žalobkyně v návrhu na vydání EPR uvedla, že ji řádně prověřila prostřednictvím odborných pracovníků. Uvedla i další informace a k postupu při posuzování odkázala na přílohu „Posouzení úvěruschopnosti“ (viz dále).

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhu mu bylo zasláno dne 11. 10. 2024 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaný si zásilku nevyzvedl a byla mu doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ke dni 27. 6. 2024.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků i právního zástupce žalobkyně. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno do datové schránky dne , datum, , právnímu zástupci žalobkyně taktéž do datové schránky dne , datum, . Nikdo se z jednání neomluvil. Právní zástupce žalobkyně nadto ani nereagoval na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (č. l. 64), jež mu byla zaslána společně s předvoláním (k obsahu výzvy viz dále).

5. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, nadepsané „, název, č. , hodnota, “ (č. l. 15-18; dále též jen jako „smlouva“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 669 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, přičemž celková částka splatná žalovaným jako spotřebitelem měla činit 12 187 Kč. V části „Informace o klientovi“ je mimo jiné uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů. V části „Informace o příjmu“ je údaj o celkovém čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 10 000 Kč (z čeho plyne, není zřejmé). V podpisové části (jakož i v části věnované prohlášením žalovaného) je u „podpisu klienta“ uveden šestimístný číselný kód. K tomuto listinnému důkazu soud uvádí, že žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že smlouva byla uzavřena právě v tomto předkládaném znění, jelikož z ní neplyne žádný projev vůle ze strany žalovaného. Soud též žádal osvětlit, jak došlo k tvrzenému navýšení úvěrového rámce na 48 500 Kč, když dle této smlouvy činí úvěrový rámec 10 669 Kč. Žalobkyně nereagovala.

7. Ke smlouvě předložila žalobkyně též Úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, (č. l. 20-24). V nich jsou obsažena i ujednání o vydání a používání kreditní karty. Uzavřením smlouvy o úběru mělo dojít současně k uzavření smlouvy o platebních službách.

8. Z listin týkajících se pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet (č. l. 25-33) soud žádná zjištění nečiní. Není z nich patrný žádný projev vůle ze strany žalovaného a s ohledem na dále uvedené závěry ke smlouvě o úvěru jsou pro posouzení věci bez významu.

9. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 35-36) činila celková čerpaná jistina 46 666,15 Kč, CoC jistina 6 055,34 Kč (další položky jako úroky, smluvní pokuty či náklady na vymáhání soud pro nadbytečnost neuvádí). Součet jistiny a CoC jistiny činí 52 721,49 Kč, což odpovídá žalobkyní tvrzené celkové načerpané částce. Žalovaný dle rozebíraného výpisu uhradil celkovou částku 9 806 Kč.

10. Dle sdělení , právnická osoba, ze dne 22. 4. 2025 (č. l. 69) učiněného na výzvu soudu byl jediným majitelem a disponentem s účtem č. , č. účtu, , který je uveden u některých položek ve výpisu čerpání, splátek a úhrad předloženém žalobkyní (položky s poznámkou „převod hotovosti na účet…“), v období od , datum, do data podání zprávy žalovaný.

11. Dle Potvrzení o provedení ověření bonity klienta (č. l. 39) potvrzuje oddělení řízení rizik žalobkyně, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k ověření bonity žalovaného. K žalovanému je zde uvedeno, že je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, zdroj jeho příjmu je „jiný“, výše příjmu činí 10 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 1 000 Kč. Dále je v této listině uveden přehled registrů (JAP_PUJCKA, NRKI, SOLUS, ISIR, CEE, MVCR) s uvedením výsledku (OK, nenalezen nebo ověřeno).

12. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 42-43) soud žádná zjištění nečiní. Je v ní pouze konstatováno, jak žalobkyně obecně přistupuje k posuzování úvěruschopnosti (metodika). K posouzení úvěruschopnosti žalovaného se nijak nevztahuje (neplyne z ní, jak žalobkyně postupovala ve vztahu k němu).

13. Dle Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 10. 1. 2024 (č. l. 40) žádá žalobkyně zaplacení celkové částky 53 026,05 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Jako adresát výzvy je uveden žalovaný s adresou , adresa, . Dle podacího archu (č. l. 37) byla výzva odeslána dne 11. 1. 2024. Uvedená adresa však nekoresponduje s adresou uvedenou ve smlouvě o úvěru (ve smlouvě je uvedena adresa , adresa, , a to jak u specifikace smluvních stran, tak jako kontaktní adresa) a není a nebyla ani adresou trvalého pobytu žalovaného (lustrace v CEO na č. l. 57). Na dotaz soudu na osvětlení toho, proč žalobkyně zasílala výzvu na uvedenou adresu, reagováno nebylo.

14. Dle Výzvy k plnění ze dne 1. 2. 2024 (č. l. 7) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 53 947,27 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle podacího archu (č. l. 19) byla tato výzva zaslána žalobkyní jako odesílatelem dne 2. 2. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).

15. Dle obálky typu II na č. l. 49 a originálu zásilky na č. l. 62 byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 17. 6. 2024.

16. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný čerpal od žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru (k tomu viz dále) celkovou částku 52 721,49 Kč, uhradil žalované částku 9 806 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad) a žalobkyně mu dne 2. 2. 2024 odeslala výzvu k plnění (výzva, podací arch).

17. Soud naopak nemá za řádně tvrzené ani prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, tvrzenou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, v předkládaném znění a že žalobkyně před jejím tvrzeným uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jelikož se bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k oběma těmto otázkám však byla vyzvána již v přípisu zasílaném společně s předvoláním k jednání. Zůstal bez odezvy.

18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

19. Žalobkyně prokazovala vznik smluvního vztahu s žalovaným listinami, jež neobsahují žádný projev vůle ze strany žalovaného. K číselnému kódu, který je v podpisové části u žalovaného jako klienta žalobkyně uveden, nic netvrdila (jak byl připojen, kdy, kým, zda měl žalovaný smlouvu v témže znění před připojením kódu k dispozici). Nebylo možno učinit závěr, že si žalobkyně s žalovaným ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

20. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V žalobě nic konkrétního netvrdila. Listina nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti“ taktéž obsahuje jen obecné informace o postupech žalobkyně (metodiku), což nevypovídá nic o tom, jak bylo postupováno v této věci (v případě žalovaného). Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalobkyně nereagovala. V dokumentu „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta“ je uveden čistý měsíční příjem 10 000 Kč, bydlení s rodiči a měsíční výdaje domácnosti ve výši 1 000 Kč. Není tvrzen zdroj příjmů ani skladba výdajů. K těmto položkám není nic dokládáno. Stejná listina obsahuje i údaje z registrů (např. NRKI, ISIR), ale nijak není doloženo, že lustrace v nich byla skutečně provedena. I kdyby provedena byla s tím výsledkem, že nebyly zjištěny žádné dluhy, nevypovídá to dostatečně o skutečné situaci žalovaného, zejména o jeho skutečných výdajích. Výdaj ve výši pouhých 1 000 Kč (jiné tvrzeny ani obsaženy v předložených listinách nejsou) je na první pohled nesmyslný. Z takto nedostatečných informací nemohla žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 52 721,49 Kč (celková čerpaná částka) jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již žalobkyni plnil částkou 9 806 Kč. Proto mu soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 17. 6. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 49 a 62). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 17. 6. 2024 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 20. 6. 2024 a od 21. 6. 2024 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. V případě prodlení nastalého v 1. pololetí roku 2024 činila zákonná sazba úroku z prodlení 14,75 %. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předžalobní výzvu k plnění, která žalovanému sice byla odeslána, nebylo však zjištěno, zda a kdy byla doručena. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov,, Anonymizováno, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu.

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány (vedle části požadovaných zákonných úroků z prodlení) nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok jako cena peněz, poplatky, smluvní pokuta).

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalobkyně byla úspěšná do jistiny ve výši 42 915,49 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 915,49 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku jde o částku 5 896,47 Kč), celkem tedy co do částky 48 811,96 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 6 513,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 789,52 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 48 499,03 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku jde o částku 8 092,02 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 637,94 Kč od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 429,03 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024 (ke dni vyhlášení rozsudku jde o částku 1 318,33 Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 513,54 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení (ke dni vyhlášení rozsudku jde o částku 894,94 Kč), celkem tedy co do částky 25 246,29 Kč. Z celkové částky 74 058,25 Kč, o niž ke dni vyhlášení rozsudku šlo, tak byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 65,91 % a žalovaný v rozsahu 34,09 %. Žalobkyně má tedy nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 31,82 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 978 Kč a nákladů právního zastoupení. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány před novelou účinnou od 1. 1. 2025 (viz přechodné ustanovení novely). Právní zástupce žalobkyně vykonal 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Odměna za jeden úkon právní služby činí podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 a. t. částku 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Toto ustanovení (podle kterého náklady vyčíslila i sama žalobkyně) soud aplikoval proto, že se v případě žalobkyně jedná o návrh podávaný na ustáleném vzoru opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K odměně náleží paušální náhrada dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Odměna a paušální náhrada je navýšena o náhradu za daň z přidané hodnoty, jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH; tato náhrada činí 378 Kč. Náklady právního zastoupení by při 100% úspěchu žalobkyně odpovídaly částce 2 178 Kč a celkové náklady řízení částce 4 156 Kč. S ohledem na úspěch pouze v rozsahu 31,82 % však má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení toliko v částce 1 322,44 Kč.

37. Lhůty k plnění soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.