9 C 234/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: jméno žalované , narozená datum narození žalované bytem adresa žalované o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni bytovou jednotku č. , hodnota, , byt, vymezenou dle zákona o vlastnictví bytů v budově č. p. , číslo, , bytový dům, postavené na pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, zapsanou na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro katastrální území , obec, u Katastrálního úřadu pro , územní celek, , Katastrální pracoviště , obec, , k níž náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. , hodnota, na společných částech budovy č. p. , číslo, , bytový dům, stojící na pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, a spoluvlastnický podíl o velikosti id. , hodnota, na pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jak je zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro katastrální území , obec, u Katastrálního úřadu pro , územní celek, , Katastrální pracoviště , obec, , a která se nachází v I. nadzemním podlaží shora uvedeného domu a sestává ze 3 pokojů, kuchyně, kuchyňského koutu, předsíně, koupelny, WC, spíže, šachty, 2 komor, sprchového koutu s WC a sklepa, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 909,43 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2024 domáhala vůči žalované vyklizení bytové jednotky č. , hodnota, vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, jak je blíže specifikována ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrdila, že se stala vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½ na bytové jednotce spolu s podílem o velikosti id. , hodnota, na společných částech budovy č. p. , číslo, a pozemku p. č. , hodnota, , vše k. ú. , obec, , na základě usnesení soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež nabylo právní moci dne 20. 4. 2024 (dále též jen „usnesení o příklepu“). Druhým spoluvlastníkem je pan , jméno FO, , nar. , datum, . Uvedeným usnesením o příklepu bylo žalované uloženo byt vyklidit do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později. Žalovaná však byt i nadále užívá. Na výzvy nereagovala.

2. Žalovaná zůstala v řízení procesně zcela nečinná. Žaloba s výzvou k vyjádření jí byla doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ke dni 21. 10. 2024, jelikož si zásilku zaslanou na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ) nevyzvedla v úložní době. Totéž platí pro předvolání k prvnímu (a jedinému) jednání ve věci, které jí bylo doručeno fikcí ke dni 27. 2. 2025. Obě zásilky byly žalované vhozeny do schránky. Žalovaná nereagovala, k jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, konkrétně zda není dána překážka věci rozhodnuté dle § 159a odst. 4 o. s. ř. Z žalobkyní doloženého usnesení o příklepu, jež nabylo právní moci dne 20. 4. 2024, se podává, že soudní exekutorka výrokem III uložila žalované následující povinnost: Soudní exekutor ukládá povinnému, aby vyklidil vydraženou nemovitou věc uvedenou ve výroku I tohoto usnesení nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později. Zjevně tak postupovala dle § 336j odst. 4 o. s. ř., dle kterého soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je minimální předražek a do kdy musí být učiněn. Podle § 336l odst. 7 o. s. ř. platí, že na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci.

4. Žalobkyně se k možné překážce věci rozhodnuté vyjádřila v podání doručeném soudu dne 22. 1. 2025 tak, že pokud byl exekucí postižen jen spoluvlastnický podíl na nemovité věci, nikoli věc celá, nemůže soudní exekutor ukládat povinnost k vyklizení dle § 336j odst. 4 o. s. ř. K tomu odkázala na závěry Krajského soudu v Brně v usnesení ze dne 23. 10. 2019, č. j. 12 Co 91/2019-169, jež současně předložila. Z něj se podává, že jím bylo (v jiné věci) zrušeno usnesení soudního exekutora ve výroku, jímž uložil povinnému povinnost vyklidit vydraženou nemovitou věc. Dle soudu byl exekucí postižen toliko spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech. Ostatní spoluvlastníci tak nebyli účastníky exekučního řízení. Prodej spoluvlastnického podílu povinného se jejich spoluvlastnických podílů nedotkl, „což logicky vylučuje, aby povinnému byla podle § 336j odst. 4 o. s. ř. stanovena povinnost k vyklizení nemovitých věcí v plném rozsahu (...)“. Aplikace § 336j odst. 4 o. s. ř. je v těchto případech zcela vyloučena, jelikož vydražitel se stává jen jedním ze spoluvlastníků. Otázku dalšího setrvání povinného v nemovité věci je dle Krajského soudu v Brně třeba řešit postupem dle § 1126 a násl. o. z. Soudu je známo, že obdobně argumentoval i Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 8. 1. 2020, sp. zn. 20 Co 414/2019. Tyto závěry kritizoval v odborné literatuře Zvára (ZVÁRA, M. Uložení povinnosti povinnému vyklidit vydraženou nemovitou věc dle § 336j odst. 4 o. s. ř. v případě dražby minoritního spoluvlastnického podílu na nemovité věci. Komorní listy, 2022, č. 1), který mj. uvedl, že pokud je exekutor oprávněn uložit povinnost vyklidit vydraženou nemovitou věc, nelze zde argumentovat úpravou správy společné věci a přenášet ji do právní úpravy exekucí. S názorem Zváry vyjádřila nesouhlas Dlouhá, soudkyně Krajského soudu v Praze (DLOUHÁ, E. Vyjádření k článku JUDr. Michaela Zváry, Ph.D., LL.M. Komorní listy, 2022, č. 2), která zdůraznila, že soudní exekutor nemůže rozhodovat o vyklizení celé nemovitosti, jestliže předmětem udělení příklepu není celá nemovitost, ale jen spoluvlastnický podíl na ní; vyklizení spoluvlastnického podílu neumožňuje povaha vydražené nemovité věci.

5. Soud dospěl k závěru, že uložila-li soudní exekutorka ve výroku III usnesení o příklepu žalované (tam povinné) povinnost vyklidit „vydraženou nemovitou věc uvedenou ve výroku I tohoto usnesení“, neukládala povinnost ve vztahu k nemovitosti jako celku, nýbrž pouze ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu na nemovité věci, jehož se usnesení o příklepu týkalo. V tomto řízení se žalobkyně (správně) domáhá vyklizení nemovité věci jako celku, přičemž o této povinnosti dosud rozhodnuto nebylo.

6. Soud ve věci nařídil jednání na , datum, , které proběhlo v nepřítomnosti žalované (viz výše). Provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně nabyla vlastnické právo k bytové jednotce a podílu na společných částech domu a pozemku na základě usnesení o příklepu soudní exekutorky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jež bylo vydáno v rámci exekučního řízení ve věci oprávněné , právnická osoba, a povinné , jméno FO, (žalované). Žalované byla výrokem III usnesení o příklepu uložena povinnost vydraženou nemovitou věc vyklidit (usnesení o příklepu na č. l. 8-9, informace o jednotce a stavbě z katastru nemovitostí na č. l. 6-7). Usnesení o příklepu nabylo právní moci dne 20. 4. 2024. Žalobkyně jako vydražitelka zaplatila nejvyšší podání dne , datum, (sdělení ve věci vydražené nemovité věci na č. l. 10). Výzvou ze dne 24. 6. 2024 vyzvala žalobkyně žalovanou k vyklizení nemovité věci, k umožnění přístupu do ní a k poskytnutí klíčů; tato výzva byla odeslána dne 24. 6. 2024 a žalované dodána dne 8. 7. 2024 (výzva na č. l. 11, sledování zásilky na č. l. 12). Předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024, tentokrát učiněnou již prostřednictvím právního zástupce, vyzvala žalobkyně žalovanou opět k vyklizení nemovité věci; výzva byla odeslána dne 29. 7. 2024 a žalované dodána dne 6. 8. 2024 (výzva na č. l. 13 a sledování zásilky na č. l. 14). Žalovaná na výzvy nijak nereagovala a nemovitou věc užívá dosud.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

8. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

9. Aktivně legitimován k podání reivindikační žaloby je i každý z podílových spoluvlastníků samostatně (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2792/2016, a judikatura tam citovaná).

10. V řízení o reivindikační žalobě musí žalobce prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci. Tvrdí-li žalovaný, že právo později zaniklo, musí dokázat, že nastaly skutečnosti, na které právo váže zánik vlastnictví. Vlastník též musí prokázat, že žalovaný mu věc zadržuje. I zde však platí, že postačí, prokáže-li žalobce, že věc přešla do držby či detence žalovaného; pokud žalovaný tvrdí, že držbu či detenci pozbyl, musí to prokázat [Spáčil, J., Králík, M. in SPÁČIL, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 228].

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně prokázala, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyla vlastnické právo k nemovité věci (ke spoluvlastnickému podílu na ní). Rovněž prokázala, že žalovaná zasahuje do jejího vlastnického práva tím, že nemovitou věc užívá, ačkoli k ní v rámci exekučního řízení pozbyla vlastnické právo. Procesně nečinnou žalovanou nebylo možno poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit právní důvod, který ji opravňuje užívat nemovitou věc. Soud tak vychází z toho, že žalovaná žádný právní důvod k užívání nemá a činí tak neoprávněně. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich náhradu v částce 18 909,43 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a dále z nákladů právního zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony učiněné do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve vztahu k úkonům učiněným v roce 2025 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Při stanovení tarifní hodnoty, která je určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby, soud aplikoval § 9 odst. 1 a. t. Soud si je vědom toho, že postup podle tohoto ustanovení je subsidiární ve vztahu k § 8 odst. 1 a. t. V řízení však nebyla zjištěna ani zjišťována hodnota spoluvlastnického podílu na nemovité věci. Nabyla-li žalobkyně spoluvlastnický podíl v dražbě za částku 1 245 000 Kč, neznamená to, že jde o hodnotu určující pro výpočet odměny advokáta. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že je-li předmětem řízení vyklizení nemovité věci, je akceptovatelné určení tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 a. t. i § 9 odst. 1 a. t., vždy dle okolností případu (viz např. usnesení ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 70/24, bod 10). Ostatně žalobkyně v rámci vyčíslení nákladů řízení postup dle § 8 odst. 1 a. t. ani nenavrhovala, jelikož požaduje odměnu za jeden úkon částkou 2 300 Kč, což odpovídá tarifní hodnotě 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 a. t. Z této tarifní hodnoty lze však vyjít toliko u úkonů vykonaných od 1. 1. 2025, tj. vyjádření ze dne 22. 1. 2025 a účast u jednání dne 10. 3. 2025. Naopak u úkonů převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, které byly vykonány v roce 2024, je rozhodující tarifní hodnota 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 a. t. ve znění do 31. 12. 2024) a z toho plynoucí odměna za jeden úkon ve výši 1 500 Kč. Odměna za 5 úkonů je tedy dána částkou 9 100 Kč (3 x 1500 + 2 x 2 300). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 300 Kč u úkonů vykonaných v roce 2024 a 450 Kč u úkonů vykonaných v roce 2025, celkem 1 800 Kč. V souvislosti se soudním jednáním a cestou z , obec, do , obec, a zpět vznikly právnímu zástupce žalobkyně cestovní výdaje. K jízdě o celkové délce 37 km bylo použito vozidlo Peugeot s kombinovanou spotřebou benzinu automobilového 6,1 l/100 km (osvědčení o registraci vozidla na č. l. 36). Při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 35,80 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 80,80 Kč (spotřeba 2,257 l x 35,80 Kč). Při náhradě ve výši 5,80 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada za amortizaci 214,60 Kč (37 km x 5,80 Kč). V souvislosti s účastí u soudního jednání dále náleží náhrada za čas strávený cestou z , obec, do , obec, a zpět ve výši 2 x 150 Kč, celkem 300 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty (osvědčení na č. l. 15), v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 2 414,03 Kč (0,21 x 11 495,40 Kč). Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 18 909,43 Kč, jež je dána součtem částek shora uvedených.

13. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.