9 C 235/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul za jménem . sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o O zaplacení o zaplacení 35.699,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13.849,99 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 21.849,56 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 6.024,19 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 33.969,55 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.203,04 Kč a zákonném úroku z prodlení z částky 35.699,55 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 2.255 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem ze dne 31. 1. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 35.699,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.024,19 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 33.969,55 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.203,04 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 35.699,55 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 2. 2023 a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného a zjištěno kreditní skóre žalovaného. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 34.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky k 20. dni každého měsíce. Žalovaný načerpal 96.612,99 Kč a uhradil 82.763 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce oprávnění požádat okamžité zaplacení celé dlužné částky a úvěr [datum] zesplatnil, což žalovanému oznámil a vyzval jej k zaplacení. Žalovaný na výzvu nereagoval, právním zástupcem žalobce mu proto byla zaslána předžalobní výzva, na kterou rovněž nereagoval. K datu podání žaloby žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 35.699,55 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny 33.969,55 Kč, nákladů na vymáhání 730 Kč a smluvní pokuty 1.000 Kč, příslušenstvím pohledávky je úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 6.024,19 Kč dle splátkového kalendáře sjednané ve výši 26,28 % ročně od 28. 10. 2022 do 31. 1. 2023, úrok ve výši 26,28 % z dlužné nové jistiny 33.969,55 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 1.203,04 Kč od zesplatnění do podání žaloby, úrok z prodlení v zákonné výši z částky 35.699,55 Kč od 1. 2. 2023 do zaplacení.

2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Žalobce se z jednání omluvil a vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jeho osobní přítomnosti. Právní zástupce žalovaného navrhl zamítnutí žaloby vzhledem k neprokázanému tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, popřípadě rozhodnutí o bezdůvodném obohacení žalovaného, které by mu vzniklo, došlo-li k plněním bez právního důvodu.

4. Soud věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobce, když po provedení důkazů listinami zjistil následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním uzavřené účastníky [datum], pod [číslo] bylo prokázáno, že účastníci na základě žádosti žalovaného uzavřeli smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru se sjednanou výší úvěrového rámce 20.000 Kč, s roční sazbou úroků 26,28 % při RPSN 37,82 %, při celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit v měsíčních splátkách představujících 4 % z dlužné částky ve výši 23.555 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smlouva o [název] [pojistné] [smlouvy], s měsíční úhradou za pojištění 8,9 % z aktuální splátky. Při prvním čerpání na zboží – myčka nádobí Bosch SMI68TS06E nerez v ceně 16.403 Kč, mělo být zaplaceno 72 splátkách po 390 Kč, s roční úrokovou sazbou [anonymizována dvě slova] ve výši 19,49 % a celkové částce, která má být spotřebitelem zaplacená ve výši 28.080 Kč Smlouvou byly sjednány náklady na vymáhání při neplnění podmínek ve výši 100 Kč měsíčně, smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každé porušení a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % z splatné jistiny, úroků a pojistného. Součástí smlouvy byl sazebník poplatků a odměn platných k [datum] a obchodní podmínky žalobce.

6. Z listiny označené„ Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – [anonymizována tři slova]“, interního dokladu žalobce, bylo zjištěno, že při kalkulované výši úvěru 34.000 Kč, je žalovaný ženatý, má vlastní bydlení, dvě děti, dosahuje měsíčního příjmu 32.500 Kč, partner příjmu 17.000 Kč a splácí jiné závazky ve výši 24.000 Kč a je bez záznamů v externích registrech. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobce postupoval standardním způsobem podle metodiky zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr.

7. Z výpisu čerpání splátek a úhrad byla prokázána žalobcova skutková tvrzení o tom, že žalovaný vyčerpal celkem 96.612,99 Kč a zaplatil 82.763 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze 27. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 39.470,56 Kč ve lhůtě do 14 dnů, z úvěrové smlouvy [číslo].

9. Z předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k zaplacení částky 40.353,91 Kč z úvěrové smlouvy uzavřené účastníky pod [číslo] výzva je datována 7. 9. 2019 a žalovanému byla odeslána na jím označenou adresu, což bylo zjištěno z dokladu prokazujícího odeslání.

10. Soud je z úřední činnosti známo, že žalovaný prochází jako dlužník ve 12 věcech tvrzených úvěrových vztahů u [právnická osoba] ve třech případech, u [právnická] [osoba] a [právnická osoba] jeden případ, u [právnická osoba] jeden případ, u [právnická osoba] jeden případ a u [právnická] [osoba], mimo souzenou věc.

11. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru byl implementován jako aktuální směrnice evropského společenství požadující zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo ochrany spotřebitele postihuje také poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení.

18. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 96.612,99 Kč a vrátil 82.763 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku a spokojil se pouze s tvrzeným příjmem žalovaného, aniž by zkoumal osobní a majetkové poměry žalovaného a jeho domácnosti. Z tvrzených příjmy a výdaje učinil nesprávný závěr o solventnosti žalovaného, zejména s ohledem na přiznanou výši jiných závazků ve 24.000 Kč k poměru příjmů a výdajů domácnosti, vzhledem k vyživovacím povinnostem, které mají vždy přednost před dalšími závazky. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce jako věřitele nedošlo k řádnému odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a Smlouvu o revolvingovém úvěru proto shledal neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 13.849,99 Kč Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení (96.612 – 82.763 = 13.849), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

19. V obecné rovině se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté částky, rozhodne-li soud o lhůtě k vrácení. V obecné rovině je možno říci, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka nárok na zákonný úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením bezdůvodného obohacení, tedy od faktického rozhodnutí soudu. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. značka 33 Cdo 3675/2021 – 262). Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky, stejně jako na náklady vymáhání a smluvní pokuty nevznikl a bylo proto rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žaloba byla ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.

20. Žalobce se svou neúčastí u nařízeného jednání vzdal práva být o těchto závěrech soudu poučen ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.

21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl v 61. 20 % neúspěšný, žalovaný byl neúspěšný v 38,80 %. Náhrada nákladů řízení tedy přísluší žalovanému, v rozsahu 22,40 % vynaložených nákladů, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle §§ 8 resp. 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 35.699,55 Kč za dva úkony po 2.540 Kč, paušální náhrada za dva úkony po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 výše uvedené vyhlášky, za 12 půlhodin celkem 1.200 Kč a cestovní náhrada ve výši 5.388 Kč dle zákona o cestovních náhradách za cestu [obec] – [obec] a zpět, celkem 534 km, osobním vozidlem [značka automobilu] reg, zn. [registrační] [značka], při amortizaci 5,2 x 534 v celkové výši 2.776 Kč, vyhláškové ceně nafty 44,1 Kč a spotřebě 6, 1 l/ km. Náklady právního zástupce žalovaného činily celkem 10.068 Kč, přiznaná částka ve výši 2.255 Kč je 22,40 %, jak uvedeno shora. (výrok III. tohoto rozsudku)

22. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.