9 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození bytem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 29 041,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 829,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 212,17 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 041,82 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 115,77 Kč k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 26. 6. 2024 zahájeno řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 041,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 041,82 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že společnost , právnická osoba, se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 29 041,82 Kč, jenž měl být splacen nejpozději do 1. 4. 2024. Způsob uzavření smlouvy popsala tak, že žalovaná se nejprve zaregistrovala na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně zadáním svých osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž byly zahájeny kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ji ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Pracovala i s rezervou 10% rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátky, přičemž uvedených 10 % musí odpovídat alespoň částce životního minima. Žalovaná byla dále lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Pohledávka vůči žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru byla na žalobkyni postoupena smlouvu ze dne , datum, .

2. V podání doručeném soudu dne 21. 1. 2025 (č. l. 53-54) žalobkyně rozvedla svá tvrzení k uzavření smlouvy, posouzení úvěruschopnosti žalované a čerpání i splácení úvěru žalovanou. K uzavření smlouvy zejména uvedla, že žalovaná potvrdila uzavření smlouvy zadáním unikátního identifikačního SMS kódu, poté byla smlouva zaslána na e-mailovou adresu žalované. Oproti žalobě, v níž žalobkyně tvrdila, že žalovaná čerpala celkovou částku 29 041,82 Kč, uvedla, že bylo postupně čerpáno 26 749 Kč a žalovanou vráceno 14 919,35 Kč.

3. Žalovaná v odůvodnění odporu ze dne 15. 8. 2024 (č. l. 47-48) proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu navrhovala zamítnutí žaloby. Smlouvu o revolvingovém úvěru považovala za absolutně neplatnou z důvodu výše sjednaného úroku za poskytnutí finančních prostředků, výše sjednané roční procentní sazby nákladů a nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Rovněž namítala, že smlouva nebyla podepsána v potřebné kvalitě; zde poukazovala na čl. 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES.

4. Společně s předvoláním k jednání nařízenému na , datum, soud vyzval dne 13. 2. 2025 žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů do 7. 3. 2025 (č. l. 66), a to mimo jiné ke způsobu uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (jelikož žalobkyně předložila toliko znění smlouvy bez jakéhokoli projevu vůle ze strany žalované) a k posouzení úvěruschopnosti žalované (jelikož žalobkyně uvedla jen obecná tvrzení, k nimž navíc nic nedoložila). V této výzvě byla žalobkyně zpravena o tom, že jejím cílem je zajistit, aby mohlo být rozhodnuto při prvním jednání. Dále jí bylo sděleno, že po případném poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. u prvního jednání žalobkyni nebude poskytnuta lhůta, pokud se poučení bude týkat stejných otázek jako výzva zaslaná s předvoláním. Žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala, jen soudu podáním doručeným dne 5. 3. 2025 (č. l. 75) sdělila, že se ona i její právní zástupce z nařízeného jednání omlouvají. Zjevně se jednalo o „formulářovou“ omluvu zasílanou do více řízení, jelikož tvrzení v ní uvedená vůbec nekorespondovala se stavem této věci (žalobkyně v ní např. tvrdila, že žalovaná je od počátku řízení zcela nečinná, přestože byla zastoupena advokátem a k žalobě se vyjádřila). Soud ještě dne 7. 3. 2025 na omluvu reagoval sdělením (č. l. 76), že ji bere na vědomí, že dosud neobdržel reakci na výzvu ze dne 13. 2. 2025, a současně žalobkyni upozornil, že pokud nejpozději u nařízeného jednání na výzvu reagovat nebude, může to mít za následek její neúspěch ve sporu. Žalobkyně nereagovala a k jednání se nedostavila.

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce (k tomu viz předchozí odstavec). Soud vycházel jednak z nesporných tvrzení účastníků, jednak z listinných důkazů, a zjistil následující skutkový stav:

6. Žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce učinila na jednání nesporným tvrzení žalobkyně, že od právní předchůdkyně žalobkyně čerpala celkovou částku 26 749 Kč a zaplatila (vrátila) částku 14 919,35 Kč. Totéž se podává z přehledu výběrů a plateb za období od , datum, do , datum, na č. l. 11 a (shodně) 60, přehledu výběrů na č. l. 13-19, dokladů o čerpání na č. l. 55-59 a č. l. 63-64, jakož i z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, na č. l. 106-118 (dle sdělení , právnická osoba, na č. l. 71 byla žalobkyně v rozhodném období majitelem i disponentem s uvedeným účtem).

7. K tvrzenému smluvnímu vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud k důkazu provedl Úvěrovou smlouvu vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice ze dne , datum, (č. l. 27), která byla sjednána na dobu neurčitou, s maximálním úvěrovým limitem 10 000 Kč, částkou prvního čerpání úvěru ve výši 10 000 Kč, výpůjční úrokovou sazbou 0,4026 % za den a 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 299,98 % (při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a splnění dalších předpokladů ve smlouvě blíže specifikovaných) a celkovou splatnou částkou 17 959,74 Kč (při poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč a splnění dalších předpokladů ve smlouvě blíže specifikovaných). Smlouva neobsahuje žádnou podpisovou část a není z ní patrný žádný projev vůle ze strany žalované. Dle Dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne , datum, (č. l. 32) byl úvěrový limit dle smlouvy ze dne , datum, navýšen na 15 000 Kč. Dodatek neobsahuje žádnou podpisovou část a není z něj patrný žádný projev vůle ze strany žalované. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měly dále upravovat Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 20-22) a Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č. l. 101-105), jejichž obsah není třeba blíže rozvádět, jelikož to nemá pro rozhodnutí ve věci význam. Dále byla k důkazu provedena kopie občanského průkazu žalované (č. l. 61-62), dle nějž měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřovat totožnost žalované.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nenavrhla.

9. K postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni byla k důkazu provedena Smlouva o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 77-98) uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem této smlouvy je opakovaný prodej pohledávek za dlužníky v České republice Byla uzavřena na dobu určitou 24 měsíců (čl. 7.9.1). Dle Dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, , který byl mezi týmiž smluvními stranami uzavřen dne , datum, (č. l. 99), byla doba trvání (platnosti) shora uvedené smlouvy o postoupení prodloužena o dalších 24 měsíců až do 20. 1. 2024. Dle doložené tabulky postoupených pohledávek (č. l. 9-10) byla na žalobkyni její právní předchůdkyní postoupena též pohledávka za žalovanou specifikovaná referenčním číslem , hodnota, , jménem, příjmením a rodným číslem žalované, částkou ve výši 29 041,82 Kč a variabilním symbolem , var. symbol, . Dle oznámení o postoupení ze dne , datum, (č. l. 30) zaslaného téhož dne na adresu trvalého pobytu žalované (podací lístek na č. l. 33) vyrozuměla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky v celkové výši 29 041,82 Kč na žalobkyni.

10. Dle předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2024 (č. l. 30 verte) zaslané téhož dne na adresu trvalého pobytu žalované (podací lístek na č. l. 33) vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 29 041,82 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 438 Kč.

11. Z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkovou částku 26 749 Kč, že žalovaná zaplatila (vrátila) částku 14 919,35 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a toto postoupení žalované oznámila a že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení částky, jíž se v tomto řízení domáhá.

12. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva ve znění na č. l. 27 a dodatek k ní ve znění na č. l. 32, ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ani její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili a o možnost být poučeni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se tak připravili. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů však byla žalobkyně vyzvána již v souvislosti s předvoláním k jednání, jak bylo podrobně rozvedeno shora.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

14. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je řádně specifikována. Veškerá plnění, která žalovaná poskytla (14 919,35 Kč), byla poskytnuta dříve, než jí bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

16. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

17. Žalobkyně prokazovala vznik smluvního vztahu mezi její právní předchůdkyní a žalovanou listinami, jež neobsahují žádný projev vůle ze strany žalované (neobsahují ani podpisovou část). Tvrdila-li žalobkyně, že k akceptaci návrhu smlouvy žalovanou došlo zadáním unikátního identifikačního SMS kódu, nic k tomu nedoložila. Nebylo možno učinit závěr, že si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednaly.

18. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Ustanovení § 420 o. z. definuje podnikatele, ustanovení § 419 o. z. spotřebitele.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (pokud by vznikl, což nebylo prokázáno – viz shora) by podléhal citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož by se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně byla proto povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Žalobkyně však nesplnila ani povinnost tvrzení. Přestože v žalobě tvrdí, že úvěruschopnost byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, již neuvádí, jaké příjmy a výdaje žalovaná v rozhodné době měla. Z vyjádření žalobkyně ze dne 21. 1. 2025, v němž uvádí, že „žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti“, navíc plyne, že žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, aniž by tato tvrzení prověřovala vyžádáním dokladů o příjmu či výdajích. I kdyby tomu tak nebylo a podklady od žalované vyžádány byly, žalobkyně to nijak neprokázala (ostatně v žalobě ani ve vyjádření ze dne 21. 1. 2025 nenavrhla k prokázání posouzení úvěruschopnosti jediný důkaz). Tvrzená lustrace ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB ke splnění posuzované povinnosti rozhodně nepostačuje; navíc ani tato lustrace nebyla doložena (prokázána). Žalobkyně se omezila na zcela obecná konstatování, aniž by je jakkoli konkretizovala ve vztahu k žalované. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (v daném případě byla tato neplatnost i namítána).

24. S ohledem na tyto závěry by bylo nadbytečné se dále zabývat námitkami žalované směřujícími proti výši úroku či roční procentní sazby nákladů.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (a i kdyby uzavřena byla, tak s ohledem na její absolutní neplatnost), je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované ve výši 26 749 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již právnímu předchůdci žalobkyně plnila částkou 14 919,35 Kč. Bezdůvodné obohacení na její straně tak přetrvává v částce 11 829,65 Kč. Proto soud výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku a ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II zamítl. Žalobkyni nevzniklo ani právo na zákonné úroky z prodlení z přiznané částky, jelikož žalovaná se nemohla dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Platí-li tento závěr v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, mělo by totéž (a tím spíše) platit i pro případ, kdy žalobce tvrdící uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ani neprokáže uzavření této smlouvy.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, nárok na jejich náhradu v částce 4 115,77 Kč. Žalovaná byla v řízení procesně úspěšnější. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované zohlednil soud nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 (dále viz např. usnesení téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně žádala kromě jistiny ve výši 29 041,82 Kč též zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 041,82 Kč od 2. 4. 2024 do zaplacení; zákonný úrok z prodlení odpovídal ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (14. 3. 2025) částce 4 072,41 Kč. Celkem tedy žalobkyně žádala 33 114,23 Kč (29 041,82 Kč + 4 072,41 Kč). Úspěšná byla co do částky 11 829,65 Kč, tj. 35,72 %, zatímco žalovaná co do částky 21 284,58 Kč, tj. 64,28 %. Rozdíl procesního úspěchu žalobkyně a procesního úspěchu žalované odpovídá 28,56 % a právě v tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony učiněné do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve vztahu k úkonům učiněným v roce 2025 (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Při stanovení tarifní hodnoty, která je určující pro výpočet odměny za jeden úkon právní služby, soud aplikoval § 8 odst. 1 a. t. Tarifní hodnota odpovídá žalované jistině 29 041,82 Kč. Odměna za jeden úkon počítaná z této částky činí dle § 7 bodu 5 a. t. částku 2 300 Kč (pro obě rozhodná znění a. t.). Právní zástupce žalované vykonal celkem tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], podání odporu včetně jeho odůvodnění [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a účast na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.], z nichž pouze účast u jednání spadá do roku 2025 (což je v tomto případě rozhodující jen pro výpočet dalších položek, nikoli odměny). Soud nemůže akceptovat odpor a jeho odůvodnění jako dva samostatné úkony, jak ve vyčíslení nákladů požaduje žalovaná. Argumentace obsažená ve vyjádření mohla být již součástí odporu. Pokud se tak nestalo, aniž by bylo rozhodné, z jakého důvodu (např. kvůli převzetí zastoupení krátce před uplynutím lhůty k podání odporu), nelze to klást k tíži žalobkyně. Obdobně by nebylo možno přiznat samostatně (dvakrát) odměnu za blanketní odvolání a jeho následné doplnění. To, že odpor na rozdíl od odvolání nemusí být odůvodněn, dle soudu nehraje roli. Odměna za tři úkony je dána částkou 6 900 Kč (3 x 2 300). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t., a to ve výši 300 Kč u dvou úkonů vykonaných v roce 2024 a 450 Kč u jednoho úkonu vykonaného v roce 2025, celkem 1 050 Kč. V souvislosti se soudním jednáním a cestou z , adresa, (sídlo advokátní kanceláře) do , adresa, a zpět vznikly právnímu zástupci žalované cestovní výdaje. K jízdě o celkové délce 292 km (2 x 146 km) bylo použito vozidlo Škoda Superb s kombinovanou spotřebou benzinu automobilového 10,2 l/100 km (osvědčení o registraci vozidla na č. l. 128). Při ceně benzinu automobilového 95 oktanů (soud vychází z údaje v doloženém osvědčení o registraci vozidla, nikoli z tvrzení žalované o palivu BA 98) ve výši 35,80 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. (nikoli vyhlášky č. 398/2023 Sb., dle níž postupovala žalovaná) činí náhrada za pohonné hmoty 1 066,27 Kč (spotřeba 29,784 l x 35,80 Kč). Při náhradě ve výši 5,80 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí náhrada za amortizaci 1 693,60 Kč (292 km x 5,80 Kč). V souvislosti s účastí u soudního jednání dále náleží náhrada za čas strávený cestou z , adresa, a zpět ve výši 8 x 150 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Součet uvedených položek činí 11 909,87 Kč. Žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,56 % z této částky, tj. 3 401,46 Kč. Právní zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty (osvědčení na č. l. 127), v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 714,30 Kč (0,21 x 3 401,46 Kč). Žalobkyně má tedy právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 115,77 Kč.

28. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.