9 C 24/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení a nákladem spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 11. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 20 000 Kč. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, což je patrné z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a předsmluvním informacím i z navazujících úkonů žalovaného, zejména ze zaslání verifikační platby. Žalovaný měl dle smlouvy hradit měsíční splátky ve výši 4 000 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Nedodržel však splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024. Nehradil ani po dvou zaslaných upomínkách, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 20 000 Kč představující jistinu úvěru (na jistinu žalovaný ani částečně neplnil), zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky (s odkazem na smluvní ujednání).

2. Podáním doručeným soudu dne 17. 6. 2025 (č. l. 59-64) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného poukázala na listinu Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Uvedla, že si od žalovaného vyžádala občanský průkaz, druhý doklad totožnosti, kompletní výpis z bankovního účtu za poslední tři měsíce a dodatečný doklad o příjmech. Dále si opatřila výpisy z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku a registru SOLUS. Průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce činil 28 025 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) neměl, splátka poskytovaného úvěru činila 4 000 Kč. Finanční zůstatek žalovaného byl vypočítán na částku 19 025 Kč. Dále žalobkyně obsáhle popisuje metodiku zkoumání úvěruschopnosti, aniž by ji aplikovala na případ žalovaného. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně obsáhle citovala z čl. X smlouvy o úvěru. Dále poukázala na autorizační doložku obsahující IP adresu, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo, ze kterého byl kód potvrzen. Autorizační doložka je neoddělitelně spjata s vyhotovením smlouvy o úvěru a předsmluvních informací ve formátu PDF, tedy způsobem neumožňujícím jakékoli narušení integrity podepsaného dokumentu. Celý kontraktační proces vychází z předpokladů zákona č. 253/2008 Sb. Klient zasílá kopii průkazu totožnosti a alespoň jednoho dalšího podpůrného dokladu. Prokáže existenci bankovního účtu vedeného na své jméno (výpis z bankovního účtu). První platba je zasílána z tohoto účtu (tzv. verifikační platba). Dále žalobkyně podmiňuje uzavření smlouvy i autorizací prostřednictvím unikátního kódu a smluvní dokumentaci opatřuje autorizační doložkou. Žalobkyně dále sdělila (resp. na dotaz soudu potvrdila), že žalovaný uhradil celkem 24 000 Kč v 6 splátkách po 4 000 Kč. Jednalo se o splátky 1–6 dle splátkového kalendáře splatné v měsíci listopadu 2023 až dubnu 2024, vždy k 15. dni v měsíci.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 9. 4. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 14. 4. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 24. 4. 2025 (čtvrtek). Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, , žalovaný si ji nevyzvedl a k jejímu doručení fikcí došlo ke dni , datum, (čtvrtek). Žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným dne , datum, (č. l. 48).

5. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

6. Dle Předsmluvních informací ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (č. l. 8-10), včetně Tabulky umoření (č. l. 10v), má být mezi žalobkyní a žalovaným sjednán úvěr ve výši 20 000 Kč, který má být vyplacen na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“). Žalovaný bude povinen uhradit celkovou částku 68 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 000 Kč; současně s poslední splátkou úroku je splatná celá jistina úvěru ve výši 20 000 Kč. V levém horním rohu dokumentu (č. l. 8) se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.

7. Dle Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 13-16) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč vyplacením na účet žalovaného (čl. 4.3). Žalovaný se zavázal uhradit vedle poskytnutého úvěru (20 000 Kč) také úrok v celkové výši 48 000 Kč. Celková dlužná částka tak měla činit 68 000 Kč (čl. 4.9). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 791,61 % (čl. 4.6), zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 20 % (čl. 4.5). Měla být hrazena formou 12 měsíčních splátek. Splátkami ve výši 4 000 Kč měsíčně měl být hrazen úrok, současně s poslední splátkou úroku měla být uhrazena též celá jistina (čl. 5.1). V čl. 5.4 smlouvy bylo sjednáno, že písemné upomínky k úhradě dlužné částky jsou zpoplatněny částkou 500 Kč. Čl. II smlouvy o úvěru je věnován úvěruschopnosti žalovaného. Dle něj si žalobkyně vyžádala od žalovaného doklady totožnosti a kompletní výpis z účtu na jméno žalovaného. Dále je uvedeno, jaké dokumenty může žalobkyně v individuálních případech požadovat. Taktéž je konstatováno, že měla k dispozici výpis z insolvenčního rejstříku, z databáze odcizených dokladů, z centrální evidence exekucí, z registru SOLUS a z registru REPI. V podrobnostech odkazuje na přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru. V levém horním rohu dokumentu (č. l. 22) se nachází autorizační doložka – identifikátory a časový klíč, konkrétně IP adresa, datum podpisu, čas podpisu, SMS kód a telefonní číslo.

8. Dle e-mailové komunikace účastníků (č. l. 65-66) zaslala žalobkyně žalovanému dne , datum, v čase 9:05:58 přístupové údaje do klientského účtu, kde nalezne smluvní dokumentaci. Žádala jej o její prostudování a zaslání případných výhrad. Pokud bude s návrhem souhlasit, může smlouvu v klientském účtu rovnou uzavřít. Jako příloha tohoto e-mailu jsou zasílány instrukce ke zřízení inkasa a k zaslání verifikační platby. V e-mailu ze dne , datum, z času 11:48:59 děkuje žalobkyně za podpis smluvní dokumentace a v příloze zasílá předsmluvní informace. Úvěr má být vyplacen po nastavení souhlasu s inkasem a zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč.

9. Žalobkyně předložila též kopii občanského průkazu (č. l. 67) a řidičského průkazu (č. l. 95) žalovaného.

10. Dle Přílohy č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 17-19) byl žalovaný svobodný, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti, byla zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , jeho měsíční příjem činil 28 025 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky (mikro úvěry) 0 Kč, neměl záznam v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS (výsledek lustrace je na č. l. 88), v AML a AML/CFT, v insolvenčním rejstříku (výsledek lustrace je na č. l. 91) ani v databázi odcizených dokladů, dle registru platebních informací (REPI) byl vyhodnocen jako vysoce rizikový klient, dle interní databáze žalobkyně byl úvěrovatelný. V části věnované skóringu spotřebitele je uvedeno výsledné skóre „vyšší bonita“. Dále příloha obsahuje metodiku a interní pravidla pro posuzování úvěruschopnosti.

11. Dle Výplatních listů žalovaného (č. l. 92-94) u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , činila jeho čistá mzda za červenec 2023 částku 29 045 Kč, za srpen 2023 částku 30 020 Kč a za září 2023 částku 27 440 Kč.

12. Dle Výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2023 (č. l. 68-85), které předložila žalobkyně, činil za červenec 2023 (č. l. 81-85) počáteční zůstatek 3 746,99 Kč, konečný zůstatek 2 519,73 Kč. V tomto měsíci žalovaný čerpal hned několik spotřebitelských úvěrů – dne , datum, částku 1 658,11 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 302 Kč od , právnická osoba, , (opět) dne , datum, částku 2 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 5 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 4 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 2 000 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, částku 3 000 Kč od , právnická osoba, Za měsíc srpen 2023 (č. l. 74-79) činil počáteční zůstatek 2 519,73 Kč a konečný zůstatek 5 843,03 Kč. I v tomto měsíci žalovaný pokračoval v čerpání spotřebitelských úvěrů – dne , datum, částku 3 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 7 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 4 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 2 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 85 000 Kč (!) od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 924 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 5 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 3 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 2 000 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, částku 5 000 Kč od , právnická osoba, Za měsíc září 2023 (č. l. 68-73) činil počáteční zůstatek 5 843,03 Kč a konečný zůstatek 2 565,42 Kč. Žalovaný čerpal tyto spotřebitelské úvěry – dne , datum, částku 1 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 3 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 754,13 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 19 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 320 Kč od , právnická osoba, . a dne , datum, částku 13 000 Kč od , právnická osoba, .

13. Dle Výpisu z účtu žalovaného za měsíc říjen 2023 (č. l. 52-56), který si soud vyžádal od , právnická osoba, , byla na tento účet připsána dne , datum, částka 20 000 Kč z účtu č. , č. účtu, (dále jen „účet žalobkyně“). V tomto měsíci žalovaný dále čerpal tyto spotřebitelské úvěry (kromě úvěru od žalobkyně) – dne , datum, částku 5 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 15 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 1 750,35 Kč od , právnická osoba, a dne , datum, částku 695 Kč od , právnická osoba, .

14. Dle Detailu pohybu – Okamžité příchozí platby (č. l. 12) byla dne , datum, převedena částka 1 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně se zprávou pro příjemce: „Tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, “ a poznámkou „, jméno žalovaného, “.

15. Dle Detailu pohybu – Bezhotovostní platby (č. l. 11) byla dne , datum, převedena částka 20 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného se zprávou pro příjemce „CFIG úvěr“ a poznámkou „, jméno žalovaného, úvěr“.

16. Dle Upomínky č. 1 ze dne 20. 5. 2024 (č. l. 6) je žalovaný vyrozumíván žalobkyní o tom, že pravidelná splátka pohledávky ze smlouvy o úvěru v celkové výši 4 000 Kč se splatností dne 15. 5. 2024 nebyla dosud uhrazena. Je vyzýván k úhradě jednak dlužné splátky ve výši 4 000 Kč, jednak poplatku (sankce) za upomínku ve výši 500 Kč. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne 20. 5. 2024 (č. l. 7), jímž měla být tato upomínka zaslána na adresu , e-mail, uvedenou ve smlouvě o úvěru u žalovaného.

17. Dle Upomínky č. 2 ze dne 5. 6. 2024 (č. l. 21) žalovaný neuhradil splátku ve výši 4 000 Kč splatnou dne 15. 5. 2024 ani po 1. upomínce. Žalobkyně jej upozorňuje na riziko zesplatnění úvěru. Žádá úhradu dlužné splátky a poplatku (sankce) 2 x 500 Kč za upomínku č. 1 a 2. Žalobkyně dále předložila e-mail ze dne 5. 6. 2024 (č. l. 22), jímž měla být tato upomínka zaslána na adresu , e-mail, uvedenou ve smlouvě o úvěru u žalovaného.

18. Dle Předžalobní výzvy a zesplatnění úvěru ze dne 21. 10. 2024 (č. l. 20) sděluje žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce, že v souladu s čl. 5.5 smlouvy o úvěru přistoupila k jeho zesplatnění a žádá zaplacení celkové částky 46 254,19 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 24) byla výzva odeslána dne 21. 10. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 20 000 Kč, a to dne , datum, bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit kromě jistiny ve výši, Anonymizováno, 20 000 Kč též úrok ve výši 48 000 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 791,61 % (čl. 4.6), zápůjční úroková sazba byla sjednána jako měsíční a odpovídala 20 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 68 000 Kč měl žalovaný uhradit 12 měsíčními splátkami po 4 000 Kč splatnými v období od listopadu 2023 do října 2024 vždy k 15. dni v měsíci. Částkou 4 000 Kč měsíčně měl být umořován úrok. S poslední splátkou na úrok splatnou dne 15. 10. 2024 měla být uhrazena i celá jistina ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uhradil 6 splátek splatných v listopadu 2023 až dubnu 2024, celkem tedy 24 000 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici mimo jiné výpisy z účtu žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2023, které soudu předložila. Z těchto výpisů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal v měsíci červenci 2023 spotřebitelské úvěry v celkové výši 19 460,11 Kč, v měsíci srpnu 2023 v celkové výši 119 924 Kč (zejména 85 000 Kč od , právnická osoba, ) a v měsíci září 2023 v celkové výši 42 574,13 Kč; za uvedené tři měsíce celkem se jednalo o částku 181 958,24 Kč. Kromě toho čerpal v měsíci říjnu 2023 (ještě před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně) úvěry v celkové výši 22 445,35 Kč. Žalobkyně tak úvěr poskytla v situaci, kdy věděla, že žalovaný je již zatížen mnoha dalšími spotřebitelskými úvěry.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 6. 1. 2023 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

25. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně měla k dispozici mimo jiné výpisy z účtu žalovaného za měsíce červenec, srpen a září 2023, z nichž musela seznat, že žalovaný opakovaně čerpá spotřebitelské úvěry (jak je podrobně rozepsáno shora). Jde o typický případ tzv. dluhové spirály. Je s podivem, že žalobkyně ani jeden dluh žalovaného v rámci posouzení úvěruschopnosti nezmiňuje. Výsledek lustrace v registru platebních informací (REPI) zněl „vysoce rizikový klient“. Pokud by se žalobkyně řídila metodikou, kterou obsáhle popisovala (viz např. část věnovaná ohodnocení závazků spotřebitele na č. l. 62), nikdy by úvěr poskytnout nemohla. Žalobkyně z jí dostupných informací musela mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

26. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

27. Je-li smlouva absolutně neplatná, nevznikly žalobkyni žádné nároky, které měla smlouva založit (úrok, poplatek za upomínky); mohla by mít toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ani ten však není dán (viz dále).

28. Již tento závěr postačuje k zamítnutí žaloby. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (což se nestalo), žaloba by přesto úspěšná nebyla s ohledem na ujednání o úroku ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně.

29. Podle § 1812 odst. 2 věty první o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

30. Na ujednání o úroku z úvěru (úrok je cenou poskytnutých peněz) se nevztahuje kritérium poctivosti ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z., je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

31. Podle § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

32. Od toho je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy, které samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

33. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v říjnu 2023. Dle údajů České národní banky činila v říjnu 2023 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) za účelem spotřeby (včetně kontokorentu, běžného účtu a karet) se splatností do 1 roku včetně 18,28 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší (s ohledem na vyšší rizikovost). V daném případě však (při sazbě 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně) mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu srov. závěry Soudního dvora Evropské unie, který v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, C-618/10, uvedl, že „článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové úpravě členského státu (…), jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule“. Ke shodným závěrům dospěl i v rozsudku ze dne 7. 11. 2019, C-349/18 až C-351/18.

34. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ujednání o úroku v daném případě oddělitelné není. Je nepředstavitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. Žalobkyně navíc sjednávala úvěrovou smlouvu s vědomím, že výše úroku je nemravná (vystupuje jako žalobkyně v mnoha soudních řízeních a musí vědět, jak se soudy k výši úroků, které se spotřebiteli sjednává, staví). V takovém případě by nemělo být ustanovení § 576 o. z. o částečné neplatnosti vůbec aplikovatelné. Jeho hypotéza totiž předpokládá, že osoba, která právní jednání činí a jíž je částečná neplatnost ku prospěchu, o neplatnosti neví [viz část ustanovení „(…) rozpoznala-li by strana neplatnost včas“]. Smlouva o úvěru je proto neplatná jako celek.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Jsou dány hned dva důvody absolutní neplatnosti smlouvy jako celku – poskytnutí úvěru navzdory důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet a ujednání o výši úroku, které je v rozporu s dobrými mravy. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila (20 000 Kč), tak představovalo bezdůvodné obohacení na jeho straně. Žalovaný však již žalobkyni uhradil 24 000 Kč. Žalobkyně tyto úhrady nesprávně započetla na neplatně sjednaný úrok. Měly být započteny na pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které žádá od 5. 11. 2024. V té době již žalovaný bezdůvodné obohacení zcela vydal (dokonce poskytnutou částku „přeplatil“), což plyne i z tvrzení žalobkyně, že se žalovaný dostal do prodlení (až) se splátkou splatnou dne 15. 5. 2024 a že předchozích 6 uhradil. Samozřejmě nevzniklo ani právo na zaplacení poplatku (sankce) za upomínky, který byl sjednán v absolutně neplatné smlouvě. Upomínky byly navíc zasílány v době, kdy žalovaný žalobkyni již nic nedlužil.

37. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I).

38. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Plný procesní úspěch je na straně žalovaného. Ten však zůstal zcela nečinný, žádné náklady mu nevznikly, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).