9 C 244/2023

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: název zainteresované společnosti , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 adresa zainteresované osoby advokátem jméno PFO adresa proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený datum adresa zainteresované osoby o zaplacení 32.363,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci , částka, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce , částka, , zákonném úroku z prodlení z částky , částka, ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaném úroku ve výši , částka, , částce , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhal zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , smluvní pokuty , částka, a nákladů řízení. Dle žaloby uzavřeli žalovaný a , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly předpisy splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy žalovaný převzal hotovost ve výši , částka, a převzetí potvrdil podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr spolu se souhrnnými poplatky za dobu trvání v celkové výši , částka, , spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatcích za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasních poplatcích vrátit do , datum, , ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . Smlouva byla uzavřena na žádost žalovaného, poté co v žádosti uvedl údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů, finanční situaci domácnosti, měsíčních výdajích, ostatních závazcích a žádost spolu s doklady předložil k posouzení bonity. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinnostech plynoucích z úvěrové smlouvy získal žalovaný ve formuláři pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru. Žalovaný sjednané splátky neplatil řádně a včas, uhradil pouze , částka, a dostal se do prodlení s úhradou částky , částka, , představující součet jistiny , částka, a smluvního příslušenství , částka, . Závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn, splatnost nastala , datum, , s poslední sjednanou splátkou. Dne , datum, původní věřitel a žalobce uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a , datum, dílčí smlouvu, s účinností od , datum, , jejíž součástí byla dle seznamu pohledávek i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobce po zvážení všech okolností požadoval nesplacenou jistinu , částka, , nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok , částka, , nesplacený poplatek za poskytnutý úvěr , částka, , nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru , částka, , nesplacený inkasní poplatek , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, .

2. Okresní soud v , adresa, vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobě vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.

4. Ve věci se konalo , datum, ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.

5. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě listinných důkazů předložených žalobcem, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav6. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a dílčí smlouvy, s dohodou o úplatě uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem dne , datum, resp. , datum, , účinné od , datum, a potvrzení o provedené transakci z , datum, byla prokázána aktivní legitimace žalobce.

7. Ze žádosti žalovaného o úvěr „, název, “ z , datum, bylo zjištěno, že žalovaný žádal o poskytnutí částky , částka, , uvedl svůj měsíční příjem , částka, , náklady na bydlení a energie , částka, , náklady na dopravu , částka, , celkové výdaje , částka, a jiné výdaje , částka, . O verifikaci těchto údajů nepředložil žalobce žádný důkaz.

8. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, z , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byla , datum, poskytnuta částka , částka, v hotovosti a žalovaný podpisem smlouvy převzetí této částky potvrdil. Podle smlouvy se žalovaný zavázala zaplatit věřiteli poplatek za zápůjčku v celkové výši , částka, , tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku , částka, , ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , s poslední splátkou , datum, . , právnická osoba, případ porušení smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

9. Dle tvrzení žalobce žalovaný věřiteli zaplatil , částka, .

10. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (§ 2395 o. z.)

11. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; nezurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. (§ 2398 o. z.)

12. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (§ 2399 o. z.)

13. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaná jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne , datum, , podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“17. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, . V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“18. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a žaloba na plnění z úvěrové smlouvy tedy není důvodná. Soud vycházel z prokázaného převzatí částky , částka, žalovaným od právního předchůdce žalobce a tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil , částka, . Obsah smlouvy o úvěru a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, jak uvedeno shora. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne , datum, , C-679/18). Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku, ale především ověřením údajů žalovaného o jeho osobních, majetkových, výdělkových poměrem, příjmech a nákladech jeho domácnosti, počtu vyživovacích povinnosti a dalších závazcích a spokojil se pouze s tvrzením žalovaného a ověřením jeho tvrzení o příjmech ze zaměstnání, aniž by zkoumal faktickou finanční a majetkovou situaci rodiny žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) a žalobu proto shledal důvodnou pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal plněním bez právního důvodu. Rozhodl proto o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (, částka, – , částka, ), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

21. Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na zaplacení , částka, (19.309,91–9.000) a částky představující příslušenství pohledávky z úvěru, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a smluvní pokutu , částka, nevznikl a soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul. (výrok II. tohoto rozsudku)

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalobce z více než 50 % neúspěšný a žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).23. , adresa, k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.