9 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 53 915,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 000 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 915,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 915,88 Kč od 26. 5. 2023 do 25. 4. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 915,88 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 33 000 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 9. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 33 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalobkyně se vyjádřila k procesu uzavření smlouvy. Žalovaný se nejprve zaregistroval na webových stránkách www., Anonymizováno, zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace odeslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti byl žalovanému zaslán návrh úvěrové smlouvy. Podpis žalovaného na smlouvě je nahrazen unikátním SMS kódem, který obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na sdělené telefonní číslo. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Nevznikly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit. Žalobkyně výslovně uvádí, že žádné důkazy k posouzení úvěruschopnosti nenavrhuje. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný neplnil ani částečně. V tomto řízení se žalobkyně domáhala zaplacení částky 53 915,88 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 33 000 Kč a neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 20 915,88 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 915,88 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, jelikož úvěr byl splatný 25. 5. 2023.

2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 22. 4. 2025 [v souladu s § 45 odst. 2 a § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] do datové schránky fyzické osoby. Téhož dne se oprávněná osoba přihlásila do datové schránky a zpráva byla doručena. Žalovaný však nereagoval. Předvolání k ústnímu jednání (doručované také do datové schránky) bylo doručeno dne , datum, . Žalovaný se však k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným dne 24. 6. 2025 (č. l. 38). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k ústnímu jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 30) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni poučit dle § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. na nařízeném jednání k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila. V neposlední řadě je třeba uvést, že žalobkyně již v samotném návrhu uvedla, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenavrhuje „žádných dalších důkazů“ (aniž by jakékoli navrhla).

4. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 10-13), která měla být uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, se úvěrující zavázala poskytnout úvěr ve výši 33 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit kromě jistiny úvěru též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 915,88 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 4 670 Kč se splatností první splátky dne 25. 6. 2022. V podpisové části smlouvy je u jména a příjmení žalovaného SMS kód , hodnota, . Soud považuje za nadbytečné poukazovat na jednotlivá ustanovení smlouvy s ohledem na závěry dále uvedené.

6. Dle Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (č. l. 6-7) činí celková výše částky, již má žalovaný uhradit, 56 042 Kč. Doba trvání (splatnost) úvěru je 12 měsíců, měsíční splátka činí 4 670 Kč. Na konci dokumentu je u jména a příjmení žalovaného číslo jeho občanského průkazu a SMS kód , hodnota, .

7. Dle Sdělení , právnická osoba, ze dne 4. 6. 2025 (č. l. 35) na dotaz soudu (č. l. 30) byl žalovaný v období od , datum, do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“). Uvedená banka současně sdělila, že dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 33 000 Kč z účtu č. , č. účtu, (dále jen „účet právní předchůdkyně žalobkyně“) se zprávou pro příjemce „Zápůjčka , hodnota, “.

8. Dle Potvrzení o platbě ze dne , datum, (č. l. 8) byla dne , datum, provedena platba z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného ve výši 33 000 Kč se zprávou pro příjemce „Zápůjčka , hodnota, “.

9. Dle Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 5) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a přílohy k této smlouvě (č. l. 16) byla na žalobkyni postoupena též pohledávka za žalovaným specifikovaná jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného, číslem smlouvy (, hodnota, ) a postoupenou částkou (53 915,88 Kč).

10. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2024 (č. l. 14) měla právní předchůdkyně žalobkyně oznámit žalovanému postoupení pohledávky. Dle podacího lístku (č. l. 9) bylo oznámení zasláno dne 15. 3. 2024 na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ; viz lustrace v ISZR na č. l. 25).

11. Dle Výzvy k úhradě ze dne 15. 3. 2024 (č. l. 14v) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 88 355,35 Kč sestávající z „neuhrazené jistiny“ ve výši 72 674,35 Kč (přestože v oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 14 je u téže částky uvedeno, že sestává z neuhrazené jistiny, poplatku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) a nákladů právního zastoupení ve výši 15 681 Kč. Dle podacího lístku (č. l. 9) byla výzva zaslána dne 15. 3. 2024 na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ). Výzva byla zjevně zasílána současně s oznámením o postoupení pohledávky (viz předchozí odstavec).

12. Dle Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 26) byl žalovanému dne 22. 4. 2025 doručen do datové schránky fyzické osoby návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (ten vydán nebyl – viz odůvodnění na č. l. 21) s výzvou k vyjádření; k doručení došlo tak, že se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba (nikoli fikcí).

13. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, částku 33 000 Kč (sdělení banky, výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný dosud neplnil ani částečně. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně; pokud žalovaný plnil, měl to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese on. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (dílčí smlouva o postoupení a její příloha). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány (společně) dne 15. 3. 2024 na tehdejší adresu jeho trvalého pobytu (podací lístek). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispozice žalovaného dne 22. 4. 2025, kdy mu byl doručen do jeho datové schránky (potvrzení o doručení).

14. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 30), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení SMS kódu v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalovanému, zda měl v té době k dispozici předložené znění (návrhu) smlouvy a zda SMS kódem smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil (není prokázáno, jak, kdy a kým byl kód na smlouvu o úvěru připojen). Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení (zejména k příjmové a výdajové straně rozpočtu žalovaného před poskytnutím úvěru). Žalobkyně navíc již v návrhu sdělila, že žádné další důkazy k této otázce (aniž by navrhla jakékoli) nenavrhuje. V neposlední řadě nemá soud za prokázané, že by bylo žalovanému doručeno oznámení o postoupení pohledávky (bylo prokázáno jen jeho odeslání; na posouzení věci to však nemá vliv).

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalovanému oznámení o postoupení pohledávky doručeno (resp. že by došlo do sféry jeho vlivu), aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou. V ní jsou uvedeny postoupené pohledávky, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným. Soud považuje smlouvu o postoupení za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

18. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

19. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

20. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

21. I kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

27. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu na vydání EPR pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na výzvu soudu nic nedoplnila.

28. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena krátce před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. na závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 33 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani částečně, proto mu soud uložil uhradit částku 33 000 Kč (výrok I).

35. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 22. 4. 2025, kdy mu byl do datové schránky doručen návrh na vydání EPR (č. l. 26). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu). Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 22. 4. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 25. 4. 2025 a od 26. 4. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data doručení návrhu na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2025 (12 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (15 %).

36. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek za poskytnutí úvěru). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 915,88 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 15 % ročně z částky 53 915,88 Kč od 26. 5. 2023 do 25. 4. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 915,88 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 26. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % ročně (rozdíl sazby uplatňované a přiznané) z částky 33 000 Kč od 26. 4. 2025 do zaplacení.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 53 915,88 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 26. 5. 2023 do zaplacení; ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (30. 6. 2025) činí požadovaný úrok 16 994,58 Kč. Celkem tak žalobkyně požadovala (ke dni vyhlášení rozsudku) částku 70 910,46 Kč. Úspěšná byla co do částky 33 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 26. 4. 2025 do zaplacení; ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činí přiznaný úrok 716,05 Kč. Její úspěch tak činil 47,55 %. Žalovaný, který byl úspěšnější, však zůstal zcela nečinný, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. I kdyby (při stejném výsledku řízení) aktivní byl, soud by s ohledem na nepatrný rozdíl úspěchu každé ze stran náhradu nákladů nepřiznal. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.