9 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 29 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 695,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 777 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 578 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 1. 2024 do 10. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně z částky 25 000 Kč od, Anonymizováno, 11. 1. 2025 do zaplacení a částky 4 125 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 812,88 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 23. 5. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právní předchůdce žalobkyně, “; usnesením na č. l. 83 soud připustil, aby na místo uvedené společnosti vstoupila do řízení aktuální žalobkyně; není-li výslovně uvedeno jinak, užívá soud v tomto odůvodnění „žalobkyně“ bez rozlišení, zda jde o , právní předchůdce žalobkyně, , nebo aktuální žalobkyni), uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne , datum, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla , právnická osoba, žalovanému částku 25 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný o úvěr požádal na webových stránkách , webová adresa, , kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. Ze svého účtu provedl tzv. verifikační platbu, která slouží k prokázání jeho totožnosti i k dokončení žádosti o úvěr. Při dokončení žádosti obdržel předsmluvní informace se shrnutím veškerých parametrů úvěru. Při zaslání verifikační platby odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky i text smlouvy o úvěru; veškeré dokumenty mu byly zaslány na sdělený e-mail. Součástí schvalovacího procesu je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI) a prověřování bonity. Žádost o úvěr byla schválena a částka 25 000 Kč byla vyplacena na účet, ze kterého žalovaný zaslal verifikační platbu. Žalovaný měl zaplatit částku 29 677 Kč s příslušenstvím do 22. 7. 2023. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na , právní předchůdce žalobkyně, ke dni , datum, . Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku ve výši 4 677 Kč, paušální náhrady za upomínání ve výši 100 Kč (dvě naposled uvedené položky uvádí žalobkyně v petitu návrhu souhrnně pod částkou 4 777 Kč jako kapitalizovaný úrok), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 695,21 Kč za období od 23. 7. 2023 do 4. 1. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 578 Kč (2 x 72 Kč za telefonický hovor a 2 x 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného dlužníka). Dosud uvedené je v rámci návrhu na vydání EPR uplatněno jako nárok 1. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 125 Kč za období od 23. 7. 2023 do 4. 1. 2024; má se jednat o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, a to po „revizním přepočtu“. Smluvní pokutu uplatnila žalobkyně v rámci návrhu na vydání EPR jako nárok 2. Výzvou ze dne 29. 4. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. Návrh byl podán u Okresního soudu v , adresa, , který vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Prostějově (usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

3. Podáním doručeným soudu dne 9. 3. 2026 (č. l. 99-101) žalobkyně doplnila na výzvu soudu (č. l. 91) svá žalobní tvrzení. Až v tomto doplnění uvedla, že , právnická osoba, uzavřela s žalovaným celkem 15 dodatků ke smlouvě o úvěru ve dnech , datum, (dodatek č. 1), , datum, (dodatek č. 2), , datum, (dodatek č. 3), , datum, (dodatek č. 4), , datum, (dodatek č. 5), , datum, (dodatek č. 6), , datum, (dodatek č. 7), , datum, (dodatek č. 8), , datum, (dodatek č. 9), , datum, (dodatek č. 10), , datum, (dodatek č. 11), , datum, (dodatek č. 12), , datum, (dodatek č. 13), , datum, (dodatek č. 14) a , datum, (dodatek č. 15), jimiž došlo k navyšování částky poskytnutého úvěru. K poskytnutí úvěru doložila výpisy z účtu. Žalovaný neplnil ani částečně. K uzavření smlouvy ve znění dodatků žalobkyně uvedla, že se tak stalo v elektronické podobě a že žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že prověřila (zřejmě měla na mysli , právnická osoba, , která měla úvěr poskytnout) výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) a dalších informačních zdrojů; výslovně uvádí interní databáze, insolvenční rejstřík a databázi neplatných dokladů, v nichž nebyly zjištěny žádné informace bránící poskytnutí úvěru. Jinak se žalobkyně omezila na zcela obecná konstatování a výklady bez jakéhokoli vztahu k žalovanému a jeho poměrům.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 19. 12. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 29. 12. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 8. 1. 2026. Shodně bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání, k doručení fikcí došlo ke dni , datum, .

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . Soud nerozhodl rozsudkem pro zmeškání, jak navrhoval právní zástupce žalobkyně, jelikož žalovaný nebyl v předvolání poučen o možnosti jeho vydání; soud předvolání s takovým poučením záměrně nezasílal, jelikož vydání rozsudku pro zmeškání v této věci by bylo v rozporu s hmotným právem (§ 153b odst. 3 ve spojení s § 99 odst. 2 o. s. ř.). V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil.

6. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

7. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 105-106), kterou měla uzavřít , právnická osoba, jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným, se úvěrující zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 1 900 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále jen jako „účet žalovaného“). Žalovaný měl zaplatit částku 2 370 Kč jednorázově ke dni 22. 7. 2023. V závěrečné části smlouvy je informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle a e-mailové adrese, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu. Součástí smlouvy měly být též Obchodní podmínky , právnická osoba, (č. l. 121-128). S ohledem na dále uvedené závěry by bylo nadbytečné se více zabývat obsahem smlouvy včetně obchodních podmínek.

8. Úvěr v původní výši 1 900 Kč měl být postupně navyšován celkem 15 dodatky ke smlouvě o úvěru, a to dle dodatku č. 1 ze dne , datum, (č. l. 118) na 2 100 Kč s celkovou částkou ke splacení 2 646 Kč, dle dodatku č. 2 ze dne , datum, (č. l. 119) na 2 300 Kč s celkovou částkou ke splacení 2 915 Kč, dle dodatku č. 3 ze dne , datum, (č. l. 120) na 11 300 Kč s celkovou částkou ke splacení 13 733 Kč, dle dodatku č. 4 ze dne , datum, (č. l. 107) na 11 600 Kč s celkovou částkou ke splacení 14 127 Kč, dle dodatku č. 5 ze dne , datum, (č. l. 109) na 11 900 Kč s celkovou částkou ke splacení 14 514 Kč, dle dodatku č. 6 ze dne , datum, (č. l. 108) na 12 300 Kč s celkovou částkou ke splacení 15 030 Kč, dle dodatku č. 7 ze dne , datum, (č. l. 110) na 13 100 Kč s celkovou částkou ke splacení 16 010 Kč, dle dodatku č. 8 ze dne , datum, (č. l. 111) na 14 000 Kč s celkovou částkou ke splacení 17 100 Kč, dle dodatku č. 9 ze dne , datum, (č. l. 112) na 15 000 Kč s celkovou částkou ke splacení 18 293 Kč, dle dodatku č. 10 ze dne , datum, (č. l. 113) na 15 200 Kč s celkovou částkou ke splacení 18 545 Kč, dle dodatku č. 11 ze dne , datum, (č. l. 114) na 15 400 Kč s celkovou částkou ke splacení 18 793 Kč, dle dodatku č. 12 ze dne , datum, (č. l. 115) na 15 600 Kč s celkovou částkou ke splacení 19 040 Kč, dle dodatku č. 13 ze dne , datum, (č. l. 117) na 16 100 Kč s celkovou částkou ke splacení 19 651 Kč, dle dodatku č. 14 ze dne , datum, (č. l. 116) na 16 500 Kč s celkovou částkou ke splacení 20 140 Kč a dle dodatku č. 15 ze dne , datum, (č. l. 104) na konečných 25 000 Kč s celkovou částkou ke splacení 29 677 Kč. V závěrečné části všech dodatků je informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle a e-mailové adrese, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu žalovaným pomocí kódu.

9. Z výpisů z běžného účtu , právnická osoba, soud zjistil, že tato společnost vyplatila na účet žalovaného v následujících dnech tyto částky: dne , datum, částky 1 900 Kč a 200 Kč, dne , datum, částku 200 Kč, dne , datum, částku 9 000 Kč, dne , datum, částku 300 Kč, dne , datum, částku 300 Kč, dne , datum, částku 400 Kč, dne , datum, částku 800 Kč, dne , datum, částku 900 Kč, dne , datum, částky 1 000 Kč a 200 Kč, dne , datum, částku 200 Kč, dne , datum, částku 200 Kč, dne , datum, částky 500 Kč a 400 Kč a dne , datum, částku 8 500 Kč, celkem tedy v žalobě tvrzených 25 000 Kč.

10. Z výpisu z účtu , právnická osoba, soud rovněž zjistil příchozí platbu (tzv. verifikační platbu) od žalovaného ve výši 0,10 Kč ze dne 7. 10. 2022 (č. l. 146); tato platba časově zjevně nijak nesouvisí s uzavřením tvrzené smlouvy ze dne , datum, a dodatků k ní.

11. Dle Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 25. 8. 2023 (č. l. 103) a podacího lístku ze dne 25. 8. 2023 (č. l. 102) odeslala , právnická osoba, žalovanému sdělení, že zesplatňuje úvěr a žádá zaplacení celkové částky 30 602 Kč.

12. Dle Společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 80-81), které učinily , právnická osoba, a , právní předchůdce žalobkyně, , mezi nimi byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek (č. l. 158) a dne , datum, dílčí smlouva o postoupení, jíž byly na , právní předchůdce žalobkyně, postoupeny pohledávky uvedené ve společném prohlášení. Je mezi nimi i pohledávka za žalovaným specifikovaná číslem smlouvy (, hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalovaného) a dlužnou částkou (33 927 Kč). Žalobkyně předložila též potvrzení o provedení transakce k úhradě úplaty za postoupení pohledávek (č. l. 160).

13. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024 ze strany , právnická osoba, jako postupitele (č. l. 148) i , právní předchůdce žalobkyně, jako postupníka a dle podacího archu ze dne 15. 1. 2024 bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru (označené číslem , hodnota, ) na adresu , adresa, . Součástí přípisu od , právní předchůdce žalobkyně, je i upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání (odchozí dopis 48 Kč, odchozí doporučený dopis 74 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč) a prominutí smluvního úroku nabíhajícího ode dne účinnosti postoupení pohledávky na , právní předchůdce žalobkyně, .

14. Dle Výzvy před podáním žaloby ze dne 29. 4. 2024 (č. l. 147, 150) vyzvala , právní předchůdce žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 33 927 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 5. 1. 2024 do 29. 4. 2024 ve výši 1 168,03. Dle podacího archu byla výzva zaslána dne 30. 4. 2024 na adresu , adresa, .

15. Dle Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 5. 2024 měly být v souvislosti s vymáháním pohledávky za žalovaným učiněny tyto úkony: ve dnech 7. 3. 2024 a 15. 3. 2024 telefonické hovory, ve dnech 20. 2. 2024 a 27. 2. 2024 cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného. Na výpisu je uvedeno, že byl pořízen z interního systému , právní předchůdce žalobkyně, . Tímto samotným výpisem však není a nemůže být prokázáno, že vypočtené úkony byly opravdu uskutečněny.

16. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 63-75) uzavřené mezi , právní předchůdce žalobkyně, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla na žalobkyni postoupena rovněž pohledávka za žalovaným specifikovaná v příloze smlouvy o postoupení na řádku č. 480 (č. l. 56) též číslem smlouvy o úvěru (, hodnota, )

17. Dle obálky typu I k doručování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 161) byla zásilka doručovaná na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ) uložena a připravena k vyzvednutí dne 7. 1. 2025.

18. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný obdržel na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od , právnická osoba, celkovou částku 25 000 Kč, a to celkem 16 platbami z , období, , jak jsou specifikovány shora. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, která výslovně uvedla, že žalovaný nic neuhradil. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu tíží žalovaného, který byl procesně nečinný. Pohledávka , právnická osoba, byla nejprve postoupena na , právní předchůdce žalobkyně, dle smlouvy ze dne , datum, , později (až v průběhu tohoto soudního řízení) společností , právní předchůdce žalobkyně, na žalobkyni dle smlouvy ze dne , datum, . Před podáním žaloby zaslala , právní předchůdce žalobkyně, žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu. Zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 7. 1. 2025.

19. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru a dodatky k ní ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 91), aby k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení potvrzovacích kódů a dalších údajů v podpisové části smlouvy o úvěru a dodatků nic nevypovídá o tom, zda byl tento kód zaslán žalovanému, zda jím právě žalovaný smlouvu v předkládaném znění odsouhlasil, jak jsou tyto údaje navázány na konkrétní dokument a jak je zajištěna jeho neměnnost. Soud dále nepřehlédl, že potvrzovací platba ve výši 0,01 Kč, která měla dle žalobních tvrzení sloužit jednak k ověření totožnosti žalovaného, jednak k dokončení žádosti o úvěr, byla uskutečněna dne 7. 10. 2022, ačkoli uzavření smlouvy o úvěru a jejích dodatků bylo tvrzeno (až) v období od , datum, do, Anonymizováno, , datum, . Žalobkyně v reakci na výzvu soudu pouze konstatovala uzavření 15 dodatků ke smlouvě o úvěru a předložila je, na výzvu k prokázání toho, že si strany právě toto sjednaly, nic nedoplnila a z nařízeného jednání se omluvila. Totéž platí o otázce úvěruschopnosti. Zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení (k tomu v podrobnostech níže). Soud dále nemá za prokázané, že , právní předchůdce žalobkyně, provedla mimosoudní úkony vymáhání pohledávky (telefonické hovory, osobní návštěvy žalovaného). I k prokázání této skutečnosti byla žalobkyně vyzvána společně s předvoláním k jednání.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána souhlasným prohlášením stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a další smlouvou o postoupení pohledávek. Mezi postoupenými pohledávkami je uvedena i pohledávka za žalovaným, která je řádně specifikována.

23. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

24. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si , právnická osoba, a žalovaný ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. I kdyby však smlouva (včetně dodatků k ní) uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by , právnická osoba, před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy i dodatků k ní; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi , právnická osoba, a žalovaným (pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy) by podléhal citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že , právnická osoba, splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V návrhu na vydání EPR pouze uvedla, že byly činěny kroky vedoucí k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, a zmínila nahlížení do registrů (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík). V doplnění žaloby tvrdí výsledky lustrací v interních databázích, insolvenčním rejstříku a registru neplatných dokladů. Žalobkyně netvrdí, jaký byl příjem žalovaného, z čeho plynul, jaké byly jeho měsíční výdaje včetně jejich skladby atd. Neuvádí žádné konkrétní informace o situaci žalovaného v době před poskytnutím úvěru.

35. Smlouva o úvěru měla byla uzavřena krátce po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by , právnická osoba, postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. na závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění , právnická osoba, ve prospěch žalovaného částkou 25 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti, proto mu soud uložil zaplatit 25 000 Kč. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 7. 1. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 161). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 7. 1. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 10. 1. 2025 a od 11. 1. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvu k plnění či jiné výzvy (u nich není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují návrh na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 1. pololetí roku 2025 (12 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (15 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

42. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, smluvní pokuta). V případě nároků spojených s mimosoudním vymáháním nebylo prokázáno ani jejich sjednání, ani provedení tvrzených úkonů. Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 9. 1. 2024 do 10. 1. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 3 % ročně (rozdíl sazby přiznané a žalobou uplatňované) z částky 25 000 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení. Dále soud musel zamítnout požadavek na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období předcházející prokázané splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

43. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 44 343 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 28 509,58 Kč (25 000 Kč na jistině a 3 509,58 Kč na zákonném úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), tj. 64,29 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 15 833,42 Kč, což odpovídá 35,71 %, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 28,58 %. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 193 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), a to jednak ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o úkony provedené do tohoto data, jednak ve znění účinném od 1. 1. 2025, jde-li o ostatní úkony (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která s účinností od 1. 1. 2025 novelizovala a. t.). Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby: v roce 2024 převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.] a návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.], v roce 2026 účast na jednání před soudem [§ 11 odst. 1 písm. g) a. t.]. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela náhrada nákladů řízení, doplnění žaloby ze dne 9. 3. 2026, jelikož tvrzení zde obsažená jednak mohla být uvedena již v návrhu, jednak byla i nadále nedostatečná. Ostatně sama žalobkyně za tento úkon v rámci vyčíslení nákladů řízení ani náhradu nepožaduje. Odměna za první tři úkony se stanoví podle § 14b a. t., jelikož se jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, jak soud ověřil ze systému ISAS. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 300 Kč, celkem 900 Kč, jelikož všechny tři úkony byly vykonány v roce 2024. Takto vyčíslila odměnu za první tři úkony i žalobkyně na jednání. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna za účast u jednání dne , datum, se stanoví dle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 a. t. a činí 2 300 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. V souvislosti se soudním jednáním a cestou z , adresa, do , adresa, a zpět vznikly právnímu zástupci žalobkyně cestovní výdaje. K jízdě o celkové délce 39 km bylo použito vozidlo Mercedes-Benz s kombinovanou spotřebou benzinu automobilového 6,1 l/100 km (dle doloženého osvědčení o registraci vozidla). Při ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 34,70 Kč/l dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za pohonné hmoty 82,55 Kč (spotřeba 2,379 l x 34,70 Kč). Při náhradě ve výši 5,90 Kč za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí náhrada za amortizaci 230,10 Kč (39 km x 5,90 Kč). V souvislosti s účastí u soudního jednání dále náleží náhrada za čas strávený cestou z , adresa, do , adresa, a zpět ve výši 2 x 150 Kč, celkem 300 Kč (§ 14 odst. 3 a. t.). Právní zástupce žalobkyně však na náhradě za pohonné hmoty, za amortizaci a za promeškaný čas požadoval toliko polovinu s ohledem na dvě po sobě jdoucí jednání u zdejšího soudu, což odpovídá částce 306,33 Kč [(82,55 + 230,10 + 300)/2]. Právní zástupce žalobkyně je společníkem společnosti s ručením omezením, která je plátcem daně z přidané hodnoty (plátcem DPH byl i dřívější právní zástupce , právní předchůdce žalobkyně, ), v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 893,83 Kč (0,21 x 4 256,33Kč). Náklady právního zastoupení na straně žalobkyně tak odpovídají částce 5 150,16 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 193 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 6 343,16 Kč. Žalobkyně má však právo na jejich náhradu pouze v rozsahu 28,58 %, tj. 1 812,88 Kč, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.

44. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.