9 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného fakticky bytem Adresa žalovaného o 27 456 Kč s příslušenstvím ve výroku I rozsudkem pro uznání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 999 Kč.

II. Soud stanovuje splatnost částky 16 999 Kč dle výroku I tak, že žalovaný je povinen ji uhradit v devíti měsíčních splátkách splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce (1. – 8. splátka po 2 000 Kč, 9. splátka ve výši 999 Kč), počínaje měsícem následujícím po právní moci výroků I a II tohoto rozsudku, a to po ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 269 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 23 268 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, dále částky 2 262 Kč, částky 100 Kč, částky 499 Kč a částky 1 327 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 21. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

2. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, a to tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 40 000 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč. První splátku měl uhradit 20. 11. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. Okamžik připsání verifikační platby na účet žalobkyně je okamžikem uzavření smlouvy. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 8. 2024. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny ve výši 23 268 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 23 268 Kč od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč od 27. 11. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 268 Kč od 28. 8. 2024 do zaplacení (vše dosud uvedené je v návrhu na EPR zahrnuto pod nárok 1), dále částky 2 262 Kč představující dlužné úroky ke dni podání žaloby (nárok 2), částky 100 Kč jako účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky (nárok 3), částky 499 Kč představující sjednanou smluvní pokutu pro případ prodlení (nárok 4) a částky 1 327 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 530 Kč od 28. 8. 2024 do 18. 10. 2024.

3. Společně s nařízením jednání soud žalobkyni dne , datum, vyzval (mimo jiné) k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výzva zůstala bez odezvy, z jednání se žalobkyně i její právní zástupce omluvili.

4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až na jednání konaném , datum, . Potvrdil, že od žalobkyně čerpal částku 27 500 Kč a uhradil částku 10 501 Kč (která se podává z tabulky umoření – viz dále), k úhradě tedy zbývá částka 16 999 Kč. Uvedl, že v době poskytnutí úvěru měl již dluhy ve výši asi 50 000 Kč. K výdajům (včetně dosavadních dluhů) žalobkyni před poskytnutím úvěru nic dokládat nemusel. Dlužnou částku by byl schopen splácet po, Anonymizováno, 1 500 Kč měsíčně, po vyrovnání dalších závazků i částkou vyšší. Popsal vývoj své majetkové situace od poskytnutí úvěru ze strany žalované dosud. Soud jej poučil dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že dosud nebyl a stále není schopen zaplatit dlužnou částku (jistinu). Žalovaný v poskytnuté lhůtě žádná tvrzení a důkazní návrhy nedoplnil, soudu však byly z úřední činnosti známy informace o soudních řízeních vedených u zdejšího soudu (viz dále).

5. Žalobkyně v reakci na stanovisko žalovaného navrhla po prvním jednání ve věci vydání částečného rozsudku pro uznání. Souhlasila se splátkami za podmínky, že výše 1. až 6. splátky nebude nižší než 1 500 Kč měsíčně a výše 7. až poslední splátky nebude nižší než 2 000 Kč měsíčně, přičemž v případě včasného neuhrazení některé ze splátek dojde ke ztrátě výhody splátek.

6. Na jednáních konaných ve dnech , datum, a , datum, provedl soud listinné důkazy, z nichž zjistil následující:- Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 11-13) měla žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož 2 500 Kč představovala „provize zprostředkovateli hrazená poskytovatelem na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli“. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 40 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 600 Kč. V části smlouvy s údaji o zákazníkovi (žalovaném) je uveden čistý měsíční příjem žalovaného 27 601 Kč, zaměstnavatel , právnická osoba, , výdaje na bydlení 5 000 Kč, druh bydlení u rodičů, počet vyživovaných osob 0, splátky dalších úvěrů 5 449 Kč. Totéž, jde-li o výdaje, se podává z listiny nazvané Výdaje spotřebitele (č. l. 15v). Ke smlouvě byly doloženy též Úvěrové podmínky (č. l. 19-20) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 32-34). Dle e-mailu ke schválení žádosti o úvěr bude smlouva uzavřena zaplacením částky 1 Kč na účet žalobkyně (č. l. 31). K této úhradě došlo dne , datum, (č. l. 30). Žalovaný učinil uzavření smlouvy nesporným.- Dle dvou potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, (č. l. 24 a 25) vyplatila žalobkyně částku 27 500 Kč na účet žalovaného dle smlouvy o úvěru (účet č. , č. účtu, ; dále jen „účet žalovaného“) a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele (, jméno FO, ).- Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne , datum, (č. l. 26) byly vyplněny údaje o číslu účtu žalovaného, číslu jeho občanského průkazu, o lustraci v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, dále o měsíčním příjmu (27 601 Kč), výdajích na bydlení (5 000 Kč), výdajích na dluhy (5 449 Kč), rozdílu mezi těmito příjmy a výdaji (17 251 Kč), počtu vyživovaných osob (0), normativních nákladech na bydlení (13 737 Kč), životním minimu (4 860 Kč) a nezabavitelné částce ( 12 398 Kč). K tomu byl doložen informativní výpis z katastru nemovitostí k jednotce č. , hodnota, zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, (č. l. 26v), prohlášení rodiče (, jméno FO, ) ze dne , datum, o tom, že žalovaný přispívá na bydlení částkou 5 000 Kč měsíčně (č. l. 27), výplatní doklady od zaměstnavatele , právnická osoba, za měsíce 7/2023 – čistá mzda 25 890 Kč) a 9/2023 – čistá mzda 30 991 Kč (č. l. 27v, 28), negativní výsledek lustrace v cribis.sk (č. l. 28v), negativní výsledek lustrace v insolvenčním rejstříku (č. l. 29) a negativní výsledek lustrace v REPI (č. l. 29v).- Dle upomínky ze dne 27. 7. 2024 (č. l. 7) upozornila žalobkyně žalovaného, že je v prodlení s hrazením splátek dle smlouvy o úvěru. Doklad o doručení či odeslání této upomínky nebyl doložen.- Dle zesplatnění pro smlouvu , hodnota, ze dne 27. 8. 2024 a výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 27. 8. 2024 (č. l. 17) žalobkyně úvěr zesplatnila z důvodu prodlení s úhradou splátek. Dle podacího lístku tento přípis odeslala na adresu trvalého pobytu žalovaného (č. l. 17v).- Dle tabulky umoření (č. l. 22) uhradil žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkovou částku 10 501 Kč. Úhradu této částky navíc žalovaný učinil nespornou.- Dle sdělení , právnická osoba, ze dne 30. 6. 2025 (č. l. 60) je majitelem účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru žalovaný. Právo nakládat s účtem má vedle žalovaného též paní , jméno FO, , nar. , datum, . Žalovaný na jednání uvedl, že se jedná o jeho matku. Současně uvedl, že částku čerpanou z úvěru od žalované použil (spotřeboval) on, nikoli jeho matka.- Dle výpisů z účtu žalovaného za období srpen až říjen 2023 (č. l. 63-65, 70-78), který si soud vyžádal společně s informacemi k účtu dle předchozí odrážky, činil za měsíc srpen 2023 počáteční zůstatek na účtu 800,61 Kč a konečný zůstatek 16 548,56 Kč, přičemž dne 5. 8. 2023 byla čerpána částka 10 000 Kč od , právnická osoba, , dne 10. 8. 2023 částka 2 400 Kč od , právnická osoba, , dne 14. 8. 2023 částka 2 000 Kč od , právnická osoba, a dne 31. 8. 2023 částka 40 000 Kč od , právnická osoba, . Za měsíc září 2023 činil počáteční zůstatek 16 548,56 Kč a konečný zůstatek 3 143,25 Kč, přičemž dne 18. 9. 2023 byla čerpána částka 1 600 Kč od , právnická osoba, , dne 20. 9. 2023 částka 1 000 Kč od , právnická osoba, , (znovu) dne 20. 9. 2023 částka 9 000 Kč od , právnická osoba, , dne 29. 9. 2023 částka 401 Kč od , právnická osoba, a dne 30. 9. 2023 částka 5 000 Kč od , právnická osoba, . V měsíci , měsíc, 2023 (tj. v měsíci poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně) činil počáteční zůstatek 3 143,25 Kč a konečný zůstatek 608,72 Kč, přičemž kromě úvěru od žalobkyně byla čerpána dne 6. 10. 2023 částka 2 x 5 000 Kč od , právnická osoba, , dne 16. 10. 2023 částka 5 000 Kč od , právnická osoba, , dne 17. 10. 2023 částka 2 800 Kč od , právnická osoba, a dne 20. 10. 2023 částka 5 000 Kč od , právnická osoba, .- Soudu je dále z úřední činnosti známo, že proti žalovanému jsou či byla vedena další soudní řízení. K tomu vytiskl ze systému , název, následující listiny a provedl je k důkazu: Dle usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 19. 5. 2025, č. j. , spisová značka, (č. l. 90), byl schválen smír, jímž se žalovaný zavázal zaplatit společnosti , právnická osoba, částku 51 773 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 844,71 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 136,17 Kč, úrokem z částky 49 078 Kč ve výši 12,75 % ročně od 12. 4. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení z částky 51 773 Kč ve výši 12 % ročně od 12. 4. 2025 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 5 429 Kč, a to v pravidelných splátkách po 1 600 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 4. 2025 ve věci vedené nyní pod sp. zn. , spisová značka, (č. l. 91-92) se společnost , právnická osoba, domáhá po žalovaném zaplacení částky 142 820,45 Kč s příslušenstvím jakožto pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , již měla nabýt postoupením od společnosti , právnická osoba, . Dle návrhu na vydání platebního rozkazu ve věci vedené pod sp. značkou , spisová značka, (č. l. 93-94) se společnost , právnická osoba, domáhá po žalovaném zaplacení dlužné částky ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , dle níž mu poskytla částku 40 000 Kč (poskytnutí této částky se podává i z výše konstatovaných výpisů z účtu žalovaného). Dle žalobních tvrzení měl žalovaný uhradit 31 260 Kč, návrhem je požadováno zaplacení částky 45 830 Kč s příslušenstvím, jakož i částky 14 966,07 Kč na smluvní pokutě.

7. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dne , datum, (nikoli , datum, , jak je tvrzeno v návrhu), na jejímž základě mu žalobkyně vyplatila na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 27 500 Kč. Zbývající částku z jistiny úvěru žalobkyně nevyplatila žalovanému, ale zprostředkovateli úvěru jako provizi. Žalovaný dosud uhradil částku 10 501 Kč.

8. Soud naopak nemá za řádně tvrzené ani prokázané, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru (viz dále).

9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

15. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V žalobě uvedla pouze jednu větu („žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet“). Na již shora uvedenou písemnou výzvu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalobkyně nereagovala, k jednání se nedostavila (omluvila se), tudíž ji soud ani nemohl poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. I kdyby soud považoval za tvrzení k úvěruschopnosti obsah předložených listin (jak jsou v návrhu na vydání EPR vypočteny a jak je soud rekapituloval shora), na jeho závěru by to nic nezměnilo. Z předložených listin totiž neplyne, že by se žalobkyně dostatečně zabývala výdajovou stranou rozpočtu žalovaného. Měla-li k dispozici výpis z účtu žalovaného (jak by se podávalo z poznámky „BÚ“ v listině týkající se posouzení úvěruschopnosti), muselo jí být zřejmé, že žalovaný opakovaně čerpá spotřebitelské úvěry. Nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by žalovaná k těmto dluhům zjišťovala konkrétnější informace, aby mohla posoudit, zda je možno žalovaného zatížit dalším dluhem.

16. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru, resp. o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud by uzavřena byla, je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 27 500 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Bezdůvodným obohacením na straně žalovaného naopak není plnění částkou 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný dosud uhradil 10 501 Kč. Rozdíl částek 27 500 Kč a 10 501 Kč činí 16 999 Kč. Žalovaný v tomto rozsahu žalovaný nárok uznal (jinak jeho stanovisko na jednání konaném , datum, vyložit nelze). Žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Soud proto uložil žalovanému ve výroku I (v tomto rozsahu jde o rozsudek pro uznání) žalovanému povinnost zaplatit dosud dlužnou jistinu.

21. Žalovaný žádal, aby mohl dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč, po uplynutí cca půl roku i ve splátkách vyšších. Žalobkyně vyjádřila v průběhu řízení se splátkami souhlas za podmínky, že výše 1. až 6. splátky nebude nižší než 1 500 Kč měsíčně a výše 7. až poslední splátky nebude nižší než 2 000 Kč měsíčně, přičemž v případě včasného neuhrazení některé ze splátek dojde ke ztrátě výhody splátek. Dle poslední věty § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy) povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na spotřebiteli, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). V této věci žalovaný poukazoval na svoji nepříznivou majetkovou situaci. Soud z úřední činnosti zjistil, že dluh vůči žalobkyni zdaleka není jediným dluhem; bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že jsou vůči němu vedena další řízení u zdejšího soudu (jak byla také rekapitulována shora). Z uvedeného soud dovozuje, že se žalovaný zatím nedostal do prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 16 999 Kč. Současně lze dovodit, že zde existoval spor o to, jaká doba je přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Zatímco žalobkyně původně žádala zákonné úroky z prodlení již od 28. 8. 2024, žalovaný uváděl, že jednorázové úhrady není schopen. Pokud by netvrdil nic a ani soudu by nebyly známy z úřední činnosti žádné skutečnosti o majetkové situaci žalovaného, vycházel by z toho, že aktivní spor ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. (jak jej vymezil Krajský soud v Brně např. v rozsudku ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudku ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024) neexistuje, aplikoval by obecnou úpravu splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení dle § 1958 odst.

2. Jestliže soud tímto způsobem nepostupoval, jelikož spor o dobu přiměřenou možnostem žalovaného shledal, musel splatnost (nikoli pouze pariční lhůtu dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) stanovit tímto rozsudkem. S ohledem na majetkovou situaci žalovaného soud stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku 16 999 Kč v devíti měsíčních splátkách splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce (1. – 8. splátka po 2 000 Kč, 9. splátka ve výši 999 Kč), počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to po ztrátou výhody splátek. Zájmy žalobkyně jako věřitele jsou zohledněny v tom, že doba splácení nebude nepřiměřeně dlouhá, jakož i ve stanovení ztráty výhody splátek pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

22. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru (jako celku) i dosud absentující splatnost (jež byla stanovena výrokem II) musel soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítnout výrokem III.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Je třeba zohlednit nejen žalovanou jistinu, ale též příslušenství. Úspěch žalobkyně je nižší (49,53 %). S ohledem na téměř srovnatelný (ne)úspěch obou stran je namístě v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovit, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.