9 C 278/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 720,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 35 000 Kč, Anonymizováno, od 24. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 946,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 946,84 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 773,70 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 773,70 Kč od 15. 6. 2025 do 23. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 773,70 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 35 000 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 233,24 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za podaný návrh na zahájení řízení ve výši 127 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v , adresa, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 15. 10. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Vyjádřila se k procesu uzavření smlouvy na webových stránkách , webová adresa, . Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Žalovaná měla kromě poskytnuté jistiny uhradit též smluvní úrok ve výši 10 720,54 Kč, a to do 14. 6. 2025. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 50 720,54 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 720,54 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 720,54 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 26. 3. 2026 (č. l. 43) žalobkyně doplnila na výzvu soudu (č. l. 26) svá tvrzení. Rozvedla tvrzení k procesu uzavření smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalované odkázala na prohlášení žalované, která jsou součástí smlouvy o úvěru. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, na základě lustrace v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a na základě úvěrové historie. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými listinnými důkazy k této otázce. Žalobkyně nově tvrdila, že žalovaná uhradila dne 1. 4. 2025 částku 1 000 Kč a dne 13. 5. 2025 částku 4 000 Kč, celkem tedy 5 000 Kč. Na jistinu bylo započteno 1 946,84 Kč, na smluvní úrok 3 053,16 Kč. Žalobkyně tak vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 946,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky; nadále se v řízení domáhala zaplacení částky 48 773,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 773,70 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci písemně nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 15. 1. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026, žalovaná si ji v úložní době nepřevzala, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 30. 1. 2026. Shodně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání; v tomto případě došlo k doručení fikcí ke dni , datum, . Soud však žalované zaslal předvolání též na e-mail, který byl uveden ve smlouvě o úvěru. Učinil tak nikoli proto, že by se jednalo o způsob doručování dle o. s. ř., nýbrž ve snaze, aby se předvolání dostalo do dispozice žalované. Zřejmě v reakci na e-mailem obdržené předvolání žalovaná zaslala soudu v den nařízeného jednání v čase 5:12:57 prostý e-mail, v němž se z jednání omluvila. Vyjadřovala se i ve věci samé, nicméně s ohledem na absenci alespoň uznávaného elektronického podpisu (§ 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce) soud nemohl k podání žalované (v rozsahu, v němž se vyjadřovala ve věci samé) přihlížet (§ 42 odst. 2 o. s. ř.). Žalovaná společně s omluvou, kterou soud akceptoval, nežádala o odročení jednání.

4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právní zástupkyně žalobkyně. K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily podáním doručeným , datum, (č. l. 40). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 26), žalobkyně reagovala, avšak tvrzení zůstala i nadále nedostatečná. Omluva z jednání, která obsahuje rozebíraný požadavek, je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci. Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila. Sama přitom v písemných podáních uvedla, že žádnými důkazy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované nedisponuje.

5. Soud provedl na jednání dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 7-8), kterou měla uzavřít , právnická osoba, jako věřitel s žalovanou jako dlužníkem, se , právnická osoba, zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, (dále jen jako „účet žalované“). Zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně, RPSN 191,80 %. Žalovaná měla dluh uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 5 680,18 Kč splatných v období od , datum, (1. splátka) do , datum, (12. splátka). V podpisové části smlouvy je uvedeno jméno a příjmení žalované, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o podpis (byť tzv. prostý elektronický), jelikož tyto údaje jsou psány stejně jako text samotné smlouvy. Konstatování jakýchkoli dalších smluvních ujednání by bylo zcela nadbytečné s ohledem na závěry dále uvedené. Totéž platí pro Obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách (č. l. 44), které měly být součástí smlouvy.

7. Dle listiny nazvané „Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“ ze dne 14. 6. 2025 (č. l. 16) , právnická osoba, zesplatňuje úvěr a požaduje zaplacení celkové částky 49 496,52 Kč. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání této písemnosti.

8. Dle (rámcové) Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 5) a Dodatku č. 1 z téhož dne (č. l. 11-13) se , právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly na postupování pohledávek za klienty postupitele, k čemuž má dle čl. 3.16 uvedené smlouvy docházet na základě dílčích smluv o postoupení, které jsou uzavřeny doručením datové pásky (datový soubor, jehož obsahem je soubor pohledávek, které mají být postoupeny dle dílčí smlouvy) postupníkovi na e-mailovou adresu.

9. Dle datového souboru (č. l. 6), resp. výňatku z něj, je jednou z postupovaných pohledávek též pohledávka za žalovanou specifikovaná mimo jiné číslem smlouvy (, hodnota, ), dlužnou částkou (50 720,54 Kč) a jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalované).

10. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025 (č. l. 14) oznamuje žalobkyně, která k tomu byla zmocněna , právnická osoba, (viz plná moc na č. l. 14v), že na ni byla postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, ve výši 50 671,93 Kč. Soudu není zřejmé, z čeho plyne číslo smlouvy , hodnota, , které se neshoduje s číslem smlouvy o úvěru uvedeným shora (, hodnota, ). Nekoresponduje ani se specifikací postoupené pohledávky v datovém souboru dle předchozího odstavce.

11. Dle Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025 (č. l. 15) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení částky 50 671,93 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . K uvedenému číslu smlouvy platí totéž, co soud konstatoval v předchozím odstavci.

12. Dle potvrzení na č. l. 9 byla zásilka (s ohledem na časovou souvislost zřejmě obsahující oznámení o postoupení pohledávky a výzvu k zaplacení) podána dne 23. 7. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jde o adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru a adresu trvalého pobytu žalované – viz lustrace v ISZR na č. l. 21).

13. Dle sdělení , název banky, ze dne 19. 2. 2026 (č. l. 31) učiněného na výzvu soudu (č. l. 26) byla žalovaná v období od , datum, (tvrzené datum uzavření smlouvy o úvěru) do dne podání zprávy jediným majitelem i disponentem s účtem č. , č. účtu, .

14. Soud měl dále k dispozici výpisy z účtu žalované (resp. přehled pohybů na účtu) za období od 1. 12. 2024 do 28. 2. 2025 (č. l. 31-35) vyžádané od , název banky, . Banka sice uvádí uvedené časové rozpětí, v předloženém dokumentu jsou však zachyceny pouze pohyby za období od 6. 2. 2025 do 28. 2. 2025, z nichž samozřejmě nelze vyhodnotit majetkovou situaci žalované před poskytnutím úvěru ze dne , datum, . Břemeno tvrzení a důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti však leží na žalobkyni. Soud pouze konstatuje, že z výpisu se podává i příchozí platba ze dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru (, hodnota, ). Nedlouho před čerpáním tohoto úvěru (konkrétně , datum, ) čerpala žalovaná úvěr ve výši 8 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

15. Dle vrácené zásilky obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhu (č. l. 24) byla zásilka doručována na adresu trvalého pobytu žalované a byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026.

16. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná obdržela dne , datum, na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelkou, od právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) částku 40 000 Kč (výpis z účtu žalované). Žalovaná dosud uhradila částku 5 000 Kč (dne 1. 4. 2025 částku 1 000 Kč a dne 13. 5. 2025 částku 4 000 Kč). Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, žádné úhrady netvrdila ani nedokládala. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek (rámcová smlouva o postoupení vč. dodatku, datový soubor se seznamem postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalované zaslány na adresu , adresa, (potvrzení o odeslání). Výhrada ke specifikaci pohledávky v uvedeném oznámení a výzvě byla uvedena shora. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu viz dále). Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu se dostal do dispoziční sféry žalované 20. 1. 2026. Pokud žalovaná na adrese trvalého pobytu k tomuto datu nebydlela (resp. nepřebírala písemnosti), jde to k její tíži.

17. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 26), aby (mimo jiné) k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Samotné uvedení jména a příjmení žalované v podpisové části smlouvy o úvěru nic nevypovídá o tom, jak, kdy a kým byly tyto údaje na písemnost připojeny (zda se vůbec jedná o podpis) a zda žalovaná smlouvu v předkládaném znění odsouhlasila.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku a datovým souborem se seznamem postupovaných pohledávek. Výše uvedené výhrady ke specifikaci pohledávky v oznámení o postoupení mohou vést nanejvýš k závěru, že postoupení nebylo žalované řádně oznámeno, samotné postoupení má však soud za prokázané.

21. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

22. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si její právní předchůdkyně a žalovaná ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednaly.

23. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. I kdyby však smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 dosud (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně setrvala u zcela obecných tvrzení o lustraci žalované v dostupných registrech a databázích. Dále odkazovala na prohlášení žalované ve smlouvě (jejíž uzavření však nebylo prokázáno). Již z těchto obecných tvrzení je zřejmé, že , právnická osoba, nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované, nemohla tedy vyhodnotit její majetkové poměry. Žalobkyně současně nepředložila žádné doklady ke zkoumání úvěruschopnosti žalované; sama uvedla, že žádné k dispozici nejsou.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 40 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud plnila částkou 5 000, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Žalovaná se vyjádřila toliko prostým e-mailem, k němuž soud (v rozsahu, v němž se vyjadřuje ve věci samé) nepřihlíží. Nicméně i kdyby soud tvrzení žalované zohlednil, zůstala nekonkrétní. Nebylo tak možno uzavřít, že dosud neuplynula doba přiměřená možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. Ani soudu nebyly skutečnosti pro takový závěr známy z úřední činnosti. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 20. 1. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalované. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 20. 1. 2026 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 23. 1. 2026 a od 24. 1. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Kdyby žalovaná plnila dle splátkového kalendáře uvedeného ve smlouvě o úvěru, ke dni, k němuž soud dovozuje splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení (23. 1. 2026), by bylo uhrazeno 62 481,98 Kč. Nelze tedy konstatovat, že by soud dovozením splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení ke dni 23. 1. 2026 zvýhodnil žalobkyni oproti splatnosti dle (absolutně neplatné) smlouvy o úvěru. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití návrhu na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2026 (11,50 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (12 %). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

43. Žalobkyně vzala podáním doručeným soudu dne 26. 3. 2026 (č. l. 43) žalobu částečně zpět. Ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. Stanovisko žalované tak nebylo třeba zjišťoval (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) a soud v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.) řízení částečně zastavil výrokem II.

44. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok). Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48 773,70 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení (po částečném zpětvzetí), tak vzhledem k tomu, že žalobkyni byl zákonný úrok z prodlení přiznán v rozsahu uvedeném ve výroku I, musela být žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši ve výši 12 % ročně z částky 48 773,70 Kč od 15. 6. 2025 do 23. 1. 2026 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 773,70 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 24. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně (rozdíl sazby uplatněné žalobou a sazby přiznané) z částky 35 000 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení. Proto byla žaloba v rozsahu, v němž jí nebylo vyhověno a v němž nedošlo k zastavení řízení, zamítnuta výrokem III.

45. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jakož i zásada procesního zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného (zahrnujíc v to i zavinění na částečném zastavení řízení) bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku (zde soud pro zjednodušení nepočítá s částečným zpětvzetím, k němuž došlo den před vyhlášením rozsudku, částečné zpětvzetí tak nemá na dále uvedený výpočet takřka žádný vliv) 55 489,66 Kč (50 720,54 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 4 769,12 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 35 694,72 Kč (35 000 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku na částku 694,72 Kč), tj. v rozsahu 64,33 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 35,67 %, byla úspěšná žalovaná. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na jejich náhradu v rozsahu 28,66 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 903 Kč (k vrácení části soudního poplatku viz výrok V) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 3 a. t. činí 2 100 Kč (3 x 700 Kč). Zde soud uvádí, že při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství (§ 8 odst. 1 věta druhá a. t.). Nelze tedy zohlednit požadovaný smluvní úrok (žalobkyně netvrdila jeho přirůstání k jistině), žalovaná jistina proto nepřevyšuje 50 000 Kč a § 14b a. t. je aplikovatelný. Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, což soud ověřil v systému ISAS. Právní zástupkyně žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty (výslovně uvedeno v návrhu), náhrada za ni (dle § 137 odst. 3 o. s. ř.) tak k nákladům řízení nenáleží. Náklady řízení na straně žalobkyně odpovídají částce 4 303 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na jejich náhradu jen v rozsahu 28,66 %, je žalovaná povinna jí zaplatit částku 1 233,24 Kč (výrok IV). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. Soud dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni. Žalobkyně uhradila v rámci rozkazního řízení soudní poplatek 2 030 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Základem soudního poplatku není cena příslušenství, ledaže by bylo samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek byl však zjevně vybrán (uhrazen) i z příslušenství v podobě smluvního úroku. Pokud by byl počítán toliko z žalované jistiny, činil by 1 600 Kč (4 % z částky 40 000 Kč). Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek by bylo třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku (5 % z jistiny). Současně soud musí zohlednit i částečné zpětvzetí žaloby (srov. § 10 odst. 4 a § 6a odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Soud tak počítal 5 % z částky 38 053,16 Kč (rozdíl původně žalované jistiny 40 000 Kč a částky 1 946,84 Kč, jíž se týkalo částečné zpětvzetí žaloby). Soudní poplatek činí 1 903 Kč, žalobkyně dosud uhradila 2 030 Kč, vznikl tak přeplatek ve výši 127 Kč (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), který bude žalobkyni vyplacen ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok V).