9 C 279/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 27. 9. 2025 do 14. 10. 2025 ve výši 85,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 121 Kč od 15. 10. 2025 do 4. 12. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 121 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 830,43 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 14. 10. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“).

2. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že ji lze uzavřít prostřednictvím webových stránek , webová adresa, nebo v mobilní aplikaci žalobkyně. Zájemce vyplní požadované údaje, poté probíhá automatický schvalovací proces. Je-li žádost schválena, na webových stránkách či v mobilní aplikaci se objeví text smlouvy. Na telefonní číslo uvedené v žádosti je zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu na webových stránkách či v mobilní aplikaci je smlouva uzavřena. Následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti, v daném případě na , e-mail, . Totožnost žadatele o úvěr je ověřována z kopie dokladů totožnosti, nedošlo-li k jejímu ověření prostřednictvím Bank ID. Žalobkyně ověřovala i majitele účtu. V tomto případě žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumá, zda má žadatel u jiných společností úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Rovněž provádí tzv. credit scoring, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává ukazatele jako věk, rodinný stav a jiné. Dále žalobkyně odkázala na listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ (č. l. 36-37). Soud tuto listinu považuje za součást žalobních tvrzení. Je v ní popsána metodika posuzování úvěruschopnosti, zejména statistický model, jehož výstupem má být pravděpodobnost dodržení závazku ze strany klienta. Žalobní tvrzení obsahují jen informace obecné, nikoli individualizované ve vztahu k žalovanému. Proto soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (č. l. 51), což učinila podáním doručeným 6. 1. 2026 (č. l. 56-60). Kromě odkazu na Metodiku posouzení úvěruschopnosti a Kartu klienta doplnila výpočty limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS) žalovaného i jeho domácnosti s tím, že vychází z nižšího ze dvou uvedených limitů. Při výpočtu MLS žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 20 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 5 995 Kč, splátek jiným společnostem z NRKI ve výši 405 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 0 Kč, „buffer“ žadatele ve výši 100 Kč a splátky schváleného úvěru ve výši 1 094 Kč; zbývající MLS žalovaného činí dle tohoto výpočtu 12 406 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 20 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč, splátek jiným společnostem z NRKI ve výši 405 Kč, splátek u žalobkyně ve výši 0 Kč, životního minima členů domácnosti ve výši 11 560 Kč, „buffer“ domácnosti ve výši 0 Kč, výdajů na bydlení ve výši 7 000 Kč a splátky schváleného úvěru ve výši 1 094 Kč; zbývající MLS domácnosti činí dle tohoto výpočtu 19 941 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že u žalované provedla lustraci v NRKI (s výsledkem „klient nalezen, pozitivní hodnocení“), SOLUS („nenalezen žádný závazek po splatnosti“), ISIR („v registru nenalezen“) a CRIBIS („bez exekuce“). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nenabyla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

4. K samotné smlouvě o úvěru žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla dne , datum, bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný měl uhradit kromě poskytnuté jistiny též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Dále byly sjednány zpoplatněné volitelné služby, a to expres výplata (výplata do 60 minut od ověření identity klienta) za poplatek 199 Kč, tzv. bezpečná splátka (umožňující dvakrát za trvání smlouvy odložit splatnost splátky o měsíc) za poplatek 99 Kč a SMS servis (informování o každé důležité události prostřednictvím SMS) za poplatek 49 Kč měsíčně. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Úroky byly účtovány ve dnech 22. 6. 2025, 22. 7. 2025 a 15. 8. 2025, vždy pevnou částkou 490 Kč. Žalovaný na úvěr neplnil ani částečně. Žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, žalobkyně jej vyzývala prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení, a to ve dnech 23. 6. 2025, 6. 6. 2025 a 24. 7. 2025, vždy částkou 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Dále účtovala účelně vynaložené náklady, konkrétně ve dnech 27. 5. 2025, 30. 6. 2025 a 24. 7. 2025 vždy částku 300 Kč a dne 15. 8. 2025 částkou 130 Kč (zde za zesplatňující dopis), celkem 1 030 Kč. Žalobkyně popsala, jak k těmto nákladům dospěla (rozdělila je do oblastí segmentace a reporting, operátoři, rozvoj a kontrola kvality operátorů a zásadní systémová podpora). Dne 30. 6. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru doporučeným dopisem. Úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni 15. 8. 2025 a žalovaný byl doporučeným dopisem vyzván k úhradě. Posléze mu byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

5. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč – přičemž součet dosud uvedených položek odpovídá částce 15 121 Kč uvedené v petitu návrhu, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 85,76 Kč za období od 27. 9. 2025 do 14. 10. 2025 (žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 121 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení.

6. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 26. 11. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025, žalovaný si ji nepřevzal, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 11. 12. 2025 (čtvrtek). Předvolání k jednání již bylo žalovanému doručováno postupem dle § 50m o. s. ř. a k doručení fikcí dle odst. 3 zmíněného ustanovení došlo ke dni , datum, .

7. Jednání ve věci se konalo , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (i právního zástupce žalobkyně). Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili (č. l. 76). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalovaného), z nichž zjistil následující:

8. Dle Úvěrové zprávy (č. l. 61-62) čerpal žalovaný v květnu 2022 úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl uhradit ve 14 měsíčních splátkách, v červenci 2023 činila suma nesplacených splátek po splatnosti 51 776 Kč a v srpnu 2023 byla pohledávka prodána třetí osobě. V dubnu 2016 čerpal žalovaný úvěr ve výši 124 885 Kč, který měl uhradit v 97 měsíčních splátkách, uhradil jej v červnu 2024. Existujícím závazkem byl závazek ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, žalovaný celkem čerpal 20 458 Kč. Z úvěrové zprávy dále plyne, že žalovanému byla odmítnuta žádost o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč ze dne , datum, .

9. Dle Karty klienta (č. l. 38) potvrzuje Oddělení řízení rizik žalobkyně, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici mimo jiné následující informace sdělené žalovaným: počet dětí (1), zdroj příjmů (zaměstnanec), výše příjmu (20 000 Kč), příjem ostatních členů domácnosti (20 000 Kč), splátky jiným společnostem (0 Kč). Dále byl žalovaný lustrován v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS s výsledky, jak byly uvedeny v shora v rekapitulaci žalobních tvrzení.

10. Smluvní dokumentace (č. l. 7-13) sestává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, samotné Úvěrové smlouvy, Splátkového kalendáře a Sazebníku. Dle Úvěrové smlouvy ze dne , datum, činil úvěr 10 000 Kč, poplatek za jeho poskytnutí 330 Kč, celková částka k úhradě (bez zohlednění doplňkových služeb) 13 760 Kč, byla sjednána doplňková služba Expres výplata za jednorázový poplatek 199 Kč, doplňková služba Bezpečná splátka za 99 Kč měsíčně, poplatek za korunový odklad splatnosti úvěru činil 990 Kč, dále byla sjednána doplňková služba SMS servis za 49 Kč měsíčně, úvěr měl být uhrazen 24 splátkami splatnými od 22. 5. 2025 do 22. 4. 2027, 1. splátka odpovídá částce 1 094 Kč, 2. až 8. splátka částce 1 055 Kč, 9. až 23. splátka částce 565 Kč a 24. splátka částce 557 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . V podpisové části úvěrové smlouvy je u jména a příjmení žalovaného uveden SMS kód, telefonní číslo, datum odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem a datum podpisu smlouvy tímto kódem. Žalobkyně doložila ke kontraktačnímu procesu (resp. k ověřování totožnosti žalovaného a majitele účtu) též kopii občanského průkazu žalovaného (č. l. 19, 21) a printscreen z internetového bankovnictví žalovaného, ze kterého se podává číslo účtu (, č. účtu, ), jeho majitel (žalovaný), limit kontokorentu (20 000 Kč) a datum splatnosti kontokorentu (11. 4. 2026).

11. Dle sdělení , název banky, ze dne , datum, (č. l. 65) byl žalovaný v období od , datum, do dne podání zprávy jediným majitelem a disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“).

12. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 3. 2025 do 30. 4. 2025 (č. l. 66-71) byla na účet žalovaného připsána dne , datum, částka 10 000 Kč od žalobkyně s poznámkou pro příjemce: „, Anonymizováno, “ pod variabilním symbolem , var. symbol, (což koresponduje s variabilním symbolem pro platby dle úvěrové smlouvy na č. l. 10; k provedení této platby předložila žalobkyně opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 20 a výpis ze svého účtu ze dne , datum, na č. l. 77). K účtu byl sjednán kontokorent do výše 20 000 Kč s možností jít do mínusu. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni 1. 3. 2025 záporný (- 19 945,44 Kč), konečný zůstatek ke dni 31. 3. 2025 byl rovněž záporný (- 20 457,49 Kč). Z výpisu za měsíc březen 2025 se dále podává příchozí platba ze dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 15 544 Kč, výběr částky 15 000 Kč téhož dne a několik odchozích plateb v menších částkách. Počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl ke dni 1. 4. 2025 záporný (- 20 457,49 Kč), konečný zůstatek ke dni 30. 4. 2025 byl rovněž záporný (- 17 679,38 Kč). Z výpisu za měsíc duben 2025 se dále podává zejména příchozí platba ze dne , datum, od , právnická osoba, ve výši 20 861 Kč a výběr částky 20 000 Kč téhož dne.

13. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 39) neplnil žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru ani zčásti (celková úhrada 0 Kč).

14. Dle Výzvy ze dne 30. 6. 2025 (č. l. 24) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 749 Kč s upozorněním na zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení do 30 dnů. Dle poštovního podacího archu (č. l. 25) byla výzva zaslána žalovanému dne 1. 7. 2025 na adresu , Adresa žalovaného, , která je uvedena v úvěrové smlouvě jako adresa trvalého pobytu i adresa pro doručování (č. l. 10); jde o adresu tzv. ohlašovny.

15. Dle Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 15. 8. 2025 (č. l. 23) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu dle úvěrové smlouvy ve výši 15 121 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu (č. l. 22) byla výzva zaslána žalovanému dne 18. 8. 2025 na adresu , Adresa žalovaného, .

16. Dle Předžalobní výzvy k plnění ze dne 12. 9. 2025 (č. l. 17) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 15 121 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru nejpozději do 26. 9. 2025. Dle poštovního podacího archu (č. l. 26) byla výzva zaslána žalovanému dne 12. 9. 2025 na adresu , Adresa žalovaného, .

17. Žalobkyně dále učinila součástí podání ze dne 6. 1. 2026 kopie (výňatky) e-mailových výzev k úhradě (č. l. 58v-60) ze dnů 24. 5. 2025, 26. 5. 2025, 1. 7. 2025, 11. 7. 2025 a 23. 7. 2025, z nichž se však nepodává, že by byly žalovanému odeslány.

18. Dle vrácené zásilky určené k doručení do vlastních rukou žalovaného (č. l. 49) byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025.

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru; že žalobkyně na základě této smlouvy vyplatila žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 10 000 Kč; že žalovaný žalobkyni dosud neplnil ani zčásti (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal nečinný); že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu trvalého pobytu (která byla současně uvedena ve smlouvě jako doručovací) dne 1. 7. 2025 (před žalobkyní tvrzeným zesplatněním úvěru) výzvu k úhradě v té době dlužné částky, dne 18. 8. 2025 na tutéž adresu zesplatňující výzvu k úhradě celého úvěru nejpozději do 26. 9. 2025 a dne 12. 9. 2025 opět na stejnou adresu předžalobní výzvu k plnění; že zásilka zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 1. 12. 2025. Soud dále zjistil a má za prokázané, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným, jelikož (zejména) nijak nezjišťovala skutečné výdaje žalované (viz dále).

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Soud již v rámci rekapitulace tvrzení žalobkyně pod bodem 3 odůvodnění shrnul tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti. Z těchto tvrzení i z provedených důkazů plyne, že žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, z lustrací v dostupných registrech a z výpočtového modelu. Neměla však k dispozici informace o skutečných výdajích žalovaného. Výdaji nejsou míněny jen splátky dluhů, které žalobkyně zmiňovala, ale též výdaje na nájem, energie, dopravu či jakékoli další výdaje žalovaného. O skutečných výdajích není v žalobních tvrzeních ani v žádné z doložených listin ani zmínka. Žalobkyně si vystačila s výpočtovým modelem, do kterého dosazovala údaje o životním minimu či minimálních výdajích na bydlení, které se však mohou od skutečných výdajů zásadně lišit. Soud přitom z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru žalobkyní (který předložila na žádost soudu , název banky, ) zjistil, že zůstatek na účtu žalovaného byl v době před poskytnutím úvěru žalobkyní záporný. Lze dodat, že ani k příjmové straně rozpočtu žalovaného neměla žalobkyně dostatek informací a podkladů. Není například zřejmé, co je míněno příjmem ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. Soud uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti. Proto mu soud uložil zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč (výrok I).

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 1. 12. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 49). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 1. 12. 2025 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 4. 12. 2025 a od 5. 12. 2025 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal výzvu po zesplatnění celého úvěru ani předžalobní výzvu k plnění. U těchto výzev nebylo zjištěno, zda a kdy byly žalovanému doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojití projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2025 (11,50 %), která se shoduje se sazbou uplatněnou v žalobě.

35. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní pokuty, poplatky, úroky, náklady spojené s uplatněním pohledávky). V neposlední řadě byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení přiznaný ve výroku I.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Součet žalobou požadovaného plnění činil ke dni vyhlášení rozsudku 15 721,27 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 179,58 Kč (10 000 + 179,58), tj. 64,75 %. Ve zbývajícím rozsahu, tj. 5 541,69 Kč, což odpovídá 35,25 % Kč, byl úspěšný žalovaný. Nárok na náhradu nákladů řízení je dán rozdílem procesního úspěchu a neúspěchu, proto má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 29,50 %. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz následující odstavec) a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, jelikož veškeré úkony právní služby byly vykonány po tomto datu. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé. Odměna stanovená podle § 14b odst. 1 písm. a) bodu 2 a. t. činí 1 200 Kč (3 x 400 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech, což soud ověřil v systému ISAS. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak náleží k nákladům řízení i náhrada za ni ve výši 315 Kč (0,21 x 1 500 Kč). Náklady právního zastoupení tak odpovídají celkové částce 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí náklady řízení na straně žalobkyně 2 815 Kč. Jelikož má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení jen v rozsahu 29,50 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 830,43 Kč.

37. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo (u nákladového výroku) dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Soud dále výrokem IV uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (s ohledem na nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013).