9 C 280/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 15 722,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 425 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 297,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 335,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 928,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 881,56 Kč od 28. 9. 2023 do 14. 6. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 456,56 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 425 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 25,23 % ročně z částky 12 281,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 30. 4. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč bezhotovostním převodem na účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit sjednaný smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaná se dostala do prodlení a úvěr byl ke dni 15. 9. 2022 zesplatněn. Žalovaná uhradila částku 10 575 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 12 281,56 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění (tj. do 15. 9. 2022) ve výši 2 841,41 Kč (součet těchto tří položek odpovídá částce 15 722,97 Kč, již žalobkyně uvádí v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 928,68 Kč (má se jednat o úrok ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny od 16. 9. 2022 do 27. 9. 2023), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 335,73 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně „z aktuální dlužné částky“ od 16. 9. 2022 do 27. 9. 2023), úroků ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny 12 281,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 881,56 Kč (12 281,56 Kč + 600 Kč) od 28. 9. 2023 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, k úhradě dlužné částky byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Podáním doručeným soudu dne 6. 2. 2025 (č. l. 60) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá žalobní tvrzení. Uvedla, že žalovaná čerpala úvěr opakovaně až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Poplatky ve výši 600 Kč odpovídají dvěma sjednaným poplatkům za upomínky (2 x 300 Kč); žalobkyně zde odkázala na čl. 8.4 smluvních podmínek. Ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 60 % za dobu řádného trvání smlouvy, žalobkyně se však po nabytí pohledávky na základě postoupení rozhodla požadovat úrok nižší.

3. Podáním doručeným soudu dne 28. 5. 2025 (č. l. 80-81) žalobkyně na výzvu soudu doplnila další tvrzení. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované a z údajů o příchozích a odchozích platbách získala ucelené informace o finanční situaci žalované za dostatečné období. Proto dospěla k závěru, že žalovaná je schopna hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 20 000 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně odkázala na čl. 2 smluvních podmínek. Žalovaná si podala dne , datum, online žádost o uzavření smlouvy. K žádosti doložila všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady totožnosti. V návaznosti na to jí byl zaslán PIN k přihlášení do účtu , název, . Právní předchůdkyně žalobkyně doklady vyhodnotila, dne , datum, žádost o uzavření smlouvy akceptovala, což oznámila žalované potvrzující SMS zprávou a oznámením online v účtu , název, , který jí byl zřízen. Téhož dne byla uzavřená smlouva doručena žalované do jejího účtu , název, . K čerpání a úhradám žalobkyně uvedla, že žalovaná mohla čerpat úvěr opakovaně až do výše 20 000 Kč, skutečně čerpala 20 804,97 Kč, a to na účet dle smlouvy. Byla povinna hradit minimální měsíční platby. Informace o nich jí byla každý měsíc sdělena v rozpisu dostupném na jejím online účtu , název, . O vystavení každého rozpisu byla vyrozuměna e-mailem. Dále žalobkyně specifikovala, jak žalovaná postupně uhradila celkovou částku 10 575 Kč a na co byly úhrady započteny. K upomínkám a zesplatnění žalobkyně doplnila, že poplatek ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) účtovala za upomínky ze dnů 9. 7. 2022 a 22. 7. 2022. Výzvou ze dne 22. 7. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě tehdejší dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění. K tomu došlo v souladu s čl. 11.3 a 18.3 smluvních podmínek ke dni 15. 9. 2022.

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 24. 3. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku nevyzvedla a byla jí doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 11. 4. 2025. Následně jí byla dne 16. 4. 2025 vložena do domovní nebo jiné schránky. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, k doručení fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo ke dni , datum, , ke vhození do schránky dne , datum, .

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalované), z nichž zjistil následující:

6. Dle listiny nazvané žalobkyní jako „Online žádost žalované o poskytnutí úvěru“ nebo „Schválená žádost“ (č. l. 93-95), která je výstupem z portálu péče o zákazníky, byla žádost podána dne , datum, ve 14:42 hodin. Obsahuje informace o žalované (mj. e-mailovou adresu, telefon, číslo účtu – , č. účtu, – dále jen „účet žalované“), výši schváleného úvěru (20 000 Kč), čistý měsíční příjem žalované (26 000 Kč), životní náklady žalované (6 000 Kč), ostatní úvěry, resp. celkové měsíční závazky žalované (16 000 Kč), požadovanou částku (50 000 Kč). K měně soud uvádí, že u některých položek není měna specifikována, u jiných je uvedena měna euro (€), např. u požadované částky, u čistého příjmu žalované či u jejích celkových měsíčních závazků. Je však zcela zřejmé, že jde o částky v Kč (měna € je zřejmě nastavena automaticky). Žalobkyně doložila též kopii občanského průkazu žalované včetně fotografie žalované držící občanský průkaz (č. l. 37-38).

7. Dle listiny nazvané žalobkyní „Žádost schválená“ (č. l. 87), která je výstupem z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně, byla žalované zaslána dne , datum, informace o schválení žádosti o úvěr s tím, že částka 20 000 Kč je již zasílána na účet žalované a smlouva je k dispozici v zákaznickém účtu , název, po přihlášení.

8. Dle listiny nazvané žalobkyní jako „PIN a hesla k žádosti“ (č. l. 89) byla dne , datum, v čase 14:47:51 (tedy nedlouho po podání žádosti – viz výše) zaslána zpráva obsahující PIN kód a informaci o tom, že jeho zadáním do žádosti o , název, půjčku adresát souhlasí s podmínkami žádosti. Dne , datum, v 10:10:47 bylo zasláno dočasné heslo k přihlášení do účtu , název, .

9. Dle listiny nazvané „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. , hodnota, “ (č. l. 27-31) měl být mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou sjednán dne , datum, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu. Tento strop činil 20 000 Kč. Byla sjednána roční pevná úroková sazba 60 %. Žalovaná měla hradit minimální měsíční platby, o jejichž výši, počtu a četnosti bude informována v rozpisu plateb dostupném online na účtu , název, . Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Dle jejich čl. 2.1 se za uzavření smlouvy považuje okamžik, kdy je smlouva podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně doručena žalované do jejího účtu , název, a kdy se s ní žalovaná prostřednictvím přihlášení do tohoto účtu seznámila či seznámit mohla. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet žalované uvedený ve smlouvě. Podmínky, za nichž je možno žádat splacení celého úvěru pro prodlení žalované, jsou upraveny v čl. 11.

3. Na smlouvě samotné není uveden žádný podpis či jiný projev vůle žalované. Žalobkyně předložila též Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 31v-32).

10. Dle Potvrzení o provedení transakce (č. l. 61) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalované dne , datum, částku 20 000 Kč se zprávou pro příjemce: „, název, půjčka od , právnická osoba, “.

11. Dle Denní historie půjčky (č. l. 34-36) vyhotovené dne 2. 10. 2023 čerpala žalovaná dne , datum, částku 20 000 Kč a uhradila dne 11. 5. 2022 částku 1 723 Kč, dne 2. 8. 2022 částku 1 652 Kč, dne 10. 11. 2022 částku 3 000 Kč, dne 21. 12. 2022 částku 200 Kč, dne 11. 1. 2023 částku 1 000 Kč, dne 10. 2. 2023 částku 3 000 Kč, celkem tedy 10 575 Kč (jak tvrdila žalobkyně).

12. Z Rozpisů plateb (č. l. 62-64) se podává, jaká byla výše minimální měsíční splátky v měsících květen až září 2022. Dále jsou zde informace o opožděných platbách a o odeslání první a druhé upomínky.

13. Dle Upomínky ze dne 9. 7. 2022 (č. l. 96) upozorňuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou, že neobdržela splátku ve výši 1 728,92 Kč.

14. Dle Poslední výzvy k úhradě ze dne 22. 7. 2022 (č. l. 11, 96v) vyzývá právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě částky 4 092,44 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.

15. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 20-25) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 17-19), v níž je uvedena i pohledávka za žalovanou specifikovaná číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru a jménem a příjmením dlužníka (žalované).

16. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č. l. 33) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 39) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 27. 10. 2023 na adresu , adresa, .

17. Dle Výzvy k plnění ze dne 15. 2. 2024 (č. l. 9-10) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 23 957,8 Kč s odkazem na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 8) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 16. 2. 2024 na adresu , adresa, .

18. Dle Sdělení , právnická osoba, (č. l. 72) na dotaz soudu, kdo je majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, v období od , datum, dosud, je majitelem účtu žalovaná. Disponentem je vedle žalované též paní , jméno FO, (od 19. 10. 2010 dosud).

19. Dle Výpisu z běžného účtu žalované za období od 30. 3. 2022 do 30. 4. 2022 (č. l. 73-76), který si soud vyžádal od , právnická osoba, , byla na účet připsána dne , datum, částka 27 001 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, bylo z účtu odepsáno celkem 4 982 Kč (postupně ve 12 platbách) ve prospěch , právnická osoba, . Dále bylo za uvedené období z účtu odepsáno celkem 25 183 Kč ve prospěch „, název, “. Ve výpisu je i příchozí platba od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, ve výši 20 000 Kč. Konečný zůstatek na účtu je - 4 065,76 Kč.

20. Dle obálky typu II na č. l. 44 byla zásilka zaslaná žalované na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 11. 6. 2024.

21. Z čestného prohlášení o odeslání zesplatňující výzvy na č. l. 82-86 soud žádná zjištění neučinil.

22. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet dne , datum, částku 20 000 Kč, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila (vrátila) částku 10 575 Kč, když naposledy plnila dne 10. 2. 2023 (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, na žalobkyni, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 11. 6. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

23. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve znění doloženém žalobkyní ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (k otázce úvěruschopnosti nebyla splněna ani povinnost tvrzení). Proto soud na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnil.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy, v níž je pohledávka za žalovanou (ještě) řádně specifikována (alespoň číslem smlouvy a jménem a příjmením dlužníka).

27. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

28. Podle § 1751 odst. 1 věty první o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

29. Soud společně s předvoláním k jednání žalobkyni vyzval mimo jiné k tomu, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovanou smlouvu právě ve znění, které bylo předloženo. Tehdy totiž byla součástí spisu jen listina nazvaná „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ bez jakéhokoli projevu vůle ze strany žalované (bez podpisu). Žalobkyně na výzvu reagovala, tvrzení i důkazní návrhy doplnila (viz rekapitulace výše), nicméně ani z nich nelze mít prokazovanou skutečnost za prokázanou. Pokud totiž měla žalovaná odsouhlasit „podmínky žádosti“ zadáním zaslaného PIN kódu do této žádosti (viz zpráva na č. l. 89), nebylo prokázáno, že by tak učinila. Pokud měla být smlouva dle čl. 2 smlouvy uzavřena okamžikem, kdy je smlouva podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně doručena do účtu žalované (účet , název, ), nebylo prokázáno, že právě to znění, jež bylo předloženo, měla žalovaná k dispozici, tedy že právě s tímto zněním vyslovila souhlas. To se z žádné z doložených listin nepodává. Samotná smlouva má charakter všeobecných obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z., součástí smlouvy se tak mohly stát jen v případě, že by byly připojeny k nabídce nebo stranám známy. Nebylo možno učinit závěr, že si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednaly.

30. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla.

31. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

33. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

36. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Omezila se na naprosto obecná tvrzení o zohlednění sociálních a demografických dat, informací z databází a registrů či o zkoumání bonity a udržitelnosti příjmů žalované. Z jakých konkrétních dat vycházela a jak konkrétně je zohlednila, však neuvedla. Netvrdila dokonce ani příjem a výdaje žalované. Dle listiny „Online žádost žalované o poskytnutí úvěru“ (č. l. 93-95) činil čistý měsíční příjem žalované 26 000 Kč, životní náklady žalované 6 000 Kč a ostatní úvěry, resp. celkové měsíční závazky žalované 16 000 Kč. Pokud by měl soud považovat za tvrzení k poměrům žalované obsah uvedené listiny (na niž však žalobkyně v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti ani neodkazuje), nic by to na jeho závěrech nezměnilo. Není totiž zřejmé, z čeho příjem žalované plyne, jaké závazky hradí atd. I kdyby žalobkyně splnila povinnost tvrzení (což se nestalo), nepředložila jedinou listinu, kterou by bylo možno považovat za podklad k ověření úvěruschopnosti žalované. Je-li pravdivý údaj o celkových měsíčních závazcích ve výši 16 000 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně neměla úvěr poskytnout, protože žalovaná již byla významně zatížena stávajícími dluhy. Soud pak z výpisu z účtu žalované za období 30. 3. 2022 až 30. 4. 2022 (tedy i za období předcházející poskytnutí posuzovaného úvěru), který si vyžádal od , právnická osoba, , zjistil, že pokud by právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované (jak na č. l. 80 verte tvrdí), bylo by jí známo, že účet je ve ztrátě a odchází z něj vysoké částky (mimo jiné společnosti SYNOT TIP, a.s.). Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

37. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

38. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

39. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

40. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

41. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

43. S ohledem na závěr o neprokázané existenci smlouvy (resp. i závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 10 575 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

44. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 11. 6. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 36). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 11. 6. 2024 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 14. 6. 2024 a od 15. 6. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2024 (14,75 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (15 %).

45. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

46. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neexistenci, resp. absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 881,56 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 881,56 Kč od 28. 9. 2023 do 14. 6. 2024 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 456,56 Kč (rozdíl částek 12 881,56 Kč a přiznané jistiny 9 425 Kč) od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % (rozdíl sazby uplatněné žalobou a sazby pro 1. pololetí roku 2024) ročně z částky 9 425 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.