9 C 282/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 151 222 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 61 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 61 040 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 178 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení, částky 30 347,03 Kč a úroku ve výši 58,08 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 18. 2. 2025 do 12. 3. 2025.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 657 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 697 Kč od 18. 2. 2025 do 16. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 657 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 61 040 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 20 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 18. 2. 2025 do 12. 3. 2025 a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 2. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za podaný návrh ve výši 2 227 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v , adresa, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2025 žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalované částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 78,08 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 7 792 Kč počínaje měsícem červencem 2024. Žalovaná nehradila řádně a včas. Ke dni 16. 2. 2025 tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se v souladu s čl. 6.4 smlouvy staly součástí nové jistiny ve výši 117 169,23 Kč. Žalovaná uhradila do data zesplatnění úvěru 38 960 Kč, po zesplatnění již neplnila. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaná ji podepsala svým jménem, příjmením a připojením jedinečného kódu, který jí žalobkyně předem poskytla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno e-mailem. Ke způsobu uzavření smlouvy žalobkyně předložila vysvětlující dokument „Podpis na dálku“ (č. l. 33). K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla (zejména v podání ze dne 25. 2. 2026 na č. l. 67-71), že ji prověřila na základě dokladů a informací od žalované, z databází i z jiných zdrojů. Z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem 34 823 Kč, celkové měsíční náklady 10 676 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) ve výši 23 147 Kč. Ověřila úvěrovou historii žalované v databázích NRKI a SOLUS. Provedla tzv. scoring žalované (interní matematický model). Ověřila (mimo jiné), že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů vycházela zejména z tvrzení žalované. Žalovaná uvedla výdaje na bydlení ve výši 5 816 Kč. Neuvedla, že by měla vyživovací povinnost k jiné osobě. Neměla s žalobkyní uzavřenou jinou (souběžnou) úvěrovou smlouvu. K tvrzeným výdajům dále žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum. Příjmy žalované převyšovaly výdaje, byla shledána úvěruschopnou. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 117 169,23 Kč (původní jistina 98 110,32 Kč + dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění 19 058,91 Kč), smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle čl. 6.2 smlouvy ve výši 800 Kč, úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 1 908 Kč, přičemž součet čtyř dosud zmíněných položek odpovídá v petitu žaloby prvně požadované částce 120 875 Kč (bez 0,23 Kč), dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 120 875 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení (dosud uvedené odpovídá bodu I.1 petitu), dále zaplacení částky 30 347,03 Kč (bod I.2 petitu; jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru od 18. 2. 2025 do dne vyhotovení žaloby) a dále zaplacení úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 18. 2. 2025 do 12. 3. 2025 ve výši 4 681,19 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 2. 2025 dosáhne částky 393 868 Kč (bod I.3 petitu).

2. Podáním doručeným 25. 2. 2026 (č. l. 67-71) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 14 178 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 178 Kč od 18. 2. 2025 do zaplacení (pokud jde o bod I.1 žalobního petitu), co do částky 30 347,03 Kč (pokud jde o smluvní pokutu pod bodem I.2 žalobního petitu) a co do úroku ve výši 58,08 % ročně z částky 98 110,32 Kč od 18. 2. 2025 do 12. 3. 2025 (pokud jde o bod I.3 žalobního petitu).

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 8. 1. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny) a současně na adresu zjištěnou ze systému ISAS z jiných věcí (, adresa, ). Na prvně uvedené adrese si žalovaná zásilku nepřevzala ani v úložní době, na druhé uvedené adrese ji osobně převzala 15. 1. 2026. Předvolání k jednání bylo žalované doručováno jednak na adresu tzv. ohlašovny postupem dle § 50m o. s. ř., jednak na adresu, na níž si převzala výzvu k vyjádření se k žalobě. Předvolání si žalovaná již osobně nepřevzala a k jednání se bez omluvy nedostavila.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle formuláře Hodnocení klienta ze dne , datum, (č. l. 15) činil pravidelný čistý měsíční příjem žalované ze zaměstnání 34 823 Kč. Jiné příjmy neměla. Mezi výdaji žalované je uvedena částka 4 860 Kč (životní minimum) a částka 5 816 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), celkem 10 676 Kč. Rozdílem mezi příjmy a výdaji (se zohledněním finanční rezervy 1 000 Kč) jsou vypočteny volné zdroje ve výši 23 147 Kč. Zaměstnavatelem žalované byla společnost , právnická osoba, ; jednalo se o hlavní pracovní poměr s datem nástupu 1. 3. 2023 sjednaný na dobu neurčitou. Žalovaná byla svobodná a měla žít ve státním/obecním bydlení. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 16:45:02.

6. Dle listiny Prohlášení klienta, Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, (č. l. 21-22, 80-81) měla žalovaná (mimo jiné) potvrdit, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku či hrozícím úpadku a veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou o úvěru poskytuje, jsou pravdivé a úplné. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 16:44:59.

7. Dle Detailů úhrady z účtu č. , č. účtu, (č. l. 16-18, 72-73) obdržela žalovaná dne 14. 2. 2024 částku 34 948 Kč, dne 14. 3. 2024 částku 34 862 Kč a dne 14. 5. 2024 částku 34 808 Kč, vše od společnosti , právnická osoba, .

8. Dle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, (č. l. 25) nebyly k žalované zjištěny dlužné splátky po splatnosti.

9. Dle Výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne , datum, (č. l. 24) je v kolonce „Finanční instituce s žádostí“ (tedy u nichž žádala žalovaná o úvěr) uvedeno 6, součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových opěrací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele činí 625 410 Kč, dluh po splatnosti evidován není.

10. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 38-40) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem činila celková výše úvěru 100 000 Kč a celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, 328 224 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 48 měsíčními splátkami po 7 792 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 78,07 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 113,05 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalované. Dle čl. 6.1 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 16:45:

0. Dále je zde akceptační doložka ze strany žalobkyně ze dne , datum, .

11. Dle Přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru – Pojištění schopnosti splácet (č. l. 30) a Přihlášky do pojištění (č. l. 27-28, 75-76) se žalovaná přihlásila do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr, stala se pojištěnou, nikoli však stranou pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi žalobkyní jako pojistníkem a , právnická osoba, jako pojistitelem. Žalovaná měla hradit za pojištění částku 954 Kč měsíčně jako součást splátek dle smlouvy o úvěru. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 16:45:

1. Dále je zde (u přílohy č. 1, nikoli u přihlášky) akceptační doložka ze strany žalobkyně ze dne , datum, .

12. Dle Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, (č. l. 31-32) byla měněna některá ujednání smlouvy o úvěru týkající se procesu uzavření smlouvy, podmínek čerpání úvěru a předpokladů pro výpočet RPSN. V podpisové části je u žalované uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 16:45:

1. Dále je zde akceptační doložka ze strany žalobkyně ze dne , datum, .

13. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované (č. l. 19-20, 83-84).

14. Dle Předsmluvního formuláře (č. l. 11-14, 77-79) má úvěr parametry, jak jsou uvedeny ve shora rozebírané smlouvě o úvěru.

15. Dle Důkazu o odeslání 1 Kč (č. l. 36 verte) odeslala žalobkyně dne , datum, v čase 12:07 ze svého účtu částku 1 Kč na účet žalované pod variabilním symbolem , hodnota, s poznámkou: „Pojištěná půjčka , hodnota, . Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru (…)“.

16. Dle Zaslané SMS (Informace o vyplacení; č. l. 37) odeslala žalobkyně dne , datum, v čase 12:08:12 SMS zprávu na telefonní číslo , tel. číslo, (odpovídá číslu žalované dle smlouvy o úvěru). V ní informuje o odeslání platby 1 Kč, o tom, že variabilní symbol této platby má žalovaná použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS ve tvaru: Souhlasím, jméno, příjmení, podpisový kód. Tím dojde k podpisu návrhu smlouvy, přílohy č. 1, dodatku č. 1 ke smlouvě, prohlášení klienta, formuláře hodnocení klienta a dalších dokumentů.

17. Dle Důkazu o přijaté SMS (č. l. 37 verte) obdržela žalobkyně dne , datum, v čase 15:32:24 hodin potvrzovací SMS zprávu ve znění: „Souhlasím , Jméno žalované, , hodnota, “ z telefonního čísla , tel. číslo, .

18. Dle Základních informací o klientovi (č. l. 36) byla s žalovanou uzavřena smlouva č. , hodnota, , žádost byla podána , datum, , smlouva byla podepsána , datum, a úvěr byl vyplacen , datum, . Dále je zde uvedeno telefonní číslo, e-mailová adresa i číslo účtu žalované.

19. Dle Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, (č. l. 41) žalobkyně oznamuje žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku č.

1. Přílohou oznámení je kromě smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 též splátkový kalendář (č. l. 42). Oznámení bylo zasláno žalované na adresu , adresa, , tj. na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě o úvěru, a žalovaná zásilku převzala dne , datum, (dodejka na č. l. 8).

20. Dle Výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění ze dnů 13. 1. 2025 a 12. 2. 2025 (č. l. 9-10) byla žalovaná vyzvána k úhradě splátek č. 6 a 7, resp. 6, 7 a 8. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení ani odeslání těchto výzev.

21. Dle Oznámení ze dne 16. 2. 2025 (č. l. 7) vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 120 875 Kč. Žalobkyně nedoložila doklad o doručení ani odeslání tohoto oznámení (výzvy).

22. Dle Předžalobní výzvy ze dne 14. 10. 2025 (č. l. 47) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou k úhradě posléze žalované částky. Dle podacího archu (č. l. 26) byla tato výzva zaslána dne 14. 10. 2025 na adresu , adresa, , tj. na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě o úvěru.

23. Dle Karty klienta (č. l. 48) uhradila žalovaná celkovou částku 38 960 Kč – jedná se o prvních 5 splátek dle splátkového kalendáře po 7 792 Kč, přičemž ani jedna z těchto splátek nebyla uhrazena včas (vycházeje ze splatnosti dle splátkového kalendáře, nyní bez ohledu na platnost smlouvy o úvěru).

24. Dle sdělení , název banky, (dále jen „banka“) ze dne 4. 2. 2026, učiněného na výzvu soudu, je (byla) žalovaná majitelem účtu č. , č. účtu, (dále jen „účet žalované“), k němuž banka neeviduje disponenta. Soud banku vyzýval k předložení výpisu za období od 1. 4. 2024 do 15. 6. 2024, aby měl k dispozici informace o poměrech žalované před poskytnutím úvěru (jelikož splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zkoumá z úřední povinnosti). Z doloženého výpisu je však zřejmé, že účet žalované byl v době uzavření smlouvy účtem novým (první transakcí je příchozí úhrada z jiného účtu žalované č. , č. účtu, ve výši 1 Kč s poznámkou „Nový účet u , název banky, “). Z předloženého výpisu z (nového) účtu žalované se podává příchozí platba od žalobkyně ze dne , datum, ve výši 100 000 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru (, hodnota, ) a s poznámkou „Výplata půjčky“, což koresponduje s dokladem o vyplacení úvěru na č. l. 23 předloženým žalobkyní. Ještě téhož dne je tato částka ve dvou odchozích platbách (15 000 Kč a 85 000 Kč) odeslána na soudu neznámé účty.

25. Dle vrácené zásilky na č. l. 54 byla zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalované uložena a připravena k vyzvednutí 13. 1. 2026.

26. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované a že žalovaná uhradila celkovou částku 38 960 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala procesně zcela nečinná). Ke dni 13. 1. 2026 došla do sféry žalované výzva k úhradě v podobě žaloby (návrhu).

27. Soud naopak nemá za řádně tvrzené, tudíž ani za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované (viz dále).

28. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

30. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

31. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

32. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

37. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Soud její tvrzení rekapituloval pod bodem 1 odůvodnění. Žalovaná uvedla konkrétní údaj o příjmu žalované ze zaměstnání, který také doložila. K výdajové straně rozpočtu žalované uvedla pouze částku životního minima (4 860 Kč) a nákladů na bydlení (5 816 Kč). To je zcela nedostatečné. Žalobkyně měla konkrétněji tvrdit skladbu výdajů žalované, a to výdajů skutečných. To neučinila ani přes výzvu soudu zasílanou s předvoláním k jednání (tvrzení sice doplnila, ale nedostatečně), ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kterého se jí dostalo na jednání. Lze předpokládat, že se skutečnými výdaji žalované vůbec nezabývala. I kdyby žalobkyně svá tvrzení konkretizovala, žádné důkazy k výdajové straně rozpočtu žalované nepředložila. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení (a samozřejmě ani důkazní) a soud musí k její tíži vyjít z toho, že nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

38. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

39. Za této situace by bylo nadbytečné se zabývat dalším možným důvodem absolutní neplatnosti – výší úrokové sazby (78,07 % ročně).

40. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

41. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

42. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

43. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

44. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

45. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího rozdílu mezi částkou poskytnutou (100 000 Kč) a částkou žalovanou dosud uhrazenou (38 960 Kč). Proto soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila částku 61 040 Kč. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 13. 1. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující výzvu k vyjádření se k žalobě a samotnou žalobu (č. l. 54). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 13. 1. 2026 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 16. 1. 2026 a od 17. 1. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal předložené výzvy k plnění, u nichž není zřejmé, zda a kdy došly do sféry žalované. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (12 %). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., byť prodlouženou na 30 dnů s ohledem na výši dlužné částky (výrok I).

46. Následujícím výrokem II bylo řízení částečně zastaveno (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.) v reakci na částečné zpětvzetí žaloby obsažené v podání ze dne 25. 2. 2026 (č. l. 67-71). Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.), nebylo třeba zjišťovat stanovisko žalované k tomuto dispozičnímu úkonu žalobkyně.

47. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem III. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny. V zamítavém výroku je zohledněn i rozdíl přiznané sazby zákonného úroku z prodlení (11,50 % ročně) a sazby žalobou uplatňované (12 % ročně).

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a zásada procesního zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu/zavinění žalobkyně a žalované bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, ta však zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

49. Soud dále výrokem V rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni. Žalobkyně na soudním poplatku uhradila 7 522 Kč, což odpovídá 5 % z částky 150 422,26 Kč (součet nové jistiny, smluvních pokut a úhrady za pojištění dle žaloby). Po částečném zpětvzetí žaloby před prvním jednáním, které soud musí zohlednit (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), se základ soudního poplatku (§ 6 téhož zákona) snížil na 105 897,23 Kč (zpětvzetí se týkalo též tzv. nové jistiny v rozsahu 14 178 Kč a smluvní pokuty v rozsahu 30 347,03 Kč) a 5 % z této částky činí 5 295 Kč [dle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku, který je přílohou zákona o soudních poplatcích]. Přeplatek na soudním poplatku bude žalobkyni vrácen ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.