9 C 290/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 25 971 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 971 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 490 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 6. 2025 zahájeno řízení, v němž se žalobkyně (jako nástupnická společnost společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, ; společnost , právnická osoba, dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) domáhala po žalované náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024 v odběrném místě na adrese , adresa, , EAN: , hodnota, (dále jen „odběrné místo“). Tvrdila, že po skončení smluvní dodávky elektřiny do odběrného místa zůstal uvnitř nemovitosti elektroměr. Žalobkyně zjistila neoprávněný odběr dne 14. 10. 2024 při kontrole odběrného místa. Nemovitost tehdy zpřístupnila nová nájemkyně (paní , jméno FO, ), která uvedla, že zde bydlí od srpna 2024. Žalobkyně dále oslovila vlastníka nemovitosti (pana , jméno FO, ), který jí sdělil, že v období od listopadu 2022 do července 2023 v domě nikdo nebydlel, poté jej měla pronajatý žalovaná. Přímo žalovaná na písemnou výzvu žalobkyně uvedla, že v domě bydlela a za odebranou elektřinu zaplatí. Žalovaná odebrala za uvedené období 1,118 MWh elektřiny. Žalobkyně vyúčtovala žalované neoprávněný odběr fakturou č. , hodnota, vystavenou dne , datum, na částku 25 971 Kč splatnou 6. 12. 2024. Žalovaná neplnila ani po předžalobní výzvě, proto se žalobkyně domáhá zaplacení částky 25 971 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 971 Kč od 7. 12. 2024 do zaplacení2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno na adresu trvalého pobytu (, adresa, ) v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Doručující orgán žalovanou nezastihl, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 1. 2026, žalovaná si ji nevyzvedla, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 30. 1. 2026 (pátek). Následně byla zásilka vhozena dne 4. 2. 2026 do domovní či jiné adresátem užívané schránky. Na stejnou adresu bylo žalované doručováno i předvolání k jednání; v tomto případě žalovaná zásilku osobně převzala dne , datum, , k jednání se však bez omluvy nedostavila.

3. Jednání konané , datum, proběhlo v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). K žalované se soud již vyjádřil výše, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

4. Dle listiny nazvané „Zápis o provedené kontrole odběrného místa“ ze dne 9. 11. 2022 (č. l. 9-10) se právní předchůdkyně žalobkyně, resp. za ni konkrétně , jméno FO, a , jméno FO, , dostavili ke kontrole odběrného místa. Jako odběratel je na listině uveden pan , jméno FO, , nar. , datum, , kterého se pracovníci právní předchůdkyně žalobkyně neúspěšně pokoušeli telefonicky kontaktovat. Odběrné místo „přerušili v HDS na domě“, tedy odpojili přívod v hlavní domovní skříni.

5. Dle listiny nazvané „Zápis o provedené kontrole odběrného místa“ ze dne 14. 10. 2024 (č. l. 5-7) se právní předchůdkyně žalobkyně, za ni konkrétně , jméno FO, a , jméno FO, , dostavili k demontáži bezesmluvního elektroměru v odběrném místě. Smlouva na dodávku elektřiny byla ukončena 15. 3. 2022 se stavem VT 12 917 kWh. Dne 14. 10. 2024 zpřístupnila elektroměr paní , jméno FO, , která v domě bydlí od 26. 8. 2024 na základě nájemní smlouvy. V době jejího nastěhování byla elektřina zapojena. Byla provedena demontáž elektroměru č. , hodnota, se stavem VT 18 592 kWh.

6. Dle daňového dokladu – faktury č. , hodnota, vystavené dne , datum, (č. l. 13) vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 25 971 Kč za neoprávněný odběr elektřiny v odběrném místě v období od 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024; tato částka byla splatná dne 6. 12. 2024.

7. Dle listiny nazvané „Stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny – NN dle vyhlášky č. 359/2020 Sb.“ (č. l. 14) byla její výše vyčíslena za období od 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024, jistič 3 x 25 A, spotřeba změřená elektroměrem 1 118 kWh, na částku 9 750,27 Kč představující náhradu za neoprávněný odběr bez daně z elektrické energie (1,118 MWh x 8 721,17 Kč), 45,73 Kč za činnost operátora trhu OTE (4,14 Kč/odběrné místo a měsíc), 2 198,35 Kč představující platbu za příkon (199 Kč/měsíc) a 31,64 Kč za daň z elektrické energie (28,30 Kč/MWh), celkem 12 025,99 Kč.

8. Dle listiny nazvané „Stanovení výše nákladů“ (č. l. 11) vznikly další oprávněné náklady ve výši 9 438 Kč (energetická kontrola, práce kontrolorů na místě). Součet částek 12 025,99 Kč a 9 438 Kč činí 21 463,99 Kč, po navýšení o 21% daň z přidané hodnoty odpovídá žalované jistině 25 971 Kč (po zaokrouhlení dolů na jednotky korun českých)

9. Dle e-mailové komunikace mezi právní předchůdkyní žalobkyně a panem , jméno FO, , vlastníkem nemovité věci na adrese odběrného místa (č. l. 8), se právní předchůdkyně žalobkyně dotazovala, zda v období od 10. 11. 2022 do 31. 5. 2024 nemovitost obývala a elektřinu spotřebovala žalovaná, na což reagoval vlastník následovně: „Jo a ještě od 10-11.2022 do 1. 7. 2023 tam nikdo nebydlel.“10. Dle listiny nazvané „Čestné prohlášení“, resp. výňatku z ní (č. l. 16-17), na které je uvedeno datum 1. 7. 2013, prohlašuje žalovaná následující: „(…) prohlašuji, že v bydlišti , adresa, , jsem jako nájemce bytu a využívám elektřinu ode dne 1. 7. 2023, která je psána energie na , jméno FO, , nar. , datum, . Tudíž přijímám veškeré doplatky za energii na adrese , adresa, . Domluva mezi , jméno FO, a , Jméno žalované, , že až přijde v roku 2024 vyúčtování na jméno , jméno FO, , tak všechny doplatky bude hradit , Jméno žalované, , protože byt využívá s energií (…).“ Pod citovaným textem je podpisová část a u jmen , jméno FO, a , Jméno žalované, (žalované) jsou připojeny podpisy, o nichž soud předpokládá (vychází z toho), že se jedná o podpisy uvedených osob.

11. Dle listiny nazvané „Upozornění na nepřijatou platbu – Avízo č. , hodnota, “ ze dne 15. 1. 2025 (č. l. 18) vyzývá žalobkyně žalovanou k úhradě částky 25 971 Kč. K této výzvě však nebyl předložen doklad o jejím doručení či odeslání žalované.

12. Dle listiny nazvané „Výzva k úhradě – Avízo: , hodnota, ze dne 30. 1. 2025 (č. l. 12) vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 25 971 Kč. Ani k této výzvě žalobkyně nepředložila doklad o jejím doručení či odeslání žalované.

13. Soud činí následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná odebírala elektřinu v odběrném místě na adrese , adresa, , EAN: , hodnota, , v období od 1. 7. 2023 do 31. 5. 2024. Počátek tohoto období se podává zejména z listiny nazvané „Čestné prohlášení“ datované právě 1. 7. 2023, konec uvedeného období plyne z e-mailové komunikace mezi právní předchůdkyní žalobkyně a vlastníkem nemovitosti, který k výslovnému dotazu právní předchůdkyně žalobkyně potvrdil, že žalovaná elektřinu v odběrném místě odebírala, s výjimkou období, které žalováno není. Jednalo se o odběr neoprávněný, jelikož smlouva na dodávku elektřiny byla ukončena 15. 3. 2022. Neoprávněným odběrem elektřiny v množství 1,118 MWh vznikla škoda ve výši 25 971 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou splatnou 6. 12. 2024.

14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení:

15. Dle § 51 odst. 1 písm. a) energetického zákona neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.

16. Dle § 51 odst. 2 energetického zákona neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.

17. Dle § 51 odst. 3 energetického zákona při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

18. Vyhláška č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, upravuje v § 16 a 17 způsob stanovení náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu.

19. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

21. Po posouzení zjištěného skutkového stavu dle citovaných ustanovení dospěl soud k následujícímu právnímu závěru: Energetický zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele; hovoří pouze o osobě, která neoprávněně odebrala nebo odebírá elektrickou energii. Nejvyšší soud k tomu v rozsudku ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, uvedl: „K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob.“ Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že v žalovaném období byla neoprávněným odběratelem právě žalovaná. Žalobkyně vyčíslila škodu v souladu se shora citovanými ustanoveními. Pohledávka byla splatná dne 6. 12. 2024, ode dne následujícího je žalovaná v prodlení. V případě prodlení nastalého během 2. pololetí roku 2024 činí roční sazba zákonných úroků z prodlení 12,75 %. Proto soud žalobě zcela vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich plnou náhradu. Byť žalobkyně neprokázala odeslání předložené předžalobní výzvy (doložila jen výzvu samotnou), a nesplnila tedy formální podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o. s. ř., soud má za to, že není třeba žalobkyni sankcionovat nepřiznáním náhrady nákladů řízení, pokud žalovaná ani poté, co se o řízení prokazatelně dozvěděla (nejpozději z předvolání k jednání, které osobně převzala), nečinila žádné kroky k úhradě dluhu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015). Ani zaslání předžalobní výzvy by tak zjevně nezabránilo vedení soudního řízení. Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 040 Kč [4 % z žalované jistiny dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a paušální náhrady za jeden úkon (podání návrhu) ve výši 450 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. a ve spojení se závěry v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 (jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.). Soud však nepřiznal paušální náhradu za (předžalobní) výzvu k plnění, jejíž odeslání žalované nebylo prokázáno (viz výše). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.