9 C 311/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 62 393,05 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 56 151,14 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 186,89 Kč od 12. 6. 2025 do zaplacení a částky 6 241,91 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 6. 11. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách , webová adresa, . Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Poskytla údaje, dle nichž žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Jednalo se o následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem a majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a „další“. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dokument „Úvěruschopnost“ či „Creditworthiness“ (listina, kterou měla žalobkyně zjevně na mysli, je nazvána „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “). Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, bankovním i nebankovním registru klientských informací (BRKI, NRKI), insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, „sankčních seznamech“ a interních registrech historie žalované. Zkontrolovala rovněž platnost adresy žalované. Uvedla, že „případně vycházela“ též z předložených výpisů z účtu žalované a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 14 061 Kč. Žalovaná následně potvrdila správnost údajů ve smlouvě (jméno, příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo, číslo bankovního účtu). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila prostřednictvím dvoufaktorového ověření. V klientském profilu nejprve odsouhlasila formulář , název, (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru) a následně i návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Posléze jí byla smlouva i s formulářem zaslána na sdělenou e-mailovou adresu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 26 700 Kč s možností postupného čerpání, žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných splátkách. Zavázala se uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobkyně vyplatila na účet žalované v celkem 20 platbách (které v návrhu uvedla) celkovou částku 56 118 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas. Na jistinu uhradila celkem 29 457,40 Kč. E-mailem ze dne 11. 6. 2025 žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 26 660,51 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 526,38 Kč a smluvního úroku ve výši 28 964,25 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 56 151,14 Kč uvedené v petitu návrhu), dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 186,89 Kč (součet neuhrazené jistiny úvěru a poplatku za vyplacení tranší úvěru) od 12. 6. 2025 do zaplacení a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s jejíž úhradou byla žalovaná v prodlení; naposled uvedený nárok uplatňuje žalobkyně za prvních 90 dnů prodlení žalované a vyčísluje jej na 6 241,91 Kč.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení v podání doručeném 10. 3. 2026 (č. l. 54-55). Uvedla, že žalovaná se jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby BankID společnosti , právnická osoba, , tím, že této společnosti zpřístupnila svůj účet za účelem získání informací o účtu a jeho majiteli. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně nad rámec tvrzení v návrhu uvedla, že využívá službu , název, a měla k dispozici výpis z běžného účtu žalované. Mezi registry, v nichž žalovanou lustrovala, uvedla nově TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s. Dále uvedla, že žalovaná čerpala od žalobkyně celkovou částku 55 398 Kč, a to následovně: dne , datum, částku 17 000 Kč, dne 6. 9. 2024 částku 12 418 Kč, dne 29. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 1 500 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 1 500 Kč, dne 2. 2. 2025 částku 2 000 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 4. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 5. 2. 2025 částku 2 600 Kč, dne 6. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 7. 2. 2025 částku 1 700 Kč, dne 10. 2. 2025 částku 2 x 1 000 Kč, dne 11. 2. 2025 částky 500 Kč a 1 000 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 2 800 Kč, dne 16. 2. 2025 částku 3 000 Kč, dne 17. 2. 2025 částky 1 000 Kč a 1 100 Kč a dne 18. 2. 2025 částku 1 000 Kč. K tomu je třeba uvést, že součet uvedených položek, které se shodují s položkami vypočtenými v návrhu, odpovídá částce 56 118 Kč, nikoli částce 55 398 Kč uvedené v rozebíraném podání. Žalovaná naopak uhradila celkovou částku 59 795,94 Kč, a to následovně: dne 31. 8. 2024 částku 2 564,66 Kč, dne 18. 9. 2024 částku 2 564,54 Kč, dne 8. 10. 2024 částku 4 689,38 Kč, dne 25. 10. 2024 částku 2 502,17 Kč, dne 28. 11. 2024 částku 46 437,19 Kč a dne 10. 3. 2025 částku 1 038 Kč. Žalobkyně tyto úhrady započetla v částce 28 737,49 Kč na jistinu a v částce 31 058,45 Kč na smluvní úrok a smluvní pokutu.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 19. 1. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku osobně převzala dne 23. 1. 2026. Shodně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání. V tomto případě byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí , datum, , žalovaná si ji nevyzvedla, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni , datum, . Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a v řízení zůstala nadále pasivní.

4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků (i právního zástupce žalobkyně). K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným , datum, (č. l. 51). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že žalobě nebude možno zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 40) a žalobkyně na výzvu reagovala (č. l. 54-55). Ve výzvě bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

5. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 28-30), která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do maximální výše (schváleného kreditního rámce) 26 700 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , a to vždy na základě žádosti žalované o čerpání dostupné v klientské sekci. Úroková sazba (pevná – denní úrok) činila 0,933 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky měla nastat 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den po dni výpočtu dané denní splátky. Datem splatnosti úvěru (posledním dnem trvání smlouvy) je 22. 1. 2026. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo (…), potvrzuji, že jsem smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Datum uzavření smlouvy: , datum, . Tímto podepisuji dne , datum, . Klient.“ Nedílnou součástí smlouvy měly být Všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024 (č. l. 7), s ohledem na dále uvedené závěry by však bylo nadbytečné se zabývat jejich jednotlivými ustanoveními.

7. Z listiny nazvané „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 26) soud zjistil, že totožnost žalované byla ověřena a autorizována dne , datum, prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, .

8. Z listiny nazvané „BankID výpis“ (č. l. 25, shodně 56) soud zjistil, že obsahuje konkrétní identifikační údaje osoby označené jako , Jméno žalované, , včetně jejího data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu, údajů o dokladech totožnosti, kontaktních údajů a dalších technických identifikátorů souvisejících s BankID transakcí.

9. Z listin nazvaných „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (…)“ (č. l. 10-11), „Informace pro spotřebitele“ (č. l. 15-16) a „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ (č. l. 12-14) soud nečiní žádná skutková zjištění, neboť se jedná o formulářové/informační dokumenty neobsahující jakýkoli projev vůle žalované (její údaje v těchto dokumentech nejsou ani zmíněny, dokumenty jí nejsou podepsány).

10. Z listiny nazvané „Příloha: Předpis denních splátek“ (č. l. 6) soud zjistil, že jsou v ní rozepsány denní splátky za období od , datum, do 22. 1. 2026. Každá denní splátka činí 160,30 Kč, rozpad této částky na jistinu, úrok a poplatek je proměnlivý.

11. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “ (č. l. 24) soud zjistil, že obsahuje následující informace o žalované: jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti (2), počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem (2), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (862 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (3 000 Kč), další nezbytné výdaje (2 000 Kč), ostatní zbytné výdaje (0 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (14 061 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (14 062 Kč), regionální koeficient (1), rezerva pro výdaje (500 Kč), vypočítané minimální výdaje (6 436 Kč), disponibilní příjem (7 600 Kč), počet doporučených prodloužení (0).

12. Z listiny nazvané „Identifikované příjmy“ (č. l. 23) soud nečiní žádná skutková zjištění, jelikož je v ní pouze uvedeno, že příjem žalované byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce, aniž by tyto transakce byly v listině nazvané „Identifikované příjmy“ vypočteny (je otázkou, zda je tato žalobkyní předložená listina úplná).

13. Z listiny nazvané žalobkyní jako „, název, “ (č. l. 20-22) soud rovněž nečiní žádná skutková zjištění, protože obsahuje pouze obecné informace o principech a postupech při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; nelze z ní však dovodit, že žalobkyně podle tohoto dokumentu skutečně postupovala před poskytnutím úvěru žalované.

14. Ze sdělení , název banky, ze dne 11. 2. 2026 (č. l. 45) soud zjistil, že žalovaná byla v období od , datum, do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále též jen „účet žalované“).

15. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 5. 2024 do 28. 2. 2025 předloženého , název banky, (č. l. 46) soud zjistil, že žalovaná obdržela od žalobkyně dne , datum, částku 17 000 Kč, dne 6. 9. 2024 částku 12 418 Kč, dne 29. 1. 2025 částku 2 000 Kč, dne 30. 1. 2025 částku 1 500 Kč, dne 31. 1. 2025 částku 1 500 Kč, dne 2. 2. 2025 částku 2 000 Kč, dne 3. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 4. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 5. 2. 2025 částku 2 600 Kč, dne 6. 2. 2025 částku 1 000 Kč, dne 7. 2. 2025 částku 1 700 Kč, dne 10. 2. 2025 částku 2 x 1 000 Kč, dne 11. 2. 2025 částky 500 Kč a 1 000 Kč, dne 13. 2. 2025 částku 2 800 Kč, dne 16. 2. 2025 částku 3 000 Kč, dne 17. 2. 2025 částky 1 000 Kč a 1 100 Kč a dne 18. 2. 2025 částku 1 000 Kč, tedy celkovou částku 56 118 Kč (žalobkyně uvádí v podání ze dne 10. 3. 2026 na č. l. 54-55 nesprávný součet 55 398 Kč, jak již soud uvedl shora). Všechny tyto platby byly označeny variabilním symbolem , var. symbol, , jenž odpovídá číslu smlouvy o úvěru. Uvedené koresponduje s žalobkyní doloženou listinou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ (č. l. 18-19). Z výpisu z účtu žalované se podávají i úhrady žalované ve prospěch žalobkyně dne 31. 8. 2024 částkou 2 564,66 Kč, dne 18. 9. 2024 částkou 2 564,54 Kč, dne 8. 10. 2024 částkou 4 689,38 Kč, dne 25. 10. 2024 částkou 2 502,17 Kč a dne 28. 11. 2024 částkou 46 437,19 Kč; pouze úhrada ze dne 10. 3. 2025 částkou 1 038 Kč nespadá do období, kterého se výpis z účtu týká. Zjištění plateb žalované však soud uvádí pouze nad rámec, jelikož samotné tvrzení žalobkyně, že žalovaná uhradila celkovou částku 59 795,94 Kč, je k přijetí závěru o této úhradě postačující.

16. Z výpisu z účtu žalované soud dále zjistil informace k majetkové situaci žalované v době před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně. Za měsíc květen 2024 činil počáteční zůstatek 13 585,28 Kč, konečný zůstatek 668,40 Kč, příchozí platby 46 318 Kč, odchozí platby 59 234,88 Kč. Žalovaná vynaložila nemalé prostředky na sázení (, webová adresa, ). Šlo o celkovou částku 32 580 Kč. Od společnosti , právnická osoba, naopak obdržela příchozí platby v celkové výši 18 331 Kč. Dne 10. 5. 2024 žalovaná obdržela od společnosti , právnická osoba, částku 13 987 Kč. Žalovaná čerpala dne 23. 5. 2024 úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a dne 31. 5. 2024 úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 4 000 Kč. Za měsíc červen 2024 činil počáteční zůstatek 668,40 Kč, konečný zůstatek 26 482,46 Kč, příchozí platby 109 643 Kč, odchozí platby 83 828,94 Kč. Žalovaná vynaložila na sázení (, webová adresa, ) celkem 4 290 Kč, žádné příchozí platby od společnosti , právnická osoba, v tomto měsíci zjištěny nebyly. Dne 10. 6. 2024 žalovaná obdržela od společnosti , právnická osoba, částku 18 263 Kč. V celkem 4 platbách žalovaná obdržela celkovou částku 86 380 Kč od paní , jméno FO, , tedy s největší pravděpodobností od člena rodiny. Dne 21. 6. 2024 žalovaná čerpala úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 5 000 Kč. Za měsíc červenec 2024 činil počáteční zůstatek 26 482,46 Kč, konečný zůstatek 14 655,33 Kč, příchozí platby 260 800,10 Kč, odchozí platby 272 627,23 Kč. Žalovaná vynaložila na sázení (, webová adresa, ) celkem 3 000 Kč, od společnosti , právnická osoba, naopak obdržela 1 570 Kč. Dne 9. 7. 2024 žalovaná obdržela od společnosti , právnická osoba, částku 9 935 Kč. V celkem 6 platbách žalovaná obdržela celkovou částku 133 715 Kč od paní , jméno FO, . V tomto měsíci čerpala žalovaná více úvěrů – dne 1. 7. 2024 od společnosti , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč, dne 16. 7. 2024 od společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, dne 19. 7. 2024 od téže společnosti ve výši 15 000 Kč, dne , datum, od společnosti , právnická osoba, ve výši 8 000 Kč a (téhož dne) od společnosti , právnická osoba, ve výši 25 000 Kč. Následovalo první čerpání úvěru od žalobkyně dne , datum, ve výši 17 000 Kč.

17. Žalobkyně předložila výpis z účtu žalované pořízený automatizovaným systémem , název, za období od 25. 7. 2023 do 29. 7. 2024 (č. l. 57-69). Z něj se pro období 5-7/2024 podávají tytéž informace, jak byly uvedeny v předchozím odstavci, v některých ohledech i konkrétnější – např. u odchozích plateb je kromě čísla účtu uveden i jeho majitel, z čehož je zřejmé, že žalovaná vynakládala prostředky na splácení dalších spotřebitelských úvěrů. I v období předcházejícím (tj. měsíc 3/2024, 2/2024 atd.) žalovaná čerpala spotřebitelské úvěry (např. dne 26. 2. 2024 od , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč, dne 2. 3. 2024 od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč, dne 14. 3. 2024 od , právnická osoba, , Anonymizováno, ve výši 5 000 Kč, dne 24. 3. 2024 od , právnická osoba, ve výši 4 000 Kč) a vynakládala prostředky na sázení.

18. Z e-mailu nazvaného „Prodlení v délce 92 dní“ (č. l. 8) zaslaného dne 11. 6. 2025 z e-mailové adresy žalobkyně na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 62 498,05 Kč.

19. Z listiny nazvané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 4. 10. 2025 (č. l. 9) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 62 944,84 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ (č. l. 27) byla výzva podána u České pošty, s.p. dne 14. 10. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jež je uvedena u žalované ve smlouvě o úvěru).

20. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná obdržela na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od žalobkyně v období od , datum, do 18. 2. 2025 celkovou částku 56 118 Kč; všechny platby byly označeny variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru. Žalovaná uhradila žalobkyni v období od 31. 8. 2024 do 10. 3. 2025 celkovou částku 59 795,94 Kč. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně (která mají oporu i ve výpisech z účtu žalované). Žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně (částečného) zániku dluhu, byla v řízení procesně nečinná. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru (viz dále).

21. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 40), aby mj. k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Žalobkyně na výzvu reagovala, pouze však zopakovala tvrzení uvedená v návrhu, aniž by k nim navrhla (další) důkazy.

22. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

23. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

24. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že si s žalovanou ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednaly. Smlouvu lze samozřejmě uzavřít i prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně proces uzavření smlouvy popsala, avšak nepředložila k tomu žádné důkazy. Listinami, které se týkají ověření totožnosti žalované, není prokazováno uzavření smlouvy s konkrétním obsahem. To platí i o listině nazvané „BankID výpis“, která neprokazuje, že žalovaná uzavřela se žalobkyní konkrétní smlouvu nebo že učinila konkrétní projev vůle směřující k jejímu uzavření; listina neobsahuje bezprostřední vazbu na konkrétní smluvní dokument, akceptaci smluvních podmínek ani jiný zachycený právně relevantní úkon žalované v rámci smluvního procesu.

25. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

26. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

27. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

30. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

31. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem34. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

35. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Smluvní vztah (pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy) mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

37. Tvrzení žalobkyně k této otázce byla rekapitulována pod bodem 1 a 2 odůvodnění. Na tomto místě lze shrnout, že žalobkyně uvedla pouze ověřený čistý měsíční příjem žalované, registry, databáze či evidence, v nichž žalovanou lustrovala, odkázala na listinu nazvanou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “ a posléze předložila výpis z účtu žalované pořízený automatizovaným systémem , název, . Žalobkyně však netvrdila, z jakých zdrojů plynou žalované příjmy, jaká je skladba jejích výdajů nebo jak dospěla k „vypočítaným minimálním výdajům“ žalované ve výši 6 436 Kč a disponibilnímu příjmu ve výši 7 600 Kč. Tvrzení žalobkyně zůstala zcela nedostatečná (nekonkrétní). Soud nadto z vyžádaného výpisu z účtu žalované za období předcházející poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně (jakož i z výpisu doloženého žalobkyní) zjistil, že žalovaná opakovaně čerpala spotřebitelské úvěry; v měsíci červenci 2024 dokonce v celkové výši 61 000 Kč, nepočítaje v to úvěr (první čerpání) od žalobkyně, k němuž došlo , datum, . V podrobnostech soud odkazuje na zjištění z výpisů uvedená v rámci skutkových zjištění. Žalobkyně přitom předložením výpisu z účtu žalované sama popřela svá (zcela obecná) tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované. Pokud by se informacemi patrnými z výpisů z účtu zabývala, nemohla by v listině nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti (…)“ uvést údaje, které jsou s výpisy v příkrém rozporu.

38. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

39. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

40. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

41. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla), nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, poplatek, smluvní pokuta). Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení. Ani tento nárok však není dán, jelikož žalovaná od žalobkyně obdržela 56 118 Kč a uhradila 59 795,94 Kč. Žalobkyni nevzniklo ani právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení vyzvala (ke splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení viz § 1958 odst. 2 o. z.). Pokud by měla být za tuto výzvu považována výpověď prostřednictvím e-mailu ze dne 11. 6. 2025, pak je třeba uvést, že jednak nebylo prokázáno jeho doručení žalované, jednak k datu jeho odeslání již žalovaná bezdůvodné obohacení zcela vydala. Soud proto žalobu zcela zamítl (výrok I).

42. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, která by měla právo na náhradu nákladů řízení dle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Zůstala však pasivní, žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).

43. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 334 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 1 338 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 672 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. Žalobkyně původně zaplatila na soudním poplatku částku 2 496 Kč, tj. 4 % z částky 62 393,05 Kč (součet všech položek uvedených v návrhu vyjma zákonného úroku z prodlení). Do základu poplatku tak zjevně zahrnula i smluvní úrok ve výši 28 964,25 Kč, který je příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z. Dle § 6 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích tvoří cena příslušenství předmětu řízení základ poplatku jen v případech, je-li příslušenství samostatným předmětem řízení, což není tento případ. Soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu správně činil podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku 1 338 Kč (4 % z částky 33 428,80 Kč). Proto soud usnesením ze dne 17. 1. 2026, č. j. 9 C 311/2025-35, vrátil žalobkyni přeplatek ve výši 1 158 Kč. V témže usnesení soud upozornil na to, že vrácení části soudního poplatku nemá vliv na možnost jeho následného doměření z důvodu nevydání elektronického platebního rozkazu dle položky 2 bodu 2 Sazebníku. K tomu přistupuje právě nyní v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé (k rozhodování o doplatku až v této fázi viz dosud respektované závěry v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Soudní poplatek činí dle položky 2 bodu 2 Sazebníku 5 % z částky 33 428,80 Kč (resp. ze zaokrouhlené částky 33 430 Kč dle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), tj. 1 672 Kč. Uhradila-li žalobkyně dosud 1 338 Kč (po zohlednění vrácené částky), je povinna doplatit 334 Kč. Lhůta k zaplacení doplatku soudního poplatku byla stanovena v souladu s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III.