9 C 317/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 117 677,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:a) částku 22 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 300 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení,b) částku 35 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 800 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení,a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala:a) zaplacení částky 29 176,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 289,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 572,32 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do 10. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 145,34 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení,b) zaplacení částky 30 401 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 088,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 766,41 Kč, úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do 10. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 200 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 28. 6. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 30 809 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 103 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 658 Kč se splatností poslední splátky dne 25. 10. 2023. Žalovaný však uhradil jen 2 700 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 51 476,10 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 24 445,34 Kč a dlužného poplatku ve výši 27 030,76 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 572,32 Kč (má se jednat o úrok ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny 24 445,34 Kč od 26. 10. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 1. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 289,87 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 24 445,34 Kč od 7. 4. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 29. 1. 2024), úroků ve výši 24,12 % ročně z dlužné jistiny 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni (dosud uvedené uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako nárok 1). Žalobkyně dále tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 31 949 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 22 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,39 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 3 903 Kč se splatností poslední splátky dne 22. 7. 2023. Žalovaný uhradil jen 14 200 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 66 201 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 42 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 24 201 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 766,41 Kč (má se jednat o úrok ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny 42 000 Kč od 23. 7. 2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 1. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 088,63 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 42 000 Kč od 7. 4. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 29. 1. 2024), úroků ve výši 21,39 % ročně z dlužné jistiny 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni (nároky dle druhé z uvedených smluv o spotřebitelském úvěru uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako nárok 2).

2. Podáním doručeným soudu dne 24. 3. 2025 (č. l. 88-89) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalovaného byla ověřena z potvrzení o příjmu (1/2022). Dle zákaznické karty ze dne , datum, měla být majetková situace žalovaného ověřena z pracovní smlouvy; současně bylo ověřeno, že ve věci žalovaného není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako pomocný pracovník ve společnosti , právnická osoba, , má měsíční příjem ve výši 33 508 Kč, resp. 38 828 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací dospěla k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 24. 1. 2025 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaný si zásilkou nevyzvedl a byla mu doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ke dni 10. 2. 2025. Totéž platí pro předvolání k ústnímu jednání; to bylo žalovanému doručeno fikcí ke dni , datum, .

4. Soud nejprve uvádí, že je dána jeho mezinárodní příslušnost, přestože je žalovaný státním občanem Rumunska (lustrace v ISZR na č. l. 75). Rumunsko je členským státem Evropské unie. Dle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Ve všech listinách předložených žalobkyní a podepsaných žalovaným je jako bydliště žalovaného uvedena adresa , adresa, , což koresponduje s údajem o trvalém pobytu žalovaného. I když zde žalovaný nepřebírá poštu, nebylo zjištěno, že by měl bydliště v jiném státě. Navíc pokud by bydliště po uzavření smluv změnil, aniž by o tom druhou smluvní stranu informoval, i tak by soud vycházel z posledního známého bydliště žalovaného (viz usnesení NS ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Nd 25/2014). Rozhodným právem je pak právo české, a to v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (k tomu viz výše). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 45) žádal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny následující údaje: žalovaný žije v nájmu, je svobodný, úvěr žádá na vybavení domácnosti, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, jako pomocný pracovník, jeho čistý měsíční příjem činí 15 508 Kč, další čisté příjmy domácnosti 18 000 Kč, celkem tedy příjmy ve výši 33 508 Kč, externí ani interní splátky nejsou žádné, odhadované měsíční výdaje činí 3 500 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnuta pracovní smlouva a výplatní pásky s ručně dopsanou poznámkou „1/22“.

7. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 43-44) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným poskytne právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč v bezhotovostní formě převodem na účet žalovaného do 3 pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů žalovaného a parametrů spotřebitelského úvěru uvedených ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 30 809 Kč sestávající z úroku ve výši 24 103 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 206 Kč. Celková dlužná částka činila 55 809 Kč a žalovaný ji měl uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 2 658 Kč a poslední 21. splátka ve výši 2 649 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Dle Tabulky umoření vyhotovené ke dni 2. 2. 2024 (č. l. 47) čerpal žalovaný dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 25 000 Kč a uhradil pouze částku 2 700 Kč dne 7. 3. 2022.

9. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 42) žádal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 60 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny následující údaje: žalovaný žije v nájmu, je svobodný, úvěr žádá na vybavení domácnosti, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, je zaměstnán na plný úvazek u zaměstnavatele , právnická osoba, jako pomocný pracovník, jeho čistý měsíční příjem činí 15 828 Kč, další čisté příjmy domácnosti 23 000 Kč, celkem tedy příjmy ve výši 38 828 Kč, externí ani interní splátky nejsou žádné, odhadované měsíční výdaje činí 3 700 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnuta pracovní smlouva a potvrzení o příjmu s ručně dopsanou poznámkou „10/21“.

10. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 40-41) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným poskytne právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč v bezhotovostní formě převodem na účet žalovaného do 3 pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů žalovaného a parametrů spotřebitelského úvěru uvedených ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 29 240 Kč sestávající z úroku ve výši 22 000 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 740 Kč. Celková dlužná částka činila 81 949 Kč a žalovaný ji měl uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 3 903 Kč a poslední 21. splátka ve výši 3 889 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Dle Tabulky umoření vyhotovené ke dni 2. 2. 2024 (č. l. 47) čerpal žalovaný dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 50 000 Kč a uhradil celkovou částku 14 200 Kč, konkrétně dne 6. 11. 2021 částku 8 000 Kč, dne 5. 1. 2022 částku 3 900 Kč a dne 7. 3. 2022 částku 2 300 Kč.

12. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 29-34) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 27-28, 35). Žalobkyně předložila část této přílohy, v níž jsou (na č. l. 28) uvedeny i pohledávky za žalovaným specifikované číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru (, hodnota, a , hodnota, ) a jménem a příjmením dlužníka.

13. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 46) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávky ze smluv č. , hodnota, a , hodnota, postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 50) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 20. 2. 2024 na adresu , adresa, (jde o adresu, která je uvedena jako adresa trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).

14. Dle Výzvy k plnění ze dne 22. 5. 2024 (č. l. 52-53) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 145 578,66 Kč s odkazem na smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 51) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 22. 5. 2024 na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ).

15. Dle obálky typu II na č. l. 66 byla zásilka obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 7. 10. 2024.

16. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 25 000 Kč a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 50 000 Kč, že žalovaný na prvně uvedenou smlouvu plnil částkou 2 700 Kč a na druhou z uvedených smluv částkou 14 200 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smluv o spotřebitelském úvěru na žalobkyni, že zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávek, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalovanému dostal dne 7. 10. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

17. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Přítomný právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně žádná další tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemá.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figurují i pohledávka za žalovaným, které jsou (ještě) řádně specifikovány (je uvedeno alespoň číslo úvěrových smluv a jméno a příjmení dlužníka).

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření posuzovaných smluv (dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Smluvní vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhají citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrů, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Zejména u výdajů žalovaného nebylo tvrzeno, jak její právní předchůdkyně dospěla k částce pouhých 3 500 Kč (resp. ve druhém případě 3 700 Kč). Nebylo ani tvrzeno, že by tyto výdaje ověřovala z jakýchkoli dokladů (v zákaznických kartách není zaškrtnuto, že by jakékoli podklady k výdajům byly k dispozici). Je vysoce nepravděpodobné, že by uvedený výdaj odpovídal skutečnosti. Dle vyplněných údajů žil navíc žalovaný v nájmu. Výše nájemného není tvrzena. Dále není tvrzeno, z čeho má plynout „další čistý příjem domácnosti“ ve výši 18 000 Kč, resp. 23 000 Kč. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně dále nedoložila jediný podklad, který by měla její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěrů k dispozici. V obou zákaznických kartách je zaškrtnuta pouze pracovní smlouva a výplatní páska za jeden měsíc. I kdyby žalobkyně tyto doklady předložila, stále nebudou postačovat. Dle údajů v zákaznické kartě měl žalovaný účet vedený na své jméno. Výpisy z účtu však žádány nebyly (není to tvrzeno a neplyne to ani z údajů v zákaznických kartách). Nelze nezmínit, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dne , datum, další úvěr, ačkoli předchozí úvěr ze dne , datum, řádně nesplácel. Je s podivem, že v zákaznické kartě ze dne , datum, není předchozí úvěr zmíněn v rámci „interních splátek , Anonymizováno, “, tedy splátek, které již měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně hradit dle předchozích smluv. I to dostatečně vypovídá o přístupu právní předchůdkyně žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na nynější případ aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného v částkách 25 000 Kč a 50 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně plnil částkou 2 700 Kč a 14 200 Kč. Proto mu soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou, a to (pro přehlednost) samostatně ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému poskytnutím částky dle absolutně neplatné smlouvy ze dne , datum, [výrok I písm. a)] a samostatně ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému poskytnutím částky dle absolutně neplatné smlouvy ze dne , datum, [výrok I písm. b)].

34. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze dvou shora specifikovaných smluv o spotřebitelském úvěru, dne 7. 10. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 66). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 7. 10. 2024 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 10. 10. 2024 a od 11. 10. 2024 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. V případě prodlení nastalého ve 2. pololetí roku 2024 činila zákonná sazba úroku z prodlení 12,75 %. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalovanému sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je někdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, z uvedených důvodů takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že částka, kterou má žalovaný uhradit, je vyšší, využil soud možnost stanovit lhůtu delší než třídenní. Stále se však jedná o lhůtu pariční; splatnost nastala dne 10. 10. 2024 (viz výše).

36. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. I zde soud pro přehlednost rozdělil zamítavý výrok na část týkající se nároku 1 [výrok II písm. a)] a část týkající se nároku 2 [výrok II písm. b)] dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. S ohledem na absolutní neplatnost obou smluv nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být těmito smlouvami založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku I písm. a) zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 300 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout jednak co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 445,34 Kč od 30. 1. 2024 do 10. 10. 2024 (což je dle soudu poslední den lhůty bez zbytečného odkladu, v rámci níž měl žalovaný plnit), jednak co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 145,34 Kč (jde o rozdíl mezi částkou 24 445,34 Kč a částkou 22 300 Kč, z níž byly zákonné úroky z prodlení přiznány) od 11. 10. 2024 do zaplacení [výrok II písm. a)]. Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku I písm. b) zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 800 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout jednak co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 30. 1. 2024 do 10. 10. 2024 (což je dle soudu poslední den lhůty bez zbytečného odkladu, v rámci níž měl žalovaný plnit), jednak co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 200 Kč (jde o rozdíl mezi částkou 42 000 Kč a částkou 35 800 Kč, z níž byly zákonné úroky z prodlení přiznány) od 11. 10. 2024 do zaplacení [výrok II písm. b)].

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná (zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), žalovaný zůstal zcela nečinný (tudíž nemá ani právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.