9 C 319/2021

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 25.780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 7.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 16. 1. 2021 do zaplacení, žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 16. 1. 2021 do zaplacení, vše ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 8.000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.955,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.916,85 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně, úrokem ve výši 19,53 % ročně z částky 10.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v částce 5.920 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.626,89 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 4.287,76 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7.916,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonném úroku z prodlení z částky 7.916,75 Kč ve výši 9 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Návrhem doručeným soudu dne 29. 6. 2021 se žalobce domáhal zaplacení 15.500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.955,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.916,85 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem 19,53 % ročně z částky 10.000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zaplacení 10.280 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.626,89 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4.287,76 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7.916,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7.916,75 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zaplacení nákladů řízení. Dle žaloby uzavřela společnost právnická osoba, a žalovaný dne 5. 9. 2017 pod číslo 30. 11. 2017 pod číslo smlouvy o spotřebitelských úvěrech. Dle tvrzení žalobce byla před uzavřením smluv posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry na základě informací získaných od zákazníka obsažených v kartě zákazníka. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému v hotovosti dne 5. 9. 2017 částku 8.000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5.920 Kč do 16. 10. 2018 a 30. 11. 2017 10.0000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 18.000 Kč, neboť souhrnný poplatek činil 8.000 Kč, v 60. týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 7. 12. 2017, s poslední splátkou 24. 1. 2019. Žalovaný zaplatil na smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou 5. 9. 2017 pod číslem číslo a na smlouvu o spotřebitelském úvěru z 30. 11. 2017 číslo částku 2.500 Kč. Žalobce proto požadoval úhradu 10.280 Kč na úvěr z 5. 9. 2017 a 15.500 Kč na úvěr z 30. 11. 2017, přičemž částky se sestávaly z dlužných jistin, dlužných úhrad za služby, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků z poskytnutých finančních prostředků a úroků z prodlení z dlužných jistin. Soud vydal elektronický platební rozkaz, který byl podle § 173 odst. 2 o.s.ř. za použití ust. § 173a odst. 3 o.s.ř. zrušen. Ve věci bylo nařízeno jednání, ke kterému byli účastníci řádně obesláni. Žalovaný se nedostavil. Soud v řízení postupoval podle § 101 o.s.ř. a věc rozhodl bez přítomnosti žalovaného. Z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené postupitelem společností právnická osoba, a žalobcem dne 15. 1. 2021, jejíž součástí byl soupis postoupených pohledávek, tedy i pohledávka společnosti právnická osoba, za žalovaným z úvěrové smlouvy číslo číslo byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku z 5. 9. 2017 bylo prokázáno, že žalovaný uvedl, že má čistý příjem 9.000 Kč, další příjmy vedle příjmů z podnikání 9.006 Kč, celkově příjmy 18.006 Kč, s výdaji na bydlení 5.600 Kč a osobních výdajů 5.000 Kč a z karty z 30. 11. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný uvádí čistý příjem 10.892 Kč a další příjem 3.000 Kč, tedy celkový příjem 13.892 Kč při výdajích na bydlení nulových a osobních výdajů 8.000 Kč a splátkách 1.080 Kč. Žalobcem nebyly předloženy žádné doklady, které by prokazovaly verifikaci těchto údajů. Z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru z 5. 9. 2017 bylo prokázáno, že žalovaný převzal v den podpisu v hotovosti částku 8.000 Kč a zavázal se zaplatit společnosti právnická osoba, částku celkem 13.920 Kč + 1.600 Kč poplatek při úroku 195 %, a to v 58. týdenních splátkách po 240 Kč, součástí smlouvy byly smluvní podmínky. 30. 11. 2017 byla dle smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti žalovaným převzata částka 10.000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit společnosti právnická osoba, částku celkem 18.000 Kč, s úrokem 206,15 % v 60. týdenních splátkách po 300 Kč. Součástí této smlouvy byly také doplňující ustanovení ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem z 13. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobce upomínán o úhradu částky celkem 39.375,72 Kč. Ve spise se nenachází žádný doklad o provedené úhradě. Ve spise se nenachází ani žádný doklad prokazující, jakým způsobem žalobce ověřoval tvrzení žalovaného, která jsou dle obsahu zákaznické karty vyplňované žalovaným ve vzájemném rozporu. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr, nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce, podle kterých žalovaný čerpal 5. 9. 2017 částku 8.000 Kč a 30. 11. 2017 částku 10.000 Kč a zaplatil 2.500 Kč a 3.640 Kč. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.), podle které byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaný není evidován, či náhledem do exekučního rejstříku. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o zápůjčce shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze částku 7.500 Kč a částku 4.360 Kč, představující plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z důvodu neplatné smlouvy o zápůjčce žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení od data splatnosti pohledávky do 15. 1. 2021 nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Protože žalobce byl více než z poloviny neúspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu výše uvedené procesního ustanovení. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ- 797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, v pěti vyhotoveních. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.