9 C 32/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 35 794 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 900 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 29 894 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 775,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 318,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 619,70 Kč od 23. 4. 2024 do 22. 4. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 719,70 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 786,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 22 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku 40 894 Kč měla žalovaná zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč se splatností poslední splátky dne 28. 11. 2021. Žalovaná naposledy uhradila dne 2. 5. 2023 částku 500 Kč (žalobkyně v žalobě neuvedla, kolik žalovaná uhradila celkem). Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 786,93 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 832,77 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 534,56 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 239,28 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 400,46 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 35 794 Kč uvedené v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 3 775,80 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny od 29. 11. 2021 do 22. 4. 2024 ve výši 6 318,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 619,70 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 786,93 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, k úhradě dlužné částky byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Podáním doručeným soudu dne 29. 5. 2025 (č. l. 41-42) žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaná byla též lustrována ve veřejných registrech (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dalším osobám, je od 1. 8. 2020 na dobu neurčitou zaměstnána jako prodavačka u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , výše jejích měsíčních příjmů činí 16 945 Kč, výše výdajů 12 960 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 4 185 Kč. Majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek, výpisů z bankovního účtu a podnájemní smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně i s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši 22 000 Kč měsíční splátkou 2 921 Kč je dostatečná. V témže podání žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 16 100 Kč, a sdělila, jak poskytnutá plnění započetla na jednotlivé složky tvrzeného dluhu.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 9. 4. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku nevyzvedla a byla jí doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 25. 4. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu a k doručení fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo ke dni , datum, .

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a dále listiny ke skutečnostem známým soudu z jeho činnosti, z nichž zjistil následující:

5. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 43) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 22 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije v nájemním bydlení, je svobodná, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, zdrojem jejího příjmu je mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , IČO, , její měsíční příjem činí 16 945 Kč a celkové výdaje 12 760 Kč, výdaje sestávají z částky 6 900 Kč na bydlení a energie, částky 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částky 2 000 Kč na měsíční splátky stávajících půjček (k tomu je v seznamu dluhů na konci žádosti uveden dluh u společnosti , právnická osoba, ve výši 15 000 Kč, na který zbývá doplatit 2 000 Kč), má osobní bankovní účet (č. , č. účtu, ) Jako použitelný měsíční příjem je uvedena částka 4 185 Kč (což odpovídá rozdílu částek 16 945 Kč a 12 760 Kč). Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Výpis z bankovního účtu zaškrtnut není, přestože žalobkyně tvrdí, že k dispozici byl.

6. Dle Pracovní smlouvy ze dne , datum, (č. l. 46) uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnancem byl sjednán nástup do práce dne 1. 8. 2020, místo výkonu práce v Prostějově, byla sjednána doba neurčitá s tříměsíční zkušební dobou. Jde-li o mzdu, smlouva odkazuje na mzdový výměr.

7. Dle Výplatní pásky za , období, (č. l. 45) náležela žalované od výše uvedeného zaměstnavatele čistá mzda ve výši 16 945 Kč.

8. Dle (části) Podnájemní smlouvy ze dne , datum, (č. l. 47) uzavřené mezi paní , jméno FO, jako nájemkyní a žalovanou jako podnájemkyní měla žalovaná v podnájmu byt 1+1 v Prostějově, přičemž výše (pod)nájemného činila 6 900 Kč. Žalobkyně nepředložila celou podnájemní smlouvu, ale pouze její část (na č. l. 47 je jako poslední uveden čl. 3.1 smlouvy, na č. l. 47 verte „navazuje“ čl. 5.6). Z části, kterou má soud k dispozici, je zřejmé, že (pod)nájemné zahrnuje příspěvky za užívání družstevního bytu pronajímateli (bytovému družstvu) a zálohy (ty nejsou blíže specifikovány, jelikož navazující část smlouvy chybí).

9. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 6) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 22 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit nad rámec poskytnuté jistiny úrok v celkové výši 2 118 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. Celkovou dlužnou částku 40 894 Kč měla žalovaná zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč; první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Přílohou č. 1 smlouvy je (obecný) předpis splátek (č. l. 7).

10. Dle Přehledu plateb (č. l. 13) uhradila žalovaná v období od uzavření smlouvy do 2. 5. 2023 celkem 16 100 Kč (jde o součet 16 plateb v tomto období).

11. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 8-11) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 24), v níž je uvedena i pohledávka za žalovanou specifikovaná též číslem smlouvy o spotřebitelském úvěru (, hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalované) a dlužnou částkou (24 794 Kč). Dle čl. 5.1 smlouvy o postoupení přecházejí pohledávky na postupníka dnem zaplacení sjednané úplaty. K tomu žalobkyně předložila postupitelem podepsané potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení (č. l. 21).

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 (č. l. 12) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, postoupila na žalobkyni. Doklad o doručení či odeslání tohoto oznámení však předložen nebyl. Dle tvrzení žalobkyně na č. l. 42 verte bylo oznámení zasláno formou „obyčejného psaní“ na adresu uvedenou ve smlouvě. K tomu doložila Potvrzení České pošty, s.p., o expedici obyčejných zásilek, dle kterého bylo dne 21. 6. 2024 převzato do přepravy pro zákazníka , právnická osoba, (právní předchůdkyni žalobkyně) 2 070 ks obyčejných zásilek s datem odeslání 21. 6. 2024 (č. l. 44). Toto potvrzení však neprokazuje, že mezi zásilkami bylo i posuzované oznámení o postoupení. Na rozhodnutí ve věci to však nemělo vliv (viz dále).

13. Dle Výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 (č. l. 15-16) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 47 185,06 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 14) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 11. 9. 2024 na adresu , adresa, (jedná se o adresu dle smlouvy o úvěru).

14. Dle vrácené zásilky na č. l. 34 zasílané na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ) a obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzvu k vyjádření se k němu došlo k jejímu uložení dne 15. 4. 2025; současně byla žalované zanechána výzva k jejímu vyzvednutí, k čemuž nedošlo.

15. Soudu je dále z úřední činnosti (ze systému ISAS) známo, že dne 23. 8. 2022 bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení, v němž se stejná žalobkyně domáhala po stejné žalované zaplacení částky 19 017 Kč s příslušenstvím s odkazem na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne , datum, . Dle této smlouvy měla společnost , právnická osoba, poskytnout žalované zápůjčku/úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná měla nad rámec poskytnuté jistiny uhradit částku 56 847 Kč. Celková dlužná částka měla být uhrazena ve 24 měsíčních splátkách po 5 494 Kč se splatností poslední splátky dne 9. 2. 2020. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 9. 11. 2022, byl schválen smír, v němž se žalovaná uhradila žalovanou částku ve výši 19 017 Kč s příslušenstvím uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Soud k důkazu provedl (za účelem seznámení účastníků se skutečnostmi známými soudu z úřední činnosti) návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a usnesení o schválení smíru ve věci , spisová značka, (č. l. 48-51). Dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, existoval v době sjednání smlouvy posuzované v tomto řízení (tedy v řízení 9 C 32/2025).

16. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 22 000 Kč v hotovosti, že žalovaná plnila částkou 16 100 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně a jí doloženého přehledu plateb, jelikož žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, na žalobkyni, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 15. 4. 2025 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

17. Soud naopak neměl za řádně tvrzené a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení a důkazní návrhy neuplatnil. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše), na což výše rekapitulovaným podáním reagovala, dle soudu ovšem nedostatečně.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalované oznámeno či prokázáno postoupení pohledávky, aktivní legitimace žalobkyně v této věci se podává z předložené smlouvy o postoupení. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je řádně specifikována. Soud považuje tuto smlouvu za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Uvedla sice výši příjmů a výdajů žalované, z nichž její právní předchůdkyně vycházela, nicméně u výdajů nebyla dostatečně konkrétní. U výdaje na bydlení ve výši 6 900 Kč (který je zahrnut v celkových výdajích 12 760 Kč) je soudu zřejmé, že se jedná o (pod)nájemné dle doložené podnájemní smlouvy. U dalších výdajů však jakýkoli podklad chybí. Částka 3 860 Kč uvedená v kolonce „Doprava, jídlo, osobní náklady“ odpovídá částce životního minima v roce 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně však měla zkoumat skutečné výdaje žalované, které se od částky životního minima mohou výrazně lišit. Soud nemá za prokázané, že by skutečné výdaje zkoumány byly. Žalobkyně tvrdila, že výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Přestože je v žádosti o úvěr číslo účtu žalované uvedeno, mezi podklady, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, výpisy z účtu (v rozporu s tvrzeními žalobkyně) nejsou. Žalobkyně taktéž nic netvrdí k dluhům žalované v době poskytnutí posuzovaného úvěru. Dle žádosti o úvěr měla mít žalovaná dluh vůči společnosti , právnická osoba, , na který zbývalo doplatit 2 000 Kč. Soudu je však z úřední činnosti známo (jak bylo rekapitulováno shora), že v době sjednání posuzované smlouvy ještě nebyl uhrazen dluh vůči , právnická osoba, ze smlouvy ze dne , datum, (poskytnutá jistina 75 000 Kč); teprve usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 9. 11. 2022, schválil zdejší soud smír, v němž se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 19 017 Kč s příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala od žalované podklady k závazkům vůči , právnická osoba, , musela by zjistit, že dluh ke dni , datum, (uzavření posuzované smlouvy) nečinil „pouze“ 2 000 Kč, jak je uvedeno v žádosti o úvěr (soud nyní neposuzuje platnost předchozí smlouvy s , právnická osoba, , kterou nemá k dispozici). Navíc žalobkyně tvrdí, že byla provedena lustrace v NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčním rejstříku. Ovšem již absentují tvrzení, jaký byl výsledek této lustrace (např. zda žalobkyně zjistila tentýž dluh vůči společnosti , právnická osoba, , který je soudu znám z úřední činnosti, případně konkrétnější informace k dluhu uvedenému v žádosti o úvěr, jde-li o dluh z jiné smlouvy). Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

33. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 22 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 16 100 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 15. 4. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a výzva k vyjádření na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 34). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 15. 4. 2025 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo úterý 22. 4. 2025 (v pátek 18. 4. 2025 a pondělí 21. 4. 2025 nebyl pracovní den) a od 23. 4. 2025 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky (u něj nebylo prokázáno ani odeslání) ani předžalobní výzvu k plnění (u ní není zřejmé, zda a kdy byla doručena). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou, tj. 8,5 % ročně, nikoli ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2025 (12 %). V opačném případě by soud nepřípustně překročil žalobní návrh.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

36. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úroky, poplatky, náklady, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 619,70 Kč, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 619,70 Kč od 23. 4. 2024 do 22. 4. 2025 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 719,70 Kč (rozdíl částky 14 619,70 Kč a přiznané jistiny 5 900 Kč) od 23. 4. 2025 do zaplacení37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.