9 C 321/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 20 398,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 592,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 592,89 Kč od, Anonymizováno, 23. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 721,23 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 952,90 Kč od 13. 5. 2025 do 22. 1. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 360,01 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 9 592,89 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení a částky 84,13 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 24. 9. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem na internetových stránkách , webová adresa, . Žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru. Poskytla údaje, dle nichž žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Jednalo se o následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem a majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a „další“. V této souvislosti žalobkyně odkázala na dokument „Úvěruschopnost“ či „, název, “ (listina, kterou měla žalobkyně zjevně na mysli, je nazvána „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “). Žalobkyně dále provedla lustraci žalované v centrální evidenci exekucí, bankovním i nebankovním registru klientských informací (BRKI, NRKI), insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob, registru politicky aktivních osob, „sankčních seznamech“ a interních registrech historie žalované. Zkontrolovala rovněž platnost adresy žalované. Uvedla, že „případně vycházela“ též z předložených výpisů z účtu žalované a výplatních pásek. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Žalovaná následně potvrdila správnost údajů ve smlouvě (jméno, příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo, číslo bankovního účtu). Zpřístupnila svůj účet službě , název, za účelem získání informací o účtu a jeho majiteli. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila prostřednictvím dvoufaktorového ověření. V klientském profilu nejprve odsouhlasila formulář , název, (standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru) a následně i návrh smlouvy kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Posléze jí byla smlouva i s formulářem zaslána na sdělenou e-mailovou adresu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 36 400 Kč s možností postupného čerpání, žalovaná se zavázala úvěr vrátit i s příslušenstvím v pravidelných splátkách. Zavázala se uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,90 % denně z nesplacené části jistiny, jakož i poplatek za sjednanou (volitelnou) službu „, název, “ v původní výši 165 Kč. Žalobkyně vyplatila dne , datum, na účet žalované částku 9 800 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas. Na jistinu uhradila toliko 174,62 Kč dne , datum, . E-mailem ze dne 12. 5. 2025 žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 9 625,37 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 177,42 Kč, smluvního úroku ve výši 10 361,22 Kč, poplatku za službu „, název, “ ve výši 150,11 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 20 314,12 Kč uvedené v petitu návrhu), dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 952,90 Kč (součet neuhrazené jistiny úvěru a dvou shora uvedených poplatků) od 13. 5. 2025 do zaplacení a sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, s jejíž úhradou byla žalovaná v prodlení; naposled uvedený nárok uplatňuje žalobkyně za prvních 90 dnů prodlení žalované a vyčísluje jej na 84,13 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 19. 1. 2026 [v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] do datové schránky fyzické osoby. Žalovaná se do datových schránek téhož dne přihlásila a výzva jí byla doručena. Shodně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání. I v tomto případě se žalovaná do datových schránek přihlásila a k doručení došlo , datum, . Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila a v řízení zůstala nadále pasivní.

3. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků (i právního zástupce žalobkyně). K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním doručeným 2. 3. 2026 (č. l. 68). Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že žalobě nebude možno zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 55) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

4. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem, z nichž zjistil následující:

5. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, název, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 33-35), která měla být uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do maximální výše (schváleného kreditního rámce) 36 400 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , a to vždy na základě žádosti žalované o čerpání dostupné v klientské sekci. Úroková sazba (pevná – denní úrok) činila 0,903 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatek za volitelnou službu „, název, “ (expresní vyplacení každé tranše) 165 Kč. Žalovaná měla úvěr splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek. Splatnost první denní splátky měla nastat 30. den po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Každá denní splátka je splatná 29. den po dni výpočtu denní splátky. Datem splatnosti úvěru (posledním dnem trvání smlouvy) je 1. 10. 2025. V podpisové části smlouvy je uvedeno: „Já, , Jméno žalované, , rodné číslo (…), potvrzuji, že jsem smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím. Datum uzavření smlouvy:, datum, . Tímto podepisuji dne , datum, . Klient.“6. Dle Všeobecných obchodních podmínek platných pro revolvingový spotřebitelský úvěr „, název, “ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru (dále jen „VOP“; č. l. 6), které jsou dle smlouvy o úvěru její nedílnou součástí, musí být úvěr splacen v plné výši spolu s příslušenstvím nejpozději v poslední den Doby trvání Smlouvy o úvěru (čl. 5.1). Denní splátka se skládá z Denní splátky jistiny, Denní splátky úroku a Denní splátky poplatků (čl. 5.7). Vzorec výpočtu tzv. Denní splátky je obsažen v čl. 5.9, a to zvlášť pro Denní splátku, Denní splátku jistiny, Denní splátku úroku a Denní splátku poplatků. Částky zaplacené Klientem, který není v prodlení, budou použity na úhradu jednotlivých již vypočtených Denních splátek podle jejich data splatnosti v pořadí od nejstarší po nejnovější. V rámci jednotlivé denní splátky budou použity nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě, že částka zaplacená Klientem převyšuje v součtu výši všech již vypočtených Denních splátek, bude zbývající část uhrazené částky použita na předčasné splacení poplatků za jednorázově poskytované služby a poté jistiny (čl. 5.14). Částky zaplacené Klientem, který je v prodlení, budou použity na úhradu závazků Klienta podle data jejich splatnosti, a to od nejstaršího závazku. V případě více závazků stejného data splatnosti budou úhrady použity v následujícím pořadí u jednotlivých závazků: náklady již určené, jistina, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství, smluvní pokuta (čl. 5.15).

7. Z listiny nazvané „Autorizace ověření totožnosti“ (č. l. 18) soud zjistil, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na její bankovní účet č. , č. účtu, .

8. Z listiny nazvané „BankID výpis“ (č. l. 17) soud nečiní žádná skutková zjištění, jelikož obsahuje jen výčet různých údajů/položek, avšak bez konkrétních hodnot vztahujících se ke konkrétní osobě (žalované). Totéž platí pro „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (…)“ (č. l. 21-22), „Informace pro spotřebitele“ (č. l. 28-29) a „Souhlas se zpracováním osobních údajů“ (č. l. 30-32), z nichž soud rovněž nečiní žádná skutková zjištění, neboť se jedná o formulářové/informační dokumenty neobsahující jakýkoli projev vůle žalované (její údaje v těchto dokumentech nejsou ani zmíněny).

9. Z listiny nazvané „Příloha: Předpis denních splátek“ (č. l. 23-27) soud zjistil, že jsou v ní rozepsány denní splátky za období od , datum, do , datum, . Každá denní splátka činí 96,29 Kč, rozpad této částky na jistinu, úrok a poplatek je proměnlivý.

10. Z listiny nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “ (č. l. 16) soud zjistil, že obsahuje následující informace o žalované: jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti (2), počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem (2), výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (0 Kč), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (2 000 Kč), další nezbytné výdaje (1 000 Kč), ostatní zbytné výdaje (0 Kč), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (20 457 Kč), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (16 000 Kč), regionální koeficient (1), rezerva pro výdaje (500 Kč), vypočítané minimální výdaje (5 255 Kč), disponibilní příjem (10 700 Kč), počet doporučených prodloužení (0).

11. Z listiny nazvané „, název, “ (č. l. 10-12) soud zjistil, že obsahuje výčet příjmových transakcí na účtu žalované č. , č. účtu, za období od 11. 4. 2023 do 9. 4. 2024. Žalobkyně v listině uvádí výši ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované (20 457 Kč).

12. Z listiny nazvané žalobkyní jako „, název, “ (č. l. 13-15) soud nečiní žádná skutková zjištění, protože obsahuje pouze obecné informace o principech a postupech při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele; nelze z ní však dovodit, že žalobkyně podle tohoto dokumentu skutečně postupovala před poskytnutím úvěru žalované.

13. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 9. 2. 2026 (č. l. 60) soud zjistil, že žalovaná byla v období od , datum, do data podání zprávy majitelem a (jediným) disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále též jen „účet žalované“).

14. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 10. 2024 do 15. 12. 2024 předloženého , právnická osoba, (č. l. 61-65) soud zjistil, že žalovaná obdržela dne , datum, od žalobkyně částku 9 800 Kč s poznámkou „, hodnota, “ a pod variabilním symbolem , var. symbol, (ten je uveden i ve smlouvě o úvěru na č. l. 33 verte), což koresponduje s žalobkyní doloženou listinou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ (č. l. 9). Z výpisu z účtu žalované soud dále zjistil, že žalovaná čerpala dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 32 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Dále čerpala příspěvek na bydlení a přídavek na dítě (dne , datum, v souhrnné částce 9 598 Kč), podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci (dne , datum, v souhrnné částce 312 Kč).

15. Z e-mailu nazvaného „, název, “ (č. l. 7) zaslaného dne 12. 5. 2025 z e-mailové adresy žalobkyně na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 993,25 Kč.

16. Z listiny nazvané „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ ze dne 29. 8. 2025 (č. l. 20) soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 21 041,81 Kč a nákladů právního zastoupení. Dle „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ (č. l. 19) byla výzva podána u České pošty, s.p. dne 2. 9. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (adresa trvalého pobytu žalované).

17. Z listiny nazvané „Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ (č. l. 52) soud zjistil, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu byl žalované doručen do datové schránky fyzické osoby dne 19. 1. 2026.

18. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná obdržela na účet č. , č. účtu, , jehož je majitelem, od žalobkyně dne , datum, částku 9 800 Kč. Žalovaná dosud uhradila žalobkyni (minimálně) částku 207,11 Kč. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně. Ta v žalobě uvedla, že žalovaná uhradila na jistinu částku 174,62 Kč dne , datum, . Vedle toho však sdělila, že poplatek za vyplacení tranší úvěru činí 1,99 % z vyplacené tranše (jak se podává i ze smlouvy o úvěru), což při vyplacené částce 9 800 Kč odpovídá 195,02 Kč, a že „k dnešnímu dni“ činí tento poplatek 177,42 Kč. Tato žalobní tvrzení je třeba dle jejich obsahu a vzájemné souvislosti vyložit tak, že na poplatek za vyplacení tranší úvěru bylo uhrazeno 17,60 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že původní výše poplatku za službu „, název, “ činila 165 Kč (což koresponduje s údajem ve smlouvě o úvěru i ve VOP) a že „k dnešnímu dni“ žalovaná dluží na tomto poplatku 150,11 Kč. I zde soud vyložil tato tvrzení dle jejich obsahu tak, že žalovaná na poplatek „, název, “ uhradila 14,89 Kč. Součet částek 174,62 Kč, 17,60 Kč a 14,89 Kč činí 207,11 Kč. Je velmi pravděpodobné, že žalovaná na dluh plnila více, jelikož součet smluvního úroku dle denního předpisu splátek odpovídá částce 18 438,50 Kč a žalobou je na smluvním úroku uplatňováno „pouze“ 10 361,22 Kč. Avšak v tomto případě by prostý rozdíl uvedených částek jako skutkový závěr o výši zaplacené částky nemohl obstát. Samotný předpis denních splátek, jenž byl předložen jako příloha smlouvy o úvěru, bez dalšího neprokazuje, jaký byl skutečný průběh splácení a jak žalobkyně jednotlivé úhrady žalované skutečně započítala. Soud výše citoval některá ustanovení VOP, která poměrně komplikovaným způsobem upravují výpočet denní splátky či započítání platby na jednotlivé složky pohledávky v návaznosti na tom, zda dlužník je či není v prodlení. Ze skutkových tvrzení žalobkyně a z provedených důkazů nelze bezpečně zjistit, jakou částku uhrazenou žalovanou žalobkyně započetla na smluvní úrok. Žalobkyně na výzvu soudu (č. l. 55) nesdělila, jakou celkovou částku žalovaná uhradila. Žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a důkazní o zániku dluhu, byla v řízení zcela pasivní. Za této situace mohl soud přijmout jako jednoznačně zjištěný pouze závěr o tom, že žalovaná uhradila 207,11 Kč. Pokud uhradila více, měla to v řízení tvrdit a prokazovat. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně podala dne 2. 9. 2025 k poštovné přepravě předžalobní výzvu k plnění zasílanou na adresu trvalého pobytu žalované a že žalované byla dne 19. 1. 2026 doručena do datové schránky výzva k vyjádření se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu společně s tímto návrhem.

19. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 55), aby mj. k této otázce doplnila tvrzení a důkazní návrhy, žalobkyně však na výzvu nijak nereagovala. Jde-li o posouzení úvěruschopnosti žalované, zde nebyla splněna ani povinnost tvrzení (k tomu viz dále). I v tomto případě žalobkyně nijak nereagovala na písemnou výzvu soudu.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

22. Jak již bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala, že si s žalovanou ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani to, že si cokoli ujednaly. Smlouvu lze samozřejmě uzavřít i prostřednictvím komunikace na dálku. Žalobkyně proces uzavření smlouvy popsala, avšak nepředložila k tomu žádné důkazy. Listinami, které se týkají ověření totožnosti žalované, není prokazováno uzavření smlouvy s konkrétním obsahem.

23. Již na základě tohoto závěru by bylo možno uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení.

24. Avšak i kdyby smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou, jelikož žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyhovujícím dále citovaným zákonným ustanovením.

25. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 9. 12. 2024 (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

33. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Smluvní vztah (pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy) mezi žalobkyní a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

35. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Tvrzení k této otázce byla rekapitulována pod bodem 1 odůvodnění. Na tomto místě lze shrnout, že žalobkyně uvedla pouze ověřený čistý měsíční příjem žalované, registry, databáze či evidence, v nichž žalovanou lustrovala, a odkaz na listinu nazvanou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, “. I kdyby měl soud považovat informace v ní obsažené za součást žalobních tvrzení, šlo by o tvrzení zcela nedostatečná. Není řádně tvrzeno, z jakých zdrojů plynou žalované příjmy, jaká je skladba jejích výdajů nebo jak žalobkyně dospěla k „vypočítaným minimálním výdajům“ žalované ve výši 5 255 Kč. Neunesení břemene tvrzení je třeba vyložit k tíži žalobkyně tak, že povinnosti plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila.

36. Smlouva o spotřebitelském úvěru měla být uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jednalo by se přitom o neplatnost absolutní.

37. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalované částkou 9 800 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud plnila částkou 207,11 Kč (vyšší plnění prokázáno nebylo, jak soud vyložil shora), proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 592,89 Kč (výrok I).

43. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 19. 1. 2026, kdy jí byl do datové schránky doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 19. 1. 2026 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 22. 1. 2026 a od 23. 1. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal výpověď smlouvy učiněnou e-mailem ani předžalobní výzvu k plnění (u nichž není zřejmé, zda a kdy byly doručeny). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití návrhu na vydání EPR, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2026 (11,50 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (12 %).

44. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, poplatky, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 952,90 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 952,90 Kč od 13. 5. 2025 do 22. 1. 2026 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 360,01 Kč (rozdíl částky 9 952,90 Kč a jistiny přiznané dle výroku I) od 23. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % (rozdíl sazby uplatňované a přiznané) ročně z částky 9 592,89 Kč od 23. 1. 2026 do zaplacení.

45. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

47. Soud dále výrokem IV uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 400 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. a) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Lhůta k zaplacení doplatku soudního poplatku byla stanovena v souladu s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

48. K níže uvedenému poučení o opravném prostředku soud uvádí, že vycházel z toho, že součet žalobou požadované jistiny úvěru (9 625,37 Kč), poplatku za vyplacení tranše úvěru (177,42 Kč), poplatku za službu „, název, “ (150,11 Kč) a smluvní pokuty (84,13 Kč) činí 10 037,03 Kč, převyšuje tedy hranici bagatelnosti dle § 202 odst. 2 o. s. ř.